Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Březen 2014

Romeo, Julie a tma

27. března 2014 v 21:04 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Jan Otčenášek
Počet stran: 190
Místo děje: Praha
Doba děje: r. 1942 - druhá světová válka
Hlavní postavy: Ester, Pavel
Vedlejší postavy: Pavlovi rodiče, Čepek, Rejsek


Rozbor postav:
Pavel - mladý student, maturant, hledá dívku svých snů, válka jde nejdříve mimo něj, postupně se však stává středobodem jeho zájmu, má smysl pro spravedlnost, je čestný, odhodlaný bojovat

Ester - tichá dívka, která neví, co se svým životem, její rodiče byli transportováni do Terezína, je poznamenaná válkou, svádí boj sama se sebou - chce žít, ale zároveň ví, že je kvůli ní Pavel v nebezpečí, hrdá na to, že je židovka (to ji naučil její otec)

Pavlovi rodiče - postarší pár, starostliví, mají neustále obavy o svého syna, Pavlův otec má krejčovskou dílnu, pozná, že mu Pavel lže, ale snaží se jim pomoci, Pavlova matka je nemocná, často se modlí k Bohu, má stále strach o Pavla

Čepek - tovaryš, pomáhá u Pavlova otce v dílně, čestný, odbojný a hrdý Čech, kritizuje Němce, pomáhá Pavlovi a Ester

Rejsek - zbabělec, bydli ve starém domě, kde je krejčovská dílna, alkoholik, udavač, sympatizuje s Němci, nečestný, nemorální

Děj:
Celý příběh je o dvou mladých lidech, kteří se do sebe zamilují. Osmnáctiletý Pavel je student, který zrovna maturuje. Má relativně klidný život, protože nemá židovskou krev. Ze začátku si válku příliš neuvědomuje, jde jakoby mimo něj. Pavel si však příliš neví rady se svým životem - spíše přežívá, potuluje se a sní o pravé lásce. Jednoho dne v parku narazí na dívku, která sedí na lavičce, tiskne k sobě kufřík (který musí mít mimochodem maximálně 50 kg - však známe dějiny) a pláče. Pavel se s ní dá samozřejmě do řeči, začne ji utěšovat a dívka jménem Ester se mu začne pomalu svěřovat - měla nastoupit do transportu, který by ji odvezl do Terezína, avšak ona se tam nedostavila. Pavel ji ukryje ve starém a zanedbaném domě vedle krejčovské dílny, kde pracuje jeho otec. Tím však také riskuje svůj život, protože ukrývat židovku bylo v té době nebezpečné. Odtud tedy pramení název knihy - Romeo a Julie - tedy zakázaná a nešťastná láska, ale také tma - německá okupace, vyhlazování židů,…
Další den se dozvídá o atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Díky tomu se objevuje zákaz vycházení ve večerních hodinách (každý, kdo se odváží večer na ulici, bude zastřelen), ale také kruté tresty pro jedince, kteří schovávají nepřátele třetí říše (tedy hlavně židy).
Ester zůstává nějakou dobu ukrytá. Pavel jí mezitím nosí jídlo, snaží se ji rozptýlit, a jak už to bývá, velmi rychle se do sebe zamilují. Ve chvílích, kdy jsou sami, sní o tom, jak se jednou vezmou a tahle idea jim vlastně pomáhá, aby se ze všeho nezbláznili. Pavel totiž riskuje také život svých rodičů, takže sám neví, co by měl po správnosti udělat - láska ale samozřejmě vítězí. Pro Pavla je však stále těžší židovskou dívku ukrývat a Ester sama tuší, že se kvůli ní ocitá Pavel v nebezpečí.
Pavel ji nemůže utajit donekonečna, tudíž se do děje zaplétají další postavy. Např. Čepek, který je tovaryš a pomáhá Pavlovi. Kladnou postavou je také Pavlův tatínek, který chce svému synovi pomoci zachránit Ester.
Jednoho dne však Pavel uslyší kulomety a děla. Zbaven všech smyslů jí chce běžet na pomoc, ale domácí ho ven nepustí, což nejspíš zachránilo Pavlovi život.
Rejsek, který je starý opilec a záporná postava knihy, zpanikaří a začne se dobývat do místnosti, kde je Ester schovaná - chce ji vydat Němcům. Ester nakonec zachrání tovaryš Čepek a schová ji. Ta však nevydrží ten tlak, zpanikaří a vyběhne ven na ulici vstříc smrti, aby ochránila Pavla.
Po smrti Ester se Pavel opět vrací k tomu přežívání. Nemá už žádný důvod žít, protože ztratil svoji opravdovou lásku. Nakonec si však uvědomí, že Ester si přála, aby žil, tudíž vezme svůj život opět pevně do rukou a jde dál…

Význam díla:
-nešťastná láska
-druhá světová válka → atentát na Heydricha, německá okupace, židovské vyhlazování,…
-hledání smyslu života
-co dělá člověka člověkem → to, jestli zachráním člověka i přesto, že se díky tomu ocitnu v nebezpečí
-nesmyslnost války
-kontrast mezi dobrem a zlem - láska X válka

Můj názor:
Tato kniha mě naprosto uchvátila. Myslím, že je to jedna z těch lepších knih, navíc je to i povinná četba, takže pro mě další plus :-). Hrozně se mi líbily dialogy mezi Pavlem a Ester, protože ukazovaly tu lidskou stránku. Ti dva měli svůj vlastní svět plný lásky a idejí. Bohužel existovat i ten druhý - válečný, který jim zrovna moc nepřál. Stále mě udivuje, že se něco takového opravdu stalo. Myslím tedy koncentrační tábory, vyvražďování židů a další věci. Jak se to sakra mohlo stát? Evidentně snadno, ale to už jsem zaběhla moc do detailů. Zkrátka a dobře, pokud budete mít někdy čas a chuť, určitě po této knize sáhněte. Troufám si tvrdit, že nebudete litovat :-).

Úryvek:
Krčil bezradně rameny, nevyznal se v těch věcech a dosud o nich ani řádně nepřemýšlel. Nu a co dál? Co dál? Přednedávnem došlo na ni, v kapse má povolávací lístek do Terezína s výpočtem všech trestů, nedostaví-li se v předepsaný den na předepsané místo do předepsaného transportu. To je vlastně všechno.
"A kdy se máte dostavit?" zeptal se bezvýrazně.
"Měla...," vydechla. "Dnes ráno."
Projel jím studený úlek. "Vy jste tam nešla?"
"Ne."
Zmlkl. Slabě zahvízdal překvapením. Co na to říci? Možná, že zatímco tu spolu rozprávějí, už ji hledají. Kopají u příbuzných do dveří. Chlapi v kožených kabátech s vyboulenými kapsami, klobouky se sklopenými střechami. Fuj! Tak se s nimi jednou setkal na schodišti domu, kde bydlel s rodiči, a dosud cítí v těle tu mrazivou drkotavou hrůzu, která se zmocnila celého domu.
Otevřít! A prška ran do výplní.
A ona tady...
Probral se z tíživých úvah, když se znovu rozplakala. Přikryla tvář dlaněmi, dusíc v nich vzlykot, ale neovládla jej. Teprve teď ji vzal za ramena, stiskl je prsty a ona se už nebránila. Slova, slova!
Bylo mu zle bezmocí.
Lehce jí zatřásl.
"Poslyšte - už neplačte! Slyšíte? Nic se nestalo."
"Já vlastně ani nevím, proč jsem tam nešla," šeptala mezi vzlyky. "Nevím... Já se bojím, že už tam nejsou... Proč mi tedy nepíší! Kam je odvezli? Slyšela jsem... ale ne, dost o tom... já přece nejsem zvíře, které nacpou do vagónu a odvezou je, kam oni chtějí... nikomu jsem nic neudělala..."








Co mám zpívat u maturity?

15. března 2014 v 21:12 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Tak! Momentálně jsem ve stavu, kdy si absolutně nevím rady. Brzy si mám zvolit písničku, kterou budu zpívat u maturity, ale jaksi se nemůžu rozhodnout. Prosím, poradíte mi? :-) Vybrala jsem si několik, ale zvolit si chci samozřejmě jenom jednu. Na výběr mám:

1) Ylvis - the Fox


2) I´m Too Sexy


3) The Gummy Bear Song


4) Svítí slunce


5) Hippo Jungle Song



Tak co myslíte? Která písnička bude pro mě ta pravá? :-D Víte, potřebuju něco, co bych dokázala zazpívat, něco normálního. A tyto písničky se mi zdály nejideálnější. Myslím si, že to bude úžasné překvapení pro mou milou paní učitelku, no ne? :-D

Dobrá, už budu mluvit vážně :-D. Žádnou z těchto písniček si samozřejmě nevyberu, nejsem blázen (i když někdy by se o tom dalo polemizovat :-D). Ale bylo by vtipné sledovat učitelčin výraz :-D. Ještě bych u toho mohla něco zatančit a nejspíš bych pak byla zodpovědná za její smrt, protože by ze mě měla infarkt - muhehe :-D.
Bohužel jsem však nucena doopravdy zpívat u maturity (ne, vůůůbec nejsem nervózní). A jelikož zpívam, ehm, jak bych to řekla slušně? Jako když kočku tahají za ocas? No dobře, tak hrozné to asi není (doufám), ale nejsem žádná operní pěvkyně :-D. Prostě průměr. A jelikož skoro všichni ze semináře chodí do sboru, asi to stejně bude trapas :-D. Takže! Potřebovala bych od vás malou radu. Co mám tedy zpívat? Nemáte nějaký nápad? Něco jednoduchého, co bych zvládla, ale zas ne něco ve stylu Skákal pes :-D. Zatím mám několik nápadů: Život je jen náhoda, Ten vítr to ví, Panenka, Jednou budem dál,...
Ale pořád nevím, přece jen, u maturity budu nervózní, tak abych to dokázala nějak zazpívat :-D. Prostě pište, co vás napadne. Tedy spíše české písničky, ale mohou být i slovenské. Anglicky radši ne :-D, budu mít co dělat s tím zpěvem.
Děkuji vám mnohokrát! Mějte se pěkně!

P.S. Už mám hotovou maturitní práci, juchů!!! Má celkem 32 stran a už ji v životě nechci vidět! :-D

Cesta

15. března 2014 v 20:31 | Victoria |  Filmíky
Chtěla jsem se radši učit. Vážně. Ale už dlouho jsem odkládala recenzi, kterou jsem konečně napsala. A proč mi to trvalo tak dlouho? Zkrátka a dobře jsem depresivnější film snad neviděla. Nepomáhá tomu ani fakt, že to je tak trochu "makačka na bednu".

Hrají: Viggo Mortensen, Kodi Smit-McPhee, Charlize Theron, Robert Duvall,…
Žánr: drama
Režie: John Hillcoat
Natočeno podle knižní předlohy Cormaca McCarthyho.


Děj:
Stalo se, co nikdo nečekal - obrovská katastrofa zničila svět. Nikdo neví, co se vlastně stalo. Podstatné je, že umírají lidé, zvířata, stromy, celý život jako takový. Ti, co přežívají, jsou vystaveni kruté zkoušce - chtějí přežít. Ale jak to mají udělat, když jim dochází zásoby a pomalu umírají?
V celém příběhu se nevyskytuje moc postav, přesto film není nudný. Otec (Viggo Mortensen) se synem (Kodi Smit-McPhee) se vydávají na jih k pobřeží v naději, že tam najdou lepší podmínky pro život a také jídlo. Cesta je však trýznivá. Hlad se neúprosně hlásí, navíc musí čelit dalšímu nebezpečí - lidem. Ne všichni lidé jsou totiž dobří. Vyskytují se skupinky, které chtějí přežít stůj co stůj. Místo zvířat loví lidi. Některé scény byly vážně děsivé. Například moment, kdy se hlavní hrdinové ocitli v domě těchto kanibalů a našli vchod do sklepa. Hádejte, co tam našli? Umírající lidi bez končetin, vanu plné krve, kousky masa… no, scéna jako z hororu.
Ve filmu se však neobjevuje pouze touha přežít, ale je zde také krásné pouto mezi otcem a synem. Hodně dojemná scéna byla, kdy otec učil svého syna, jak se má zastřelit. Přijde vám to na hlavu? A co je tedy lepší - když z vás kanibalové postupně odřezávají kousky masa, nebo rychlá smrt?
Otec byl odhodlaný svého syna ochránit stůj co stůj - nejen před hladem, ale také před příšernou a pomalou smrtí.
Bylo to depresivní, místy úmorné. Ale naděje přece umírá poslední. Je to tak, jak řekl Viggo: "Nosíme v srdci oheň…"




Můj názor: Tento film jsem si vybrala hlavně kvůli mému oblíbenému herci - Viggovi Mortensonovi. A Viggo samozřejmě jako vždy nezklamal. Dá se říct, že byl hlavní tahoun celého filmu. Kodi Smit-McPhee byl také skvělý, ale postava chlapce mě místy trochu rozčilovala. Ale tak, co už :-).
Bylo to zvláštní. Na začátku krásný snímek, kde byla všude samá zeleň, svítilo sluníčko… a pak, bum! Najednou děsivá temnota, všechno šedé, dá se říct, že taková měsíční krajina. Varuji vás předem, nepouštějte si tento film zrovna ve chvíli, kdy jste smutní. Pak vám totiž bude ještě hůř. Ta děsivá a depresivní atmosféra vyzařovala z každičké chvilky. Místy jsem měla pocit, že to je vážně realita.
Přestože se jedná o katastrofický film, rozhodně nečekejte něco ve stylu filmu 2012, který byl… no, prostě vymyšlený.
V Cestě všechno působí reálně. Nejhorší je, že ani nevíte, co se vlastně stalo. Proč to všechno. A každého určitě napadne otázka ve stylu: "Co bych dělal na jejich místě? Jak bych se zachoval?"
Chvíli jsem přemýšlela, co bych měla napsat nakonec. Nejsem si úplně jistá, zda bych tento film doporučila všem. Asi bude nejlepší, když si názor uděláte sami. Mně osobně se však hodně líbil, protože příběh s sebou nese jisté poselství. Ne že bych byla pesimista, ale osobně si myslím, že něco takového se stát v budoucnu může (i když samozřejmě doufám, že ne).

Hodnocení na csfd - 73%
Moje hodnocení - 100%

Trailer: