Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Oblíbené písničky - náhodou objevené 2

22. dubna 2017 v 12:23 | Victoria |  Hudba, videa
Hudba je můj život. Provází mě každým dnem a bez ní bych to nebyla já. Přestože se přikláním hlavně k metalu a rocku, v mém seznamu skladeb nechybí ani jiné styly hudby. Zkrátka mám ráda, když je to pestré. A co jsem si oblíbila tentokrát?

1) Iron Maiden - Hallowed Be Thy Name

Maideny naprosto zbožňuji! Poslouchám je každý den, bez nich by to prostě nešlo. Tahle písnička je tak úžasně melodická, že si ji pořád přehrávám v hlavě. A má samozřejmě i geniální text, jak je to u této skupiny zvykem.



Iron Maiden - For the Greater Good of God

Další geniální písnička, kterou jsem až doteď neznala. Nechápu, jak jsem ji mohla minout.



2) Avantasia - Carry Me Over

Nechápu, jak jsem bez této skupiny mohla žít! Táta mi nedávno přinesl exterňák, který byl plný metalové hudby. Těch kapel/zpěváků/zpěvaček tam bylo tolik, že jsem to ještě neprošla celé. Ale Avantasia si mě okamžitě získala. Nádherné melodie, nádherné texty. A tyto dvě písně si musím pořád zpívat. Už mi z toho slušně hrabe :-D.



Avantasia - Lost In Space



3) 4 Non Blondes - What´s Up

Od této kapely jsem si oblíbila snad jen tuto písničku, ale třeba se dopracuji i k dalším. Je úžasně chytlavá :-).



4) Simple Plan - Perfectly Perfect

Krásná a dojemná píseň. Myslím, že další vysvětlení netřeba :-).


5) John Hiatt - Have a Little Faith in Me

Tuto píseň se objevila díky filmu Benny a Joon, který je mimochodem naprosto parádní! Co víc k ní říct? Je jemná, krásná, takovým tím nevtíravým způsobem.



6) Sia - Breathe me

Hodně silná písnička o tom, co člověka může potkat. Má své kouzlo.



7) Demi Lovato - Stone Cold

Demi si mě už získala několika skladbami. Ne že bych ji poslouchala nějak pravidelně, ale čas od času se k ní ráda vracím. Osobně si myslím, že tato píseň je úžasně procítěná. Zkrátka z ní cítím emoce, což se mi moc líbí.



8) Sarah McLachlan - In the arms of an angel

Na závěr jedna hodně melancholická. Nevím, čím mě tak okouzlila. Má prostě uklidňující účinek.




 

Metla lidstva

15. dubna 2017 v 10:07 | Victoria |  Mé básně
Velmi prozaická. Žádné složitosti v ní vážně nehledejte. O nějakém rytmu skoro nemůže být ani řeč - respektive klopýtá jak alkoholik - ale snaha byla.

Má milá, co tě trápí?
Snad ne smutek, nebo strach?
Slunce v tvém srdci se pomalu ztrácí,
přichází další duševní krach.

Víš, co ti pomůže?
Co dodá ti sílu?
Tvou nejistotu přemůže
a budeš žít v míru.

Začíná to skleničkou
na zlepšení zdraví,
je jen malou berličkou,
tvou depresi stráví.

A co takhle lahvinka?
Víno je prý zdravé!
Bude z tebe květinka,
pro tebe to pravé.

Rum je vhodný na pečení,
vodka hubí bacily.
Nechceš už jít na léčení?
Naději jsme ztratili.

Kdo to je, v tom zrcadle?
To je tvá tvář, má milá.
Obličej vypadá propadle,
Osud se ti vysmívá.

Vodka, whisky nebo rum,
občas lak na vlasy, už je to jedno.
V tvé rodině je informační šum,
teď trpí nejedno duševno.

Spadla jsi, až na samé dno,
chceš pomocnou ruku, zároveň se bráníš.
Ze sebe samé je ti mdlo,
ve svém vlastním světě se pomalu ztrácíš…


Disociace

8. dubna 2017 v 11:53 | Victoria |  Mé básně
Jen proud myšlenek...



Nechápající idiot,
co uvízl v bahně,
beznadějný ignorant
všeho a všech,
lhostejný sadista
bodá se do srdce,
flegmatický popelář,
co na práci kašle,
věřící ateista
přichází o rozum,
nezávislý závislák
chce vyskočit ven,
ublížená troska
hledá si důvody,
naivní snílek
ztratil svůj sen.

 


Vysoká hra

21. března 2017 v 17:59 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Kay Hooper
Počet stran: 147
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017



"Velmi úspěšná autorka bestsellerů
New York Times Kay Hooper
spřádá příběh o zradě
a druhé šanci dvou milenců,
které rozdělí poslední mise."


Myslím, že už při pohledu na obálku čtenáře napadne, že se bude jednat zřejmě o nějaký napínavý thriller se sexy hlavním hrdinou. Pěkný chlap s vlnitými vlasy, strništěm a tajemným pohledem zajisté nalákal spoustu dam. Když k tomu připočtu šedočernou barvu s jasně rudým písmem, je jasné, že v této knize půjde o napětí. Ale teď už k samotnému ději!

Jak už jsem naznačila, hlavním hrdinou je alfa samec Skye Prescott, tajný agent, který má složitou osobnost, stejně jako minulost. Jeho práce je však pro něho to nejdůležitější, tedy dokud nepotká svou dávnou lásku, se kterou se neviděl šest let. Katrina Kellerová, temperamentní zrzka, je stejně jako on tajná agentka. Potkali se na misi v Berlíně, kde se do sebe vášnivě zamilovali a vzali se, avšak Skye ji za nějaký čas opustil, protože se po mylných informacích domníval, že zradila svou vlast.
A právě po šesti letech se nečekaně setkávají v zábavním párku na další misi.

Už zapomněl na to, jak její dlouhé vlnité vlasy ozářené sluncem jakoby explodovaly rudou barvou. Zapomněl na její velké kočičí oči, které měly nezvyklý nádech jantaru a které byly lemované hustými řasami. Zapomněl na její vystouplé lícní kosti, které by jí dokázaly zajistit bohatství ve světě modelingu, stejně tak jako její dokonalý nos a ústa vytvarovaná pro polibky a sny.
Skye věděl, že sám sobě lže. Nezapomněl vůbec na nic. Spíš si nedovolil vůbec na něco vzpomínat.

(str. 9)

Skye se všemožně snaží získat Katrinu zpátky. Když si spolu vyříkají minulost, opět začnou jeden druhému věřit. A opět mezi nimi vzplane láska. Protože tak to přece u spřízněných duší bývá.
Oba se však musí soustředit i na jinou věc, a tou je jejich mise. Jistý Adrian se chce totiž pokusit o atentát na guvernéra. Podaří se jim ho zastavit?

Nenáviděl, když od ní musel pryč! "Jasně, že si nemyslím, že jsem ze železa," odpověděl nakonec rozladěně, protože ta otázka nebyla důležitá.
"Tak proč jdeš sám?" Hlas měla prudký a v očích jí plál oheň.
"Vezmi s sebou Dana! Nebo kohokoliv!"
Přinutil se k trpělivosti. "Už jsem ti říkal - sám tam budu rychleji. Už jsem jednou Adriana sledoval a vím, jak přemýšlí." Sklonil hlavu a hluboce ji políbil, načež z bundy uvolnil její ruce a ustoupil.

(str. 105)


Můj názor:
Bohužel musím říct, že mě Vysoká hra docela zklamala. Nejvíc mě naštval fakt, že se jedná o jedenáctý a zároveň poslední díl, což v knize nebylo uvedeno. Je sice pravda, že se dá kniha číst i samostatně, ale kvůli neznalosti děje z předchozích dílů jsem občas tápala ve vedlejších postavách. Respektive jsem si k nim nevytvořila žádný vztah.
Co se týče samotného děje… no… žádný zázrak to není. Při čtení jsem si říkala, že by z toho byl parádní béčkový film. Dost mi vadilo, že se v knize prakticky nic neděje. Hlavní náplní byla rádoby romantická zápletka, kdy se hlavní hrdinové jakože děsně milovali. Já teda nevím, ale lásku si představuju jinak. V tomto případě šlo o pouhý chtíč. Erotika v knize mi nevadí, ale tohle už byla kapku nuda.
Abych jen nekritizovala, musím zdůraznit, že kniha byla opravdu čtivá. Není moc tlustá, takže pokud nehledáte nic složitého na čtení, je to ideální volba.

Co víc říct? Myslím, že Vysokou hru bych doporučila hlavně dámám, které mají rády jednoduché příběhy s milostnou zápletkou.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.

Vysokou hru můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega
nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.

Nový design - jarní

10. března 2017 v 21:30 | Victoria |  Oznámení
Jak jste si nejspíš všimli, po delší době má můj blog opět nový kabátek :-). Tentokrát jsem chtěla něco jarního, svěžího, optimistického... zkrátka nám pomalu začíná svítit sluníčko, tak jsme to chtěla trochu přenést i na blog, což se myslím povedlo :-). Za sebe mohu říct, že jsem vážně nadšená! Jedná se samozřejmě o tvorbu Gaz. Tímto tedy děkuji za vytvoření i nastavení.

Tak co na něho říkáte? :-)


Neviditelná knihovna

8. března 2017 v 19:39 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Genevieve Cogman
Počet stran: 285
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017




"Sbírání knih
je v této napínavé fantasy
opravdu nebezpečné.

Představte si Doctora Who
Se špionskými Knihovníky!"


Co musím na Neviditelné knihovně vyzdvihnout, je její nádherná obálka, která vás upoutá na první pohled. Líbí se mi, že na ní není žádný kýčovitý obrázek, ale pouhé lemování, které působí decentně a zároveň trochu starožitně, takže se to ke knize hodí. Barvy jsou laděny do fialova, což působí tak nějak tajemně a my máme pocit, že samotná kniha něco skrývá.
Ale teď už k samotnému obsahu!

Irene má práci, kterou by jí mohl každý knihomol závidět. Pracuje totiž pro Knihovnu, což je speciální instituce, která shromažďuje vzácné knihy z alternativních světů. Ale nenechte se zmýlit! Irene není žádná obyčejná knihovnice, která sedí na zadku a čte si. Jejím úkolem je knihy získávat.
K tomu využívá Jazyk, což je řeč, která plní funkci podobnou magii. Pro tuto mladou ženu je to zkrátka práce snů.
Až do dne, kdy dostane velmi těžkou misi.
Různé světy totiž skrývají různá nebezpečí. Ať už se jedná o magii, tajemná stvoření či sílu chaosu, Irene si s tím musí poradit.

"Nebylo to o vyšším poslání zachraňovat světy. Bylo to o hledání unikátních beletristických děl a jejich uchovávání na místě mimo čas a prostor. Někteří lidé by si možná mohli myslet, že je to malicherný způsob, jak strávit věčnost, ale Irene byla se svou volbou spokojená. Každý, kdo opravdu miloval dobrý příběh, by to pochopil."

(str. 17)

Naštěstí nebyla na tak velký úkol sama. Dostala také mladého pomocníka Kaie, který se ukázal jako velmi schopný a inteligentní muž. Přestože měla Irene pocit, že Kai něco skrývá, vložila do něj svou důvěru, což jí nejednou zachránilo život. V průběhu mise se také oba setkávají s místním detektivem Valem a další Knihovnicí Bradamant, která však touží Irene spíše ponížit.
Svět, do kterého vstoupili, je však zmítán chaosem. Brzy se ukáže, že nebezpečí hrozí nejen od místních, ale také od zrádce Albericha, který byl kdysi knihovníkem a lidé ho vnímají spíše jako legendu.
Podaří se Irene a jejím přátelům získat knihu, po které Knihovna tak touží?

Můj názor:
Abych pravdu řekla, ze začátku jsem byla ke knize trochu skeptická. Fantasy detektivka? No nevím, říkala jsem si.
Ale v průběhu čtení jsem podstatně změnila názor.
Co musím vyzdvihnout, je její neobyčejná čtivost. Vtáhne vás do sebe a vy se ocitnete v úplně jiném světě. Stanete se knižním špionem, bojujete se zlem. Zkrátka se stanete součástí příběhu.
Nápad s Knihovnou byl prostě skvělý a celkem jsem si oblíbila i postavy (až na Valea, ten mi upřímně lezl na nervy), takže za mě palec nahoru. Jen škoda, že to bylo takové ukecané… chtělo to víc akce. Také se mi některé věci zdály málo promyšlené, ale i tak jsem zvědavá na další díl.


Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.

Neviditelnou knihovnu můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega
nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.

Adriana Figueroa

3. března 2017 v 21:01 | Victoria |  Hudba, videa
Na tuhle dívčinu jsem narazila úplnou náhodou, když jsem si pouštěla písničky přes Youtube. A musím říct, že její hudba je neskutečně nádherná! Adriana většinou nazpívá nějakou známou písničku, ale dává těm písním něco svého. Mají prostě v sobě takové zvláštní kouzlo. Poslouchám je, když nějakým způsobem potřebuju uklidnit svou duši. Nejvíc se mi líbí její upravené písně z Hunger games, které doplňují nádherné kresby (jestli je to její tvorba, to už bohužel netuším).
Tak co na Adrianu říkáte? :-)

1) Safe and Sound (Hunger games & Taylor Swift Cover)



2) Rue´s Lullaby (Hunger games Fan Arrangement)



3) The Hanging Tree (Hunger games / Mockingjay Original Arrangement)



4) Once Upon A December (Anastasia Cover)



5) Daughter Of The Moon (Original Song)



6) Titanium (Acoustic Cover // David Guetta ft. Sia)



7) Healing Incantation (Tangled Colver)




Knižní novinky 13

18. února 2017 v 17:57 | Victoria |  Knižní novinky
Jak jsem vám slíbila, jsem tu zpátky s dalšími knižními novinkami! Ty poslední byly 25. září, takže je logické, že se mi tu za ty měsíce nahromadilo spoustu knih. Přesněji celkem 14 :-).
Většina byla pořízena v lednu, protože jsem se musela za každou zkoušku nějak odměnit :-D.
Vánoční, narozeninové a recenzní knihy jsem schválně vynechala, protože to by bylo opravdu na dlouho.
Tak jdeme na to!

Z Levných knih:

Rváč (N. Leonard) - tak jo, snažím se nemyslet na to, že to napsal manžel autorky Padesáti odstínů šedi. Po této knize jsem pokukovala hrozně dlouho. Zaujala mě anotace a věřím, že by to mohl být docela dobrý thriller.



Věčně zpívají lesy (T. Gulbrannsen) - další super úlovek, kolem kterého jsem kroužila jako nedočkavý sup. Dokonce jsem na ni měla i mírnou slevu kvůli drobnému poškození. Jedná se o norskou literaturu, takže se nejvíc těším na ty popisy přírody, které jsou prý v knize zahrnuty.



Čokoláda (J. Harris) - nejdříve jsem viděla film s Johnnym Deppem, který mě naprosto okouzlil (film i Depp :-D). Když jsem viděla tuto knihu v LK, musela jsem ji mít!



Cesta vlka, Zlato bohů (E. M. Grylls) - Beara Gryllse a jeho dokumentární seriál Boj o přežití fakt zbožňuju. Když jsem uviděla tyto dvě knihy v LK, nemohla jsem je tam jen tak nechat. Je sice fakt, že tyto jsou zaměřené spíše na dětské čtenáře, ale i tak se na ně moc těším. Aspoň zjistím, jestli je Grylls stejně dobrý spisovatel jako dobrodruh.




Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta (D. Mitchell) - S Davidem Mitchellem ještě nemám žádnou zkušenost, přestože mám ve své knihovničce jeho Atlas mraků. Tisíc podzimů mě ale velmi lákalo, takže jsem dlouho neváhala. Navíc byla kniha za skvělou cenu. Akorát mi přijde, že se tyto knihy hrozně rychle vyprodaly, takže jsem ráda, že jsem dlouho neotálela.


Mozek autisty (T. Grandin) - Kdo nezná film Temple Grandinová, nechť to urychleně napraví! Jedná se o nejznámější autistku. O autismus jako takový se hodně zajímám, takže jsem ráda, že mám tuto knihu ve své knihovničce. Navíc se mi to hodí i ke studiu.



Poslední kabriolet (A. Myrer) - dlouho jsem uvažovala, jestli si knihu koupit, ale nakonec mě přesvědčila Databáze knih, na které má kniha velmi dobré hodnocení. Navíc má i zajímavou anotaci a nádhernou obálku :-).



Odjinud:

Prokletí Salemu (S. King) - k tomuto snad netřeba komentáře :-). King je prostě King. A když jsem na něho narazila v antikvariátu, nemohla jsem ho tam jen tak nechat :-).



Bez šance (N. Shusterman) - jedna povánoční kniha, kterou jsem si koupila za poukázku :-). Dystopie mám ráda a tahle vypadá i inteligentně (ne jako Divergence). Téma mi přijde originální a svým způsobem trochu zvrhlé. Představte si společnost, ve které vás rodiče mohou nechat rozebrat na náhradní díly :-D.



Je to i můj život (J. Picoult) - druhá povánoční kniha, kterou jsem už dokonce stihla přečíst. Kniha byla úžasná! Bylo v ní spoustu myšlenek o životě, takže určitě doporučuji. Akorát konec mě hrozně zklamal. Tak moc zklamal, že jsem byla na autorku docela naštvaná a rozhodla jsem se, že knihu už číst znovu nebudu. Četl ji někdo z vás? Co na ni říkáte?



Otroci ze Sokora (J. Flanagan) - třetí povánoční kniha :-D. Musím říct, že se panu Flanaganovi Bratrstvo velmi povedlo. Zatím jsem přečetla první tři díly, ale už mám doma všech 6 knih, tak snad to všechno brzy doženu :-).



Cranford: Cranfordské dámy (E. Gaskell) - tuto knihu mi darovala sestra, protože ji měla dvakrát, takže jsem samozřejmě ráda. Od E. Gaskellové bych si hrozně moc chtěla přečíst sérii Sever a Jih, ale bohužel se tyto knihy nikde nedají sehnat. Kdybyste náhodou o jejich existenci věděli (respektive je třeba chtěli prodat), tak se hlásím! :-)



Pokání (I. McEwan) - tohle byla odměna za zkouškové :-). Přiznám se, nebýt Jamese McAvoye, o této knize bych se nikdy nedozvěděla :-D. Hraje totiž ve filmu, který je natočený podle této knihy. Ale nejdříve se chytám samozřejmě na knížku :-). Prý je velice dobrá, i když na čtení docela těžká.



A co nového jste si koupili vy? :-)

Kapitola čtvrtá - DECH SMRTI

18. února 2017 v 10:49 | Victoria |  Safírové srdce
Jak je možné, že jsem poslední kapitolu k Safírovému srdci přidala někdy v roce 2015? Bože, vždyť je to tak dávno! Nemůžu tomu uvěřit. Ale rozhodla jsem se, že by to chtělo tuto povídku zase trochu rozjet. Kapitola je sice kratší, ale stejně doufám, že se bude líbit. A za případné chyby se omlouvám :-).

Když prošedivělý muž odešel, Johana se zhroutila na lavici. Přece to nemohla být pravda! To všechno… o její holčičce. V hloubi duše však cítila, že ten muž nelhal. Evelyn byla vždycky jiná. Už jako malá holčička měla skvělou intuici. A teď ty její sny…
Přesto všechno to nemohla dovolit. Nemohla dovolit, aby jí nějaký cizí muž vzal její jediné dítě. Vždyť co na tom, že Evelyn patřila ve skutečnosti k Zeleným. Jestli jí ale hrozilo nebezpečí od samotného Salfa, měla raději přistoupit na Growovu nabídku. Černovlasá žena vztekle smetla nádobí ze stolu. Kdyby nebylo toho muže a jeho zpropadeného safírového srdce, mohlo být všechno v pořádku!
"K čertu s ním!" zakřičela Johana zoufale. Nechtěla Evelyn ztratit. Tak moc ji milovala.
Najednou si zaraženě uvědomila, že se dveře chalupy pomalu otvírají. Na prahu stál vysoký muž v černém plášti, který držel dlouhý masivní meč. Žena chtěla utéct, ale už bylo pozdě. Její poslední myšlenka patřila Evelyn.

***
Growova intuice nelhala. Přestože byla Johanina chalupa celkem daleko od tržiště, nešlo si nevšimnout, že je v plamenech. Grow hlasitě zaklel a vytáhl svůj Culda ingwë, což v překladu znamenalo Zlatorudý vůdce. Čepel vypadala na první pohled obyčejně, ale když se Grow dotkl zbraně, objevily se na ní drobné rudé žilky. Zbraň mu zkrátka byla souzená. Dostal ji darem od svého otce, když se u něho poprvé objevila schopnost zacházet s ohněm. Nejdůležitější však bylo, že byl meč neobyčejně ostrý a prakticky nezničitelný.
"Chrisi, vezmi s sebou Evelyn a běžte na jih! Já je tu trochu zdržím," křikl na svého mladého učně. Dva lidé se odtud mohli nepozorovaně vytratit. Se třemi lidmi už by to byl problém.
"Ale Growe, jak jí to vysvětlím? Já -"
"Spoléhám na tebe, chlapče. Běž!"
Christopher jen přikývl a spěchal za Evelyn. Grow se za ním pyšně díval. Nechápal, jak ten kluk mohl tak rychle dospět.
Pak však uviděl, jak se k tržišti blíží Černí. Jasně viděl jejich okrouhlé štíty, na kterých byly dva černé, překřížené meče. Se strachem si uvědomil, že jich je celkem pět. Díky Salfově moci byl každý Černý doslova smrtící.
"Miriel, stůj při nás," zašeptal tichou modlitbu. Jeho meč vzplanul.

***
Přestože Evelyn vycítila blížící se hrozbu, rozhodla se, že musí pomoct své matce. Vždy byla chytrá a uvážlivá dívka, ale tentokrát zvítězila její odvaha a unáhlenost, tak typická pro její věk.
Rozběhla se ke svému domovu, ingorujíc křik, který slyšela za sebou. Najednou ji někdo drapl za rameno a ona polekaně vykřikla.
"Neboj se mě! Neublížím ti. Jsem tvůj přítel," řekl cizinec. Evelyn se trochu zklidnila, když zjistila, že to je jen nějaký kluk, sotva o pár let starší, než je ona.
"Musím jít. Moje matka je v nebezpečí. Potřebuje mě…"
Naštvaně si uvědomila, že jí ten kluk zahradil cestu. "Pojď se mnou," řekl tichým hlasem. "Slibuji, že tě ochráním."
"Neslyšel jsi? Musím pomoct své mámě!"
"Na to už je pozdě, Evelyn."
"To není pravda!" vykřikla dlouhovlasá dívka. A pak si něco uvědomila. "Odkud znáš mé jméno?!"
"Všechno ti vysvětlím cestou, ale musíme jít. Už se sem blíží Černí! Jestli odtud nezmizíme, zabijí nás!"
Dívka tvrdohlavě zavrtěla hlavou. "Musím jí pomoct."
"Tak fajn, ale nech mě, abych šel s tebou. Dokážu nás skrýt. Jen… jen mě musíš chytit za ruku."
"Cože?"
Mladík se zhluboka nadechl. "Jmenuji se Christopher a jsem Zelený. Jsem… jsem něco jako lidský chameleon. Když chci, dokážu splynout s prostředím. Dokážu to i s jiným člověkem, ale musíš se mě držet, rozumíš?"
"Zelení? Já myslela, že ti existují jen v pohádkách," řekla Evelyn pochybovačně.
"Na otázky teď není čas. Dělej!" zakřičel Chris. Byli tu už příliš dlouho…
K jeho překvapení ho dívka poslechla. "Tak dobře. Poběžme. K tomu hořícímu domu!"

***
Cesta jim trvala nezvykle dlouho a Evelyn si už pomalu zoufala. Věděla, že kdyby nenarazila na Christophera, dostala by se tam mnohem rychleji. Také však s úžasem zjistila, že jí ten kluk nelhal. Když se na něho podívala, prakticky jí mizel před očima. Byl Zelený. A to bylo prostě neuvěřitelné.
Najednou ji udeřil do nosu pach kouře, což signalizovalo, že byli skoro na místě. Dívka se Christopherovi vytrhla a běžela co nejrychleji k chalupě.
"Evelyn!" křičel za ní mladík, ale ani se neotočila. Hlasitě zaklel a zrychlil.
Evelyn polila hrůza ještě dřív, než se tam dostala. Cítila ji. Bylo to všude kolem ní… křik, krev, utrpení…
A pak to uviděla. Na dlouhém oštěpu byla nabodnutá hlava Johany. Obličej měla zkřivený do děsivé grimasy, značící utrpení, a černé vlasy jí divoce vlály ve větru.
Padla na kolena a pořád hypnotizovaně zírala na hlavu své matky.
Když Christopher uviděl, co se stalo, opatrně jí položil ruku na rameno. Připadalo mu zvláštní, že se ta dívka nijak neprojevuje. Nekřičela, nebrečela. Jen nevěřícně zírala, jako by ji ta krutost fascinovala. Christopher už viděl pár mrtvol. Když se to stalo poprvé, pozvracel se. Říkal si však, že každý člověk reaguje jinak. V tuto chvíli byla důležitá jen jedna věc - dostat Evelyn pryč odsud.
"Evelyn, pojď," řekl tichým hlasem. "Teď už jí nijak nepomůžeš. Už je na lepším místě."
Dívka na něho vytřeštila oči a jen zavrtěla hlavou. Povzdechl si. Vždyť co z toho má, když na ni bude pořád zírat?
Klekl si před ni a zkusil to znovu. "Když tu zůstaneme, přijdou si pro tebe. Prosím tě, pojď se mnou. Slibuji, že ti všechno vysvětlím."
"Jak… jak ti můžu věřit?" zeptala se chraplavě.
Chris se zamyslel. "Nemůžeš," řekl po chvíli. "Nemůžu ti to nijak dokázat. Pořád jsem cizí člověk. Asi to prostě budeš muset risknout."
A to zřejmě Evelyn přesvědčilo. Vstala a naposledy se podívala na svou matku. "Tak jdeme," řekla a vyrazila jako první.

kapitola 3. / 5.

Co je u mě nového?

11. února 2017 v 23:25 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Tak jo, přiznám se bez mučení, poslední dobou jsem blog tak trochu zanedbávala. Zkrátka nebyla inspirace a ani chuť. Vsadím se, že až začne příští týden semestr a s ním i nedostatek času, tak ta chuť přijde. Jsem v tomhle ohledu fakt děsná. A co je vlastně u mě nového?

Ze života přežívajícího studenta

Musím říct, že mě škola hrozně baví. Pro ty, kteří tu informaci nějak zaspali, studuji Speciální pedagogiku - vychovatelství.
S loňským rokem se to vážně nedá srovnat. Líbí se mi, že tu máme různorodé předměty. A taky jsem letos absolvovala praxi ve speciální škole. Abych pravdu řekla, bylo to pro mě psychicky dost náročné. Hlavně když člověk viděl všechny ty postižené děti… kolikrát se mi chtělo i brečet a domů jsem chodívala psychicky zdeptaná. A kromě různých handicapů tam bylo i dost poruch chování. Ale na druhou stranu to byla skvělá zkušenost. Nejvíc se mi líbilo pracovat s autistickými dětmi. Napadlo mě, že bych mohla sepsat nějaký podrobnější článek na toto téma. Co myslíte?

Zkouškové jsem zvládla! Bylo těžké a měla jsem hodně předmětů, ale všechno jsem dala na první pokus! Je to fakt rozdíl, když se učíte něco, co vám baví. Něco, co vás aspoň trochu zajímá. Samozřejmě ne všechno bylo sluníčkové. U některých předmětů jsem neuvěřitelně nadávala, protože mi to špatně lezlo do hlavy (věci z práva apod.). Co se týče známek, tak většinou mám jen napsané, že jsem daný předmět splnila (to znamená, že žádnou známku vlastně nemám), jen u dvou předmětů mám známky - oba za A :-). Nejvtipnější byla somatologie a somatopatologie. Byla jsem smířená s tím, že jsem ten předmět asi nedala. Vždyť jsem tam napsala pár nesmyslů. Například místo střední mozek jsem napsala středový mozek. Nebo že se hlemýžď dělí na vestibulu a chodbičky :-D. Jako svým způsobem je to sice pravda, ale popsala jsem to jako žák základní školy. Těch nesrovnalostí jsem tam měla podle mě víc. Proto mě hrozně překvapilo, že jsem dostala z toho testu A! Dokonce jsem měla tendence napsat paní doktorce, jestli se náhodou nespletla :-D. Nebo to možná známkovala v podnapilém stavu :-D. Nebo se ze mě stává nesnesitelný šprt :-D. Ale potěšilo mě to, ne že ne.

Takže jak vidíte, během ledna jsem se vážně nenudila. Zkrátka jsem se jen a jen učila. Tak jo, pěkně kecám. Ale strávila jsem zbytek času velmi plodně. Tak například:
-jsem během ledna zkoukla asi tři série (spíš víc) seriálu Průměrňákovi a v posledním týdnu i 6 dílů X-Menů (je tu někdo, kdo taky zbožňuje mladého Charlese Xaviera? :-D) a 4 části Lásky v bílém pekle (John Thornton - další favorit! :-D).
-umřelo mi několik generací simíků
-přečetla jsem osm knih (ale jedna z nich byla ke zkoušce z filozofie, takže to se nepočítá)
-při pokusu o kuchařské umění (vaření oběda) se mi podařilo v troubě roztavit plastovou misku, které jsem si nevšimla
-byla jsem pasována na královnu prokrastinace

A jaké předměty mě čekají v letním semestru? No… dala jsem si toho docela dost. Já většinou když vidím ty předměty, tak mám chuť všechno vyzkoušet.
Nakonec mě tedy čeká toto: expresivně intervenční přístupy ve SPP1, propedeutické lékařské disciplíny 1 (myslím, že mě rovnou můžete zabít, vyjde to nastejno), seminář z patopsychologie, seminář ze sociální psychologie, sociálněprávní propedeutika (hádám, že to bude další zabijácký předmět), sociální patologie, základy poradenství, základy psychologie 2, základy speciální pedagogiky 2, anglický jazyk pro nefilology 2, etiologie a prevence sociální patologie, poetoterapie.
Mám toho málo, že? :-D Ale jak říkám, u některých ještě nevím, jestli si je nechám. Třeba taková poetoterapie, což je vlastně terapie poezií. Copak jsem se zbláznila? Vždyť já poezii nesnáším! Ale z tohoto hlediska by to mohlo být zajímavé. Jsem prostě nepoučitelná!

Jinak jsem díky zkouškovému získala spoustu nových knih. Respektive jsem si vždycky za odměnu šla koupit nějakou novou. Takže se těšte na další Knižní novinky!

Ze života cvoka

Vánoce jsem prožila celkem v klidu. Ještě předtím jsem tedy absolvovala brigádu, kde jsem prodávala vánoční ryby. Tentokrát jsem byla u kasy. Překvapilo mě, že jsem to docela zvládala, ale někteří lidi byli vážně na zabití.
Jinak jsem dostala spoustu super dárků! Hromadu knížek (5 knih od Jo Nesba, Vlci u našich dveří, Dívka, již jsi tu zanechal, Střet králů, Dvůr trnů a růží a Vražedná léčba), úžasnou tašku z Knižního vesmíru s nápisem z Pána prstenů, přívěsek Arwen/Aragorn, úžasné hrníčky a spoustu dalších věcí. Kdybych měla všechno vypsat a vyfotit, bylo by to na dlouho. Původně jsem chtěla dát své vlastní fotky, ale pořád se mi přetáčely, takže nakonec jsem se rozhodla pro obrázky z internetu. Snad to nevadí. Oba jsou z Knižního vesmíru.





Ve skutečnosti je to mnohem dokonalejší, než na obrázku! :-)

A aby toho nebylo málo, rozhodla jsem se, že vám ukážu svoje dílo. Vánoční ježky! Dobře, mohlo to vypadat trochu estetičtěji, ale i tak jsem na ně pyšná :-D.



Ostříhala jsem si vlasy! Měla jsem vlasy skoro do pasu a nechala jsem si je ustřihnout asi po klíční kost. A je to super! Měli jste vidět výraz mé drahé matky. Nevím proč, ale je nějak citově závislá na mých vlasech. Takže jsem si vyposlechla řeči, že přijdu o to, co mě dělá krásnou, že budu tuctová, že už mi to nikdy tolik nenaroste,… bla, bla, bla. Fakt už to docela přeháněla. A čím víc mě přemlouvala, tím větší jsem měla chuť to ustřihnout. A vůbec nelituju. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla, ale je to neskutečná úleva, když to nemusím pracně rozčesávat. Zkrátka nejlepší rozhodnutí! :-)

Dnes je mi 22 let a jsem oficiálně stařena :-D. Své narozeniny bych nejradši ignorovala, ale okolí má zřejmě jiný názor. I když letos jsem asi byla extrémně hodná, protože jsem dostala lístek na úžasnou skupinu Lord of the Dance! Kdo neví, je to irské taneční a hudební představení. Hrozně se na to těším. Jinak jsem dostala peníze na oblečení, nádhernou bílou růži úplně jako od prezidenta Snowa (narážka na Hunger games, kdyby někdo nepochopil), dvě nové knížky (poslední díl Bratrstva a Muž bez tváře - Neuvěřitelný vzestup Vladimíra Putina) a pár dalších věcí. Upřímně, tu knížku o Putinovi jsem fakt nečekala :-D. Je to spíš takový vtípek, ale docela jsem na to zvědavá - aspoň budu chytrá :-D.

Něco v tomto stylu (pro zasmání):


https://www.youtube.com/watch?v=i3XLzYU7H8o

Nedávno jsem dostala velice zajímavou nabídku. Asi šedesátiletý pán mě zval na skleničku :-D. Fakt nechápu to jeho sebevědomí, když mě žádal o číslo. Samozřejmě jsem to slušně odmítla. Možná bych přijala, kdyby mi nechal postavit obří knihovnu s takovým tím posuvným žebříkem :-D.

Dostala jsem od sestry krásnou kytičku - primulku Everdeenovou. Kdo mě zná, ví, že většina kytek u mě nepřežije. Ne že bych to dělala schválně, ale evidentně nemám talent. Tentokrát jsem se ale vážně snažila! Snažila jsem se tak moc, že nebohá primulka začala chřadnout. Já si myslela, že usychá, ale opak byl pravdou. Skoro jsem ji utopila. Ale vypadá to, že se snad vzpamatuje, třikrát hurá!

Tak to by bylo pro dnešek vše.

Mějte se fanfárově! :-)

Kam dál