Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Andělská křídla-úvod k povídce

11. února 2013 v 19:45 | Victoria |  Andělská křídla I.
Žánr: fantasy
Hlavní postavy: Sam Smith, Liam Week, Jane Grankristnová, Luca, Bill, Owen...
Vedlejší postavy: Katie, Will, Jeremy, Jake, Susan, Manon a spousta dalších
Děj: Sam Smith je všechno, jen ne anděl. Má za sebou temnou minulost. Jednoho dne se rozhodne, že ukončí svůj život. Ví, že není nevinný a své rozhodnutí bere jako osvobození. Jenže to není tak jednoduché. Opravdu zemře, ale vrátí se. Liam Week, anděl všech andělů, se rozhodne dát Samovi druhou šanci. Udělá z něho anděla a dá mu za úkol chránit člověka, kterého si sám vybere. Sam svou roli zpočátku nebere příliš vážně. Jenže pak potká tajemnou a trochu střelenou Jane. Jeho život se rázem obrátí o sto osmdesát stupňů. Zamiluje se do ní, jenže to má jeden velký háček. Je anděl, tudíž pro něho platí jedno velmi přísné pravidlo. Nesmí s člověkem nic mít. Jak to všechno nakonec dopadne?


Předmluva:
Stojím na tom ubohém mostě a přemýšlím nad svým ještě ubožejším životem. Když se vám život posere a vy se ocitnete ve slepé uličce, nevidíte východisko. Přesně tak jsem se teď cítil já. Mohl jsem si vybrat jinou možnost. Mohl jsem se začít chovat jako slušňák a změnit to, co mě v poslední době tak svazovalo. Ale já jsem zvolil jinak. Je mi sedmnáct. Za tu dobu, co jsem na světě, jsem toho stihl spoustu. Ujížděl jsem na drogách, alkoholu, kouřil jsem. Každý den jsem trávil ve společnosti svého gangu. Měl jsem skvělé postavení a ostatní mě uznávali. Ale když jsem zabil toho obtloustlého přitroublého prodavače, bylo mi špatně. Tenkrát jsem vraždou získal necelých padesát dolarů - cena lidského života. Byl jsem zlý. Ubližoval jsem. Nejhorší na tom bylo, že i svým blízkým. Svého otce jsem nikdy neviděl, ale má matka se o mě starala a snažila se mě vychovávat sama. A to byla možná chyba. Už v dětství jsem byl to, čemu lidé často říkávali nezkrotné děcko. Kradl jsem a šikanoval slabší. Navštívil jsem už tolik výchovných poradců. Netřeba dodávat, že ani jeden ve mně nedokázal probudit hodného andílka. Mám duši ďábla. A tu těžko změníte. Jediné, co mě v životě těšilo, byla hudba. Často jsem hrával na kytaru a zpíval v kapele. To bylo jediné, co mi kdy šlo. Hudba ze mě dělala lepšího člověka, avšak nakonec jsem ztratil i ji.
Co se týče školy jako takové, přišla mi zbytečná. K čemu mi je dějepis nebo matematika, když můžu peníze získat snadno a rychle?

Jsem troska. Nicka, která v životě dokázala akorát škodit. Nekladl jsem si otázku, co ze mě bude. Vím, jak skončím. V životě se často stanou věci, které neočekáváme. Většinou dostaneme pěkně přes hubu. A to je kruté. Ale opravdový život krutý je. Většinou se šťastného konce dočkáme jen málokdy.
Uvažuju, jak odejdu z tohoto světa. Mohl jsem to udělat rychle. Jedna dobře mířená kulka do hlavy by mě z tohoto světa sprovodila rychle. Mohl jsem vzít také silné lano, uvázat si smyčku kolem krku a sbohem živote. Jenže taková smrt mi přišla příliš násilná a svazující. Tohle nebylo nic pro mě. Měl jsem strach, že bych nakonec ztratil odvahu.
Rozhodl jsem se, že skočím z mostu. Já vím, jak ubohé. Jenže to se ke mně dokonale hodilo, protože já ubožák jsem. To dokazuju už tím, že chci z tohoto nehezkého světa pryč. Mé matce ani nepřišlo divné, že jdu v noci pryč. Už si zvykla a nechala mě dělat cokoliv. Pro ni už nejsem syn. Přesto jsem zanechal dopis na rozloučenou, ve kterém jsem sdělil, jak moc je mi to líto. Trochu sentimentální, já vím.

Ten večer jsem ukradl auto. Už jsem v tom měl dlouholetou praxi, takže celá věc šla rychle, přesně podle plánu. Noc byla skvělá. Mohl jsem se na ni spolehnout, protože mě nikdy nezradila.
Už stojím na kraji mostu a dívám se do noci. Pod sebou mám tichou hladinu vody. Ještě chvíli přemýšlím, ale pak skáču. Připadám si jako pták, který letí vstříc novému dobrodružství. Roztáhnu ruce a padám. Je to tak osvobozující…
Možná jsem se nezabil, ale cítil jsem pád a náraz. Tma však přichází brzy. Umírání je klidné, mnohem klidnější, než jsem si představoval. Poslední myšlenka patří hudbě. Pak nic, jen tma. Měl jsem však pocit, že slyším něčí hlas. Byl to snad bůh? Nikdy jsem na něho nevěřil. Možná mi chtěl sdělit, že dnešním činem jsem si koupil vstupenku do pekla. Možná jsem to neměl dělat. Možná jsem se rozhodl příliš zbrkle...
"Až se probudíš, setkáme se. Pomůžu ti napravit tvé chyby, avšak svůj hříšný život vyměníš. Přísahej!"
"Přísahám," řekl jsem v duchu a čekal. Čekání bylo dlouhé. Minuta se táhla jako rok. Neměl jsem ponětí, co se mnou bude. Co vlastně znamenala ta přísaha? Jak se teď změní můj život? Čekal jsem, až ke mně znovu promluví ten hlas. Byla to má poslední naděje…

Kapitola 1.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Neimã Neimã | Web | 12. prosince 2013 v 10:53 | Reagovat

už se těším až budu číst to další..
Mimochodem jsem se dávala na tvůj starý blog a já začínám psát HG (Hunger games), takže pokud si to chceš přečíst, prosím navštiv ůj blog

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 9. dubna 2014 v 16:51 | Reagovat

Deprimující začátek povídky, která mi tak přirostla k srdci... Moc ráda jsem se vrátila, což ovšem mimo jiné znamená, že tebe čeká smršť komentářů, budu-li překvapená věcmi, které už si nepamatuji! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama