Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Zaživa pohřbená

22. ledna 2014 v 17:05 | Victoria |  Mé básně
Rozhodla jsem se, že přidám jednu další ze svých mnoha morbidních básniček. Psala jsem ji ve škole a neměla jsem zrovna dobrou náladu, takže se nedivte, že je taková, jaká je :-D. Jinak, musím se vám pochlubit. Na vysvědčení budu mít z čj 1! Strašně mě to potěšilo, ale připadá mi, že si to vůbec nezasloužím :-D. Ale to jsem trochu odbočila. Radši tedy přejdu rovnou k básni :-). Přeji mrazivé (když už ne příjemné :-D) čtení! :-D

Chci běhat!
Chci se smát!
A ne sama umírat,
jako ptáček zavřený
s životem, který zhasíná,
s životem,
který je už dávno ztracený.

Lidé jsou sochy,
jež pořád mlčí,
pomoci mi nechtějí.
Poslouchají nářek vlčí
a jsou dětmi štěstěny.

Křičím slova,
jež mě děsí,
hrobka, to je lůžko mé.
Plazící červi se mi hnusí,
půdo, všechno je už tvé.

Tma, jen tma,
je společnicí mou.
Však nebeské paprsky
brzy ke mně proniknou,
vytvoří mi novou cestu,
učiní mě svobodnou.

Čas plyne,
Pět, deset, sto let pryč.
Moje tělo zdárně hnije,
jeden muž si bere rýč.
Kope stále hloub a hloub,
až narazí na truhlici,
na rakev mou dřevěnou.

Kdysi krásná žena,
ve světě ztracená.
Lidé na ni zapomněli.
Na ni! Na královnu!
Na ženu, která zůstala
zaživa pohřbená…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje tvorba?

Ano 90.5% (124)
Ne 5.1% (7)
Jen některá 4.4% (6)

Komentáře

1 Ilía Ilía | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 7:45 | Reagovat

Morbidní! Ale krásné :-D
Mráz po zádech mi teda běhal
A ta předposlední sloka! Super.
Nevím, proč mi to na začátku připomínalo Julii. Ta hrobka a všechno...

2 Ilma Ilma | Web | 9. února 2014 v 11:09 | Reagovat

Zajímavé, hezké. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama