Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Kapitola pátá - ANDĚL PŘECE MUSÍ UMĚT LÉTAT

14. listopadu 2013 v 18:42 | Victoria |  Andělská křídla I.
Další kapitola je tu! Já vím, měla jsem dlouhou pauzu, ale hlavní je, že se povídka opět rozjíždí, no ne? :-) Prosím jen o to, abyste ignorovali chyby (pracuji na tom). Přeji příjemné čtení!

Moje nálada stále setrvávala pod bodem mrazu. Byl jsem z dnešního dne tak rozmrzelý, že jsem si musel koupit další krabičku svých oblíbených cigaret. Věděl jsem, že mě za to Liam zabije, ale… k čertu s ním!
Samozřejmě, že už na mě čekal. Jeho šestý smysl (či co to je) mi už docela lezl na nervy. Zjizvený anděl seděl pohodlně na židli v kuchyni, pil kávu a sem tam si vzal sušenku. Člověk by řekl, že je snad na čajovém dýchánku.
"Tak jak bylo ve škole?" zeptal se posměšně, když mě uviděl.
"Fajn," odpověděl jsem a s láskou vzpomínal na svůj sice ubohý, ale naprosto svobodný život.
"Vážně? A co to máš pod okem? Doufám, že si na tebe hned první den nezasedli školní šikanisté, řekl Liam a vzal si další sušenku. "Ale pokud by se pokusili strčit tvou hlavu do záchodové mísy," zahuhlal s plnou pusou, "slibuji, že to půjdu do školy vyřešit."
"Nestarejte se," zavrčel jsem a chystal se vyběhnout nahoru.
"Ještě počkej. Chci s tebou mluvit."
Otráveně jsem si povzdechl a rozplácnul se na židli u stolu.
"Tak co máte na srdci?" zeptal jsem se podezřívavě.
"Už sis vybral osobu, kterou budeš chránit? Nezapomeň, proč tu jsi. Jsi anděl a taky se od tebe něco očekává."
"Hm…"
Přemýšlel jsem (což teda nedělám moc často). V mém světě neexistovalo moc lidí, na kterých by mi nějak záleželo. Jedna osoba tu vlastně byla. Náš vztah byl sice katastrofální, ale měl jsem pocit, že jí to dlužím.
"Myslím, že to mám," řekl jsem po chvilce ticha.
"A kdo to je, smím-li se zeptat?"
"Moje matka," odpověděl jsem a ponořil se na chvíli do minulosti. Vytrpěla si toho díky mně dost. Byl jsem ten nejhorší syn, jakého kdy mohla mít. Co se týče otce, tak toho jsem nikdy nepoznal. S matkou mě zplodili nejspíš někde na diskotéce, což se pak dost projevilo na mně. Až teď mi došlo, co všechno pro mě v životě udělala a snažila se udělat.
Liam se na mě soucitně podíval, pohladil se po zjizvené tváři, a pak promluvil.
"Tvá matka je mrtvá, Same."
Nechápavě jsem se na něho podíval. "Co to povídáte? Vždyť jste ji ani neznal!"
"Bohužel to tak je. Spáchala sebevraždu po té, co se dozvěděla, že jsi skočil z mostu," řekl a v očích se mu objevil zvláštní lesk. Že by slzy?
"Ale jak to víte?" zeptal jsem se a v mém srdci se probudily výčitky svědomí, které tak dlouho odmítaly vyplout na povrch.
"Mluvil jsem s ní."
"Jak to myslíte? Vždyť jste ji v životě neviděl. Nebo jo?"
Liamovi trvalo dlouho, než našel vhodná slova.
"Víš, já s ní mluvil… v nebi."
Nevěřícně jsem na něho zíral a doufal, že se jedná o nějaký fakt trapný vtip.
"Ona je v nebi? A můžu s ní taky mluvit?" zeptal jsem se s nadějí.
"To bohužel ne. To mohu jen já, jako nejvyšší z andělů. Musel jsem jí pomoci najít cestu ke světlu."
"Jak jste poznal, že to je má matka?"
"To je složité. Vysvětlím ti to někdy jindy. Ale je tu ještě něco. Když jsem jí pověděl, že jsem ti dal druhou šanci, abys neskončil ve věčném zatracení, byla štěstím bez sebe. Řekla, že ti věří. A má tě moc ráda, přestože kvůli tobě trpěla. Měla velké srdce, víš?" řekl Liam a usmál se. Pokusil jsem se mu úsměv oplatit, ale spíš z toho vzešel jen takový ubohý úšklebek. Měl jsem sto chutí se rozbrečet. Kvůli sobě, kvůli mé matce i kvůli mému dřívějšímu životu. Chtěl jsem být sám.
"A ty máš velké srdce po ní," pokračoval dál anděl.
"Co tím myslíte? Sám dobře víte, že to není pravda. V životě jsem akorát škodil. Svou matku jsem nenáviděl a ona toho udělala pro mě tolik. Všechny jsem zklamal," řekl jsem a připadal jsem si jako ten největší ubožák.
"Ale ty máš opravdu velké srdce. Dokážeš projevit lítost a lásku. Přiznáš si své chyby. To dokáže jen málokdo. Ve starém životě jsi byl sobec a tyran. Teď máš nový život. Dokaž, že jsem si tě nevybral zbytečně. Jestli ti tvá matka přesto všechno věří, já taky. Přijmeš nový život, Same?"
Tolik emocí jsem vážně nečekal, trochu mě to sebralo. No jo, drsňák projevil city. Věděl jsem, jak mám odpovědět. Odpověď jsem našel ve svém srdci…
"Ano," řekl jsem a v duchu se smířil s tím, že už nejsem obyčejný smrtelník. Smířil jsem se s tím, že budu vykonávat dobro. Že budu chránit nějakou zranitelnou osobu. Mnohem zranitelnější, než jsem já.
"Dobře. V tom případě myslím, že zítra začneme s lekcí." řekl Liam.
"Ehm, s jakou lekcí?" zeptal jsem se zděšeně.
Liam se zlomyslně ušklíbl, jak to měl ve zvyku.
"Co by to bylo za anděla, který neumí létat?"

kapitola 4. / 6.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Která postava je z Andělských křídel nejlepší?

Sam 54.2% (52)
Jane 25% (24)
Liam 15.6% (15)
Luca 0% (0)
Bill 1% (1)
Owen 1% (1)
Alex 0% (0)
Jeremy 2.1% (2)
Jake 0% (0)
Manon 0% (0)
Někdo jiný 1% (1)

Komentáře

1 Ilía Ilía | Web | 16. listopadu 2013 v 19:42 | Reagovat

Juchůůů! Lítání. Na to se těším celou dobu :DDDDD Doufám, že tu další kapitola bude co nejdřív

A máš krásný dess :D

2 Casion Casion | Web | 17. listopadu 2013 v 11:26 | Reagovat

Výborná kapitola :D To o jeho matke ma mrzí...

3 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 9. dubna 2014 v 17:41 | Reagovat

Úplně mi tohle smutno vypadlo z hlavy... Podle mého hezky, procítěně napsané, nikde nezdržuješ přebytečnými slovy... To je paráda!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama