Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Terapie

4. října 2014 v 20:06 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
"Jmenuji se Viktorie a jsem závislá na nakupování knížek."
"Zdravíme tě, Viktorie. Je skvělé, že ses odhodlala bojovat se svojí závislostí," řekl mi na úvod vedoucí naší terapeutické skupiny.
Seděla jsem v kruhu s dalšími pěti lidmi. Někteří sebou nepřirozeně škubali, jiní byli zřejmě duchem nepřítomní. Ach jo, kam mě to zas naši poslali. Zřejmě si myslí, že mám problém…
"Viktorie, mohla bys nám na úvod říct, co tě přivedlo mezi nás? Jak tvoje závislost začala?"
"Poslali mě sem rodiče," povzdechla jsem si. "Já za to ale vážně nemůžu, ta kniha, kterou jsem si včera donesla domů, byla ve slevě. Zlevnili ji o dvě stě korun!"
Všichni ve skupině ohromeně zalapali po dechu. Zřejmě už v duchu přemítali, ve kterém knihkupectví jsem si tak levnou knihu koupila.
"Jakou knihu?" zeptal se jeden muž přiškrceným hlasem.
"127 hodin," odpověděla jsem.
"To jsem četl!" vykřikl ten muž nadšeně."
"Vraťme se ale zpátky k našemu problému," řekl opatrně vedoucí skupiny.
"Voní hezky?" zeptala se žena, která seděla vedle mě a neustále sebou škubala.
"Moc hezky. Voní novotou," odpověděla jsem jí s úsměvem.
Celá skupiny zaúpěla a ta škubající žena se rozbrečela. Ajaj…
"Prosím vás, uklidněte se," snažil se to vzít zpět do svých rukou terapeut. "Společně to zvládneme…"
"Já na to kašlu!" přerušil ho jeden ze závislých, muž s fretčím obličejem, který si k sobě neustále tisknul nějakou knihu.
"Tome, nic to není. Bude to dobré," snažil se ho uklidnit, ale Tom vyskočil ze židle a zařval: "Já už to nevydržím! Dva týdny jsem si nekoupil žádnou novou knihu. Já prostě musím!"
Poté vyběhl z místnosti a hlasitě za sebou práskl dveřmi. Nastalo hrobové ticho.
Pár minut nikdo nemluvil a mně bylo docela trapně, protože za ten incident jsem zřejmě mohla já. Přišlo mi, že bych měla něco říct, abych prolomila to trapné mlčení.
"Ehm, když už jsme u těch knih, musím se vám svěřit ještě s něčím. Dostala jsem od sestry Pavučinu lží, četl to někdo?"
"Nééé! Tu knihu jsem musela vrátit, nééé!" křičela ta plačící žena a pak se zhroutila na podlahu. Začala sebou hrozně škubat a mlátit. Ostatní začali také naříkat. Ajaj…
"Promiňte, to jsem nechtěla," omlouvala jsem se terapeutovi.
"Ven!" štěkl po mně. Zahanbeně jsem si sebrala svoje věci a šla ke dveřím. Pořád jsem na sobě cítila jeho ledový pohled, který se mi zabodával do zad.
A tak skončila má krátká terapie…



Dodatek:
Kdyby to náhodou někdo nepochopil, jedná se o vtip :-D. Na žádné terapii jsem samozřejmě nebyla :-). Jenom jsem vás chtěla trochu zábavnějším způsobem seznámit s tím, co mi zase přišlo pod ruku. Ale kdybyste chtěli, klidně můžeme nějakou skupinu závislých založit :-D.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš rád/a?

Miluji to! 87.1% (128)
Celkem ano 6.8% (10)
Nepřeháním to 2.7% (4)
Moc ne 0.7% (1)
Nenávidím to! 2.7% (4)

Komentáře

1 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 4. října 2014 v 22:24 | Reagovat

Drahá Vics, tohle jako povídka nemá chybu. Perfektně odrážející skutečnost, čtivá, zcela odpovídající reakcím závisláků... A Dan Brown je prostě skvělý :-))

Zpívání před třídou! Ach, prokletá základka! Na gymnáziu jsem si místo hudebky prozíravě zvolila výchovu výtvarnou, neboť podobné trýznění nervů již nehodlám podstupovat.
Ze soutěží typu SuperStar mám legraci a menší či větší strach :-D Líbí se mi, když se tam objeví lidé s nezvyklou, krásnou barvou hlasu, takové ovšem objevuji raději na YouTube (například tato dívka: https://www.youtube.com/watch?v=lUbiDYhGpHQ). A brrr, vystupování mne nutí téměř k omdlévání (a je to nadmíru nepříjemné). Jsi statečná, že jsi tehdy neutekla :-D
Děkuji ti za odhodlání mne bránit, dodává mi to odvahu :-D

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 4. října 2014 v 22:40 | Reagovat

Páni,  nevěřila bys, jakou radost mám z té hromady komentářů, již jsi mi zanechala:-)) Díky. Tisíckrát.

S "Běželi jsme na útěku" máš pravdu, teprve teď mne to praštilo do očí. Myslíš, že by byla schůdná (čitelná) verze s čárkami ("Běželi jsme, na útěku před ničím, a já co chvíli..."), anebo bych měla větu přestavět docela? Za zpětnou vazbu jsem ráda, ze servírování upřímnosti bez servítek prosím neměj strach :-)

Se vzhledem blogu jsem si hodně hrála... cítím se lépe, když je tam více mé tvorby, a zvláště když jsem s ní spokojená dokonce i já :-D Dalším plusem je to, že vzhledem k vynaloženému úsilí a času se značně snižuje šance, že budu design střídat jako ponožky. To znamená méně šoků pro návštěvníky a především pro tebe :-D

Novou kapitolu Andělských křídel si nechávám nakonec... jde se na ni:-)

3 Jane Jane | 7. října 2014 v 21:58 | Reagovat

Jmenuji se Jana a už týden jsem si nekoupila knihu:-D

4 Vincenzo Vincenzo | 7. října 2014 v 22:11 | Reagovat

Tak o knížkách víme. A co ta káva? :-D  8-)

5 dessieen dessieen | Web | 28. října 2014 v 7:46 | Reagovat

Dokonale předhozený vtip, který když se zamyslíte takhle podobně vážně vypadá:D Ne také jsem nebyla na žadné terapii. Ale o lidech s hodně ruznými zavislostmi a fobiemi čtu strašně hodně:D Takže s tvojí strandy. Je legrační pravda:) Vážně dobré;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama