Red Band Society

10. května 2018 v 18:43 | Victoria |  Filmíky
Taky se vám do cesty občas připletou seriály, po jejichž zhlédnutí jste vlastně ani netoužili? Nejsou moc známé, nevyskytují se tam všemi oblíbení herci a vlastně zůstávají tak trochu stranou. Nedávno se mi jeden takový seriál do cesty připletl. Vlastně jsem si ve skutečnosti pouštěla písničky na Youtube a nějak mi tam vyskočil příběh Emmy Choty, jedné z hlavních postav v tomto seriálu. Jelikož mě to zaujalo, tak jsem rychle mrkla na čsfd, abych věděla, jestli s tím ztrácet čas, a brzy jsem se pustila do pilotu. V půlce prvního dílu jsem si říkala, že to zas taková bomba není. Ke konci jsem podstatně změnila názor. A pak už se to se mnou vezlo.


Režie: Alfonso Gomez-Rejon, Jason Ensler a další
Producent: Steven Spielberg
Hudba: Ludwig Göransson , John Swihart
Hrají: Octavia Spencer, Dave Annable, Astro, Zoe Levin, Rebecca Rittenhouse, Ciara Bravo, Charlie Rowe, Nolan Sotillo, Griffin Gluck,…
USA, 2014, 9 h a 24 min, cca 13 epizod

Je to vlastně dost obyčejný seriál o tématu, který není ani trochu nový a který je, dá se říct, už trochu ohraný. Vše se totiž točí kolem nemocnice. A to už vám musí být jasné, o co v seriálu jde.
Setkáme se zde s mladými lidmi s různě závažnými chorobami, které spojuje dlouhodobý pobyt v nemocnici. Mezi hlavní postavy patří kóma boy Charlie, anorektička Emma, Kara, která musí podstoupit transplantaci srdce, dva kluci s rakovinou - Leo a Jordi, kluk s cystickou fibrózou Dash a samozřejmě nesmím zapomenout ani na sexy doktora McAndrewa, trochu ráznější sestru Jacksonovou a až příliš milou Brittany. Postavy se objevují a zase mizí, ale tak to zkrátka chodí. No a tito mladí lidé se díky nemocem tak nějak spřátelí, občas se naopak nenávidí, ale když přijde na věc, dokážou se podržet. Snaží se prostě žít svůj život tak nějak normálně, přestože ho musí žít v nemocnici. A toto všechno ještě k tomu komentuje Charlie, kluk v kómatu. Ostatní ho neslyší, to je pochopitelné. Ale on všechno ví a nic mu neunikne.

Nejlepší postavy:

Každý si najde nějakou oblíbenou postavu, tak to prostě je. Mě zaujali tito tři (příběhem i hereckým výkonem):

Kara (Zoe Levin) - zaručeně nejlépe zahraná postava. Kara je bývalá roztleskávačka, rozmazlený fracek, který se neváží nikoho a ničeho. Díky tomu a také díky drogám se nedostane na čekací listinu, aby mohla získat srdce. Postupně zjišťuje, že ne každý jí padne k nohám a začíná se měnit v někoho… no… aspoň trochu snesitelného. Tato herečka má rozhodně potenciál!


Emma (Ciara Bravo) - anorektická dívka, která bojuje se svými démony. Je to perfekcionistická intelektuálka, která ze všeho nejraději čte a chce se dostat na dobrou vysokou. Emma to většinou dost nezvládá, ale samozřejmě vám neprozradím, jak to s ní nakonec dopadne.



Leo (Charlie Rowe) - nevím čím to je, ale tenhle kluk je mi děsně sympatický. Buď je to postavou, nebo tím hercem, těžko říct. Leo je nadějný fotbalista, který má spoustu přátel a je u všech oblíbený. Jediným problémem je, že má rakovinu v noze. Dokáže ji překonat?



Můj názor:

Jak už jsem napsala výše, seriál se rozjíždí dost pomalu, ale ke konci pilotu vás to chytne tak, že nedokážete přestat. Takže vás varuji, je vysoce návykový. Musím říct, že jsem si to moc užila. Všechny postavy (i ty záporné) jsem si oblíbila. Někomu by mohlo vadit, že jsou zde samí noví herci, já to naopak oceňuji, protože jsou neokoukaní. Navíc se svých rolí zhostili opravdu bravurně. Taky byla super ta vyváženost. Chvíli drama, chvíli zase komedie, občas i něco na zamyšlení. Trošku srážím body za to idealizování, protože dost pochybuju, že pobyty v nemocnici vypadají takhle pohodově a volně. Ale jinak doporučuji, určitě neprohloupíte.





Hodnocení na čsfd: 79 %
Moje hodnocení: 90 %
 

Aristokratka

8. května 2018 v 12:29 | Victoria |  Blabásně a jiná zvěrstva

S polámanými křídly
v pavučinách z kapradí,
schovává se před světem,
před lidmi,
před strachem.
Jste tu, skřítci jehličnatí?
Jako zvíře narozené,
jen nahé, je bez šatů.
Co jí bylo drahocenné,
ztratilo se, zmizelo.
Pod rouškou tmy odchází,
přesto leží,
svět utichá,
z jiné země pochází.


Nový design - knižní

23. dubna 2018 v 23:04 | Victoria |  Oznámení
Už dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že si nechám vytvořit nový design. Prostě jsem potřebovala změnu, která by vdecha blogu nový život :-). Rozhodla jsem se výjimečně odpoutat od fantasy tematiky a zkusit něco nového. Tento design jsem tedy věnovala mé velké vášni - knihám. Barvy jsem chtěla spíše hnědé, ale moc se mi líbí, že nejsou tmavé (vyloženě podzimní), ale spíše světlejší. No co vám budu povídat. Je to prostě nádhera! Když jsem viděla návrh designu, doslova jsem skákala radostí. Ještě by to chtělo trochu větší aktivitu na blogu (nebojte, mám to v plánu) a bude to perfektní :-). Jedná se samozřejmě o tvorbu Gaz. Tímto tedy děkuji za vytvoření i nastavení :-).


 


Strasti vysokoškoláka 11

7. března 2018 v 20:20 | Victoria |  Strasti vysokoškoláka
Tak se konečně po dlouhé době ozývám. Strasti se mi nějak nashromáždily, takže dneska to bude opravdu výživné. Nebojte, nemusíte to číst, nikoho za to mučit nebudu. Ale pokud vás zajímá něco z mého života, uvařte si třeba kafe a pusťte se do čtení :-).


Musím říct, že tohle zkouškové bylo hodně hektické. Jelikož jsem souhlasila s brigádou v jednom nejmenovaném hypermarketu, tak jsem vlastně jen chodila do práce a učila se. Nebo spíš jsem se snažila učit. Popravdě jsem to docela flákala a často jsem se musela naučit třeba takových 80 stran za tři nebo čtyři dny. A vlastně jsem to moc psychicky nedávala. Jsem člověk, který nedokáže dělat věci jen napůl, stresuje mě to. Ale je to další cenná zkušenost. Teď vím, že takovou blbost už nikdy neudělám. Naštěstí jsem všechny předměty dala hned napoprvé, ale byl to boj.

Teda měla bych to upřesnit. Dala jsem všechny předměty napoprvé, až na jeden céčkový předmět - znakový jazyk. Pokud vám někdo bude tvrdit, že je znakovka lehká, nevěřte mu. Je to - omlouvám se za ten výraz - kurevsky těžké. Vlastně jsem s ní bojovala celý semestr. Tak trochu mám problém dát ty ruce do správného tvaru :-D. Naučila jsem se abecedu a základní slovní zásobu, ale popravdě? Myslím, že to nikdy nepoužiju. Nakonec jsem to dala až na čtvrtý pokus, ale utěšuje mě fakt, že to nedalo hrozně moc studentů. Učitelka se evidentně vyžívá v mučení studentů :-D.

Před pár týdny jsem rovnýma nohama skočila do dalšího semestru. Už mám za sebou půlku studia, což je docela pozitivní. Akorát mám pocit, že už začíná jít do tuhého. Nároky se zvyšují, takže tenhle semestr bude opravdu sranda. Snažím se být optimista, ale popravdě mě to trochu děsí. Ono by to možná nebylo tak strašné, ale moje mysl je někde v budoucnosti, všechno pitvá a vytváří scénáře. Jsem na zabití.

Určitě jste v minulých dnech zaznamenali mrazy, které naší zemičce vládly. Já jsem kolikrát zmrzlá i v létě a ruce mám ledové jak smrt, takže si dovedete představit, jak jsem to asi snášela. Respektive nesnášela. Možná kdybychom na bytě neměli jen malý elektrický radiátor (který musíme hlídat, abychom náhodou nevyhořeli), bylo by to víc v pohodě. Takhle jsem měla na sobě tepláky, dvoje teplé ponožky, tričko s dlouhým rukávem, svetr, župan a šálu :-D. A v tomhle outfitu jsem dřepěla u toho pidi radiátoru jak nějaký bezdomovec a doufala, že neumrznu :-D.

Tradá, byla jsem pěkně nedemokraticky zvolena manažerkou naší třídy, když se učitelka zeptala, kdo je z jisté části ČR. Tohle mě jenom utvrdilo v názoru, že nemám být aktivní a zvedat ruku :-D. Chápejte, já nejsem člověk, který má všechno úhledně seřazené a má ve všem přehled. Spíš jsem děsný chaotik, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Mně ten chaos celkem vyhovuje, ale když na mě spoléhají ostatní, tak je to trochu horší :-D.

V příštím životě chci být chlap. A myslím to smrtelně vážně. Už jsem si podala žádost. Chlapi si totiž nemusí holit nohy! Ono by možná stačilo, kdybychom na bytě neměli tak kreténský sprcháč. Občas si totiž připadám jak hadí žena. Nohu si obtočím kolem krku, pak se zamotám do plastového závěsu a nakonec v koupelně způsobím menší potopu.

Tento semestr jsem si zvolila céčkový předmět o poruchách autistického spektra. A je to fakt skvělý předmět, který učí profesionálka. No vážně. Část hlavy má vyholenou a zbytek tvoří dlouhé, fialovomodré vlasy. Asi byste na první pohled neřekli, že pracuje s dětmi. Takže žádné předsudky, vážení! Jedna věc mě však vyděsila. Prý když oba rodiče spadají do širšího fenotypu (tzn., že vykazují určité autistické znaky - např. introverti, nemají rádi změny, dělá jim problém oční kontakt, špatně se seznamují apod.), tak je až 85% šance, že se jim narodí autistické dítě! Takže jsem v háji :-D. Evidentně si musím najít hodně extrovertního partnera, abych snížila riziko :-D. Ale ne, prý je to jen jedna z mnoha teorií, takže máme být v klidu. Řekla bych, že v dnešní době si člověk nevybere. Proto by měli být rodiče šťastní, když se jim narodí zdravé dítě a neřešit blbosti.

Minulý týden se mi stala na bytě trochu děsivá věc. Dala jsem si do mikrovlnky plastovou krabičku s obědem a normálně to tam začalo jiskřit! Rychle jsem to vytáhla a hledala příčinu. Smrdělo to spáleninou. A co jsem zjistila? Že pod čárovým kódem byla kovová destička! Jako… to člověk nepochopí. Kdyby to tam aspoň napsali. Ale vyrobeno v Polsku a koupeno u Vietnamců, tak co bych chtěla, že :-D.

Včera jsem šla po delší době do mé oblíbené zdravé výživy v Šantovce a co tam nevidím! Oříšková másla od Šufánka! Takže jsem oficiálně v háji. Vzala jsem si lískooříškové a je tak dobré, že asi budu muset brzy pro další :-D. Už jsem od nich ochutnala arašídovo-čokoládové a arašídovo-kokosové. Obě máslíčka byla naprosto luxusní. Rozhodně vyzkoušejte. Chuťově jsou výborná a navíc opravdu kvalitní.

Slečna Jednoslovná stále nemluví. Ne že by byla introvert, spíš bych řekla, že ji odpovídat prostě obtěžuje. Vůbec se s námi na bytě nebaví. Kdybych se jí nepředstavila, nejspíš by jí bylo úplně jedno, jak se vlastně jmenuju. Ale proti gustu…
Jen nám to se Slovenkou prostě přijde trochu zvláštní. Nedávno slečna Jednoslovná začala chodit večer pryč a vracela se kolem čtvrté ráno, pak chvilku spala a nakonec šla kolem osmé do práce. Se Slovenkou jsme vymyslely spoustu teorií, co asi slečna Jednoslovná dělá :-D. Já tvrdím, že přespává u přítele, ale jeho rodina ji nesnáší, a tak se chudák holka vždycky vytratí ještě za tmy :-D. Anebo si přivydělává jako žena lehkých mravů :-D.

Dneska jsem zjistila docela děsivou věc. Narazila jsem na sekáč, kde je vše za 29 Kč, takže jsem tam vešla a začala se v těch věcech prohrabovat. Z toho hrabání mě docela bolely ruce, evidentně ještě nejsem tak vytrénovaná jako ostatní ženy :-D. Nakonec jsem si odnesla fialový svetřík, který vypadá jako nový. A teď ta děsivá věc! Jako malá jsem byla nucena chodit se svou drahou máti do sekáčů a musím říct, že mě to šíleně nebavilo. Buď jsem jí dělala držák na oblečení, nebo jsem si někde v rohu četla. Fakt to bylo utrpení. Co z toho vyplývá? Sice nejsem schopná se v obchodě hrabat tři hodiny, ale i tak se mi rozsvítila varovná kontrolka. Evidentně se své matce podobám víc, než jsem si myslela :-D.

Nirvana

6. března 2018 v 18:21 | Victoria |  Hudba, videa
Sama nevím, kdy se to přesně zlomilo. Musím přiznat, že se mi dřív Nirvana moc nelíbila. Teď ji však poslouchám pořád dokola a už mi z toho začíná slušně hrabat. Kurt Cobain (mimochodem, angličtináři, čte se jeho jméno "Kurt" nebo "Kart"? Docela by mě to zajímalo) má zvláštní, téměř hypnotizující hlas. Texty písní jsou většinou divné, pochmurné a dost zmatené, stejně jako zpěvákův život. Jako by se v těch písních odrážela rozervanost jeho duše. Možná proto se mi to tak líbí. Slyším v tom upřímnost a jakousi osobní zpověď. Je škoda, jak nakonec skončil. Co vy a Nirvana?


1) Where Did You Sleep Last Night


2) The Man Who Sold The World


3) All Apologies


4) Lake of Fire


5) Heart Shaped Box


6) Something In The Way


7) Come As You Are


8) Smells Like Teen Spirit



Pečený pstruh s chřestem

27. února 2018 v 16:51 | Victoria |  Receptíky
Uvědomila jsem si, že jsem hrozně dlouho nepřidala žádný nový recept, takže jsem se rozhodla to urychleně napravit :-). Blíží se jaro a spousta lidí bude chtít odlehčit své jídelníčky. Dnešní recept je tedy zdravý a chuťově přímo luxusní! Než jsem ochutnala chřest, evokoval ve mně něco ne příliš dobrého. Trochu jsem si myslela, že to bude něco na způsob křenu. Sestra mě však vyvedla z omylu a společně jsme se vrhly na přípravu tohoto super oběda :-). Absolutně nevím, k čemu to chuťově přirovnat. Je dost specifický a řekla bych, že trochu nasládlý. Nejspíš to budete muset otestovat sami :-).
Navíc se mi líbí, že má spoustu skvělých účinků na zdraví. Nebudu tady ze sebe dělat borku a psát, jak tomu rozumím, ale pokud máte zájme, koukněte se SEM. A teď už k receptu!

Potřebujeme:

1 svazek zeleného chřestu
100 ml olivového oleje
1/2 kg cherry rajčátek (stačí přidat od oka nějaké rozumné množství)
1 balení salátové lučiny (daly jsme takovou tu menší kostku)
pepř
sůl
1 pstruh duhový
drcený kmín
stroužek česneku (nemusí být)
bazalka (nemusí být)
kousek másla

Postup:

Rozehřejeme troubu na 200 °C. Omyjeme chřest, osušíme ho a odkrojíme tvrdé spodní konce ze všech výhonků. Do pekáče pokapaného olivovým olejem dáme chřest a cherry rajčata, zalijeme zbytkem olivového oleje a lehce promícháme.
Zeleninu posypeme nalámanou salátovou lučinou, osolíme, opepříme a dáme zprudka opéct na 15 minut pod gril.

Můžeme dát péct společně se pstruhem, kterého zevnitř i zvenku osolíme a okmínujeme, případně můžeme zvolit jako alternativu koření na ryby. Dovnitř ryby vložíme 2-3 lístky bazalky, česnek, který rukou rozmačkáme (stačí jen trochu na ochucení) a taky kousek másla, které pak položíme i zvenku na rybu. Pečeme asi 20 minut při stejné teplotě. Upečeného pstruha poznáme podle bílého oka, které nepraskne. Také jde maso pěkně oddělit od páteře.


Dobrou chuť!

Zdroj: TADY

Z dnešní procházky

24. února 2018 v 17:07 | Victoria |  Fotky
Po dlouhé době jsem se vydala na delší procházku do přírody. Když už nemám psa, není to ono. Hrozně mi chybí to tahání vodítka, oslintané kalhoty a hlavně společník, který mě vždycky s nadšením doprovázel. Bez psa je ten život o hodně prázdnější a smutnější. Pejskaři jistě chápou. Vesmír se mi však rozhodl udělat radost a já teď dva dny hlídala sousedovic čoklici. Je to nádherný zlatý retrívr, trochu mohutnější a větší, než je na fenu běžné. Takže jsem toho využila a vyrazila ven. Moje máti tvrdí, že jsem byla snad ještě nadšenější, než ten pes.

A byla to nádhera! I přes mráz a extrémní vítr jsem si to moc užila. Sluníčko sem tam vykouklo, takže se krajina chvílemi tak třpytila, až mě z toho bolely oči. Šlapala jsem si to pěkně do kopečka, všímala si zvířecích stop a srnek jsem potkala tolik, že jsem to pak přestala počítat.
Akorát jsem se teda snažila vyhýbat stromům, protože jich bylo dost popadaných a z toho větru jsem měla docela respekt.


V zimě je ta krajina úplně jiná. Léto má taky něco do sebe, ale když je všechno pokryté sněhem a do tváře vám fouká studený vítr, dává to pocit, že jste na světě úplně sami. Vše je prostě kouzelné a tak nějak tajemné.
To nejúžasnější však na tom bylo, že všechny starosti rázem zmizely. Byla jsem to jen já a pes, jako za starých časů. Naprostá svoboda. V tu chvíli jsem si připadala opravdu živá. Nic mě netížilo. Všechno to zmizelo.
A i když jsem si na ledě střihla provaz jako profesionální sportovec, narazila si zadek a nakonec měla promečené i ponožky, stálo to za to!

Přidávám i pár fotek, abyste se taky pokochali. Kvalita je fakt mizerná. Myslela jsem si, že budou trochu lepší. Možná časem investuju do nějakého dobrého foťáku, který budu schopná ovládat i já, naprostý antitalent. Chtěla bych se totiž naučit fotit. Nemusím být profesionál, ale byla bych ráda, kdyby ty fotky prostě trochu vypadaly :-).
Hodně se mi líbí ty první dvě, které jsou tak trochu post-apokalyptistické :-D. Sama nevím, jak ty barvy vznikly - popravdě by tak asi fotky vypadat neměly :-D - ale mně prostě přijdou zvláštní. Jinak, ta procházka mi trvala přibližně hodinu. Vím, že to působí jako konec světa, ale fotky klamou :-).









Když je teda ten Valentýn...

14. února 2018 v 19:14 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Aby bylo jasno, Valentýn mi přijde jako trapná komerční záležitost. Děsně mi leze na nervy, že na mě odevšad vyskakují srdíčka, objímající se medvídci, čokolády a reklamy, vybízející ke koupi produktu pro našeho drahého. Už jsem viděla i trochu nevkusnou reklamu na postel - prý buďte veselí v nové posteli :-D. A u toho byl obří nápis Valentýn. Mnohem radši bych teda byla, kdyby mi dal dotyčný kytku až druhý den po tom šílenství. Prostě být trochu rebel, ne jen tupé stádo ovcí.
Ale aby nám nebylo smutno, milé dámy (a třeba i pánové :-D), rozhodla jsem se pro vás vytvořit seznam deseti nejvíce sexy chlápků :-D. Samozřejmě každý má jiný vkus, takže budu ráda, když se podělíte o své favority. Tento článek berte trochu s rezervou. Když už nic jiného, alespoň pokocháte oko, možná poslintáte klávesnici a získáte tipy na pár skvělých filmů :-). Tož jdeme na to!


Richard Armitage (pan Thornton)

Pokud jste romantické duše a milujete Pýchu a předsudek, rozhodně vám doporučuji seriál Láska v bílém pekle. Vlastně ani není zas tak moc romantický a řeší se tam spíš průmyslová revoluce, ale rozhodně stojí za tu už kvůli tomuto fešákovi :-D. Pan Thornton se vlastně skoro pořád mračí, ale když už se usměje, tak to stojí za to. Seriál byl natočen podle knih od E. Gaskellové (Sever a Jih), které také doporučuji. Richard si zahrál i v Hobitovi, ale ten se mi moc nelíbil a doporučila bych spíš knihu.


Viggo Mortensen (Aragorn)

Kdo nikdy neviděl nebo nečetl Pána prstenů? Existuje vůbec takový netvor? Jestli ano, nechť to urychleně napraví! Pán prstenů je totiž legendární! Knihy jsou samozřejmě lepší, ale filmy jsou taky moje srdcovka. A Aragorn je prostě Aragorn :-D. Bez něho by to nešlo. Já vím, že Viggo už je vlastně docela děda, ale Aragorn je věčný. A vlastně ani není nějak extra hezký, jen má v sobě jakési charisma. Jsem holt divná. Většině holek se líbí uhlazený Legolas, ale já radši zablácené chlápky v pláštěnce, kteří se pár týdnů nemyli :-D.


Alexander Skarsgård (Eric Northman)

Asi v šestnácti jsem dost ujížděla na seriálu Pravá krev, který je docela kontroverzní. Slabým povahám bych ho určitě nedoporučila. Hlavním motivem mají být upíři, ale vlastně je tam dost sexu, násilí, drog atd. A je tam i jakási romantická linka. Prostě HBO, co vám budu povídat. Eric Northman si mě hned získal. Sice je to docela hajzlík a blonďáky obecně moc nemusím, ale u tohoto Švéda bych udělala výjimku :-D. A když začne mluvit švédsky, to je teprve něco :-D.


James McAvoy (Charlex Xavier)

Viděli jste novější X-Meny? Já teda Marvelovky zas tak moc nemusím, ale tyhle filmy mám dost ráda. No řekněte, komu by se nelíbilo mít nějakou super schopnost? A čtení myšlenek, které ovládá Charles, je fakt něco. Teda ne že bych takového přítele chtěla, to by bylo asi dost na zabití, ale stejně. James taky není typickým krasavcem, ale něco v sobě má. A má snad ty nejmodřejší oči :-).


Michael Fassbender (Magneto)

Když už jsem u těch novějších X-Menů, tak nesmím zapomenout ani na Erika, který Charlesovi v lecčem konkuruje :-D. A pokud máte raději romantické filmy, tak nesmíte minout Janu Eyrovou z r. 2011, kde si zahrál pana Rochestera. Určitě si přijdete na své :-).


Hugh Jackman (Wolverine)

Tak jo, do třetice všeho dobrého. Wolverine je další postavou z X-Menů. Drsňák, chlap jak hora, trošku zvířátko, ale opět má v sobě to NĚCO. Má sice perfektní postavu, ale ta není všechno. Víc se mi líbí jeho úsměv. Navíc je to herec s velkým H. Např. v Bídnících podal naprosto perfektní herecký výkon a navíc jsem zjistila, že umí i zpívat. Doporučuji :-).



Ewan McGregor (Obi-Wan Kenobi)

Před chvílí jsem dokoukala Hvězdné války (Skrytou hrozbu), takže se nedivte, že ho zmiňuji :-D. Já nevím, ale Obi-Wan mi přijde rozhodně víc sexy, než třeba Anakin. Jasně, pak to zkazí těmi vousy, ale kdyby se oholil… A taky si mohl nechat ten copánek, přijde mi to roztomilé :-D.


Sam Claflin (Finnick Odair)

Jestli jste fanoušky Hunger games, tak vám určitě bude povědomý. Kdybych si tam měla vybrat jednoho chlapa, byl by to Finnick (promiň Peeto, ale tak to prostě je). Měla jsem ho ráda i v knize. Ze začátku se zdálo, že je to prostě namyšlenec namyšlený, ale nakonec to tak vůbec nebylo. A Sam je kus chlapa, to se musí nechat :-D. Také si zahrál v romantickém filmu Než jsem tě poznala a S láskou, Rosie.


Johnny Depp

Johnny je dost excentrický. Většinou hraje samé podivíny, ale kupodivu mu nejvíc sednou. Teď už je to celkem starouš a popravdě vzhledově nic moc (no jo, nikdo nemládne), ale dřív to byl fakt fešák. Delší vlasy (tak po ramena) se mi na chlapech dost líbí, teda za předpokladu, že jsou umyté a husté, prostě žádné cancoury. A taky to musí jít k jeho osobnosti. Myslím, že Johnny tohle rozhodně splňuje :-). Filmy s ním snad zmiňovat nemusím, ten je známý až moc :-D.


Gerard Butler

Jestliže jste viděli P.S. Miluji tě, tak se mnou prostě musíte souhlasit. Moc filmů s ním jsem zatím neviděla (mám docela resty), ale rozhodně mě zaujal. Je to takový Hulk křížený s roztomilým medvídkem :-D. Jen škoda, že už mu táhne na padesát.



Tak to by bylo pro dnešek vše. Snažím se neřešit fakt, že většina z nich už je ve středním věku, takže tuhle poznámku si prosím odpusťte :-D. A jaký by byl váš seznam? :-)

Žít svůj život

7. února 2018 v 17:57 | Victoria |  Téma týdne
Život je procházka v chumelenici, kdy vám padají vločky sněhu do vlasů, máte zmrzlé tváře, ale přesto se usmíváte.
Je letní déšť, který všechny osvěží.
Je mango k snídani, které jste si po dlouhé době koupili.
Je čerstvě uvařená káva, která provoní celý byt.
Je běh na autobus, protože jste zaspali.
Je drbání psa za ušima.
Je tichý les, kam se uchýlíte, když potřebujete najít rovnováhu.
Je hudba, kterou si pouštíte znovu a znovu.
Je oblíbená knížka, která je už celá zničená od toho, jak ji čtete pořád dokola.
Je vstávání ještě za tmy i strávené dopoledne v posteli.
Je o lidech, kteří jsou nám blízcí.
Je o překonávání překážek.
Je o tom, že se vždycky zvedneme, i když na zem padáme už po pár metrech.
Je o radostech i starostech, o smíchu i pláči.
Je o starých fotkách a vzpomínkách.
Prostě je.


Naději může darovat kdokoli

6. února 2018 v 21:47 | Victoria |  Téma týdne
Přestože už se na blogu objevilo nové téma týdne, rozhodla jsem se napsat článek k tomu starému, které bylo o naději. Přesněji téma Neztrácet naději. Článek jsem měla v hlavě několik dní, ale pořád jsem se nějak nemohla vyžvýknout, ale nakonec je tady. Doufám, že se vám bude líbit a budu ráda za vaše názory.

Naděje. Tak abstraktní a přitom tak důležitá. Představuji si ji jako malinké světýlko v temných časech. Jako když se dítě bojí tmy a má rozsvícenou lampičku. Pomáhá nám lépe snášet starosti života, protože díky ní víme, že bude líp. Co když je ale slabá a jen bliká? Co když ji ztratíme úplně? Naše vnitřní dítě zůstane bez světla, pohltí ho strach a zůstane napospas příšerám.


Inspiraci ke psaní tohoto článku jsem získala díky dvěma věcem. Tou první je kniha Dívka na kusy, na kterou jsem nedávno napsala recenzi. Příběh byl o dívce, která se řezala a nakonec se pokusila zabít. A proč? Protože ztratila naději. Nakonec přežila, ale naději zoufale hledá a potřebuje.
Druhou věcí je jedna slečna, kterou jsem nedávno potkala v Šantovce. Prodávala pizzu a já si od ní jeden klínek koupila. Byla hrozně vyhublá. Tak moc vyhublá, až jsem si říkala, že má nejspíš nějaký problém s jídlem. Ale to hlavní - vypadala hrozně nešťastně. Oči měla ubrečené a ve tváři ztrápený výraz. A já si jen říkala, jestli bych jí nemohla nějak pomoct. Ale nemohla jsem, protože:

Možná vůbec nemá problém s jídlem, jen je tak hubená od přírody a má zkrátka blbý den.
Možná splácí dluhy, má dvě práce a nezvládá to.
Možná se jen pohádala se svým přítelem.
Možná přišla o miminko.
Možná…

Každý má svůj příběh a my nevíme, co si ten druhý prožil. Kdybychom se podívali druhým do hlavy, asi bychom byli dost překvapení, možná dokonce v šoku. Té slečně jsem dala dýško a popřála jí pěkný den. Možná jsem se mohla zeptat, jestli je v pohodě. Nebo by ji to naopak rozčílilo, protože mi do toho nic není. A takových lidí je hrozně moc.

Co chci tímto blábolením ve skutečnosti říct? Vlastně jen jedno. Naděje nic nestojí. Každý ji může darovat. Občas stačí malé gesto, jako je úsměv, kytička pro někoho, koho máte rádi, ztratit pár slov s důchodcem, který si evidentně potřebuje pokecat. Všímejte si lidí kolem sebe. Pochvalte, když se vám na druhých něco líbí. A pokud vám někdo naději daruje, s díky ji přijměte. A až ji nebudete potřebovat, pošlete ji zase dál.


Kam dál

Design od