Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Jak se TO (ne)povedlo

8. listopadu 2017 v 23:04 | Victoria |  Filmíky
Na filmový remake Kingovy nejslavnější knihy jsem se velice těšila. Přestože horory nejsou zrovna můj šálek kávy, King je prostě King. I když trochu váháte, musíte to s ním aspoň zkusit. Sice mám radši jeho méně psycho knížky (jako je např. Zelená míle), ale To se mi kupodivu dost líbilo, přestože to byla asi nejtěžší kniha, jakou jsem kdy četla. Partu Smolařů si prostě nelze neoblíbit. Chcete se s nimi seznámit?


Režie: Andy Muschietti, Hudba: Benjamin Wallfisch, Hrají: J. Lieberher, S. Lillis, J. R. Taylor, F. Wolfhard, J. D. Grazer, Ch. Jacobs, W. Oleff, B. Skarsgård,...
USA, 2017, 135 min

Příběh se odehrává přibližně v nějakých 60. letech v malém městečku Derry ve státě Maine. Nenechte se zmást počáteční idylou. Bill Dembrough, asi dvanáctiletý, koktající kluk, jednoho dne pomáhá vyrobit svému mladšímu bratrovi Georgovi papírovou lodičku. To bohužel ještě netuší, k jaké tragédii to povede. Bill je nemocný, a tak si jde George hrát do deště sám. Déšť loďku odnese až do kanálu, a když se George snaží loďku najít, objeví místo ní klauna Pennywise. A tady se do popředí dostává To. Jedná se o jakousi nadpřirozenou bytost, která se objevuje v různých podobách a vraždí děti. To vždy udeří jednou za 27 let. Vraždou George začíná nový cyklus a děti se pomalu ztrácí. Tohle všechno vnímá Bill i další děti, které utvoří partu Smolařů.
A proč partu Smolařů? Protože se jedná o děti, které tak nějak nezapadají a jsou častým terčem šikanisty Henryho Bowerse a jeho kumpánů.
Do party patří celkem 7 dětí: koktající Bill, který je tak trochu vůdce, tlustý Ben, žvanil Richie, žid Stanley, černoch Mike, "astmatik" Eddie a otcem terorizovaná Beverly. Abych to zkrátila, tyto děti se spojí a jsou odhodlané zničit To. Ono se však brání. Vyváznou z toho živí?



Mé dojmy z filmu:

Jak už jsem na začátku psala, na film jsem se velice těšila. Bohužel však musím říct, že jsem docela zklamaná. Čekala jsem super horor, při kterém se budu třást strachy. Jak to tedy nakonec bylo?

Nebylo to podle knížky. Chápu, že si to tvůrci potřebovali upravit podle sebe, ale tohle? Aby bylo jasno, knihu jsem četla dost dávno a už si to tak úplně nepamatuju, takže se možná v něčem pletu. Ale co to ksakru udělali Beverly? Nejen, že ji otec nezneužíval (i když chápu, že to asi chtěli udělat dramatičtější), ale proč z ní udělali na konci takovou chudinku, která potřebuje zachránit? Nebo třeba příběh hajzlíka Henryho. Sice tam ta šikana byla vyobrazena pěkně drsně, ale jeho dějovou linku ukončili dost rychle.



Překombinovanost. Tohle byla věc, která celý filmový zážitek pohřbila kamsi do kupy hnoje. První polovina filmu byla celkem ok. To v různých podobách bylo místy opravdu děsivé. Hlavně ta ženská z obrazu mě dostala. Akorát ten malomocný mi přišel spíš k smíchu. Ale abych se vrátila k hlavnímu problému. Druhá polovina filmu byla tak neskutečně přeplácaná hororovými klišé prvky, že jsem se docela nudila. Méně je někdy více.

Klaun Pennywise byl dle mého názoru docela diskutabilní. Děsivý není zrovna to adjektivum, jakým bych ho popsala. Přijde mi, že mnohem děsivější je Pennywise ve starší verzi. Tenhle na mě působil spíš jako úchylný psychouš a pedofil, který se snaží nalákat malé chlapečky na balónek :-D. Ale budiž, byl to prostě magor. Myslím, že Bill Skarsgård ho zahrál bravurně. Jen jsem furt musela zírat na ty jeho dva zuby, což mělo trochu rušivý efekt :-D.



Pennywise z r. 2017



Pennywise z r. 1990


Abych jen nekritizovala, hrozně se mi líbila parta Smolařů. Myslím, že mladé herce vybrali skvěle. Nejsympatičtější je mi Ben, ale toho jsem měla ráda i v knize. Taky Richie byl super (píp, píp, Richie). Na druhou stranu ze Stana udělali totálního poseroutku. Moc si nepamatuju, jak to bylo v knize, ale mám pocit, že až takový třasořitka to nebyl. Beverly byla taky fajn, ale působila na mě starším dojmem. Každopádně jsem moc ráda, že tam nedali ten pedofilní konec, který byl v knížce (čtenáři jistě ví). Pochválit musím taky celkovou atmosféru městečka a zachování doby, ve které se příběh odehrává. To se mi líbilo moc.

Co ještě víc dodat? Pokud máte rádi horory a Stephena Kinga, je pro vás tenhle film prakticky povinností. Neočekávejte však od toho mnoho. Kniha je totiž MNOHEM lepší, takže doporučuji začít spíš u ní. Já jsem rozhodně zvědavá, jak si tvůrci poradí s druhou částí. TO totiž ještě neskončilo. Ještě má sílu rozdávat balónky…






Hodnocení na čsfd: 78 %
Moje hodnocení: 60 %
 

Ledová královna

30. října 2017 v 20:32 | Victoria |  Mé básně

Házím žabky.
Místo toho padá do hlubin.
Ne kámen, ale mé srdce.
Žádné hladké přistání.
Rozvíří bahno na úplném dně,
stejně jako kdesi v nejtemnější mysli.
Nevidím, neslyším.
Díky bohu, že je pryč.
Ledové oči pohlédnou na vodu.
Nejdřív zmrzne,
komedie dramatu se tříští.
Posbíráš ty střepy?
Dej si pozor.
Řežou.


Strasti vysokoškoláka 9

29. října 2017 v 14:43 | Victoria |  Strasti vysokoškoláka
Tak se po delší době ozývám se svými strastmi. Ano, pořád ještě studuju, i když mám pocit, že začíná jít do tuhého. Tento semestr je jakýsi akční. Nějak si nejsem jistá, jestli mi to vyhovuje :-D. Ale co nadělám, že? Jak tedy bojuju jako druhačka?

Tento půlrok je plný terapeutických aktivit, takže se dá vlastně říct, že po jeho skončení budu mít hlavu úplně v pořádku :-D. Zatím mám spíš pocit, že se ze mě stává neurotik, ale když to musí být...
Arteterapie byla docela fajn. Komu by se nelíbilo kreslit? Ne že bych to uměla, ale jde přece o ten léčivý proces. Úplně jsem cítila to blaho na duši :-D. Tak jo, kecám. Ale tohle bylo ještě fajn.
Expresivně intervenční přístupy jsou na zabití jako vždycky, ale aspoň ta hodina rychle uběhne. Házíme si míčkem, odpovídáme na otázky, hrajeme pitomé hry, zkoumáme skupinovou dynamiku.
Třešničkou na dortu je kurz dramaterapie, který mě čeká v listopadu. Jedná se o pět dní kdesi v prdelovicích. Je to za jeden pitomý kredit a ještě si to musíme zaplatit. Celých pět dní budu poznávat své Já a dělat skupinové aktivity. Vyjadřovat své emoce divadlem a podobné kraviny. Zabijte mě. Prosím. Nesnáším organizovanou zábavu! Proto jsem nikdy nevyhledávala v dětství tábory. Vždycky mi přišlo naprosto nesmyslné, aby někdo organizoval můj čas :-D. A celých pět dní budu muset být milá a tvářit se, že mě to hrozně baví. Osobně bych radši podnikla cestu do Mordoru. Ale kdo ví? Třeba někdo z mého mozku vydlabe všechny mé démony. To bude teprve sranda! Jak říkám, zabijte mě.

Mám nový byt a s ním i nové spolubydlící! Tedy až na Slovenku, tak mi naštěstí zůstala :-). Noví spolubydlící jsou kluci, takže je to občas sranda. Ale vlastně mi to takhle vyhovuje víc. Jeden jen sice trochu namyšlený, ale jsou docela v pohodě. Aspoň mi nelezou na nervy jako princezna z minulého bytu :-D.

Minulý týden kluci úplně nádherně uklidili koupelnu! Věřte nebo ne, ale hrozně mě to dojalo :-D. A celkově mám pocit, že uklízí docela dost (na to, že jsou to kluci). Ještě se musí naučit mýt po sobě nádobí a bude to perfektní :-D.

Mám nového kámoše! V tramvaji si ke mně přisel takový ukecaný bezdomovec :-D. Prý nemám být smutná, že si určitě manžela najdu :-D. Že kdyby byl o dvacet let mladší, tak by neváhal. Ale prý co já s takovým staříkem :-D. A že mám krásné oči a další komplimenty. Pak ještě říkal, že jede načerno a že na něho na nádraží určitě budou čekat policajti. Fakt tam čekali! A nejlepší rada na závěr: hlavně nemám šlapat! :-D Přestože mě ten člověk neuvěřitelně rozčilovat, u téhle jeho poznámky jsem vyprskla smíchy. To se prostě nedá. Člověk holt narazí na různé lidi :-).

Celkově mám ale pocit, že bydlím v pěkně debilní části Olomouce. Respektive se tam objevují různá podivná individua. Hlavně bezdomovci a hádám i feťáci. Aspoň někteří na to vypadají. Spolubydlící zase natrefila na chlápky, kteří na zastávce velmi barvitě popisovali svůj sexuální život :-D. Já si ten paralyzér asi budu muset fakt pořídit :-D.

Zjistila jsem, že u nás na bytě je samý vůl. To je prostě vole sem, vole tam. Občas je zábavné ty kluky poslouchat :-D.

K čertu s metodologií! Tak nějak jsem doufala, že se na speciální pedagogice matematice vyhnu. Místo toho počítám odchylky, hypotézy a podobné kraviny. Vůbec si neumím představit, jak to použiju v praxi. A hlavně v bakalářce. No... pro začátek asi bude stačit, když udělám ten závěrečný test. *hystericky se směje a tluče hlavou o zeď*

Když už jsem u té bakalářky, zjistila jsem, že asi nebudu mít vlastní téma. Proč? Protože jsem blbá a nechala to na poslední chvíli. Jedna baba mi napsala, že už nepřijímá, další mi pro jistotu neodepsala vůbec. Jestli vám přijde divné, že si ve druháku vybírám téma bakalářky a vedoucího, nejste sami. Nechápu, proč se to dělá tak brzo.

Tento semestr jsem si dobrovolně zvolila znakovku. Řeknu vám, že mi ještě žádný jazyk nedělal takové problémy. Učí nás neslyšící paní, takže to máme svým způsobem s rodilým mluvčím :-). Jako rozhodně je to zajímavé a chtěla bych to umět, ale asi jsem přecenila své schopnosti. Jsem v tom fakt mizerná :-D. Nejhorší je, že všichni ostatní už umí aspoň základy (přestože je to předmět pro začátečníky). Takže jsem vždycky tak trochu za blbečka :-D.

Už měsíc chodím na jumping! Rozhodla jsem se aktivně dělat nějaký sport, abych jen neseděla ve škole nebo na bytě. Úplně jsem si to zamilovala. Všechen stres zmizí a nabije mě to pozitivní energií. Je to teda docela makačka a párkrát jsem myslela, že umřu, ale jak vidíte, zatím ještě žiju :-D. Co se týče nějakých výsledků, tak na sobě pozoruji akorát pevnější nohy a možná lepší fyzičku. Ale to je tak všechno. Boky jako skříň mi zůstaly, stejně tak i zadek jako Brazílie :-D. Jen už se to tolik netřepe :-D. Tak jo, dost nechutností. Aspoň si můžu zpívat tuhle písničku :-D.



Nedávno jsme si v propedeutických lékařských disciplínách fascinovaně prohlíželi jehly. Tou jednou se myslím odebírá mozkomíšní mok, druhá byla na kostní dřeň. Radši vám nebudu popisovat, jak takové jehly vypadají. Doktorka se na nás jenom podívala a prohlásila: "Co s tím jako děláte? Chcete napichovat kuře nebo co?"

O letních prázdninách jsem četla knihu, která byla místy tak trochu o mně. Jmenuje se Marta v roce vetřelce. Depresivnější knihu už jsem dlouho nečetla. Ale proč to zmiňuji? Marta chodila stejně jako já na českou filologii. A naprosto ji nenáviděla, takže jsem se v tom samozřejmě úplně viděla. Jsem opravdu ráda, že jsem se nakonec rozhodla přestoupit na jiný obor. Sice jsem ztratila rok, ale nelituji. A i když na specku čas od času nadávám, neměnila bych.
Pro pobavení přidávám úryvek z knížky. Úplně si vybavuji ty pocity (hlavně když šlo o poezii) :-D. Jen upozorňuji, že knížka je z knihovny a ten flek už tam byl :-D.



 


Avokádové guacamole

27. října 2017 v 18:01 | Victoria |  Receptíky
A jsem tu zpět se svým kuchařským (ne)uměním! Jste rádi? Dobrou zprávou je, že v domácnosti zatím nikdo neumřel, třikrát hurá! Špatnou zprávou je, že mám v poslední době obrovskou nechuť tvořit, protože se prostě vždycky něco posere. A to je u vaření těžce demotivující :-D. Tímto se tedy stává úhlavním nepřítelem!
Každopádně v knížce Život po tobě jsem narazila na pojem guacamole. Louisa prohlásila, že to vypadá jako sopel, což mě samozřejmě navnadilo, abych si daný recept vyhledala. A... no... něco na tom je, ale bylo to výborné! Tož jdeme na to :-).

Potřebujeme:

cibuli
sůl
3 ks rajčat (tvrdší, malé)
česnek
šťáva z limetky
2 ks avokáda
bagetu nebo toast

Postup:

Avokádo rozmačkáme v misce na kaši, přidáme nakrájenou půlku cibule a na kostičky nakrájená rajčata. Smícháme a dochutíme prolisovaným česnekem, solí a limetkovou šťávou. Bagetu rozpůlíme, lehce pokapeme olivovým olejem a pár minut opékáme na pánvičce z obou stran. Pak na ni dáme avokádovou směs a můžeme se pustit do jídla.


Opět těžce neumělecká fotka. Měla bych to nějak vychytat :-D.

Dobrou chuť!

Zdroj: TADY

Birdy

16. října 2017 v 20:25 | Victoria |  Hudba, videa
Už si ani nevzpomínám, jak jsem Birdy objevila. Nejspíš zase úplnou náhodou. Mám ráda různé hudební žánry. Většinou převažuje rock a metal, ale čas od času mám chuť i na něco jemnějšího. Je to jako s čokoládou. Miluji hořkou, ale mléčná je čas od času super :-).

Dle mého skromného názoru má Birdy opravdu nádherný hlas. Její písně jsou uklidňující, na zamyšlení, mají zkrátka jakési kouzlo. Navíc mi u toho zpívání přijde hrozně přirozená. Jde vidět, že si na nic nehraje. Rozhodně se k ní budu často vracet. Co na ni říkáte? :-)


1) People Help The People



2) Wings



3) Just A Game



4) Deep End



5) Save Yourself



6) Winter



S optimismem nejdál dojdeš

13. září 2017 v 23:14 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Nikdy jsem nebyla optimista. Možná jako dítě - protože děti obecně žijí přítomností a neřeší kraviny - ale jinak se celý život označuji za středně těžkého až těžkého pesimistu. Něco už je dáno povahou, něco utvářelo okolí. Zkrátka to tak je.
V poslední době se opět dostávám do fáze, kdy mě prakticky nic nebaví. Nebaví mě psát, nebaví mě číst, nebaví mě samota, ale ani společnost. Člověk akorát přemýšlí nad minulostí, budoucností, svými strašáky,... jen se v tom plácá a plácá a lituje se. Navenek klidná a důstojná, uvnitř křičí hlasy a je tam neusátle živo. Zkuste si být jeden den introvertem. Občas je to fakt psina *zvedá ceduli sarkasmus*.

Ale proč tohle vlastně píšu? Nesnáším sebelítost. Nejsem ráda, když se v tom plácám. Je to tzv. nazabitístav. Nedávno jsem si úplnou náhodou osvojila jakýsi nepravidelný rituál (není to oxymóron?). Stalo se to cestou do práce. Věděla jsem, že mě čeká náročný den a já opět depkařila. Zničehonic jsem si začala v duchu vyjmenovávat, co všechno je na tom dni pozitivního. A světe div se, pomohlo to.
Je to divné, ale optimismus si mě zřejmě našel sám. Nepraktikuji to každý den, ale čas od času je dobré si připomenout, co je na mém životě zrovna fajn. Protože aspoň jedna pozitivní věc se vždycky musí najít, no ne?


Tak tedy...

Pozitivní je, že jsem v neděli skončila brigádu v Albertu a konečně mám volno. Sice jen týden (příští týden mám nástup do školy), ale pořád můžu dělat spoustu aktivit, na které jsem neměla čas. Uklízet, vyšívat, založit záchrannou stanici pro surikaty, stát se mistryní světa ve hře na tympány,... doplňte dle libosti. Ne že bych něco z toho měla v plánu, ale mohla bych, kdybych chtěla.

Pozitivní je, že jsem se konečně dokopala k tomu, abych si oholila nohy. Teď už snad nehrozí, že si mě někdo splete s vlčí ženou. Já vím, bez této informace byste zajisté nepřežili.

Pozitivní je, že jsem dneska byla u kadeřnice a nevypadám jako úplný blb. Jen jako blb. Ale ne, tak zlé to snad ještě není.

Pozitivní je, že tu mám rozečtenou upírskou ságu Darrena Shana. Ta nostalgie! Usmívám se jako blbeček.

Pozitivní je, že mi přišla výplata. Můžu utrácet!

Pozitivní je, že mi přišla zásilka z www.fantasyobchod.cz. Obvykle nejsem materiálně založený člověk, ale ze svého nového trička a hodinek mám obrovskou radost. Je to boží!



Pozitivní je, že jsem konečně našla byt a už nejsem bezdomovec. Není to přesně to, co bych chtěla, ale se spolubydlící jsme neměly moc na vybranou (to je zase jiný příběh). Každopádně nebudu spát někde na lavičce v parku, což je fajn.

Jelikož už trochu stresuju ze školy (z nových lidí, referátů, nedobrovolných školních aktivit), snažím se najít pozitivní věci i na škole. Pozitivní tedy je, že si budu moct vychutnat úžasnou kávu ve školní kavárně, zařádit si v LK a antikvariátech a nejspíš vyzkouším i nějaký nový sport, pokud seberu odvahu (uvažuji o jumpingu a fitboxu). A asi se najde ještě víc věcí, ale zrovna teď se mi nad tím nechce moc přemýšlet.

Pozitivní je, že se mi narodil synoveček, takže si můžu jít kdykoli pomatlat miminko. Sice se víc těším, až s ním budu dělat kraviny, ale miminka jsou roztomilá. Pokud teda zrovna neřvou.


A co pozitivního jste na svém životě našli vy? :-)

Orecchiette al dente

31. července 2017 v 20:04 | Victoria |  Receptíky
Jedno líné sobotní dopoledne jsem přemýšlela, co bych mohla udělat k obědu. Jelikož bylo extrémní horko a já byla díky němu extrémně líná, rozhodla jsem se pro salát. Byla to ideální příležitost vyzkoušet orecchiette al dente, což je recept, který jsem vyčetla v knize Život po tobě (druhý díl Než jsem tě poznala). Byl tam zmíněný jen tak mimochodem a já měla chuť trochu riskovat a prostě ho vyzkoušet. A musím říct, že mě Louisa velmi mile překvapila.

Potřebujeme:

půl balení těstovin
2 menší konzervy tuňáka ve vlastní šťávě (já dala Rio mare)
rajčátka
bazalku
piniové oříšky
parmazán
olivy (kdo je nemá rád, může stejně jako já použít pouze olivový olej)

Postup:

Těstoviny dáme vařit do osolené vroucí vody. Mezitím si nastrouháme parmazán, nakrájíme rajčátka a natrháme bazalku. Poté všechny suroviny smícháme a dochutíme solí a pepřem. Množství schválně nepíšu, protože jsem suroviny dávala od oka. Doporučuji to však nepřehánět se sýrem.



Dobrou chuť!

Strasti brigádníka

25. července 2017 v 22:59 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Už je to skoro měsíc, co brigádničím v jednom hypermarketu, konkrétně v úseku ovoce a zeleniny. Jméno hypermarketu tu raději psát nebudu. Prozradím vám jen, že začíná na A a končí na T :-D. A musím říct, že zážitků mám víc než dost. Chcete vědět, jak (ne)přežívám?

Jezdím s paleťákem. A hodně. Poslední dobou mám pocit, že už jsem se s ním docela zkámošila. Konečně.
Negativní na tom je, že ze mě všichni skladníci musí mít psinu. Pokud tedy sledují mou snahu o to, abych se nevybourala.
Pozitivní na tom je, že nepotřebuju řidičák. A nikdo mi nedá pokutu, když nabourám do dveří, banánových krabic,... doplňte dle libosti.

Myslela jsem, že ovoce a zelenina bude docela sranda. A vážně to tak je. Za celou směnu si nesednete a kolikrát ani nestíháte přestávku.
Negativní na tom je, že máte na konci směny neskutečně oteklé nohy. Tedy do té doby, než si nohy zvyknou. A jste unavení. A máte hlad.
Pozitivní na tom je, že chtě nechtě začnete trochu hubnout. U mě se jedná o 3 kg, což za měsíc není zas tak moc, ale potěší to.

Zvedáte bedny. Hodně beden. A jsou těžké. Například banány mají 18 kg. Docela sranda, když je máte na paletě v úrovni hlavy a musíte je sundat dolů. Nebo když potřebujete zboží, které je na paletě úplně naspodu a máte na něm naskládané zboží, které zrovna nechcete. Prostě neustále něco zvedáte. S tím se asi člověk musí smířit. Že ženy podle zákoníku práce mohou zvedat max. 10 kg? Pche. Bezpečnost práce nikoho nezajímá. Kvůli tomu jsem taky samá modřina a škrábanec. Jeden den jsem objevila modřiny na rukách, nohách i břichu :-D. A s těmi škrábanci vypadám občas jak emo.
Negativní na tom je, že se člověk fakt neskutečně nadře. A po čase ho začnou bolet záda.
Pozitivní na tom je, že se mi začínají dělat svaly na rukách. To mám místo posilovny.

Nesnáším lidi. Respektive zákazníky. Občas se najdou fajn lidičkové, kteří s vámi chtějí kecat, ale přijde mi, že spíš narážím na samé kretény. Jak mám sakra vědět, jestli odpoledne budou vajíčka? :-D Nebo kde najdou to a to? Ať si koupí mapu!
Negativní na tom je, že se musíte neustále usmívat a mile odpovídat, i když jste spali čtyři hodiny a máte chuť pár lidí (nejen) z vedení pozabíjet.
Pozitivní na tom je, že je většinou můžete poslat na informace. Jedině tak se jich zbavíte :-D. Ale samozřejmě pokud vím, poradím.

Tradá. Po měsíci nám zavedli úplně nový systém. Takže skoro všechno, co jsem se naučila, se musím učit znovu. A jinak. Třešničkou na dortu bylo, když si každý musel zvolit ke svým přihlašovacím údajům nové heslo. Jelikož jsem děsně šikovná, podařilo se mi udělat rekord. Asi po dvaceti minutách jsem si to nové heslo zablokovala. Všichni se samozřejmě tvářili hrozně mile a chápavě *mává cedulí sarkasmus*.
Negativní na tom je, že jsem se to měsíc učila úplně zbytečně.
Pozitivní na tom je... vlastně nic.

Když se nezeptáte, nic nevíte. Nikdo vás za ručičku nevede. Možná tak první tři dny. Nejoblíbenější zaučovací metoda je házení do vody. Po včerejší inventuře jsem měla sto chutí dát výpověď. Proč by se mi to někdo obtěžoval vysvětlit, že? Však ona na to přijde. Stres ještě nikomu neuškodil. Tradá.
Negativní na tom je, že nemůžete poslat vedení do... však víte kam.
Pozitivní na tom je, že se naučíte spoléhat jen sami na sebe. A naučíte se sebeovládání tím, že zadržujete slzy a snažíte se neposlat vedení do... no však přece víte.

S víkendy se jednou za 14 dní rozlučte. A se státními svátky taky. Lidé by jinak umřeli hlady. A to nemůžeme dopustit!
Negativní na tom je, že se člověku o víkendu děsně nechce. Protože prostě víte, že to bude blázinec. Lidé zřejmě berou nakupování v hypermarketu jako rodinnou akci. Výlet. Je to na hlavu.
Pozitivní na tom je, že mám příplatky za víkendy. Prý.

Měla jsem jít dělat sekuriťáka. Ti si akorát chodí po prodejně a vykecávají. Maximálně chytají myši, ale u toho jsem ještě nebyla. A zrovna tohle bych chtěla vidět.
Negativní na tom je, že vám každý den koukají do batohu, jestli jste náhodou zrovna něco neukradli. A občas si neodpustí blbé kecy.
Pozitivní na tom je... na to jsem pořád ještě nepřišla. Možná jen to chytání myší.

Další nazabitívěcí je rádio a jeho reklamy. Pomalu mi to začíná lézt na mozek. Šplíchoni. Maso před grilováním ne-na-kle-pá-vá-me, protože pak je maso tuhé! A nabízíme jistotu stabilního zaměstnání a možnost kariérního růstu! Přijďte mezi nás, rádi vás poznáme! Bla. Bla. Bla.
Negativní na tom je, že to jsou děsné kecy, které vám prostě lezou na nervy. Tady už jde o duševní zdraví!
Pozitivní na tom je, že tohle spešl rádio pouští i normální písničky. Člověku nejednou zvedne náladu, když uslyší svoji oblíbenou písničku.

Pořád musím kontrolovat kvalitu. Je to vážně paráda, když přebíráte rajčata a najednou nechtěně zaboříte prst do zhnilého rajčete. Na(ne)štěstí vám občas napoví invaze mušek, takže většinou zhnilý produkt velmi rychle najdete.
Negativní na tom jsou samozřejmě ty hniliny a mušky. I když já osobně považuji za nejhorší zážitek prasklý jetý meloun. Čas od času se musíte držet, abyste nezačali zvracet.
Pozitivní na tom je, že máte nekonečnou zásobu (nejen) zhnilých rajčat, kdyby šel náhodou na nákup jeden nejmenovaný prezident :-D. Nebo někteří politici. Nebo rovnou úhlavní nepřátelé.

Tak to by bylo vše, vážení! Vy, nepracující, užívejte si volna a prázdnin. Však ono vám to jednou skončí. Já bych ráda vydržela do půlky září. Takže nebojte, určitě se se svými Strastmi zase ozvu.

Zatím se mějte krásně!

Lahodně s Ellou a přáteli

25. července 2017 v 17:41 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Ella Woodward
Počet stran: 288
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017


Najděte míru, která je přijatelná pro vás i vaše blízké, zařazujte do svého jídelníčku co nejvíce průmyslově nezpracované suroviny a hlavně nebuďte přísní na sebe ani na druhé, pokud si dáte/dají něco ne až tak úplně zdravého.
Na to je život příliš krátký!

(str. 10)

Nikdy jsem nebyla veganka. Dokonce ani vegetariánka. Přestože nejsem moc masový typ, k životu maso zkrátka potřebuji. Ráda však experimentuji v kuchyni a zkouším nové recepty. V poslední době jsem zabrousila i do veganské a vegetariánské kuchyně, takže tahle kuchařka mi opravdu přišla vhod.

Co se týče knihy samotné, působí na mě velmi příjemným dojmem. Graficky je nádherně zpracovaná. Hodně mě překvapilo, jak je kniha těžká. Také je plná fotek chutně vypadajících jídel, jak je u Elly zvykem. Moc se mi líbí, jak je všechno barevné a pestré. Člověka to láká, aby vyzkoušel úplně všechhno (k čemuž se nejspíš brzy dopracuji).

O Elle jsem něco málo psala už v předchozí recenzi. Tato mladá žena trpí nemocí zvanou syndrom posturální tachykardie. Nejvíce jí pomohla právě změna životního stylu. Avšak nenechte se zmílit, Ella není žádná fanatička. Každému doporučuje, aby se řídil vlastním rozumem a našel si svou vlastní rovnováhu, což je moc pěkně řečeno.

Zdravá strava spočívá v nalezení takového způsobu stravování, který nám vyhovuje. Jde o to jíst jídla, díky nimž se cítíme dobře - to může znamenat křupavé borůvkové čtverečky k snídani, salát z citronových brambor a máslových fazolí k obědu a pak k večeři pizzu a víno s přáteli - a je to tak naprosto v pořádku. Je to vaše tělo a váš život. Ano, snažím se všechny vést k tomu, aby milovali svá těla a pečovali o ně, ale nikdy bych nechtěla, aby se někdo cítil provinile, protože nejí pořád "dokonale". Navíc nic takového jako "dokonalé" stravování neexistuje, jde jen o to najít si tu správnou rovnováhu, která vyhovuje právě vám.

(str. 9, 10)

V úvodu se Ella rozepisuje o svém životním stylu a o tom, jak připravit hostinu pro přátele - jak kombinovat různá jídla apod.
Také dává rady, jak seznámit okolí s novými potravinami. Tohle se mi moc líbilo, protože moje rodina je taky občas dost skeptická, když jim uvařím něco, co je zdravé :-).


1. Zaměřte se na známá jídla.
2. Senznamujte, neškolte.
3. Je naprosto v pořádku upravovat si recepty.
4. Nesnažte se dělat razantní změny ze dne na den.
5. Nebuďte na sebe ani na nikoho jiného moc přísní.
6. Upravujte si svá jídla do krásné podoby.
7. Držte pod pokličkou použité suroviny.

(str. 11 - 13)

Co se týče samotných receptů, osobně si myslím, že by si vybral každý. I zapřísáhlý odpůrce zdravé stravy. Recepty vypadají tak neskutečně chutně, že nevím, co zkusit dřív. Rozhodně v brzké době vyzkouším granolu z pečené pohanky a kokosu, placičky z batátů, grilovaný kokosový kukuřičný klas, pečenou kořenovou zeleninu s javorovým sirupem, pečený kořeněný květák, čokoládový koláč s arašídovým máslem a tyčinky s quinoou, lískovými oříšky a kakaem. Ale jak říkám, těch krásných receptů je hrozně moc. A všechny vypadají dokonale!

Samozřejmě jsem nelenila a něco ukuchtit už zkusila. První pokus s borůvkovými lívanci byl neúspěšný. Nevím, jestli je to receptem, ale místo lívanců jsem měla na pánvi spíš kaši. Takže tenhle recept jsem raději zavrhla. Přesto jsem se nenechala odradit a zkusila pro změnu něco jiného. Druhý pokus už byl naštěstí úspěšný :-).

Flapjack z arašídového másla a medu:

Potřebujeme:
4 přezrálé banány
4 polévkové lžíce medu (já dala agávový sirup)
4 polévkové lžíce křupavého arašídového másla nebo jakéhokoliv jiného ořechového másla
200 g rozinek (dala jsem sušené pomelo)
300 g ovesných vloček
2 polévkové lžíce kokosového oleje, plus trochu navíc na vymazání formy (jelikož nejsem vegan, spokojila jsem se s obyčejným máslem)

Postup:
Předehřejeme si troubu na 200° C (horkovzdušnou na 180° C). Oloupeme si banány, dáme je do mísy a rozmačkáme je pomocí vidličky. Přidáme zbývající suroviny. Vymažeme čtvercovou pečicí formu o velikosti 20 x 20 cm kokosovým olejem, nebo vyložíme pečicím papírem. Směs nalijeme do připravené formy.
Pečeme 30-35 minut do zlatohněda. Poté vyjmeme z trouby a necháme aspoň 15 minut chladnout ve formě, aby hmota na flapjack zcela ztuhla. Po zchladnutí rozkrájíme na 12 tyčinek a můžeme se pustit do mlsání!

(str. 229)


A výsledek? Naprosto famózní! Řídila jsem se Ellinou radou a trochu si pozměnila recept, ale vůbec to nevadilo. Osobně bych tam příště nedala to pomelo, ale nějaké jiné sušené ovoce (rozinky nemám ráda, proto ta změna). Možná brusinky nebo sušená jablíčka, to by nemuselo být špatné. Také tam zkusím dát příště oříšky a nějaká semínka. Ale rodina se o to málem poprala, takže výsledek mě velmi mile překvapil :-).

Můj názor:
Mně osobně se kuchařka moc líbí. Jídla jsou většinou jednoduchá na přípravu a tentokrát se tam vyskytují i suroviny, které člověk běžně koupí v obchodě. Ale ano, sem tam se objeví i exotické suroviny, které jsou pro normálního smrtelníka
(a hlavně studenta) docela drahé. To jediné bych vytkla. Na druhou stranu se čtenář může řídit Ellinou radou a trochu si recept upravit. V kreativitě se meze nekladou :-).
Kuchařku bych doporučila všem veganům a vegetariánům, ale i běžným kuchtíkům, kteří rádi experimentují v kuchyni. Určitě nebudete litovat.


Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.

Lahodně s Ellou a přáteli si můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega
nebo na e-shopu knihupectví Knihy Dobrovský.

Knižní novinky 14

20. července 2017 v 18:18 | Victoria |  Knižní novinky
Nevím, čím to je, ale poslední dobou se mi ty knihy nějak namnožily. Nebo mi knihovničku doplňuje nějaký knižní skřítek. Já v tom prsty samozřejmě nemám :-). No tak jo. Možná trošku... trošičku. Co mi pod ruku přišlo tentokrát?

Z Levných knih:

Ten den jsem se rozhodl zemřít (J. Destin) - mám ráda psycho knížky. A tahle vypadá dost brutálně. Je to o klukovi, který byl šikanový a rozhodl se to řešit sebevraždou. Ještě jsem ji nečetla, stále jsem nějak neměla odvahu. Ale její čas přijde.


Studenti, láska, Čeka a smrt (A. Rachmanovová) - jedná se vlastně o deník mladé holky, která píše o bolševickém převratu. Abych se přiznala, o Rusku toho moc nevím. A chci to napravit. Myslím, že by to mohlo být něco ve stylu Deníku Anny Frankové, takže se na to docela těším.


Cesta k mým matkám (E. Holá) - další knížka, která se zabývá docela vážným tématem. Samozřejmě jsem ji v LK nemohla nechat :-).



Za horou smrti (E. Hagerup) - téhle knížečky bych si zřejmě vůbec nevšimla, kdyby nebylo té epesní obálky! Tímhle si mě okamžitě získala. Obálka i příběh na mě působí tak trochu ve stylu Darrena Shana (asi že si vždycky představím Upíří horu :-D). Sice si myslím, že to bude spíš kniha pro děti a mládež, ale komu to vadí? Mně určitě ne :-D.


Lovci snů (L. Hrdlička) - tohle fantasy/sci-fi jsem tam rozhodně nemohla nechat. Přestože jsem k českým autorům občas trochu skeptická, Lovci snů mě zaujali. I obálka se mi moc líbí. Tak snad mě kniha nezklame.


Bridget Jones´s diary (H. Fielding) - chci si trochu oprášit angličtinu, takže jsem si říkala, že bych měla začít s něčím jednodušším. Hádám, že tohle bude celkem v pohodě. Jen se přinutit nějak začít :-D.


Darované (asi jsem byla moc hodná):

Zkouška (J. Charbonneau) - tuhle knihu jsem dostala od kamarádky k narozeninám. Dystopie teď nějak frčí a já na ni byla moc zvědavá. Styl psaní je jednodušší a děj docela vykrádá Hunger games a Divergenci, ale nebylo to špatné. Taková odpočinková četba, která se rychle čte. Na Hunger games to však nemá, to je moje srdcovka.


Zaklínač - Poslední přání (A. Sapkowski) - kniha k svátku, tentokrát od sestry a budoucího švagra. Bylo to moje první setkání s panem Sapkowskim. A jsem nadšená! Je to taková zvláštní fantasy s trochu temnějšími pohádkovými prvky. A Geralt je prostě sekáč :-D. Jen ten jazyk byl dost komplikovaný... kvůli tomu se mi to trochu hůř četlo.


Zkurvenej příběh (B. Minier) - táta mi koupil knížku! Zapřísáhlý odpůrce čtení, který by z knih nejradši postavil hranici. A pak se díval, jak hoří :-D. Zkurvenej příběh byl zkurveně dobrý! Jinak se to napsat nedá :-D.


HU - Bitva na Hackhamské pláni (J. Flanagan) - v příštím životě chci být hraničářka! Zatraceně, ti mají fajn život. Toulat se po lesích, střílet z luku, pít litry kávy, občas se zapojit do nějaké té bitvy... no nebylo by to fajn? :-D Omlouvám se za to fantazírování, ale zrovna tuhle knihu čtu, tak jsem trochu ovlivněná :-D. Flanagan opět nezklamal, je skvělý!


Život po tobě (J. Moyes) - knihu už jsem stihla přečíst. Byla samozřejmě nádherná, jak je u Jojo zvykem. Řekla bych, že na Než jsem tě poznala nemá, ale pokračování to bylo pěkné.


Poppy Day (A. Prowse) - u Dobrovského byly zlevněné knihy, takže jsem toho využila a za zkouškové si něco koupila. Obálka se mi líbí moc a anotace mě taky zaujala. Akorát hodnocení to má takové rozporuplné, ale stejně se na knihu těším.



A co pěkného jste si koupili vy? :-)

Kam dál