Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Hvězdy nám nepřály

27. října 2014 v 22:06 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: John Green
Počet stran: 236
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání:2014

Hlavní postavy: Hazel, Agustus, Peter Van Houten, Hazeliny a Augustovy rodiče,…
Vedlejší postavy: Lidewij, Izák,...
Forma vyprávění: Ich-forma


Děj:
Většina lidí nežije. Často se jedná jen o jakési přežívání, kdy člověk funguje jako stroj a nový den skoro nezaregistruje. Ale co by se stalo, kdybyste vážně onemocněli? Změnili byste něco na svém životě? Určitě ano, protože nemocní berou každý nový den jako zázrak. Je to pro ně dar, když mohou dýchat, chodit a žít. A přesně o tom je tato kniha.
Jsou mladí. Měli by mít život před sebou, ale osud si s lidmi často zahrává. Hazel je šestnáct let a pomalu umírá na rakovinu - nejdřív jí objevili rakovinu štítné žlázy, postupně se rozšířila až do plic, takže Hazel musí s sebou neustále nosit kyslíkovou láhev.
Jinak je to ale úplně normální holka, která sleduje v televizi Americké supermodelky a zbožňuje knihu Císařský neduh od Petera Vana Houtena (mimochodem, tajně jsem doufala, že ta kniha opravdu existuje, ale bohužel).
Hazel však upadá do jakési apatie a její matka má strach, že je v depresi. Ale jak sama Hazel zmínila: Deprese není vedlejší účinek rakoviny. Deprese je vedlejší účinek umírání.
Každopádně se Hazel nakonec vydá do jedné podpůrné skupiny, která má pomoci lidem s rakovinou. A tam Hazel potká jeho - Agusta Waterse, kluka, který sice kvůli rakovině přišel o nohu, ale už několik měsíců je bez příznaků.
No a jak to tak bývá, ti dva se samozřejmě dají dohromady.
Je to zvláštní - přestože oba mají rakovinu, dokážou si život vychutnat plnými doušky. Oba o rakovině mluví s lehkou ironií a smrt berou jako nevyhnutelnost, která prostě přijde tak jako tak.
Zároveň přijde řeč i na tajná přání, kdy Agustus si přeje být "někdo", zatímco Hazel touží zjistit, jak by mohla pokračovat kniha Císařský neduh (kniha má otevřený konec).
Hazel se nakonec dostane do Amsterdamu, avšak setkání s Peterem nedopadne úplně podle jejích představ. Umožní jí to však další krásné dny strávené s Augustem. A od této chvíle jde pak všechno úplně do háje…
Konec dopadne neslavně, ale nechci vám prozrazovat, kdo umře. Jeden z nich samozřejmě ano - jak jinak by taky mohla skončit kniha o rakovině a velké lásce?
Blbě, tak to prostě v životě chodí.
Přesto je v této knize jakési kouzlo. Přináší totiž návod, jak žít. Skrytě nás vybízí, abychom žili svůj život naplno a přijali svůj osud, i kdyby se mělo jednat o rakovinu.
Umění žít možná není až taková věda, jak se zdá…


Můj názor:
Knihu jsem četla jedním dechem. Hodně mě oslovil Greenův styl psaní - lehce ironický, bez zábran.
Možná byly některé věty tak trochu filozofické (což působilo místy nevěrohodně - přece jen byli hlavní hrdinové puberťáci), ale vzhledem k situaci se to dalo pochopit.

Přestože je to kniha o rakovině, našly se i části, u kterých jsem doslova vyprskla smíchy. Byl to okamžik, kdy Hazel s Agustem vymýšleli vhodný nadpis pro inzerát, aby se zbavili staré zahradní houpačky. Řekla bych, že Hazel byla rozhodně kreativnější: Mírně pedofilní zahradní houpačka hledá dětské zadky.

Postavy a jejich myšlení jsem si hodně oblíbila, hlavně teda Augusta a jeho metaforu. Na začátku knihy si strčil nezapálenou cigaretu do pusy a Hazel to hrozně rozčílilo (má přece rakovinu plic).
A Augustus jí na to s klidem odpověděl:
"Je to metafora, chápeš? Strčíš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet."

Dále mě dost překvapil Peter Van Houten. Nejdřív jsem si stejně jako Hazel říkala, co je to za kteréna, jeho životní příběh mě však vážně dojal. Je hrozná škoda, že kniha Císařský neduh neexistuje. Docela ráda bych si ji přečetla, mohlo by to být zajímavé.

Celkově mám z knihy dobrý pocit, ale abych byla upřímná, konec mě ani trochu nedojal. Rozhodně to není kniha, u které bych brečela. Nevím, možná je to proto, že jsem smrt jednoho z hlavních hrdinů čekala. Těžko říct, ten konec se mi zdál tak trochu nedotažený, nemělo to ty správné emoce. Nebo už začínám být citově chladná, to je taky možné :-D.

Úryvek:
"Dneska se chováš hodně jako teenager," podotkla máma. Zdálo se, že jí to vadí.
"To jsi přece chtěla, ne? Abych se chovala jako teenager."
"No, takhle jako teenager zrovna ne. Ale samozřejmě že já i táta jsme rádi, že už začínáš být dospělá, že poznáváš nové lidi, že chodíš na rande."
"Nechodím na rande," odsekla jsem. "Nechci chodit s nikým na žádné rande. Je to hrozná představa a strašná ztráta času a -"
"Co se stalo, holčičko?" skočila mi máma do řeči.
"Já jsem jako… jako… Jsem jako granát, mami. Jsem granát a jednou vybuchnu a ráda bych, aby bylo co nejmíň obětí, chápeš?"
Táta naklonil hlavu trochu ke straně a zatvářil se jako pokárané štěně.
"Jsem granát," opakovala jsem. "Chci se vyhýbat lidem a číst knížky a přemýšlet a být s váma, protože vám už ublížím tak jako tak, s tím nemůžu nic dělat, vy jste v tom až po uši. Tak mě nechte, jo? Nemám depresi. Nepotřebuju chodit víc mezi lidi. A nemůžu být normální teenager, protože jsem granát."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš rád/a?

Miluji to! 87.1% (128)
Celkem ano 6.8% (10)
Nepřeháním to 2.7% (4)
Moc ne 0.7% (1)
Nenávidím to! 2.7% (4)

Komentáře

1 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 27. října 2014 v 22:31 | Reagovat

Díky, díky, díky! A já už si říkala, jaký je ze mě bezcitný barbar, že mne hluboce nedojme kniha, jejíž přečtení rozplakalo prakticky každého, koho znám :-D Nejsem jediná!
Hvězdy nám nepřály se čtou skvěle, určitě už jsem se ti o nich někde zmiňovala... Tedy myslím, ách jo. Každopádně ten ironický nadhled a celkový dojem, jaký člověk z Greenova slohu (a překladatelova) má, hodně přispívá k chuti tak pochmurnou knihu číst. Třebaže místy není pochmurná ani vzdáleně - u houpačky jsem se také hodně smála :-D Jak to skončí, to už čtenář tak nějak tuší. Líbila se mi Lidewij; už proto, že všecko zařídila a že to myslela dobře. Rovněž je tahle kniha jedna z mála, kde jsem si oblíbila v prvé řadě hlavní aktéry :-D
A ano - i já jsem hledala Císařský neduh a přála si, aby existoval :-D

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 27. října 2014 v 23:21 | Reagovat

Ó, děkuji za smršť komentářů :-D
Podzimní prázdniny sice mám, ale beru je hlavně jako možnost dopsat si, co mi chybí. Třeba takový zeměpis. Upřímně, mě baví asi všechny předměty, jen bych na všecko potřebovala více času, anebo lepší soustředění :-D
Cesta vzhůru je zajímavá. Dost mě pobavilo, jak vypadá postava Jewel Staite, Daisy, neboť Jewel znám primárně ze Stargate, kde hraje vedoucí lékařku, mírně nervózní z pobytu v jiné galaxii, ale jinak milou a příjemnou :-D Jsem teprve u sedmé epizody, takže Daisy se příliš neprojevila; už její příchod do Horizontu mě ale hrozně bavil ("Přece nechceme, aby si mysleli, že máme problém.").
Moc se mi líbí Sophie; těším se, až se zase objeví. Také mě zaujal Ezra, vypadá sympaticky, a Auggie je fajn.
Peter je skvělý, ale ten, kdo ho dabuje, mi k němu vůbec nesedí - bohužel není tak snadné sehnat originální verzi seriálu.
Chtěla bych se dovědět něco o Shelby, čekám, až na ni dojde :-D
Divný pocit mám ze Scotta, Kate a Juliette. Netuším proč, možná mi nesedí herci.
Seriál celkově mě baví. Sice to není můj šálek kakaa, ale doprovází jej bezva hudba, kamera je příjemná a postavám věřím jejich chování. Námět je super a les tam mají dokonalý, takže se hodlám dívat až do konce :-D
Jsem ráda, že jsem na něj díky tobě narazila.

3 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 27. října 2014 v 23:29 | Reagovat

Ještě bych chtěla dodat, že mě baví, jak se v Cestě vzhůru objevují herci, které znám převážně ze sci-fi seriálů. Jewel Staite - Stargate Atlantis. Potom myslím ředitel školy, s níž Horizont jednou soutěžil, ztvárněný Paulem McGillionem, který je v Atlantis nahrazen právě Jewel :-D Paula jsem tam jako malá zbožňovala. A Jim Byrnes, Frank, zase hraje otce hlavní postavy v Sanctuary. (A mimochodem krásně zpívá.)
Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama