Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Zvíře jako pokusný objekt

27. května 2014 v 21:36 | Victoria |  Čtenářský koutek

"Pro dobro člověka..." Od konce osmnáctého století se tato fráze stala přímo zaklínadlem, kterého se dovoláváme obvykle tehdy, když konáme právě převelikou špatnost (...) Pro dobro člověka jsme ochotni zabíjet, mučit, ničit. I lidé, kteří by se hrozili myšlenky mučení bezbranného zvířete, své námitky stáhnou, když je ujistíme, že třeba zvlášť barbarský pokus konáme pro dobro člověka.

Autor: Tereza Vandrovcová - vedoucí Odborné sekce ochrany zvířat Strany zelených a doktorantka snažící se v rámci svého výzkumného projektu zpopularizovat obor Human - Animal - Studies
Počet stran: 138
Vydavatelství: Triton
Rok vydání:2011



V rámci sociologie jsme si měli připravit referáty na určitou četbu. Já jsem si vybrala právě tuto knihu, protože mě zaujala už svým názvem. Sama mám doma psa, zvířata miluji a tato kniha byla pro mě velice inspirativní :-). Kniha je především o vzahu člověka se zvířaty, hlavně co se týče zvířat laboratorních.



Kniha je rozdělena na dvě části. V té první se Tereza zabývá tím, jak jsou brána zvířata v sociálním světě člověka, zmiňuje se o novém oboru Human-Animal-Studies, ale jsou zde zmíněny také různé teorie, které se právě zabývají vztahem člověka se zvířaty.
Já bych začala nejdříve začátkem, tedy jakou roli mají zvířata v našem sociálním světě.
Zvířata jsou v našem světě odmalička, kdy už v předškolním a školním věku se dětem dostávají do rukou např. knížky o zvířatech jako Dášenka, Krteček, časopis Čtyřlístek, nebo filmy jako Maxipes Fík, Bob a Bobek atp. Určitá zvířecí symbolika je i v oblasti zábavy a spotřeby, kdy symbolická zvířata vystupují jako maskoti sportovních týmů, politických stran nebo prostřednictvím různých reklam. Dále můžeme sledovat v televizi dokumentární filmy o zvířatech ve volné přírodě, často navštěvujeme zoo, ale nejvýrazněji se do našeho života dostávají v našich domovech jako domácí mazlíčci.
Tereza v knize popisuje, že zvířata mají pozitivní vliv na psychiku člověka, a tudíž se začala využívat při různých terapiích, např. canisterapie, což je terapie psy. Tyto terapie pak pomáhají zlepšit kvalitu fyzicky i duševně nemocných a starých lidí. Podněcují verbální i neverbální komunikaci, rozvíjí orientaci v prostoru a čase, pomáhají při nácviku koncentrace a paměti, rozvíjí sociální cítění a přispívají k duševní rovnováze a motivaci. Např. u autistů se používá právě ta canisterapie, která jim pomáhá v rozvoji komunikace.
Co se týče nového oboru Human-Animal-Studies, tak je to poměrně nový, ale rychle se rozvíjející obor, který se zabývá vztahy mezi lidmi a ostatními zvířaty. Zahrnuje práce z oblasti sociologie, psychologie, antropologie, politologie, historie, filozofie, ale třeba i některé přírodovědné obory, jako třeba etologie (zabývá se studiem chování živočichů). Začalo vznikat stále více organizací, které se právě touto studií zabývali. Jedna z nich je např. Society and Animals Forum, která se od r. 1993 zajímá o historický vývoj lidsko-zvířecích vztahů, analýzu sociálních hnutí za práva zvířat, osobní vztahy lidí se zvířaty nebo o trestné činy páchané na zvířatech.
Autorka se zabývá také několika teoriemi jako třeba Teorie úcty k životu, Teorie subjektu života, Teorie genetické humanity a spousta dalších. Tímto bych se ale nechtěla příliš zabývat, protože většina z nich je napsaná dost odborně a některé jsem měla problém vůbec pochopit. Zajímavá ale byla třeba teorie Karteziánský dualismus a příroda bez duše, kde René Descartes popisoval zvířata jako "mechanické stroje", které nejsou schopny racionálního myšlení a citu.


Co se týče druhé části knihy, tak musím říct, že ta mě bavila o něco víc, protože už nebyla tolik teoretická a byla spíše zaměřená na tu praxi. Tereza se věnuje hlavně prostředí vědeckého ústavu, kde se dělají různé pokusy na zvířatech, např. kdy vědci vyvolávají u opic celoživotní deprese, zabíjejí psy horkem nebo u koček vytvářejí závislost na droze.
Autorka popisuje, že už na základní škole se děti učí, aby zvířata braly jako jistý biologický materiál. A právě proto se prý dělají na základních a středních školách pitvy, aby se studenti dívali na zvířata jako na data a materiál a ne jako na domácí mazlíčky. Studenti často berou pitvu jako hlavní událost školního roku či jako určitý rituál, kterým si musejí projít. Vyrovnávají se s ní většinou vtipkováním, ale taky je pitva brána jako určitý projev mužnosti, kdy se snaží především kluci ukázat svoji sílu a statečnost, zatímco dívky jsou většinou pitvou znechuceny a častěji projevují soucit.
Objevuje se zde taky pojem vivisekce, což jsou pokusy prováděné na živých zvířatech, které mají budoucí vědce ještě více znecitlivět. Většinou jsou to oni, kteří musejí zvíře nakonec usmrtit, a jedná se hlavně o zvířata společností vysoce hodnocená, jako kočky a psi. Studenti se pak často snažili ospravedlnit svou práci tím, že by psi byli usmrceni tak jako tak, jelikož byli z útulku. Většina studentů byla také uchvácená tím, že vidí např. bijící srdce a další orgány. Tyto postupy na vysokých školách však odrazuje spousty studentů, kteří přišli na univerzitu s pozitivním vztahem k přírodě a ke zvířatům, takže poté byli nuceni školu opustit.

"Můj celoživotní sen a ambice stát se zvěrolékařem se rozplynul po několika traumatizujících zkušenostech se standardními experimentálními postupy prováděnými nezaujatými instruktory při přípravném kurzu na naší státní univerzitě. Bylo pro ně naprosto přijatelné použít a následně usmrtit všechna zvířata, na kterých pokusy prováděli, což jsem považoval za neslučitelné se svým morálním cítěním. Po četných rozepřích s těmito vivisekcionisty jsem musel učinit pro mě osobně velice bolestivé rozhodnutí a zvolit si jiné povolání."

Dále se tu objevuje také srovnání situace za 2. světové války, kdy byli lidé zavíráni do koncentračních táborů, se zvířaty, která jsou podle mnoha lidí v podobné situaci.

"Když vyrůstáte s vědomím, že vaše rodina byla vyvražděna vládou a národem, které vás pokládaly za bezcenné, či ještě za něco horšího, a které měly nad vámi moc a vykonávaly ji s brutální silou, vzaly si všechno, i vaše životy, nemůžete si pomoci a musíte hluboce soucítit s těmi, kteří se ocitli v takové krizové situaci. Zvířata jsou slabá, nikdo je nevyslechne, neumí si navzájem pomáhat, ani sama sobě. Byli jsme na tom stejně jako ona."

Poslední, o čem bych se tak ještě zmínila, je dělba práce v laboratorním prostředí. V laboratoři se na společné činnosti mohou podílet vedoucí výzkumníci, postgraduální studenti, laboratorní technici, veterináři a ošetřovatelé zvířat. V knize se můžeme dočíst, že nejsilnější pouto se zvířaty mají právě ošetřovatelé zvířat a veterináři, zatímco např. vedoucí výzkumník přichází do laboratoře pouze pro výsledky a data a nemá příležitost se zvířaty komunikovat. Ošetřovatelský personál si pak často stěžuje na necitlivost vědců, kteří do zařízení se zvířaty chodí jen vzácně a pokládají zvířata za pouhé orgány.

Můj názor:
Co se týče mého názoru, musím přiznat, že se mi kniha četla docela špatně, hlavně kvůli častým odborným termínům. Na druhou stranu mě ale zaujalo téma, hlavně tedy ta část, která popisovala výchovu budoucích vědců. Je příšerné, co všechno se děje v laboratořích. Ty pokusy jsou většinou dost odporné a ve většině případů zvířata nepřežijí. Ještě horší však je, jak to dokážou vědci ututlat, aby se náhodou něco nedostalo ven.
Jsem odpůrce takového týrání zvířat. Musím však uznat, že v některých případech jsou pokusy nevyhnutelné, hlavně co se týče vzdělání budoucích zvěrolékařů. Jsem však toho názoru, že zvířata by absolutně neměla trpět a nemělo by docházet ke zbytečnému zabíjení...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš rád/a?

Miluji to! 87.1% (128)
Celkem ano 6.8% (10)
Nepřeháním to 2.7% (4)
Moc ne 0.7% (1)
Nenávidím to! 2.7% (4)

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 27. května 2014 v 23:23 | Reagovat

Ta kniha vypadá velmi zajímavě, taky bych si ji ráda přečetla. Děkuji za tip.

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 28. května 2014 v 6:57 | Reagovat

Zajímavá kniha. Říkala jsem si, zda to nakonec nevyústí v typické výkřiky "Žádné pokusy na zvířatech!" "Chraňte přírodu!" a ono ne, vypadá to o něco civilizovaněji:-) Podle toho, co píšeš, paní Vandrovcová pouze vysvětluje, jak se věci mají. Co se odbornosti týče, budu se muset naučit ji překousnout, zatím mne odrazuje.
Souhlasím s tebou. Třebaže jediné mé dlouhodobé setkání s domácími mazlíčky představovala morčata, mám ke zvířatům pevný vztah i tak, zbožňuji psy a ještěrky a nesnesu, když zbytečně trpí (zbytečně proto, že některé pokusy se učinit musí, jak píšeš), ať člověk či zvíře.
Dobrý článek. Ke knize se asi nevrhnu jinak než takto zpřostředkovaně, zbývá mi ještě hromada povinné četby:-)

3 Tajemná elfka Tajemná elfka | Web | 28. května 2014 v 19:38 | Reagovat

Nechápu to.... Je 5 říší : bakterie , viry, houby rostliny a živočichové. Ne, nikde žádní lidé jsme na stejné úrovni jako zvířata. Ano sice jsme na vývojově lepší ,ale nechápu týrání.Je mi za těžko zabít i nějaký hmyz. ( teda pokud to není komár, klíště ...) Knížka vypadá velmi zajímavě. Sice mě moc odborné knížky nebaví,ale tahle vypadá zajímavě. A jen tak mimo, to že někdo neskoukne pitvu zvířat (já taky ne) tak co potom pitva člověka? Nám říkali, že na naší škle se dříve chodilo do márnice mrknout na na rozpitvaného člověka. :-?  O_O

4 Anie Anie | Web | 30. května 2014 v 15:02 | Reagovat

Kniha vypadá zajímavě, ale nevím jestli bych po ni sáhla. Sama píšeš že se ti nečetla nejlíp a myslím, že u mně by tomu bylo podobně, ale z druhé strany určitě je v ní mnoho zajímavých myšlenek...uvidíme možná se k ní někdy dostanu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama