Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Snílek

Včera v 21:32 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Je ráno. Lehce mrholí a mlha jako by se snažila ukrýt všechny špatnosti světa. Sluníčko dneska nečekám. Sice občas paprsek stydlivě vykoukne, ale paličatě odmítá dát babímu létu šanci.
Kráčím po pěšině a dotýkám se stromů. Je mi jedno, že jsem právě míjela bezdmovce. Je mi jedno, že pár metrů ode mě jezdí tramvaje. Nevnímám to. Najdu si tichý koutek. A když se zamyslím, jsem znovu v lese u nás doma a procházím se se psem po boku. Listí mi křupe pod nohami, koukám na veverčí závody a v dálce si zpívá potůček svou kouzelnou písničku. A možná to není potůček. Možná je to Tom Bombadil. Možná jsem se nějakými tajnými dveřmi dostala do Temného hvozdu.

"Cinkylik, cinkybřink, cinkylinky holala,
hop a skok, jen drž krok, jíva zpívá lalala,
Tom, bom, hej, a hoj, Bombadil a tralala."


Najednou nějací studenti hlasitě zařvou a já se konečně proberu. Zatřesu hlavou a usměju se. Kouzlo je pryč. Zajdu si pro kafe a spustím nouzový režim škola. Neměla bych tak snít, říkám si. Ale občas je to fajn.


 

S optimismem nejdál dojdeš

13. září 2017 v 23:14 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Nikdy jsem nebyla optimista. Možná jako dítě - protože děti obecně žijí přítomností a neřeší kraviny - ale jinak se celý život označuji za středně těžkého až těžkého pesimistu. Něco už je dáno povahou, něco utvářelo okolí. Zkrátka to tak je.
V poslední době se opět dostávám do fáze, kdy mě prakticky nic nebaví. Nebaví mě psát, nebaví mě číst, nebaví mě samota, ale ani společnost. Člověk akorát přemýšlí nad minulostí, budoucností, svými strašáky,... jen se v tom plácá a plácá a lituje se. Navenek klidná a důstojná, uvnitř křičí hlasy a je tam neusátle živo. Zkuste si být jeden den introvertem. Občas je to fakt psina *zvedá ceduli sarkasmus*.

Ale proč tohle vlastně píšu? Nesnáším sebelítost. Nejsem ráda, když se v tom plácám. Je to tzv. nazabitístav. Nedávno jsem si úplnou náhodou osvojila jakýsi nepravidelný rituál (není to oxymóron?). Stalo se to cestou do práce. Věděla jsem, že mě čeká náročný den a já opět depkařila. Zničehonic jsem si začala v duchu vyjmenovávat, co všechno je na tom dni pozitivního. A světe div se, pomohlo to.
Je to divné, ale optimismus si mě zřejmě našel sám. Nepraktikuji to každý den, ale čas od času je dobré si připomenout, co je na mém životě zrovna fajn. Protože aspoň jedna pozitivní věc se vždycky musí najít, no ne?


Tak tedy...

Pozitivní je, že jsem v neděli skončila brigádu v Albertu a konečně mám volno. Sice jen týden (příští týden mám nástup do školy), ale pořád můžu dělat spoustu aktivit, na které jsem neměla čas. Uklízet, vyšívat, založit záchrannou stanici pro surikaty, stát se mistryní světa ve hře na tympány,... doplňte dle libosti. Ne že bych něco z toho měla v plánu, ale mohla bych, kdybych chtěla.

Pozitivní je, že jsem se konečně dokopala k tomu, abych si oholila nohy. Teď už snad nehrozí, že si mě někdo splete s vlčí ženou. Já vím, bez této informace byste zajisté nepřežili.

Pozitivní je, že jsem dneska byla u kadeřnice a nevypadám jako úplný blb. Jen jako blb. Ale ne, tak zlé to snad ještě není.

Pozitivní je, že tu mám rozečtenou upírskou ságu Darrena Shana. Ta nostalgie! Usmívám se jako blbeček.

Pozitivní je, že mi přišla výplata. Můžu utrácet!

Pozitivní je, že mi přišla zásilka z www.fantasyobchod.cz. Obvykle nejsem materiálně založený člověk, ale ze svého nového trička a hodinek mám obrovskou radost. Je to boží!



Pozitivní je, že jsem konečně našla byt a už nejsem bezdomovec. Není to přesně to, co bych chtěla, ale se spolubydlící jsme neměly moc na vybranou (to je zase jiný příběh). Každopádně nebudu spát někde na lavičce v parku, což je fajn.

Jelikož už trochu stresuju ze školy (z nových lidí, referátů, nedobrovolných školních aktivit), snažím se najít pozitivní věci i na škole. Pozitivní tedy je, že si budu moct vychutnat úžasnou kávu ve školní kavárně, zařádit si v LK a antikvariátech a nejspíš vyzkouším i nějaký nový sport, pokud seberu odvahu (uvažuji o jumpingu a fitboxu). A asi se najde ještě víc věcí, ale zrovna teď se mi nad tím nechce moc přemýšlet.

Pozitivní je, že se mi narodil synoveček, takže si můžu jít kdykoli pomatlat miminko. Sice se víc těším, až s ním budu dělat kraviny, ale miminka jsou roztomilá. Pokud teda zrovna neřvou.


A co pozitivního jste na svém životě našli vy? :-)

Orecchiette al dente

31. července 2017 v 20:04 | Victoria |  Receptíky
Jedno líné sobotní dopoledne jsem přemýšlela, co bych mohla udělat k obědu. Jelikož bylo extrémní horko a já byla díky němu extrémně líná, rozhodla jsem se pro salát. Byla to ideální příležitost vyzkoušet orecchiette al dente, což je recept, který jsem vyčetla v knize Život po tobě (druhý díl Než jsem tě poznala). Byl tam zmíněný jen tak mimochodem a já měla chuť trochu riskovat a prostě ho vyzkoušet. A musím říct, že mě Louisa velmi mile překvapila.

Potřebujeme:

půl balení těstovin
2 menší konzervy tuňáka ve vlastní šťávě (já dala Rio mare)
rajčátka
bazalku
piniové oříšky
parmazán
olivy (kdo je nemá rád, může stejně jako já použít pouze olivový olej)

Postup:

Těstoviny dáme vařit do osolené vroucí vody. Mezitím si nastrouháme parmazán, nakrájíme rajčátka a natrháme bazalku. Poté všechny suroviny smícháme a dochutíme solí a pepřem. Množství schválně nepíšu, protože jsem suroviny dávala od oka. Doporučuji to však nepřehánět se sýrem.



Dobrou chuť!
 


Strasti brigádníka

25. července 2017 v 22:59 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Už je to skoro měsíc, co brigádničím v jednom hypermarketu, konkrétně v úseku ovoce a zeleniny. Jméno hypermarketu tu raději psát nebudu. Prozradím vám jen, že začíná na A a končí na T :-D. A musím říct, že zážitků mám víc než dost. Chcete vědět, jak (ne)přežívám?

Jezdím s paleťákem. A hodně. Poslední dobou mám pocit, že už jsem se s ním docela zkámošila. Konečně.
Negativní na tom je, že ze mě všichni skladníci musí mít psinu. Pokud tedy sledují mou snahu o to, abych se nevybourala.
Pozitivní na tom je, že nepotřebuju řidičák. A nikdo mi nedá pokutu, když nabourám do dveří, banánových krabic,... doplňte dle libosti.

Myslela jsem, že ovoce a zelenina bude docela sranda. A vážně to tak je. Za celou směnu si nesednete a kolikrát ani nestíháte přestávku.
Negativní na tom je, že máte na konci směny neskutečně oteklé nohy. Tedy do té doby, než si nohy zvyknou. A jste unavení. A máte hlad.
Pozitivní na tom je, že chtě nechtě začnete trochu hubnout. U mě se jedná o 3 kg, což za měsíc není zas tak moc, ale potěší to.

Zvedáte bedny. Hodně beden. A jsou těžké. Například banány mají 18 kg. Docela sranda, když je máte na paletě v úrovni hlavy a musíte je sundat dolů. Nebo když potřebujete zboží, které je na paletě úplně naspodu a máte na něm naskládané zboží, které zrovna nechcete. Prostě neustále něco zvedáte. S tím se asi člověk musí smířit. Že ženy podle zákoníku práce mohou zvedat max. 10 kg? Pche. Bezpečnost práce nikoho nezajímá. Kvůli tomu jsem taky samá modřina a škrábanec. Jeden den jsem objevila modřiny na rukách, nohách i břichu :-D. A s těmi škrábanci vypadám občas jak emo.
Negativní na tom je, že se člověk fakt neskutečně nadře. A po čase ho začnou bolet záda.
Pozitivní na tom je, že se mi začínají dělat svaly na rukách. To mám místo posilovny.

Nesnáším lidi. Respektive zákazníky. Občas se najdou fajn lidičkové, kteří s vámi chtějí kecat, ale přijde mi, že spíš narážím na samé kretény. Jak mám sakra vědět, jestli odpoledne budou vajíčka? :-D Nebo kde najdou to a to? Ať si koupí mapu!
Negativní na tom je, že se musíte neustále usmívat a mile odpovídat, i když jste spali čtyři hodiny a máte chuť pár lidí (nejen) z vedení pozabíjet.
Pozitivní na tom je, že je většinou můžete poslat na informace. Jedině tak se jich zbavíte :-D. Ale samozřejmě pokud vím, poradím.

Tradá. Po měsíci nám zavedli úplně nový systém. Takže skoro všechno, co jsem se naučila, se musím učit znovu. A jinak. Třešničkou na dortu bylo, když si každý musel zvolit ke svým přihlašovacím údajům nové heslo. Jelikož jsem děsně šikovná, podařilo se mi udělat rekord. Asi po dvaceti minutách jsem si to nové heslo zablokovala. Všichni se samozřejmě tvářili hrozně mile a chápavě *mává cedulí sarkasmus*.
Negativní na tom je, že jsem se to měsíc učila úplně zbytečně.
Pozitivní na tom je... vlastně nic.

Když se nezeptáte, nic nevíte. Nikdo vás za ručičku nevede. Možná tak první tři dny. Nejoblíbenější zaučovací metoda je házení do vody. Po včerejší inventuře jsem měla sto chutí dát výpověď. Proč by se mi to někdo obtěžoval vysvětlit, že? Však ona na to přijde. Stres ještě nikomu neuškodil. Tradá.
Negativní na tom je, že nemůžete poslat vedení do... však víte kam.
Pozitivní na tom je, že se naučíte spoléhat jen sami na sebe. A naučíte se sebeovládání tím, že zadržujete slzy a snažíte se neposlat vedení do... no však přece víte.

S víkendy se jednou za 14 dní rozlučte. A se státními svátky taky. Lidé by jinak umřeli hlady. A to nemůžeme dopustit!
Negativní na tom je, že se člověku o víkendu děsně nechce. Protože prostě víte, že to bude blázinec. Lidé zřejmě berou nakupování v hypermarketu jako rodinnou akci. Výlet. Je to na hlavu.
Pozitivní na tom je, že mám příplatky za víkendy. Prý.

Měla jsem jít dělat sekuriťáka. Ti si akorát chodí po prodejně a vykecávají. Maximálně chytají myši, ale u toho jsem ještě nebyla. A zrovna tohle bych chtěla vidět.
Negativní na tom je, že vám každý den koukají do batohu, jestli jste náhodou zrovna něco neukradli. A občas si neodpustí blbé kecy.
Pozitivní na tom je... na to jsem pořád ještě nepřišla. Možná jen to chytání myší.

Další nazabitívěcí je rádio a jeho reklamy. Pomalu mi to začíná lézt na mozek. Šplíchoni. Maso před grilováním ne-na-kle-pá-vá-me, protože pak je maso tuhé! A nabízíme jistotu stabilního zaměstnání a možnost kariérního růstu! Přijďte mezi nás, rádi vás poznáme! Bla. Bla. Bla.
Negativní na tom je, že to jsou děsné kecy, které vám prostě lezou na nervy. Tady už jde o duševní zdraví!
Pozitivní na tom je, že tohle spešl rádio pouští i normální písničky. Člověku nejednou zvedne náladu, když uslyší svoji oblíbenou písničku.

Pořád musím kontrolovat kvalitu. Je to vážně paráda, když přebíráte rajčata a najednou nechtěně zaboříte prst do zhnilého rajčete. Na(ne)štěstí vám občas napoví invaze mušek, takže většinou zhnilý produkt velmi rychle najdete.
Negativní na tom jsou samozřejmě ty hniliny a mušky. I když já osobně považuji za nejhorší zážitek prasklý jetý meloun. Čas od času se musíte držet, abyste nezačali zvracet.
Pozitivní na tom je, že máte nekonečnou zásobu (nejen) zhnilých rajčat, kdyby šel náhodou na nákup jeden nejmenovaný prezident :-D. Nebo někteří politici. Nebo rovnou úhlavní nepřátelé.

Tak to by bylo vše, vážení! Vy, nepracující, užívejte si volna a prázdnin. Však ono vám to jednou skončí. Já bych ráda vydržela do půlky září. Takže nebojte, určitě se se svými Strastmi zase ozvu.

Zatím se mějte krásně!

Lahodně s Ellou a přáteli

25. července 2017 v 17:41 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Ella Woodward
Počet stran: 288
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017


Najděte míru, která je přijatelná pro vás i vaše blízké, zařazujte do svého jídelníčku co nejvíce průmyslově nezpracované suroviny a hlavně nebuďte přísní na sebe ani na druhé, pokud si dáte/dají něco ne až tak úplně zdravého.
Na to je život příliš krátký!

(str. 10)

Nikdy jsem nebyla veganka. Dokonce ani vegetariánka. Přestože nejsem moc masový typ, k životu maso zkrátka potřebuji. Ráda však experimentuji v kuchyni a zkouším nové recepty. V poslední době jsem zabrousila i do veganské a vegetariánské kuchyně, takže tahle kuchařka mi opravdu přišla vhod.

Co se týče knihy samotné, působí na mě velmi příjemným dojmem. Graficky je nádherně zpracovaná. Hodně mě překvapilo, jak je kniha těžká. Také je plná fotek chutně vypadajících jídel, jak je u Elly zvykem. Moc se mi líbí, jak je všechno barevné a pestré. Člověka to láká, aby vyzkoušel úplně všechhno (k čemuž se nejspíš brzy dopracuji).

O Elle jsem něco málo psala už v předchozí recenzi. Tato mladá žena trpí nemocí zvanou syndrom posturální tachykardie. Nejvíce jí pomohla právě změna životního stylu. Avšak nenechte se zmílit, Ella není žádná fanatička. Každému doporučuje, aby se řídil vlastním rozumem a našel si svou vlastní rovnováhu, což je moc pěkně řečeno.

Zdravá strava spočívá v nalezení takového způsobu stravování, který nám vyhovuje. Jde o to jíst jídla, díky nimž se cítíme dobře - to může znamenat křupavé borůvkové čtverečky k snídani, salát z citronových brambor a máslových fazolí k obědu a pak k večeři pizzu a víno s přáteli - a je to tak naprosto v pořádku. Je to vaše tělo a váš život. Ano, snažím se všechny vést k tomu, aby milovali svá těla a pečovali o ně, ale nikdy bych nechtěla, aby se někdo cítil provinile, protože nejí pořád "dokonale". Navíc nic takového jako "dokonalé" stravování neexistuje, jde jen o to najít si tu správnou rovnováhu, která vyhovuje právě vám.

(str. 9, 10)

V úvodu se Ella rozepisuje o svém životním stylu a o tom, jak připravit hostinu pro přátele - jak kombinovat různá jídla apod.
Také dává rady, jak seznámit okolí s novými potravinami. Tohle se mi moc líbilo, protože moje rodina je taky občas dost skeptická, když jim uvařím něco, co je zdravé :-).


1. Zaměřte se na známá jídla.
2. Senznamujte, neškolte.
3. Je naprosto v pořádku upravovat si recepty.
4. Nesnažte se dělat razantní změny ze dne na den.
5. Nebuďte na sebe ani na nikoho jiného moc přísní.
6. Upravujte si svá jídla do krásné podoby.
7. Držte pod pokličkou použité suroviny.

(str. 11 - 13)

Co se týče samotných receptů, osobně si myslím, že by si vybral každý. I zapřísáhlý odpůrce zdravé stravy. Recepty vypadají tak neskutečně chutně, že nevím, co zkusit dřív. Rozhodně v brzké době vyzkouším granolu z pečené pohanky a kokosu, placičky z batátů, grilovaný kokosový kukuřičný klas, pečenou kořenovou zeleninu s javorovým sirupem, pečený kořeněný květák, čokoládový koláč s arašídovým máslem a tyčinky s quinoou, lískovými oříšky a kakaem. Ale jak říkám, těch krásných receptů je hrozně moc. A všechny vypadají dokonale!

Samozřejmě jsem nelenila a něco ukuchtit už zkusila. První pokus s borůvkovými lívanci byl neúspěšný. Nevím, jestli je to receptem, ale místo lívanců jsem měla na pánvi spíš kaši. Takže tenhle recept jsem raději zavrhla. Přesto jsem se nenechala odradit a zkusila pro změnu něco jiného. Druhý pokus už byl naštěstí úspěšný :-).

Flapjack z arašídového másla a medu:

Potřebujeme:
4 přezrálé banány
4 polévkové lžíce medu (já dala agávový sirup)
4 polévkové lžíce křupavého arašídového másla nebo jakéhokoliv jiného ořechového másla
200 g rozinek (dala jsem sušené pomelo)
300 g ovesných vloček
2 polévkové lžíce kokosového oleje, plus trochu navíc na vymazání formy (jelikož nejsem vegan, spokojila jsem se s obyčejným máslem)

Postup:
Předehřejeme si troubu na 200° C (horkovzdušnou na 180° C). Oloupeme si banány, dáme je do mísy a rozmačkáme je pomocí vidličky. Přidáme zbývající suroviny. Vymažeme čtvercovou pečicí formu o velikosti 20 x 20 cm kokosovým olejem, nebo vyložíme pečicím papírem. Směs nalijeme do připravené formy.
Pečeme 30-35 minut do zlatohněda. Poté vyjmeme z trouby a necháme aspoň 15 minut chladnout ve formě, aby hmota na flapjack zcela ztuhla. Po zchladnutí rozkrájíme na 12 tyčinek a můžeme se pustit do mlsání!

(str. 229)


A výsledek? Naprosto famózní! Řídila jsem se Ellinou radou a trochu si pozměnila recept, ale vůbec to nevadilo. Osobně bych tam příště nedala to pomelo, ale nějaké jiné sušené ovoce (rozinky nemám ráda, proto ta změna). Možná brusinky nebo sušená jablíčka, to by nemuselo být špatné. Také tam zkusím dát příště oříšky a nějaká semínka. Ale rodina se o to málem poprala, takže výsledek mě velmi mile překvapil :-).

Můj názor:
Mně osobně se kuchařka moc líbí. Jídla jsou většinou jednoduchá na přípravu a tentokrát se tam vyskytují i suroviny, které člověk běžně koupí v obchodě. Ale ano, sem tam se objeví i exotické suroviny, které jsou pro normálního smrtelníka
(a hlavně studenta) docela drahé. To jediné bych vytkla. Na druhou stranu se čtenář může řídit Ellinou radou a trochu si recept upravit. V kreativitě se meze nekladou :-).
Kuchařku bych doporučila všem veganům a vegetariánům, ale i běžným kuchtíkům, kteří rádi experimentují v kuchyni. Určitě nebudete litovat.


Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.

Lahodně s Ellou a přáteli si můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega
nebo na e-shopu knihupectví Knihy Dobrovský.

Knižní novinky 14

20. července 2017 v 18:18 | Victoria |  Knižní novinky
Nevím, čím to je, ale poslední dobou se mi ty knihy nějak namnožily. Nebo mi knihovničku doplňuje nějaký knižní skřítek. Já v tom prsty samozřejmě nemám :-). No tak jo. Možná trošku... trošičku. Co mi pod ruku přišlo tentokrát?

Z Levných knih:

Ten den jsem se rozhodl zemřít (J. Destin) - mám ráda psycho knížky. A tahle vypadá dost brutálně. Je to o klukovi, který byl šikanový a rozhodl se to řešit sebevraždou. Ještě jsem ji nečetla, stále jsem nějak neměla odvahu. Ale její čas přijde.


Studenti, láska, Čeka a smrt (A. Rachmanovová) - jedná se vlastně o deník mladé holky, která píše o bolševickém převratu. Abych se přiznala, o Rusku toho moc nevím. A chci to napravit. Myslím, že by to mohlo být něco ve stylu Deníku Anny Frankové, takže se na to docela těším.


Cesta k mým matkám (E. Holá) - další knížka, která se zabývá docela vážným tématem. Samozřejmě jsem ji v LK nemohla nechat :-).



Za horou smrti (E. Hagerup) - téhle knížečky bych si zřejmě vůbec nevšimla, kdyby nebylo té epesní obálky! Tímhle si mě okamžitě získala. Obálka i příběh na mě působí tak trochu ve stylu Darrena Shana (asi že si vždycky představím Upíří horu :-D). Sice si myslím, že to bude spíš kniha pro děti a mládež, ale komu to vadí? Mně určitě ne :-D.


Lovci snů (L. Hrdlička) - tohle fantasy/sci-fi jsem tam rozhodně nemohla nechat. Přestože jsem k českým autorům občas trochu skeptická, Lovci snů mě zaujali. I obálka se mi moc líbí. Tak snad mě kniha nezklame.


Bridget Jones´s diary (H. Fielding) - chci si trochu oprášit angličtinu, takže jsem si říkala, že bych měla začít s něčím jednodušším. Hádám, že tohle bude celkem v pohodě. Jen se přinutit nějak začít :-D.


Darované (asi jsem byla moc hodná):

Zkouška (J. Charbonneau) - tuhle knihu jsem dostala od kamarádky k narozeninám. Dystopie teď nějak frčí a já na ni byla moc zvědavá. Styl psaní je jednodušší a děj docela vykrádá Hunger games a Divergenci, ale nebylo to špatné. Taková odpočinková četba, která se rychle čte. Na Hunger games to však nemá, to je moje srdcovka.


Zaklínač - Poslední přání (A. Sapkowski) - kniha k svátku, tentokrát od sestry a budoucího švagra. Bylo to moje první setkání s panem Sapkowskim. A jsem nadšená! Je to taková zvláštní fantasy s trochu temnějšími pohádkovými prvky. A Geralt je prostě sekáč :-D. Jen ten jazyk byl dost komplikovaný... kvůli tomu se mi to trochu hůř četlo.


Zkurvenej příběh (B. Minier) - táta mi koupil knížku! Zapřísáhlý odpůrce čtení, který by z knih nejradši postavil hranici. A pak se díval, jak hoří :-D. Zkurvenej příběh byl zkurveně dobrý! Jinak se to napsat nedá :-D.


HU - Bitva na Hackhamské pláni (J. Flanagan) - v příštím životě chci být hraničářka! Zatraceně, ti mají fajn život. Toulat se po lesích, střílet z luku, pít litry kávy, občas se zapojit do nějaké té bitvy... no nebylo by to fajn? :-D Omlouvám se za to fantazírování, ale zrovna tuhle knihu čtu, tak jsem trochu ovlivněná :-D. Flanagan opět nezklamal, je skvělý!


Život po tobě (J. Moyes) - knihu už jsem stihla přečíst. Byla samozřejmě nádherná, jak je u Jojo zvykem. Řekla bych, že na Než jsem tě poznala nemá, ale pokračování to bylo pěkné.


Poppy Day (A. Prowse) - u Dobrovského byly zlevněné knihy, takže jsem toho využila a za zkouškové si něco koupila. Obálka se mi líbí moc a anotace mě taky zaujala. Akorát hodnocení to má takové rozporuplné, ale stejně se na knihu těším.



A co pěkného jste si koupili vy? :-)

Lahodně s Ellou: džusy a smoothies pro každý den

23. června 2017 v 17:12 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Ella Woodward
Počet stran: 80
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017


"Nezapomínejte, že na vaší cestě za zdravým životním stylem není třeba nikterak spěchat,
nejdůležitější je hlavně někde začít. Změny našeho životního stylu by měly být příjemné,
zábavné a trvalé - není to o tom, že si budete zacpávat nos, abyste se přinutili vypít něco,
co je sice zdravé, ale naprosto vás to odpuzuje."

(str. 7)

V poslední době se docela zajímám o zdravou výživu, takže když Omega vyhlásila konkurz na tuto útlou knížečku, neváhala jsem ani vteřinu. Celkově mám smoothies dost v oblibě - hlavně teď v létě, kdy je nesnesitelné horko.

Co rozhodně musím pochválit, je zpracování. Knížka je sice tenounká, ale plná barev a ukázek receptů, takže člověka láká, aby vyzkoušel úplně všechno. Co se týče obálky, tak u té jsem se nijak moc nepozastavovala. Neurazí, ale ani nenadchne. Je na ní zřejmě samotná Ella s již hotovými pokrmy. Ale svůj účel splní, takže nějaké extra výhrady k ní nemám.
Ale teď už k samotným receptům!

O Elle Woodward jsem už něco málo slyšela, ale stejně jsem byla zvědavá, co tuto mladou ženu přímělo ke zdravému životnímu stylu. Když jsem si tedy četla na internetu její příběh, byla jsem velmi překvapená. Elle před několika lety diagnostikovali vzácnou nemoc - syndrom posturální tachykardie - která se projevovala extrémní únavou, záchvaty bušení srdce a velkými bolestmi žaludku a hlavy. Nakonec jí pomohla až radikální změna životosprávy.
Ella je velká experimentátorka. Sama si tvoří většinu receptů a ty pak sdílí s ostatními ve formě svých knih.

V této knížce se tedy zaměřila hlavně na smoothies a džusy, které jsou teď velmi populární. V úvodu autorka popisuje výhody smoothies a také důvody, proč si je tak oblíbila. Hodně se mi líbilo, jak čtenářům radí, že mají také zkoušet experimentovat. Doslova píše, že nám nechává volnou ruku.
Co se pak týče samotných receptů, musím pochválit hlavně jejich pestrost. Najdeme zde ovocné i zeleninové smoothies a džusy, se zdánlivě obyčejnými i exotickými potravinami. Všimla jsem si, že si Ella hodně oblíbila ořechová másla, avokádo, kokosové mléko a exotické ovoce jako je mango, papája atd. Často také kombinuje potraviny, které se na první pohled zdají nezkombinovatelné, ale v Ellině podání vypadají vždy svěže a chutně.

Já jsem se rozhodla, že vyzkouším smoothie s mraženými malinami, broskvemi a pomeranči. Vzhledem k tomu, že je venku horko, přišlo opravdu vhod.

Potřebujeme:
2 pomeranče (300 g)
1 zralá broskev (140 g)
vrchovatá hrst mražených malin (70 g)
1/2 zralého banánu, oloupaného a zamrazeného (50 g), nebo další broskev, pokud chcete
1 polévková lžíce ovesných vloček

Postup: Vymačkejte oba pomeranče pomocí lisu na citrusy (měli byste získat přibližně 200 ml džusu), nalijte šťávu do mixéru. Nakrájejte do mixéru broskve tak, abyste je zároveň zbavili pecky, pecku zahoďte (slupku můžete naopak ponechat, snadno se rozmixuje). Přidejte zbývající suroviny a rozmixujte na hladkou a krémovitou směs.

(str. 24)



Můj názor:
Nejsem si úplně jistá, jak bych tuto knihu zhodnotila. Osobně si myslím, že se Elliny kuchařky tak trochu přeceňují. Možná je to tím, že je hodně tenká, možná tím, že Ella používá většinou dost exotické suroviny, které jsou pro normálního smrtelníka docela drahé. To mě na tom tak trochu odrazuje. Na druhou stranu malinové smoothie, které jsem dělala, bylo opravdu výborné a osvěžující.
Doporučila bych ji tedy hlavně veganům, kteří hledají inspiraci na nová a neobvyklá smoothies. Osobně si ale myslím, že by se mohla líbit i normálním jedlíkům, kteří jen chtějí odlehčit svůj jídelníček. Nejlepší asi bude, když si názor uděláte sami.


Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.

Lahodně se Ellou: džusy a smoothies pro každý den si můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega
nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.

Je ze mě druhačka!

21. června 2017 v 13:31 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Je to tady, vážení. Konečně jsem úspěšně dokončila první rok na vysoké škole. Tedy... on je to vlastně můj druhý rok, jak nejspíš víte, ale jelikož mě z České filologie vyhodili, nevzdala jsem to a nastoupila v září na Speciální pedagogiku.
A jak bych tento rok zhodnotila?
Oproti České filologii je to obrovská změna. Naštěstí můžu říct, že změna k lepšímu. Hodiny mě baví, probírané látky jsou pestré, prostě se nenudím. Je tu hodně psychologie, práva, sociologie, něco z lékařství, specky, expresivní terapie, pedagogiky,... prostě od každého trochu, a to mě na tom právě baví.
Taky mi přijde, že jsem se konečně naučila se učit. Respektive nemám problém se naučit 60 stran za dva dny. Ne že bych se takhle na poslední chvíli učila pořád, ale občas nevyjde čas, znáte to :-D. Jde prostě o to, že už nějak intuitivně vím, co je důležité a co ne. Nebo mi to prostě leze do hlavy samo, protože mě to baví :-D.
A moje známky? Musím říct, že jsem sama se sebou docela spokojená. Můj celkový průměr za tento rok je 1,35. To není špatné, že? :-) Ze známek mám jen áčka a jedno E, které mě upřímně hrozně štve :-D. Byl to prasácký test, jinak se to říct nedá. Spousta lidí to nedala a myslím, že hodně lidí skončilo. Byl to právě jeden z vyhazovacích předmětů, které nelze
opakovat příští rok, takže ti neúspěšní se se studiem budou muset rozloučit. Měla jsem vlastně docela štěstí. Ale stejně mě to štve. Jedno pitomé E! Vypadá to blbě :-D.

Olomouc je samozřejmě stejně úžasná jako vždy. A není to jen tím, že u Šantovky otevřeli stánek s trdlojogurtem :-D.
Jen ten byt mě docela štval, ale naštěstí své spolubydlící už neuvidím :-D. Teda až na Slovenku, tu si jako spolubydlící nemůžu vynachválit :-). Příští rok si chceme najít něco lepšího (a doufám, že i s lepšími lidmi), tak nám držte palce :-).


Trdelník s jogurtovou zmrzlinou, karamelovou polevou, banánem a lentilkami!
Jedla jsem to poprvé v životě a byla to paráda! Jen škoda, že je to tak drahé.
Člověk by si s takovou málem myslel, že je to snad vyrobené z pandí kůže :-D.

A další novinky? No... nic moc nového se neděje. Za zmínku stojí snad jen to, že můj milovaný notebook definitivně odešel do křemíkového nebe. Je v tak špatném stavu, že nemá cenu se ho pokoušet opravit. Budiž mu země lehká.
To tedy znamená, že jsem zatím bez počítače, takže očekávajte sníženou aktivitu Ona někdy nějaká byla? na blogu. Mám sice k dispocizi tátův notebook, ale ten je extrémně pomalý a hrozí nebezpečí, že moje netrpělivé já ho vyhodí z okna. Takže to nechci pokoušet :-D.

Ale konečně mám brigádu! V Albertu :-D. Jako... nemůžu říct, že bych se tam těšila, ale třeba to bude fajn. Respektive třeba mi to aspoň půjde :-D. Zatím budu u ovoce a zeleniny, což nezní tak hrozně. Prý ale možná půjdu i k podkladně.
Ale co, ať si pak nestěžují, až budu mít samé storno :-D. Nastupuji příští týden, tak mi držte palce, ať si neudělám nějaký trapas.

Jinak moc plány na léto nemám. Chci chodit hlavně na tu brigádu, začít cvičit, trochu se opálit a pohnout s knížkami, které se mi tu za celý rok nějak namnožily :-D. Já ty prázdniny zas tak moc nemusím, radši bych šla zase do školy. Ale aspoň si vydělám nějaké peníze. A jaké jsou vaše plány? :-)

Zatím se mějte krásně!

Medová smrt

3. června 2017 v 14:15 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Hanni Münzer
Počet stran: 346
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017


"Jak daleko zajde matka, aby ochránila svou dceru?
Jak daleko zajde dcera, aby pomstila svého otce?
Přežije hluboká a strhující láska několik generací a zacelí staré rány?"


Když jsem viděla, že Omega vyhlásila konkurz na Medovou smrt, byla jsem si jistá, že to bude kniha přesně pro mě. Samozřejmě jsem nemohla tušit, jestli budu mít štěstí, ale věděla jsem, že si knihu rozhodně musím přečíst. Mám ráda knihy s tématem druhé světové války a tato vypadala velice zajímavě. I obálka slibovala, že se v knize ukrývá nádherný příběh.
Můžeme na ni vidět sympatickou a na první pohled odhodlanou ženu, která kráčí směrem k Braniborské bráně v Berlíně. Že se jedná o příběh ze druhé světové války, nám napovídají červené prapory s hákovým křížem. Ale teď už k ději!

Když čtenář otevře knihu a dá se do čtení, možná ho překvapí, že kniha začíná v USA v r. 2012. Hlavní hrdinkou je Felicity, která začně hledat svou náhle zmizelou matku. Její matka je velmi zvláštní žena, která má mnohdy extrémní názory a sklony k fanatičnosti. A proto se o ni Felicity tak strachuje. Nakonec ji najde až v daleké Itálii a velmi brzy zjistí, co k tomuto činu její matku vedlo. Dozvídá se, že její babička byla úplně jiný člověk, než za jakého se vydávala. Obě ženy se chtějí dozvědět víc, a tak se obě ponoří hluboko do minulosti. A zjišťují, že je mnohem temnější, než si původně myslely...

Zhruba v páté kapitole se konečně dostáváme ke druhé části, tedy k hlavnímu příběhu, který začíná v Mnichově v r. 1923. A právě tam začíná příběh Elizabeth, okouzlující zpěvačky a pianistky, a Gustava, úspěšného židovského doktora. Jedná se asi o nejromantičtější část knihy, do které však postupně vstupuje temný mrak ve formě Hitlera a jeho ideologie. Nejdříve se to rodiny příliš netýká. Gustav a Elizabeth si žijí vlastním životem. Pracují, dokazují si navzájem svou lásku a brzy si pořídi děti - dceru Deborah a poté syna Wolfganga. Zkrátka nemohou být šťastnější. Gustav však čím dál častěji vede dlouhé diskuze se svými přáteli o hrozícím nebezpečí. Všichni se shodují na jednom: Hitler je zlo. Gustav a Elizabeth brzy začnou pomýšlet na útěk do Británie, protože nejvíc jim samozřejmě záleží na jejich dětech. Jenže ne vždy se to vyvine tak, jak si to naplánujeme.

Jsi Žid, Gustave, šeptal. Pocházíš z lidu, který je již tři tisíce let bez domova. Ve skoro každém století byli Židé pronásledováni, odehnáni, vyvlastněni, zavražděni. Být Žid znamená nikdy nebýt v bezpečí. Nos v sobě mír, Gustave. Braň svou rodinu. Nemůžeš změnit průběh života, protože nemůžeš změnit lidi. Můžeš udělat jen to, co by měli udělat všichni otcové: chránit vlastní děti před tímto světem plným nenávisti, kterou zapříčinili dospělí.

(str. 77)

Poslední část příběhu se týká samotné Deborah, tedy dcery Gustava a Elizabeth. Od nesmělé dívky s hudebním nadáním se stává ženou, která se umí postavit za správnou věc. Je to žena plná protikladů. Křehká a zároveň silná. Chytrá i naivní. Ale hlavně zůstává sama sebou, přestože si s ní osud zahrává jako kočka s myší. Vztah s nacistou, snaha ochránit bratra, uvědomění si svého židovského původu, členství v odboji...
Bude mít někdy život takový, jaký opravdu chce?

"Nemyslím, že by naši vládu takové malichernosti zajímaly. Pro ni jsi z poloviny Židovka, směs rasy, o které pojednávají Norimberské zákony jako o židovské. Albrecht je jediný, kdo se nachází mezi tebou a zákonem. Je tvou jedinou ochranou. Rozumíš, co to znamená?" Marlenin hlas zněl čím dál více zapřísáhle.
Neunikly jí rozporuplné emoce, které se zobrazily na Debořině obličeji. Ukazovaly nedůvěřivost, vztek a nakonec poznání, že Marlene měla pravděpodobně pravdu - a jaké z toho pro ni plynou následky.

(str. 223)

Můj názor:
Medová smrt je výjimečná kniha. Je o rodině, lásce, lidském odhodlání, ale i o bolesti lidské duše. Hrozně se mi líbí, jak autorka všechno propojila - minulost, přítomnost, všechny generace a postavy. Také se mi líbily historické souvislosti (např. Gabčík a Kubiš) a některé historické postavy (novinář Fritz Gerlich), které se v knize objevily. Nejvíc mě zaujal příběh Elizabeth, ale i dějová linka s Deborah byla zajímavá.
Co víc říct? Doporučuji knihu všem, kteří se aktivně zajímají o období druhé světové války a zároveň mají rádi příběhy, které zasáhnou lidské srdce.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.

Medovou smrt si můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega
nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.

Strasti vysokoškoláka 8

31. května 2017 v 12:46 | Victoria |  Strasti vysokoškoláka
A jsou tu další Strasti vysokoškoláka! Tento rok zřejmě poslední, protože zkouškové mám téměř za sebou. Pak bych chtěla napsat ještě nějaké celkové shrnutí tohoto roku. No… těšte se!


V posledních týdnech jsem se se svými spolubydlícími sblížila víc, než bych chtěla. Nevím proč, ale už se mi několikrát stalo, že jsem někomu vlezla na záchod. Samozřejmě nechtěně. Každopádně mám pocit, že začínají mít podezření, že to snad dělám schválně nebo co. Pořídili si na záchod klíč a radši se tam zamykají :-D.

Když už jsem u těch spolubydlících… zajímalo by mě, proč si někdo bere notebook do sprchy. Pořád se na to snažím přijít, ale zatím jsem tuto záhadu nevyřešila. Vždycky slyším, jak si tam někdo pouští seriály. To ti lidi nevydrží bez počítače ani minutu? Trochu smutné, nemyslíte?

Už nikdy nepůjdu na poetoterapii! Nikdy! Na začátku semestru jsem to zkusila, ale hned po první hodině jsem se zbaběle odhlásila. Pro neznalé - poetoterapie je vlastně terapie poezií. Já poezii nemám zrovna v lásce, ale chtěla jsem to zkusit z trochu jiného pohledu. Asi přechodný záchvat šílenství. Profesor byl totální magor, jinak se to říct nedá. Takový… jako pod vlivem drog :-D. Pořád říkal hrozné kraviny. Zdůrazňoval, že se má člověk u recitování projevit celým tělem - prý on se před publikem klidně válí po zemi, sype si na hlavu štěrk a u toho recituje :-D. Taky dával dost velký důraz na rýmy a rytmus, takže se mi úplně vrátila ta česká filologie. Třešničkou na dortu bylo, že jsme museli za pět minut vymyslet nějakou krátkou báseň. Já tohle absolutně nesnáším. Ráda píšu básně, ale pod tlakem mi to fakt nejde. Na to musí být nálada. A když mě vyvolal, abych tu svoji "báseň " přečetla, chtělo se mi utéct :-D. Zajímalo by mě, co by řekl na moje lehce morbidní básně.

Celkově mám však pocit, že expresivní terapie nejsou nic pro mě. Jednou jsme dostali úkol, ze kterého jsem se dlouho vzpamatovávala. Seděli jsme v kruhu a na různé situace jsme museli reagovat smajlíky (smutný - vadí nám to, neutrální - záleží na situaci a veselý - nevadí nám to). Například čtení básničky před třídou. Já samozřejmě reagovala jako správný sociofobik smutným smajlíkem. Jenže pak přišla ta sranda. Po všech reakcích nakonec vždycky vybrali několik lidí, kteří tu danou situaci museli udělat! Takže někdo musel chodit jako modelka, tančit, a to všechno před třídou. A já musela číst básničku. Kousek Polednice. A myslela jsem, že u toho umřu. Prý to bylo všechno proto, abychom překonali svůj strach. Kecy a zas kecy. Já mám naopak pocit, že to můj strach spíš prohloubilo :-D.

Myopie, presbyopie, amblyopie, hypermetropie, astigmatismus. Jo, oční vady byly sranda. Divím se, že jsem to v testu nespletla.

Jednou jsem takhle přijela na byt a Slovenka nikde. A na stole jsem našla krásný vzkaz: Žiadne seriály, ale učenie!!! :-)
Je fajn mít spolubydlící, která vás takhle morálně povzbuzuje :-D.

Jsou tady zlé časy,
měla bych se asi,
měla bych se asi báát.

Měla bych si lehnout,
ochořet a zblednout,
lékaře si k lůžku zvááát.

Tohle není nadměrné koukání na pohádky, ale vliv zkouškového :-D. Neustále jsem si to při učení musela zpívat. Ale ještě jsem dopadla dobře. Taky jsem si mohla zpívat Hallowed Be Thy Name od Iron Maiden, která je o chlapovi, co čeká na popravu :-D.

V poslední době potkávám v Olomouci samé slavné osobnosti. Pravidelně vídám Alana Rickmana. Co na tom, že už je chudák po smrti. Taky jsem potkala G. R. R Martina a ve vlaku vedle mě seděl Patrick Stewart, tedy Charles Xavier starší :-D.

A když už jsem zmínila Charlese Xaviera, zjistila jsem, že se mi splnil sen a ze mě se stal mutant! A moje super schopnost? V poslední době mi umřely dvě žárovky, přestože jedna z nich byla úplně nová. A teď mi neustále bliká další. Takže… ještě to bude chtít zapracovat, ale myslím, že v tom budu fakt dobrá :-D.

U nás na bytě se objevili noví hmyzí hybridi. Ono nestačí, že to tam je zamořené moly. Vypadá to jako něco mezi komárem a škvorem. Je toho plná kuchyň. Díky bohu, že se budu brzy stěhovat. Bydlet tam ještě měsíc, pravděpodobně mě sežerou zaživa.

Pět stádií učení:
1. Popírání a izolace
2. Zlost
3. Smlouvání
4. Deprese
5. Přijetí reality

No dobře, původně se jedná o reakce na zjištění, že rodič bude mít postižené dítě (a mám pocit, že stejné reakce jsou i na smrt) podle Kubler-Rossové. Ale řekla bych, že na zkouškové to sedí perfektně :-D.

Kam dál