Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Strom v srdci

16. března 2013 v 16:15 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Kim Edwardsová
Počet stran: 318
Nakladatelství: Tatran
Rok vydání: 2008
Hlavní postavy: Norah Henryová, David Henry, Caroline Gillová, Paul Henry, Phoebe
Vedlejší postavy: Al, Doro, Leo, Sandra, Robert, Rosemary


Děj: Norah a David jsou manželé a oba dva se těší na miminko. Porod však přijde nečekaně rychle, navíc v kruté vánici. David svou ženu odveze do nemocnice. Jenže se objevuje další problém. Porodník měl autonehodu, a tak musí vzít porod do svých rukou sám David, přestože jako lékař se zabývá spíše zlomeninami. Všechno se zdá v pořádku. Norah porodí krásného zdravého chlapečka Paula. Davida však čeká překvapení. Jeho manželka porodila i holčičku Phoebe. Ta je však postižená Downovým syndromem. Vzhledem ke své minulosti se David rozhodne, že nechá svoji dceru odvézt do ústavu. Tímto úkolem pověří zdravotní sestru Caroline. Své ženě řekl, že její dcera zemřela. Caroline nejdříve poslušně zamíří do ústavu, ale když vidí, jaké jsou tam podmínky, rozhodne se malou Phoebe vychovat sama. Odjíždní spolu s holčičkou do jiného města a začíná žít nový život. V celé knize se prolínají příběhy dvou rodin, které jsou úplně rozdílné. Žádné tajemství však netrvá věčně. Trvá mnoho let, než se Norah dozví, že její dcera vlastně žije. Dokáže odpustit svému muži takovou zradu?

Můj názor:
Knihu jsem četla jedním dechem. Příběh byl velmi dojemný, navíc se mi líbilo, že se autorka inspirovala skutečnou událostí. Bylo zvláštní, jak se pomalu začalo bortit manželství Norah a Davida kvůli velkému tajemství. Tato kniha vás opravdu chytne za srdce...

Úryvek:
Druhé dítě bylo menší a přišlo na svět snadno, vyklouzlo mu do rukou v rukavicích tak rychle, že se předklonil, aby hrudníkem zajistil, že nespadne na podlahu. "Je to děvče," vyhrkl a podržel dítě jako míč obličejem dolů a poklepával je do zad, dokud nevykřiklo. Pak je obrátil, aby mu viděl do tváře.
Na jemné pleti se holčičce bělal smětanově bílý maz, byla kluzká od plodové vody a zbytků krve. Modrá očka byla zamlžená, vlásky černé jako uhel, ale on tohle skoro nevzal na vědomí. Viděl jen ty nezaměnitelné rysy, očka protáhlá nahoru jakoby v smíchu, řasu přes víčka, zploštělý nosík. Klasický případ, vzpomněl si na profesorova slova, když vyšetřovali podobné děcko. Mongoloid. Víte co to znamená? A lékař poslušně odříkal příznaky, které se naučil z knihy: ochablý svalový tonus, opožděný růst i mentální vývoj, možné srdeční vady, kratší život. Profesor přikyvoval a pak přiložil stetoskop na hladkou dětskou hruď. Chudák hošíček. Nemůžou pro něho dělat nic, než ho pokud možno držet v čistotě. Měli si to ušetřit a poslat ho do ústavu.
Lékař se v duchu přenesl dál do minulosti. Jeho sestra se narodila se srdeční vadou a rostla velmi pomalu a dech se jí zadrhával, kdykoliv se zkusila rozběhnout. Mnoho let, až do té první cesty na kliniku v Morgantownu, neměli tušení, co je s ní v nepořádku. Pak už to věděli a stejně nemohli nic dělat. Maminka jí věnovala všechnu svou pozornost, ale sestra stejně ve dvanácti umřela. Jemu bylo tehdy šestnáct, už bydlel ve městě, aby mohl studovat střední školu, a plánoval přesun do Pittsburghu a studium na lékařské fakultě a styl života, jaký vede dnes. Přesto si dobře pamatoval hloubku a vytrvalost matčina žalu, s jakým každé ráno chodila do kopce ke hrobu, paže založené na hrudi jako ochranu i před tím nejhorším počasím.
Sestřička přistoupila k němu a dítě si prohlédla.
"Je mi to moc líto, pane doktore," řekla.
Držel novorozence a ani si nevzpomněl na to, co má ještě dělat. Drobounké ručky byly dokonalé. Ovšem ta mezera mezi velkým palcem u nohy a ostatními prsty byla nápadná jak chybějící zub, a když se děcku zadíval pozorně do očí, spatřil v duhovkách Brushfieldovy skvrny jak vločky sněhu. Představil si srdíčko velikosti švestky, pravděpodobně vadné, a pak si vybavil dětský pokoj, tak pečlivě vymalovaný, s tou spoustou plyšáků a jedinou postýlkou. A pak si vzpomněl na manželku, stojící na chodníku před jejich zářivě zasněženým domem, jak říká:
Náš svět už nikdy nebude stejný jako dřív.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukra Lukra | Web | 16. března 2013 v 16:30 | Reagovat

Poznáš ságu Hry o život? Chcel si si niekedy vyskúšať, aké je to žiť v Paneme, bojovať o prežitie a proti klamstvám vlády? Navštív našu stránku. S nami sa môžeš stať vyvoleným, žiť v chudobe, no aj v bohatstve. Panem vás potrebuje!
-----------------------------
Váš tím RPG-HungerGames Faith & Lukra :)

2 Fantastička Fantastička | Web | 16. března 2013 v 19:08 | Reagovat

Vážně mě to moc potěšilo mezzi affifales si tě dám do minuty :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama