Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Listopad 2013

Kvílení

15. listopadu 2013 v 22:50 | Victoria |  Čtenářský koutek

Psával jsem velice formální poezii, ale pak jsem se rozhodl, že vše, čemu jsem chtěl dát průchod, přestanu potlačovat, a tak vzniklo Kvílení. Šlo mi o to, vyjádřit vše, co jsem nosil v hlavě a ne napsat nějakou báseň..."

Allen Ginsberg



Rozhodla jsem se, že vám trochu přiblížím báseň od Allena Ginsberga, známého básníká z "beat generation". Abych byla upřímná, tuto báseň jsem si nevybrala jako dobrovolné čtení, ale ve škole jsme měli napsat náš názor, tak se o ten svůj podělím i s vámi.
Někteří z vás nejspíš marně pátrají v paměti, co to ta "beat generation" je. Já sama jsem o tomto směru slyšela poprvé až ve čtvrťáku na gymplu, takže se určitě nemáte za co stydět. O co tedy jde?
Beatnici patří do generace, která se v padesátých letech vzbouřila proti ideálu americké společnosti. Odmítali se do ní zařadit a snažili se o to, aby je nepohltila. Dá se říct, že se z nich stali svým způsobem anarchisté. Preferovali nevázaný sex, drogy, alkohol, tuláctví, jazz, vliv zenbudhismu...
Byli to vlastně odpadlíci, kteří si žili svým vlastním svobodným životem, a bylo jim úplně jedno, že pobuřují. Tohle všechno najdete také v básni Kvílení. Názory jsou různé, takže nelze jednoznačně určit, jestli je báseň dobrá či špatná. Můžete si přečíst, co si o tom myslím já. Nejlepší však bude, když si báseň přečtete sami.


Můj názor:

Když jsem si přečetla báseň Kvílení od Allena Ginsberga, měla jsem z toho trochu rozporuplné pocity. Kvůli formální stránce se mi báseň četla docela špatně. Nelíbilo se mi, že nebyla rozdělena do slok a ke zmatenosti celého díla přispívalo také to, že báseň je napsaná ve volném verši.
Co se týče jazyku, řekla bych, že převažuje hlavně jazyk nespisovný - vulgarismy a slangy. Z jazykových prostředků se podle mě nejčastěji objevuje personifikace, například: Jaká sfinga z cementu a z aluminia jim rozrazila lebky a pozřela jejich mozky a fantazii?
Docela se mi líbilo, jak vypravěč oslovuje Molocha, který, jak jsem si později zjistila, symbolizuje zkaženost tehdejší společnosti. Kromě Molocha také oslovuje Carla Solomona, což byl nejspíš Allenův známý nebo přítel. Co se týče děje, rozhodně nemůžu říct, že je pěkný. Některé věci byly vypsané opravdu podrobně, takže se moc nedivím, že báseň mohla (a může) kdekoho pobouřit. Na druhou stranu se mi hodně líbí autorova upřímnost. Nejspíš mu bylo úplně jedno, co si kdo o něm pomyslí. Prostě to napsal tak, jak to cítil, za což ho musím obdivovat. Řekla bych, že tato báseň opravdu "kvílela", hlavně tedy pocity zoufalství, beznaděje, odvrácení od společnosti a také nepochopení. Báseň na mě působila hodně depresivně, takže bych ji určitě nezařadila mezi lehkou či odpočinkovou poezii.
Líbí se mi, že toto dílo má svůj určitý záměr a chce lidem něco sdělit. Nakonec jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Jsem si jistá, že k ní v budoucnu ještě někdy vrátím.

Úryvek:

Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené
šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle
shánějící dávku drogy,
hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po
prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem
ve strojovně noci,
kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima
a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené
temnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitom
nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o džezu,
kteří odhalili mozky Nebesům pod nadzemní dráhou
a spatřili mohamedánské anděly, jak se potácejí
prozřelí po střechách činžáků,
kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma
očima, měli halucinace o Arkansasu a tragédii
Blakeova světla mezi válečnými vědátory,
které vyloučili z akademií pro bláznovství & publikaci
obscénní ódy na oknech lebky, (...)


Kapitola pátá - ANDĚL PŘECE MUSÍ UMĚT LÉTAT

14. listopadu 2013 v 18:42 | Victoria |  Andělská křídla I.
Další kapitola je tu! Já vím, měla jsem dlouhou pauzu, ale hlavní je, že se povídka opět rozjíždí, no ne? :-) Prosím jen o to, abyste ignorovali chyby (pracuji na tom). Přeji příjemné čtení!

Moje nálada stále setrvávala pod bodem mrazu. Byl jsem z dnešního dne tak rozmrzelý, že jsem si musel koupit další krabičku svých oblíbených cigaret. Věděl jsem, že mě za to Liam zabije, ale… k čertu s ním!
Samozřejmě, že už na mě čekal. Jeho šestý smysl (či co to je) mi už docela lezl na nervy. Zjizvený anděl seděl pohodlně na židli v kuchyni, pil kávu a sem tam si vzal sušenku. Člověk by řekl, že je snad na čajovém dýchánku.
"Tak jak bylo ve škole?" zeptal se posměšně, když mě uviděl.
"Fajn," odpověděl jsem a s láskou vzpomínal na svůj sice ubohý, ale naprosto svobodný život.
"Vážně? A co to máš pod okem? Doufám, že si na tebe hned první den nezasedli školní šikanisté, řekl Liam a vzal si další sušenku. "Ale pokud by se pokusili strčit tvou hlavu do záchodové mísy," zahuhlal s plnou pusou, "slibuji, že to půjdu do školy vyřešit."
"Nestarejte se," zavrčel jsem a chystal se vyběhnout nahoru.
"Ještě počkej. Chci s tebou mluvit."
Otráveně jsem si povzdechl a rozplácnul se na židli u stolu.
"Tak co máte na srdci?" zeptal jsem se podezřívavě.
"Už sis vybral osobu, kterou budeš chránit? Nezapomeň, proč tu jsi. Jsi anděl a taky se od tebe něco očekává."
"Hm…"
Přemýšlel jsem (což teda nedělám moc často). V mém světě neexistovalo moc lidí, na kterých by mi nějak záleželo. Jedna osoba tu vlastně byla. Náš vztah byl sice katastrofální, ale měl jsem pocit, že jí to dlužím.
"Myslím, že to mám," řekl jsem po chvilce ticha.
"A kdo to je, smím-li se zeptat?"
"Moje matka," odpověděl jsem a ponořil se na chvíli do minulosti. Vytrpěla si toho díky mně dost. Byl jsem ten nejhorší syn, jakého kdy mohla mít. Co se týče otce, tak toho jsem nikdy nepoznal. S matkou mě zplodili nejspíš někde na diskotéce, což se pak dost projevilo na mně. Až teď mi došlo, co všechno pro mě v životě udělala a snažila se udělat.
Liam se na mě soucitně podíval, pohladil se po zjizvené tváři, a pak promluvil.
"Tvá matka je mrtvá, Same."
Nechápavě jsem se na něho podíval. "Co to povídáte? Vždyť jste ji ani neznal!"
"Bohužel to tak je. Spáchala sebevraždu po té, co se dozvěděla, že jsi skočil z mostu," řekl a v očích se mu objevil zvláštní lesk. Že by slzy?
"Ale jak to víte?" zeptal jsem se a v mém srdci se probudily výčitky svědomí, které tak dlouho odmítaly vyplout na povrch.
"Mluvil jsem s ní."
"Jak to myslíte? Vždyť jste ji v životě neviděl. Nebo jo?"
Liamovi trvalo dlouho, než našel vhodná slova.
"Víš, já s ní mluvil… v nebi."
Nevěřícně jsem na něho zíral a doufal, že se jedná o nějaký fakt trapný vtip.
"Ona je v nebi? A můžu s ní taky mluvit?" zeptal jsem se s nadějí.
"To bohužel ne. To mohu jen já, jako nejvyšší z andělů. Musel jsem jí pomoci najít cestu ke světlu."
"Jak jste poznal, že to je má matka?"
"To je složité. Vysvětlím ti to někdy jindy. Ale je tu ještě něco. Když jsem jí pověděl, že jsem ti dal druhou šanci, abys neskončil ve věčném zatracení, byla štěstím bez sebe. Řekla, že ti věří. A má tě moc ráda, přestože kvůli tobě trpěla. Měla velké srdce, víš?" řekl Liam a usmál se. Pokusil jsem se mu úsměv oplatit, ale spíš z toho vzešel jen takový ubohý úšklebek. Měl jsem sto chutí se rozbrečet. Kvůli sobě, kvůli mé matce i kvůli mému dřívějšímu životu. Chtěl jsem být sám.
"A ty máš velké srdce po ní," pokračoval dál anděl.
"Co tím myslíte? Sám dobře víte, že to není pravda. V životě jsem akorát škodil. Svou matku jsem nenáviděl a ona toho udělala pro mě tolik. Všechny jsem zklamal," řekl jsem a připadal jsem si jako ten největší ubožák.
"Ale ty máš opravdu velké srdce. Dokážeš projevit lítost a lásku. Přiznáš si své chyby. To dokáže jen málokdo. Ve starém životě jsi byl sobec a tyran. Teď máš nový život. Dokaž, že jsem si tě nevybral zbytečně. Jestli ti tvá matka přesto všechno věří, já taky. Přijmeš nový život, Same?"
Tolik emocí jsem vážně nečekal, trochu mě to sebralo. No jo, drsňák projevil city. Věděl jsem, jak mám odpovědět. Odpověď jsem našel ve svém srdci…
"Ano," řekl jsem a v duchu se smířil s tím, že už nejsem obyčejný smrtelník. Smířil jsem se s tím, že budu vykonávat dobro. Že budu chránit nějakou zranitelnou osobu. Mnohem zranitelnější, než jsem já.
"Dobře. V tom případě myslím, že zítra začneme s lekcí." řekl Liam.
"Ehm, s jakou lekcí?" zeptal jsem se zděšeně.
Liam se zlomyslně ušklíbl, jak to měl ve zvyku.
"Co by to bylo za anděla, který neumí létat?"

kapitola 4. / 6.

Podzimní design

13. listopadu 2013 v 18:19 | Victoria |  Oznámení
Někteří z Vás si už jistě všimli, že mám nový design. Dincie (zde) byla opravdu moc hodná - nejen, že souhlasila s tím, abych si tento nádherný design vzala, ale také mi ho nastavila (za což jsem opravdu vděčná, jelikož jsem úplný anti-talent). Ten design vdechl tomuto blogu nový život a mně poslal velkou dávku inspirace. Tudíž jsem se rozhodla, že bych zde měla nastolit jistou pravidelnost (to mi dělá problém nejen u blogu) - řekněmě třeba jeden článek za den. Jsem optimista, já vím :-D.
Ale vážně, už jsem dost lenošila, je čas makat!
Co bych tak ještě řekla nového? Ono je to prakticky pořád stejné, možná by ještě stálo za zmínku, že jsem byla týden v Praze (Víte, jak tam bylo? No přece blaze!), blíží se mi stužkovací ples (To jako budu muset tančit? :-O Zřejmě chce někdo přijít k úrazu...) a také samozřejmě maturita, na kterou se náhodou těším, protože bude znamenat konec
mého (m)učení! No nic, dnešní vykecávačka zřejmě končí. Jestli se poštěstí, tak dneska ještě něco napíšu. Jestli ne, zítra se můžete po dlouhé době těšit na nějaký článek (snad) :-D. Mějte se pěkně a fantazii zdar!