Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře

28. dubna 2013 v 13:05 | Victoria |  Jednorázové povídky
Kdybyste náhodou potkali nádhernou ženu, která je oblečená do těch nejluxusnějších věcí a navíc vlastní zbrusu nové Porsche, co byste si o ní pomysleli? Záviděli byste jí? Nebo byste snad zoufale pátrali v paměti, ve kterém filmu jste tuto herečku viděli hrát? Na toto vám bohužel odpovědět nemůžu. Tou úspěšnou ženou jsem totiž já, Manuela Montez.
Právě vycházím z obchodu a v růžové papírové tašce si nesu kabelku od Larpha Lorena, jako by to byla samozřejmost.
Taky že je. Mám takový rituál chodit každé ráno v deset hodin nakupovat. Většinou si vyberu nějakou maličkost, jako třeba dnes. Pak nasednu do svého Porsche a nechám se odvézt. Mám svého vlastního šoféra, který mě odveze, kamkoliv si budu přát. Dnes jsem po včerejší párty s Cameron Diaz velice unavená, proto jsem chtěla jet rovnou do své vily, kde budu mít zajištěno to největší pohodlí a snad se zbavím té odporné kocoviny.
Doma mě čeká taková ta nudná klasika. Nejdřív si nechám udělat masáž, kde si snad i trochu pospím, pokud tedy nepřijde ta masérka, která mě minule tak strašně zřídila. Ale jelikož jsem ji vyhodila, počítám s tím, že si dnes užiji příjemnou masáž s relaxační hudbou. Pak následují takové ty věci jako kondiční trénink, opalování se u bazénu (musím do příští párty konečně chytnout bronz) a pak už to bude jen nudný rozhovor pro MTV.


O pět let později:

Jsem chudák. Úplná nula. Kam zmizely všechny ty peníze, které mi rodiče odkázali? Vzpomínám si na ty dluhy. Teď vůbec nevím, odkud se vlastně vzaly. Když si vzpomenu na svůj pohodlný a úspěšný život, chce se mi brečet. Najednou na mě dolehne ta děsivá pravda. Jsem bezdomovec! Společnost mi dělají jen ti, kterými jsem celý život opovrhovala, totiž žebráci. Jak se to stalo, že najednou patřím mezi ně?
Procházím se bezmyšlenkově ulicí. Nějaká parta puberťáků si na mne ukazuje prstem a směje se. Pak po mně začnou házet jablka, takže se radši běžím schovat do obchodu.
"Tady nemáš co dělat, špíno!" řekne mi ostře prodavačka. Se strašným pocitem tedy vyjdu ven a znovu začnu brečet nad svým zkaženým životem. Proč? Proč já? Nevěděla jsem. Byl to snad trest? Řekla bych, že ano. Podívala jsem se do skla výlohy a nevěřila vlastním očím. Kdo to je? To jsem přece nemohla být já. Vlasy jsem měla vždycky krásně husté a odbarvené na blond. Teď mi však zplihle rámovaly pohublý obličej a byl tam už minimálně pěticentimetrový tmavý odrost. Byla jsem špinavá. Mé oblečení bylo potrhané. A podle toho, jak jsem smrděla, jsem usoudila, že potřebuju velkou sprchu. Už jsem to nevydržela. Tolik měsíců jsem byla o hladu a zimě. Tohle nebyl život. Neměla jsem pomalu ani na rohlík.
Sesunula jsem se na zem, hlavu si dala do klína a rozbrečela jsem se. Modlila jsem se, aby se stal zázrak. Najednou mi došlo, jak jsem si nevážila všech těch věcí. Byla jsem sobecká a rozmazlená. Kéž bych to teď mohla napravit. Kéž by…
Najednou jsem uslyšela kroky. Zvedla jsem oči a všimla si, že to je nějaká žena. Byla asi stejně stará jako já. Přestože měla na sobě jen obyčejné triko, rifle a botasky, byla velmi krásná. Kudrnaté hnědé vlasy jí rámovaly milý usměvavý obličej. Krása ale nebyla jen vnější. Cítila jsem její laskavost a dobrotu. Okamžitě jsem věděla, že tato žena mi pomůže.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se zvonivým hlasem, který zněl jako hlas anděla.
"Manuela. Manuela Montez," odpověděla jsem chraptivě a dívala se do té milé tváře.
"Zdravím tě, Manuelo. Víš, proč tu jsem?" zeptala se.
"Nevím," řekla jsem popravdě.
"Tady máš ode mě dar. Nalož s ním, jak uznáš za vhodné," řekla a dala mi do klína nějaký balíček. Vůbec jsem nevěděla, co to je. Trochu jsem měla strach, že si ze mě někdo utahuje. Každopádně jsem jí chtěla poděkovat, ale když jsem vzhlédla, nikdo tady nebyl. Otevřela jsem tedy balíček. Byla v něm hromada peněz. Ohromením mi poklesla brada. Sním snad?
Jak mi někdo může dát tolik peněz? Cizí ženské, navíc žebračce? Byla jsem zmatená a měla strach, že snad trpím schizofrenií. Peníze tu ale pořád byly. Pak jsem si vzpomněla na slova té ženy. Nalož s ním, jak uznáš za vhodné.



Současnost:

Kdyby mi někdy někdo řekl, že se můj život změní úplně od základů, nevěřila bych mu. Kdyby mi někdy někdo řekl, že v té nejtěžší chvíli přijde zázrak, nevěřila bych mu.
Ale proč samé kdyby? Můj život je neuvěřitelný. Kdybych věděla, co mě předem čeká, asi bych to nezvládla. Člověk by neměl znát svůj osud. Často se člověku přihodí něco, co by v životě nečekal. Přesně toto potkalo mě. Nejdřív bohatá žena, která se zajímá jen o sebe, potom chudá žebračka, která lituje svých činů a prosí Boha o smilování. A nakonec?
Za peníze od té laskavé ženy jsem si nekoupila vilu, ani žádné drahé auto či oblečení. Pro sebe jsem si nechala jen minimální částku, abych dokázala vyžít a mohla si najít práci. A ten zbytek? Darovala jsem ho, stejně, jako mi ho darovala ta žena. Peníze jsem věnovala do Afriky na výstavbu škol a nemocnic. Tam budou užitečnější, než u mě. A doufala jsem, že díky tomu daru se změní spoustě lidem život, stejně jako se změnil mně. Když máme tu šanci, můžeme změnit svět k lepšímu. Záleží jen na nás, jakou cestu si vybereme.


Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje tvorba?

Ano 89.9% (124)
Ne 5.8% (8)
Jen některá 4.3% (6)

Komentáře

1 Frána Frána | Web | 29. dubna 2013 v 7:44 | Reagovat

Moc krásná povídka, zahřála mě u srdce :-)

2 cassiopea-black cassiopea-black | Web | 23. července 2013 v 13:43 | Reagovat

moc povedená a pravdivá povídka, dovede člověka k zamyšlení
já o sobě vím, že si nedokážu dostatečně vážit toho, co mám, pořád myslim na to, co nemam... jsem věčný pesimista, i když se mi to nelíbí
peníze kazí člověka a čím víc jich je, tím je to horší... jen hrstka lidí si i při velkym bohatství zachová nesobeckost
hlavní hrdinka měla štěstí, že dostala od života šanci to napravit :) škoda, že to tak nefunguje i v reálu, nebo ne tak často a výrazně
pěkně si na tom ukázala, jak se člověk dokáže změnit působením peněz, co s ním udělá, když jich má moc, a co, když nemá žádný
kdyby si každý takhle dokázal uvědomit, co je v jeho chování třeba změnit a udělal by to, bylo by to super... no, úžasná práce,  opravdu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama