Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Kapitola třetí - ŠKOLA VOLÁ

6. července 2013 v 21:23 | Victoria |  Andělská křídla I.
Přidávám další kapitolu :-). Abych pravdu řekla, je docela fuška přepracovávat staré kapitoly. Doufám tedy, že se vám bude líbit :-).

"Proč musím bydlet zrovna u vás?" zeptal jsem se otráveně. Jeli jsme už skoro celou hodinu. Celou tu dobu jsem se snažil zvrátit Liamovo rozhodnutí. Nemělo to však smysl. Stejně tak jsem se mohl snažit přesvědčit kliku u dveří.
"Proč? To si ze mě děláš srandu? Můžeš si za to sám," odvětil Liam škodolibě. Vypadal, že se velmi dobře baví (na rozdíl ode mě). Sliby ani prosby nepomáhaly. Každý můj chabý pokud rázně odmítl a ještě se mi vysmíval ("To tak, já tě nechám na pokoji a za pár dní půjdeš před andělský soud…").
Navíc mi ještě neodpustil ten telefonát. Nakonec stejně o nic nešlo, byl to jen planý poplach. Snažil jsem se z něj vytáhnout, kdo je Anna. Prý jsou jen dobří přátelé (já si však stejně myslím, že spolu něco mají). Liam řekl, že je to nesmysl, jelikož anděl nemůže říct své osobě (tak nazýváme člověka, kterého chráníme), že je jeho anděl strážný. Ale kdo ví, co je na tom pravdy.
Stačila mi jedna cesta k autu, abych pobral všechen svůj majetek. V brašně jsem měl nějaké náhradní oblečení a mobil, který jsem dostal od Liama jako dárek. Bylo mi však jasné, že mě chce mít neustále pod kontrolou. Zeptal jsem se ho, proč nemůžeme zůstat v tom velkém domě.
"Tohle není můj domov," řekl a z jeho hlasu bylo poznat, že už nehodlá odpovídat na další, podle něj zbytečné, otázky. Nic víc jsem z něho nedostal. Cesta utíkala rychle. Měl jsem tušení, že mě čeká úplně nový život. Bylo mi trochu líto, že jsem se nestihl rozloučit s tím starým. Mé město mi bude chybět. Dokonce i ten zatracený most, ze kterého jsem skočil. Pochmurné myšlenky jsem zahnal, až když auto konečně zastavilo. Než jsme vyšli ven, zabavil mi ještě krabičku cigaret s tím, že andělé v žádném případě neholdují cigaretám, alkoholu, vymetání večírků a jiným neřestem. Jsem sice anděl, ale věděl jsem, že s Liamem to bude doslova peklo na zemi. Kdyby nešlo o mě, byla by to sranda.
Docela jsem se divil, že Liamův dům není v centru města. Byla to klidná čtvrť. Žádné mrakodrapy, žádné obchody, jen obyčejné domy postavené vedle sebe v pravidelných řadách. Viděl jsem děti, jak si hrají před svými domy na zahradě a jezdí na kole.
"To si snad děláte srandu," řekl jsem se a nevěřícně zíral. Tohle byl prostě zapadákov. Ve svém někdejším domově jsme bydleli v hlučné čtvrti, kde kousek od nás projížděl každou půlhodinu vlak. Hluk, nepořádek a divní lidi… to prostě patřilo k mému životu.
"Kdepak. Tohle je můj dům," řekl a ukázal na menší dvoupatrový domek s bílou fasádou. Zahrada byla malinká, stejně jako u všech ostatních domů.
"Tak to je fakt paráda," prohlásil jsem uštěpačně.
Uvnitř to nebylo o moc lepší. Vše dokazovalo, že obyvatel tohoto domu je velký perfekcionista. Dal bych ruku do ohně za to, že v domě nebude jediné smítko prachu. Dokonce i magnety na lednici byly úhledně uspořádané. Vlezl jsem do pasti.
"Tvůj pokoj je nahoře hned vedle koupelny. Nemůžeš ho minout," řekl anděl o něco vlídněji. "Najdeš tam všechny potřebné věci, nemělo by ti nic chybět."
Pokoj nebyl tak strašný. Ukázalo se, že Liam má přece jenom nějaký vkus. Nejvíc místa zabírala jednoduchá, ale celkem pohodlná postel. Kromě toho tam byla taky skříň, hifi věž (což mě dost potěšilo) a prostorný psací stůl s počítačem. Brašny na židli jsem si nejdřív vůbec nevšiml. K mé smůle jsem ji nakonec objevil a okamžitě mi bylo jasné, že to nebude obyčejná brašna. Byla velká. Vlastně to nebylo to správné označení. Připadala mi přímo monstrózní. Signalizovala jediné - UČENÍ! Bál jsem se ji otevřít, jenže mi to nedalo. Opatrně jsem tašku otvíral, jako by tam byla bomba, která už už vybuchne. Moje nejhorší obavy se naplnily. V tašce byly učebnice, sešity, pravítka, propisky, tužky, vědecká kalkulačka a spoustu dalších blbostí, které používají snad jen ti největší šprti. To byl ten trest! Škola. Čekal bych cokoliv, jen tohle ne. Můj život byl i tak komplikovaný. Musí mi ho komplikovat ještě pravidelné vstávání, zvonění, učitelé a hrozivé předměty?

kapitola 2. / 4.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Která postava je z Andělských křídel nejlepší?

Sam 54.2% (52)
Jane 25% (24)
Liam 15.6% (15)
Luca 0% (0)
Bill 1% (1)
Owen 1% (1)
Alex 0% (0)
Jeremy 2.1% (2)
Jake 0% (0)
Manon 0% (0)
Někdo jiný 1% (1)

Komentáře

1 Ilía Ilía | Web | 6. července 2013 v 21:52 | Reagovat

KO-ONEČNĚ!!! :DDD
Sem myslela, že se ukoušu nudou.. si mi zlepšila náladu.
A o5 krásně napsáno. Nebudu se tu rozpitvávat nad tím, jak krásně píšeš, protože to už každej ví.. je to superr :D !!!

2 Ilía Ilía | Web | 31. srpna 2013 v 23:49 | Reagovat

Tak jsem si to musela přečíst znova. No jo. Ono se to zapomene po nějaké době :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama