Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Don Quijote de la Mancha

4. prosince 2014 v 18:51 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Miguel Cervantes De Saavedra
Počet stran: 238
Nakladatelství: Dobrovský
Rok vydání: 2014
Forma vyprávění: Er-forma



Hlavní postavy:

Don Quijote de la Mancha (dříve Alonso Quijana) - starší muž docela prostého rodu, vysoký, vyzáblý, snílek, čte knihy o rytířích, vytvoří si svůj vlastní svět, prohlásí se za rytíře a změní si jméno, jako rytíř se snaží o spravedlnost ve světě, chce pomáhat a chránit slabší, později je známý jako rytíř Smutné postavy

Sancho Panza - zbrojnoš Dona Quijota, vydá se s ním na cestu a je mu pořád při ruce, zbožňuje svého osla, Don Quijot mu slíbí za jeho služby vladařství (které získá během cesty), je mu oddaný a ve všem nápomocný, je však také lakomý a často myslí jen na sebe a na své pohodlí

Vedlejší postavy: Sanchova manželka Terezie, fiktivní Dulcinea de Toboso, Tomáš Cecial, bakalář Samson Carrascou, vévoda a vévodkyně,…

Děj:
Alonso Quijana je obyčejný muž, který zbožňuje knihy o rytířích. Jednoho dne se rozhodne, že se stane proslulým rytířem a vydá se na dobrodružnou výpravu. Touží pomáhat a chránit bezbranné, také je však zamilovaný do vznešené dámy jménem Dulcinea de Toboso. Ve skutečnosti je tato dáma obyčejná selka, ale Don Quijote si ji přetvořil k obrazu svému.
Odejde tedy ze své vesnice, společnost mu dělá pouze zubožený kůň Rosinanta a také zbrojnoš Sancho Panza, který však Quijotovo chování příliš nechápe.
Na cestě zažijí mnohá dobrodružství, nejznámější je asi boj s větrnými mlýny, kdy si Don Quijote myslí, že jsou to velcí obři.
Všechny situace jsou celkově tak trochu komické. Don Quijote se snaží každému pomoci a chce zachránit svět, ale většinou dotyčným chudákům spíše uškodí - vyleká, okrade nebo jinak "poškodí" obyčejné lidi.
Například potká normálního člověka na koni, ale v jeho očích je to rytíř, tudíž ho musí vyzvat na souboj. No a Don Quijote je pak samozřejmě hrozně šťastný, když vyhraje. Tvoří si zkrátka vlastní realitu - obyčejné věci vidí jako cenné (např. mísu považuje za rytířskou přilbu), stádo ovcí vnímá jako bojové koně a o normálních pocestných si myslí, že jsou to lupiči, kteří chtějí uškodit jeho Dulcinee de Toboso.
Jeho rodina a přátelé se o něho samozřejmě bojí a snaží se ho všemožně nalákat zpátky domů, aby se mohl vyléčit z toho "bláznovství", většinou však neúspěšně. Z Dona Quijota se tedy nakonec stává proslulý rytíř, ale spíše v tom smyslu, že je všem pro smích.
Nakonec se však přece jen dostane zpátky domů, vzápětí však chytne vysoké horečky a umírá. Na smrtelné posteli si uvědomí, že není opravdovým rytířem, takže vlastně procitá ze svého snění a uvědomí si realitu.


Můj názor:
Nemůžu říct, že by byla kniha špatná. Děj ubíhá rychle a kapitoly nebyly příliš dlouhé, takže se Don Quijote četl velmi dobře. Bohužel však nemůžu říct, že by mě kniha nějak extra bavila. Tedy abych se vyjádřila přesně, ta zábava přicházela tak nějak ve vlnách. První část mě hrozně bavila, pak jsem se tak trochu nudila, ke koci se děj opět rozjel.
Možná, že kdybych žila v období renesance, tak by to bylo jiné. Mně totiž přišlo, že je každá Quijotova příhoda tak nějak stejná. Prostě někoho potkal a nakonec dotyčnému uškodil (a taky sám sobě). Takto probíhala polovina knihy.
Konec mi přišel asi nejlepší, hodně se mi líbilo Sanchovo krátké vladaření (nakonec přece jen získal od jednoho vévody malý ostrov :-D). Smutné však bylo Quijotovo procitnutí. Prostě si najednou uvědomil, že se choval jako blázen a pak si klidně umře :-D.
Nakonec jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Je svým způsobem milá a snaží se čtenáře vtáhnout do děje, takže to určitě nebyla ztráta času :-).

Úryvek:

Náš rytíř sám se prý jmenoval Quijana, bylo mu asi padesát, měl vysokou postavu, hubené tělo a vyzáblé tváře. Vstával časně a často se zabýval lovem.
Ve volných chvílích však, a těch bylo u něho dost, nejraději četl rytířské knížky, a to s takovou horlivostí, že proto docela zapomínal jak na správu svého statku, tak i na lov. Navíc odprodal i mnoho měr polí, jen aby si mohl nakoupit tyto zamilované rytířské knihy. Četl v nich od rána do noci.
Tímto stálým čtením přišel náš rytíř o rozum. Jeho mysl byla naplněná vším, co v knihách kdy četl: kouzly, zápasy, souboji, ranami, projevy lásky, nehodami a nemožnými nesmysly, které vesměs pokládal za tak pravdivé, že pro něj pravdivější historie na světě nebylo.
Konečně přišel na myšlenku, která nebyla na světě pošetilejší. Uznal totiž za dobré pro rozmnožení své cti a k prospěchu vlasti stát se dobrodružným rytířem a vyjet v rytířské zbroji hledal po celém světě dobrodružství, jaká potkávala podle jeho rytířských knih rytíře za dřívějších dob. Ubožák už viděl v duchu svou sílu i odvahu odměněnou nějakým císařstvím. Proto si pospíšil, aby své přání uskutečnil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš rád/a?

Miluji to! 87.1% (128)
Celkem ano 6.8% (10)
Nepřeháním to 2.7% (4)
Moc ne 0.7% (1)
Nenávidím to! 2.7% (4)

Komentáře

1 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 4. prosince 2014 v 21:20 | Reagovat

Z Quijota jsme měli úryvek v učebnici, část s otroky a část s mlýny. Považovala jsem je spíše za smutné, a protože znám děj a nejedná se o můj šálek kakaa, nemám chuť číst Quijota celého. Nicméně sloh byl, pokud si vzpomínám, velice čtivý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama