Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Srpen 2014

Smrt

27. srpna 2014 v 13:11 | Victoria |  Mé básně
Přidávám další "pozitivní" básničku :-D. Objevila jsem ji náhodou ve své složce s povídkami a byla jsem docela mile překvapená.
Moje rekace byla asi taková: "Sakra, to jsem nemohla napsat já. Vůbec si nepamatuju, že bych něco takového psala. To není možné, vždyť ta báseň nezní zas tak špatně..."
Ale jo, psala jsem ji já :-D. Vzpomněla jsem si, že měla být původně do jedné soutěže, ale nakonec jsem tam poslala jinou. Každopádně doufám, že se vám bude báseň líbit!

Křik, jenž rozléhá se po tmě,
křik, jenž vychází z mých úst.
Tiše a nekompromisně
houpá se na stromě,
můj strach porušil svůj půst.

To ticho nekonečné,
trvající týdny, roky.
Já zde stojím
na zemi věčné
a nejisté mám kroky.

Plížila se kolem mě,
hnilobný dech jsem cítila.
Šeptala mi sladce,
zároveň temně.
Svou řečí mou mysl trýznila.

Chceš uniknout
a přemoci mě.
Jen si běž! Utíkej!
Do světa snů lze proniknout.
Do očí se mi podívej!

Hladí mě po vlasech,
šeptá mi slova.
Neuniknu, nemohu!
Trýzeň mnou prochází
znova a znova.

Živote, stůj! Proč umíráš?
Krev stéká po rukou,
mé srdce pláče.
Smrti, proč ty mi slzy utíráš?
Já vím.
Získala jsi do své hry dalšího hráče.



Kapitola dvanáctá - V ŘADÁCH ANDĚLŮ

17. srpna 2014 v 17:19 | Victoria |  Andělská křídla I.
Utíkám. Křičím. Běžím po temné ulici a vím, že mě za chvíli dohoní. Stíny. Obklopují mě ze všech stran a tiše se pochechtávají. Chtějí moji hlavu. Touží spatřit, jak se zmítám v bolestivé agónii. Mají za úkol mě zabít. Najednou začne všechno hořet - domy, stromy a dokonce i lidé. Ani mně se oheň nevyhne. Cítím, jak mě sžírá. Nejdřív to začalo pravou rukou, tentokrát mi hoří plíce. Ta bolest. Prosím, ať už to skončí!
Zastavuji se. Nechávám stíny, ať dílo ohně dokončí. Slyším, jak se za mnou tiše pochechtávají. Najednou se opět ocitám na tom mostě. Neváhám ani vteřinu, padám. Propadám se do černočerné tmy…
Brzy však ke mně proniká ostré světlo. Cítím, jak mi někdo násilím otevřel pusu a něco mi vlévá do krku. Hrozně to pálí a já propadám panice, protože oheň je zpátky. Zmítám se, křičím.
"Uklidni se, pitomče."
Ten hlas mi byl povědomý. Určitě to je další stín. Chce mě zabít. Lije mi kyselinu do krku…
Najednou ucítím ostré bodnutí a já se po chvíli opět propadám do temnoty…

***
Pár minut před svítáním jsem se konečně probudil. Nejdřív jsem byl ze svých snů ještě trochu zmatený, ale postupně jsem si uvědomil, že tohle je realita. Jedno mi bylo jasné - nejsem mrtvý. Každý kousek těla mě totiž nesnesitelně bolel.
Se značným vypětím jsem se rozhlédl po místnosti. Absolutně jsem netušil, kde vlastně jsem. Místnost byla prostorná a velkými francouzskými okny sem pronikalo spoustu světla. Na první pohled by se dalo říct, že to je jen velmi moderní obývák, ale bylo tu také všemožné nemocniční zařízení. Vedle mě stále kapačka s výživou. Nejdřív jsem nechápal, k čemu je tu dobrá, ale pak mi to došlo. Byla pro mě. V žíle jsem měl zavedenou jehlu, která mě nejspíš držela při životě. Ale který dobrák se o to tak snažil? Pokusil jsem se vstát, ale byl jsem moc slabý. Nezbývalo mi nic jiného, než čekat.
Čekání se nakonec vyplatilo. O půl hodiny později přišel můj zachránce. Člověk, kterého bych tu absolutně nečekal. Na bílé kůži mu pohrával radostný úsměv. Načervenalé oči vypadaly sice trochu děsivě, přesto v nich hrály veselé jiskřičky.
"Co tady děláš, Bille?" zeptal jsem se nevěřícně.
"Čekal jsem teda víc nadšení," prohlásil Bill vesele. "Udržet tě na živu je někdy docela kumšt. Jak ti je?"
"Počkej! To tys mě našel? Ale… jak to? To nechápu," řekl jsem zmateně. Bylo to dost podezřelé. Tohle prostě nebylo možné.
"Same, zavolal si mi přece na mobil, pamatuješ? Mobil je taková věc, která…"
"Já vím, co je mobil, Bille!" přerušil jsem svého kamaráda. "Jen… nechápu to. To číslo mi dal Liam. Ehm, totiž můj strýc," zalhal jsem urychleně.
"Tak strýc, jo? Co je to za strýčka, který ti dá křídla?" zamumlal potichu, ale jeho slova nešla přeslechnout.
"Jak to víš?!" vyjel jsem na něho.
Provinile se na mě podíval. "Same, hlavně se prosím nenaštvi."
"Jsem klidný jako beránek," ucedil jsem vztekle. "Tak mluv, co je to za tajemství?"
Bill si povzdechl. "Víš, já jsem taky anděl. S Liamem se znám, tak mi řekl, ať po tobě občas hodím očkem. Prý máš nepříjemný zvyk vyhledávat maléry," řekl a koutky úst mu nepatrně zacukaly.
"To je takový hajzl!" vyštěkl jsem vztekle. Něco takového se dalo čekat. Pořád se ke mně choval, jako kdyby mi bylo pět. Nejspíš si myslel, že se mi nedá věřit…
"Měl o tebe strach. Já byl jen jistota," řekl Bill opatrně.
"Tak jistota, jo? Nejspíš jsi to věděl hned první školní den, co?!" procedil jsem skrze zuby.
"Ne. To, že jsi anděl, jsem vůbec netušill. Došlo mi to až na pláži, když jsi získal Jane."
"Jak získal?" zeptal jsem se nechápavě.
"To znamená, že si ji vzal pod ochranná křídla. Je to tvoje osoba, chápeš?" řekl s úsměvem.
"Jo, je mi to jasný," odpověděl jsem rádoby lhostejným hlasem.
Chvíli bylo trapné ticho. Připadal jsem si, jako kdyby mě někdo zradil. Bill a anděl? Nemožné! Jak to, že jsem to nepoznal? Kolik andělů mě ještě hlídá?
"Jak dlouho jsi andělem?" zeptal jsem se se skrývanou zvědavostí.
"Od roku 1936," prohlásil stále tak opatrným hlasem.
"Aha," řekl jsem inteligentně.
"Same, proč to prostě nemůžeš vzít jako fakt? Vždyť jsem pořád stejný! Tvůj kámoš Bill."
"Jo. Můj neuvěřitelně otravný kámoš Bill," řekl jsem s nepatrným úsměvem.
"Tak hele! Nezapomeň, že jsem ti zachránil život," oplatil mi úšklebek.
"Máš pravdu," uznal jsem a trochu se zastyděl za to, že jsem mu nepoděkoval dřív. "Zachránil si mi život. Jsem tvůj dlužník."
"Nekecej kraviny. Vždyť bys udělal to samé," řekl Bill.
"Hm, jasně," odpověděl jsem. Ve skutečnosti jsem si nebyl úplně jistý, jak bych se vlastně zachoval. Byl jsem dítě ulice. Vychovala mě tak, že mi vždy šlo jen o vlastní přežití. Ostatní se chovali stejně. Ale kdo ví, třeba jsem se změnil.
"Ještě mě trápí jedna věc," řekl jsem a podíval se na kapačku.
"Vševědoucí Bill vám dá odpověď na každou otázku, pane," řekl Bill s vážnou tváří.
"Nech si těch šaškáren," napomenul jsem ho. "Radši mi řekni, proč mě tak zřídili."
"Ehm, to ti teď říct bohužel nemůžu. Ale jestli tě to potěší, brzy se to dozvíš."
"Skvělé!" vyštěkl jsem podrážděně.
"Momentálně musíme vyřídit hlavní věc, která by tě mohla zajímat," řekl a ušklíbl se.
"Tak to jsem fakt zvědavý," prohlásil jsem ironicky.
"Jdeme zhodnotit tvůj zdravotní stav."

kapitola 11. / 13.

Řetězový TAG

17. srpna 2014 v 4:17 | Victoria |  Projekty
Super! Další projekt, který nikdy neskončí :-D. Ale tak, co už. Aspoň bude legrace - vážné odpovědi dneska fakt nečekejte :-D. Tak jdeme na to!

1. Poděkovat tomu, kdo tě nominoval.
2. Napiš o sobě jedenáct faktů.
3. Odpověz na 11 otázek.
4. Nominuj 11 blogů a vytvoř dalších 11 otázek.

Tímto bych chtěla poděkovat Ilíi, jsi vážně milá :-D.

Jedenáct faktů:
1) Sedm let jsem se učila hrát na klavír a docela mě to baví. Momentálně jsem si dala za cíl naučit se známou skladbu Amelie Comptine D´un Autre Éte. Už umím jednu stranu - jo! :-D
2) Mám mnoho snů: napsat knihu, cestovat, adoptovat si černouška z Afriky, udělat řidičák, proletět se na drakovi,… :-D.
3) Jsem tak trochu… divná :-D. Občas totiž žiju jen ve svém vlastním světě. Ale byla by nuda být normální, no ne? :-)
4) Chtěla bych vlastnit hraniřářského koně :-D. Kdy by ho náhodou někdo prodával, dejte určitě vědět!
5) Kromě děsného bordelu schovávám ve skříni Aragorna, Gilana a Finnicka - mám to ale těžký život, co? :-D
6) Chtěla bych umět hrát na kytaru, ale jsem moc líná.
7) Myslím si, že chlapi mají život jednodušší, protože si nemusí holit nohy :-D.
8) Většinou jsem docela, ehm, mírumilovný člověk :-D. Ale když mě něco (někdo) naštve, tak to stojí za to :-D.
9) Nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat.
10) Jsem závislák na kávě :-D. Jednu dobu jsem si dělala i čtyři kávy denně, ale poslední dobou se to snažím omezit :-D.
11) Mezi mé nejoblíbenější květiny patří levandule a frézie. Krásně voní :-).

Otázky od Ilíi:

1) Dívala ses na Hannu Montanu?
Pár dílů jsem viděla, ale moc mě to neoslovilo. Já koukala v dětství na H2O: stačí přidat vodu :-D. Mořské panny se super schopnostmi byly podle mě zajímavější, než nějaká uječená holka s parukou :-).

2) O čem se ti naposled zdálo?
Mám takový pocit, že o hřbitově :-D. A taky o tom, že jsem se nedostala ani na to pitomé odvolání. Jo, mám fakt pozitivní sny :-D.

3) Bavíš se někdy se svými postavami?
Záleží, jak to myslíš. Jako s postavami, které jsem vymyslela já sama (v povídce)? Jestli jo, tak nebavím :-D. Tož co bych jim jako řekla?
"Ahoj, já jsem ta, která vás nechává tak trpět. Ale ve skutečnosti vás mám docela ráda, víte? Ale jeden z vás možná bude muset zemřít, je mi líto…" :-D

4) Jestli ano, tak o čem?
No přece o nesmrtelnosti chrousta! :-D

5) Chtěla bys vydat knihu?
Jo!!!

6) Jsi ráda, že jsem tě nominovala? *zlomyslný smajlík*
Radostí přímo zářím :-D.

7) Hrála jsi někdy Dračí doupě?
Ne, já vyrůstala na Sims :-D. A občas jsem si zahrála i HP nebo Pána prstenů. Ach jo, kde jsou ty časy… :-D.

8) Myslíš si, že jsi větší blázen než já? :DDD
Nooo :-D. Vážně mám odpovídat? Já ti ani nevím, možná bychom měly uspořádat nějakou soutěž v bláznovství :-D.

9) Byla jsi někde na dovolené?
Letos v Chorvatsku, kdyby ses náhodou nedočetla na mém blogu :-D. A v prváku jsem byla v Anglii. Každopádně stále doufám, že mi konečně vyjde ten Nový Zéland :-D.

10) Jaká byla tvoje reakce na můj komentář? :DDDD
Myslíš nějaký konkrétní? :-) Ale když to vezmu všeobecně, tak mě většina tvých komentářů upřímně rozesměje, což umí jen málokdo, takže díky! Blázni si zkrátka rozumí :-D.

11) Kdyby sis mohla vybrat… nastěhovala by ses raději do domu, kde straší duch Jacka Rozparovače nebo duch Draculi?
Úžasná otázka :-D. Ale asi bych raději toho Draculu :-D.

Nominace:
Casion
Anie
Ilía - pomsta je sladká… muhehe!
Maitter
Cassiopea Black
Lilliinka
Taure
Tajemná elfka
Karin
Adri
A dál nevím, asi kdo chce :-D.

Moje otázky:
1) Kdyby sis mohla vybrat nějakou super schopnost, jaká by to byla? :-)
2) Máš nějakou úchylku? :-D
3) Existuje nějaká kniha, kterou už v životě nechceš vidět?
4) Je nějaká osobnost, se kterou by ses chtěla setkat?
5) Už jsi někdy pomyslela na to, že někoho… zavraždíš? :-D
6) Jaký máš názor na politiku? :-D
7) Viděla jsi někdy zlaté prasátko? :-D
8) Brečela jsi někdy u knížek? U kterých?
9) Kdyby sis mohla vybrat jeden fantasy svět, ve kterém bys žila. Který by to byl? :-)
10) Jaký máš názor na facebook?
11) Co máš raději? Východ, nebo západ Slunce?

Síť plná vzpomínek

8. srpna 2014 v 22:09 | Victoria |  Mé básně
Tuhle báseň jsem psala hodně dlouho - asi dva měsíce. Pořád se mi na ní něco nelíbilo, neustále jsem ji přepisovala. Ani teď se mi moc nelíbí, ale lepší už to asi nebude. Původně to měla být báseň o dětství, ale tak nějak jsem sklouzla opět k jisté... dramatičnosti? Nevím, jak to nazvat :-D. Každopádně přeji pěkné čtení! :-)

S nepatrným úšklebkem
vzpomínám na dobu,
kdy hrála jsem si v blízkých lesích
a hltala svobodu.

Po stromech jsem šplhala,
trhala kvítí,
před problémy zdrhala,
unikala síti.

Síti! Té svini,
která je tak blízko.
Neustále volá: "Chcípni!"
V očích se mi nebezpečně blýsklo.

Dětství, svoboda,…
všechno je to pryč!
Chátrám jako stará stodola,
čas mi vrazil do srdce rýč.

Přišla sama, znenadání,
síť plná vzpomínek.
Jako stará, hodná paní,
jež rozžehla malý plamínek...

...v mém srdci.


Jsem zpět!

8. srpna 2014 v 22:03 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Tak jsem se oficiálně vrátila. Ehm, vlastně už jsem doma zhruba dva týdny. Nebo tři? Ten čas hrozně rychle letí…
Prostě jsem neměla náladu na psaní. Stále chodím do práce a nějak mě to zmáhá :-D. Hlavně ta ranní je na zabití. Ale příští týden bude noční, jupí! :-). To se aspoň vyspím :-D.

Možná vás zajímá, jak jsem se vlastně měla na dovolené. Bylo tam… horko. Nečekaně :-D. Ale tak, jo, užila jsem si to :-). Nejvíc mě bavily večerní procházky, které trvaly vždycky minimálně tři hodiny. Ale vyvalování na pláži? NE! To bylo pro mě utrpení. Plavání bylo fajn, ale jakmile jsem vylezla z vody, nudila jsem se. Fakt nejsem ten typ, který leží na pláži a užívá si to. Taková je moje matka. A ještě se divila, že se chci jít v tom největším horku schovat :-D.
A samozřejmě jsem se spálila, to už je prakticky tradice. Ehm, tak nějak jsem usnula na dece a trošku jsem se připekla. A moje máti opět nezklamala. Když jsme se vrátily na pokoj, tak prý: "Jé, ty jsi pěkně opálená!"
Jen tak pro informaci, byla jsem červená! Ramena, bedra, obličej… vypadala jsem jako prasátko :-D. Naštěstí to pak trochu zhnědlo, ale stejně.

Makarská je pěkná oblast, ale vážně je to jedno z nejživějších míst v Chorvatsku. Obrovské masy lidí mě trochu štvaly. Ale zas tam byla na každém rohu živá hudba, což bylo fajn.
Tak velké množství lidí ale s sebou nese i jisté zábavné situace :-). Jedna se mi taky přihodila.
Když jsme byly s mamkou na jedné z mnoha procházek, zastavila nás jedna milenecká dvojice. Chlápek šel ke mně a anglicky se mě zeptal, jestli bych je nevyfotila. Prý na oplátku vyfotí mě a mamku. Tak teda říkám OK. Když jsem je vyfotila, máti došla k tomu chlápkovi a podala mu náš foťák.
"Tady toto," říká mu a ukazuje, které tlačítko má zmáčknout.
Ten chlápek se jenom usměje a říká: "Však my jsme Slováci, my si rozumíme…"
Načež jsem samozřejmě chytla docela dobrý záchvat smíchu :-D. Chudák, nejdřív se snažil vypotit nějakou anglickou větu a pak zjistí, že jsme vlastně sousedi :-D.
Ale aspoň byla sranda :-).

Ohledně dovolené by to bylo asi vše, nevím, co víc napsat. Později přidám nějaké fotky, momentálně se mi totiž absolutně nechce (upřímnost nade vše :-D).

Ale s něčím se vám přece jen musím pochlubit! Po dlouhé době jsem opět navštívila knihkupectví. Neplánovaně, samozřejmě. Ale skončilo to v podstatě jako vždycky - koupenou knížkou :-D. Hm, měla bych si nechávat peníze doma, když se jdu podívat do knihkupectví. Pak se divím, kam ty peníze mizí :-D.
No nic, koupila jsem si Dona Quijota. Většina z vás nejspíš ví - přece rytíř, který bojuje s větrnými mlýny. Toho musí znát každý :-D. Prostě mě ta kniha zaujala (nejen krásnou obálkou), navíc už nějakou dobu plánuju, že si ji přečtu.


No nic, radši ukončím tenhle další nicneříkající článek.

Užívejte si volna!