Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Únor 2015

Jak se Victoria dvacetiletou stala

12. února 2015 v 19:16 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Nemůžu si pomoct, ale dvacítka zní pěkně trapně. Když už vám není "náct", ale "cet", začnete si některé věci více uvědomovat. Například se už nemůžu vymlouvat na to, že jsem puberťačka. Teď bych asi měla být rozvážnější, mít v životě jakýsi cíl, plán, být rozumná…
Ale upřímně? Nic se nezměnilo :-D. Nejvíc mě děsí fakt, že mi za deset let bude třicet. Nastává další dekáda, ve které se může stát cokoliv. Chci vrátit čas! Brala bych klidně i tu devatenáctku.

No jo, včera jsem měla tu hrůzu jménem narozeniny. Jsem asi jediný člověk na světě, který se na ně netěší. Jo, jsem divná, ale zkrátka v těch oslavách nevidím žádný smysl. Nejradši bych byla, kdyby mé narozeniny všichni ignorovali. Samozřejmě jsem se tomu nevyhnula.
Už několik týdnů se mě rodina ptala, co chci za dárek. Pravidelně jsem opakovala, že nic nechci, že všechno mám. Nesnáším, když dostávám dárky! Být středem pozornosti pro mě nikdy nevěští nic dobrého - většinou si udělám nějaký trapas, nebo se nezachovám přesně tak, jak ostatní očekávají.
Každopádně se s mým rozhodnutím nikdo nespokojil a já se svých narozenin začala děsit čím dál víc.
Máti tomu dodala korunu. Celý den jsem poslouchala řeči typu:
"Dvacetiletá neprovdaná holka je horší, než mlíko na plotně."
Nebo: "Jaké to je, mít dvacet? Je ti dvacet. Dvacééét!"
Prostě na zabití :-D. Taky mě strašila tím, že přijde spousta lidí na oslavu. To bych možná ještě (s útrpným výrazem) přežila, ale když řekla, že nechá mé narozeniny vyhlásit rozhlasem, byla jsem už opravdu vzteklá. Naštěstí nic z toho nesplnila, takže jsem jenom přežila malou oslavu v kruhu rodinném :-D.
A teď jste asi zvědaví, co jsem vlastně dostala. No, bylo toho docela dost. Přijde mi, že si to vůbec nezasloužím :-D. Tak jdeme na to!

Krásný je šmoulí den…
No dobře, pro šmouly asi ne, když si uvědomíte, jak skončili :-D. Dostala jsem šmoulí dort! Přestože ty modré obludky nesnáším, dort se opravdu povedl. Akorát ho teď nemůžu ani vidět, jak jsem přecukrovaná :-D (první padl za vlast taťka Šmoula :-D).


Úžasný hrníček na kávu i čaj, spousta kávy, sypaný čaj roibos a čajová konvice. Jo, rodinka prostě ví :-D. Je to hrůza, že? Takhle podporovat moji závislost :-D. Úžasně voní ta káva s lískovým oříškem :-). Jediná nevýhoda je, že je zrnková. Přemýšlím, jestli by ji šlo nějak ručně překapat, protože ta zrníčka mi fakt děsně vadí :-D.


Rozhodně mě dostal kávový hrneček. Když je prázdný a studený, je na něm pouze nápis VÝHODY PITÍ KÁVY. Ale když do něho naliju horkou vodu, objeví se detailnější popis. Tak například: je tak báječná, udělá tě šťastným, skvělá na prokrastinaci, přidá energii, zahřeje ruce, probudí, stane se tvým nejoblíbenějším hrnkem. Prostě hrnek přesně pro mě :-D.
Taky se mi hrozně líbí ta konvice, to se bude "čajíčkovat" :-D.



Dalším překvapením bylo křeslo :-). Úžasně měkké a pohodlné! Víte, jak skvěle se v něm čte? :-D
V pozadí fotky můžete vidět část mojí knihovny :-D.


Tři úžasná přáníčka! Jsou prostě dokonalá, děkuji :-). Vlevo je Bezzubka, kdybyste to náhodou nepoznali :-D.


Ha! Bezzubka číslo dvě, ale tentokrát na tričku :-D. No není úžasný? Draci 4ever :-).


A jé… sladkosti. Zatraceně, člověk se chce zbavit této závislosti a hned mu pod nos strčí rovnou syslí zásobu. Ale musím uznat, že ta obří čokoláda vypadá opravdu skvěle! Mléčná s mandlemi a grepem :-)-. Závisláci, držte se!



Tuleň, který hlídá manga! Možná to o mně nevíte, ale taky docela ujíždím na mangu. Kéž bych měla na zahradě mangovník! :-D Hm, teď to vypadá, že jsem hrozně nenažraná :-D.



Ještě jsem dostala nějaké peníze a krásný modrý šátek - ten jsem však nestihla vyfotit. Ale to není všechno! Pamatujete si, jak mi sestra dala Gargamelův likvidační set? :-D Tak tentokrát jsem dostala Krabičku poslední záchrany pro ženy :-D. A co v ní je? Tak na to se můžete těšit v dalším článku :-).

P.S. Omlouvám se za kvalitu fotek. Holt neumím moc dobře fotit :-D.

Kapitola třetí - OBCHOD

8. února 2015 v 12:36 | Victoria |  Safírové srdce
Uf, po dlouhé době je tady další kapitola. Psala jsem ji celkem dlouho, pořád jsem s ní nebyla spokojená. Ale snad se vám bude líbit :-D. Přeji příjemné čtení!

"Sušené bylinky, čaje, masti," odříkávala Evelyn znuděně. "Kupte si divoké jahody, jsou nejchutnější v celém kraji!"
Zelenooká dívka už několik hodin stála u svého stánku a za celý den se neobjevil jediný zákazník. Nejdříve se snažila lidi nalákat, ale postupně se z jejího hlasu začal vytrácet elán. Byl to její první obchodní den. Johana totiž usoudila, že je načase, aby Evelyn začala chodit na trh.
Což o to, lidí bylo všude plno, ale většina z nich byla zvyklá na Johanu. Mladá dívka vypadala sice mile, ale vyzařovalo z ní cosi divného.
"Bylinky. Prosím, mám tu spoustu bylinek," snažila se Evelyn, ale marně. Dokonce si všimla, jak si hlouček starých ženských něco šeptá. Když na ni začaly ukazovat, vhrkly Evelyn do očí slzy ponížení.
Nenápadně si utřela oči rukávem a doufala, že si její slabosti nikdo nevšiml. Pak si zaraženě uvědomila, že u jejího stánku stojí nějaký muž.
Vzrušeně zvedla hlavu, aby prvního zákazníka přivítala. Hlavně se usmívat. Přece ho nechce odradit. Její úsměv však rychle zvadl a do tváře se jí promítl strach. Byl to ten druhý muž z jejího snu! Měl stejně zelené oči jako ten zlý, ale neuniklo jí, že tyto oči nejsou chladné. Prošedivělý muž se přívětivě usmíval.
"Potřeboval bych jednu vzácnou bylinu. Slípovec, tak se myslím jmenuje," řekl ten muž hlubokým hlasem.
Dívka sebou trhla, ale danou bylinu na svém stole rychle našla.
"Hm, musím říct, že jsi na mě udělala dojem. Je to opravdu vzácná bylina, málokdo ví, kde roste."
"Moje matka je skvělá léčitelka. Kdybyste chtěl, máme i jiné vzácnosti," řekla Evelyn plaše.
Muž se mírně pousmál nad dívčinou snahou prodat co nejvíc zboží.
"Když už jsem tady, vzal bych si ještě trochu kávy a také malé množství těch divokých jahod. Prý jsou výborné," řekl a spokojeně sledoval, jak se dívce rozzářily oči.
"Bude to pět tiárů," řekla Evelyn pevnějším hlasem. Byl to sice pořád žalostný výdělek, ale ona byla šťastná i za tu trošku.
"Máš pěkný přívěsek. To vypadá na hodně vzácný kámen," řekl ten muž, když podával Evelyn mince.
Dlouhovlasá dívka sáhla mimoděk na safírový střípek, který se jí houpal na krku. "Ano, dala mi ho matka. Prý mě ochrání," řekla nedůvěřivě. Zelenooký muž jí připadal divný. Navíc si všimla, že má u pasu zavěšenou pochvu s mečem.
"Hodně štěstí s obchodem," řekl cizinec, vzal si své zboží a zanechal Evelyn o samotě. Dívce neuniklo, jak rychle změnil téma. Proti své vůli se otřásla, avšak zima v tom nehrála žádnou roli. Přestože to byl její první zákazník, doufala, že už se nevrátí.

***
"Řekl jsem ti, abys Evelyn nepouštěla do města! A co uděláš ty? Úplný opak!" rozkřičel se Grow na černovlasou ženu. Ta na jeho vztek reagovala trhnutím.
"Já… rozmyslela jsem si to. Vždyť už je to několik týdnů, co jsme spolu ve městě mluvili a nic se zatím nestalo," bránila se Johana, ale do očí se mu nepodívala.
"To proto, že vyčkávají! Ale brzy přijde útok, cítím to. Sakra, ženská!" bouchl Grow pěstí do stolu. "Jestli se mnou nepůjdete, zabijí vás. Musíš říct Evelyn pravdu. Musí vědět, že je Zelená," snažil se ji přesvědčit prošedivělý muž.
"A co když není? Prostě nemůže být! Vychovávala jsem ji šestnáct let a ty mi ji nesebereš!"
"Jak chceš," prohlásil Grow tvrdě. "Já jsem však slíbil její matce, že ji ochráním. Jestli nechceš říct Evelyn pravdu ty, budu to muset udělat já," řekl, a než stihla žena cokoliv říct, byl pryč.

***
Grow procházel mezi stánky a hledal dlouhovlasou dívku. Měl nepříjemné tušení, že už je pozdě, ale naštěstí ji našel. Zrovna balila své věci a tvářila se trochu znuděně.
Najednou ho zamrazilo v zádech. Intuice mu šeptala, že něco není v pořádku. Rychle se otočil. Byl si stoprocentně jistý, že uvidí před místním hostincem jednoho ze Salfových přisluhovačů, ale kupodivu tam nikdo nebyl. Kam k čertu zmizeli? Grow měl nepříjemné tušení, že se dnes něco stane.
"To vypadá, že si velký Grow neví rady," ozval se veselý hlas těsně za jeho zády. Prošedivělý muž to nečekal a trhl sebou.
"Chrisi! Zatraceně, já už nejsem nejmladší. Tohle mi nedělej," řekl Grow káravě.
Podle hlasu poznal, že štíhlá postava se zelenou kápí je jeho dvacetiletý učeň. Věděl, že se pod kapucí ukrývá kštice světlých vlnitých vlasů, zelené oči a rovný, úzký nos.
Postavově byl o něco menší a štíhlejší než Grow, přesto bylo nadmíru jasné, že tito dva muži jsou společníci.
"Hledáš Černé? Ti před chvílí odjeli. Vypadali, že mají dost naspěch," ozval se Chris.
Grow se zamračil. "To je dost zvláštní. Vždyť chodili za námi jako prašiví psi. Johana je v bezpečí, zrovna jsem se od ní vrátil. Otázkou však zůstává, na jak dlouho. Hlídal jsi Evelyn?"
"Ano, celý den jsem z ní nespustil oči. Černí vycítili, že je Zelená, ale zřejmě se tím nezabývali. Myslí si, že safírové srdce má Johana."
"Měli bychom zmizet. Snažil jsem se s Johanou rozumně promluvit, ale je hrozně zatvrzelá. Nevěří mi," povzdechl si starší muž.
"Já bych ti taky nevěřil. Občas dokážeš budit… no… hrůzu," prohlásil světlovlasý mladík vážně.
"Tak hrůzu, říkáš?" zeptal se Grow a hněvivě se na Chrise podíval. Neušel mu fakt, jak se jeho učeň marně snaží zachovat vážnou tvář.
"Vidíš, přesně tohle jsem měl na mysli," rýpl si Chris a tentokrát se naplno rozesmál.
"Hmf," zabručel Grow. "Jaká škoda, že nebudím hrůzu i u Černých."

kapitola 2. / 4.

Fluidum temna

6. února 2015 v 21:24 | Victoria |  Mé básně
Jedna báseň ze šuplíku, aby se neřeklo :-). Myslím, že to byl jakýsi pokus o volný verš, ale vznikla z toho jenom rozbředlá směsice pocitů. No nic, snad vás to příliš neodradí :-D. A je mi jasné, že to asi nebudete chápat, ale takový už je život, vážení.


Hej, ty!
Co tam děláš?
Co děláš v mé hlavě?

Tma jak v pytli,
venku prší,
asi pláčou andělé.

V žilách mi koluje vodka a rum,
svět se mi směje, prý jsem chcípák.
Tak ať!

Prostřelil jsi mé srdce,
díky za to.
Živote, jdi do prdele!


Knižní novinky 3

2. února 2015 v 18:34 | Victoria |  Knižní novinky
A opět je tu klasika - knižní novinky! Přemýšlím, že bych založila speciální rubriku právě kvůli těmto článkům :-D. Knihy totiž nějakým záhadným způsobem stále přibývají :-D. Ale náhodou jsem se rozhodla, že svou (skromnou) knihovnu trochu protřídím - některé "horší" tituly budu dávat do místní knihovny. Aspoň budu mít víc místa pro další knihy :-D.
A co mi přišlo pod ruku tentokrát?

1) William Shakespeare - Kronika hereckého života (Břetislav Hodek) - na tuto knihu jsem narazila v knihovně, byl zrovna výprodej. Jen 10 Kč, no nekupte to! :-D Jsem na ni docela zvědavá, bude zajímavé si přečíst i něco o jeho divadle.


2) Tři knihy v jedné - Pan Theodor Mundstock (L. Fuks), Romeo, Julie a tma (Otčenášek) a Mariana Radvaková (Jan Kozák) - tohle byl prostě luxusní úlovek (opět z výprodeje za 10 Kč :-D). Ráda čtu válečnou literaturu, člověk se toho hodně dozví. Kozáka však vůbec neznám, takže jsem vážně zvědavá.


3) Král Lear (W. Shakespeare) - další Shakespeare do sbírky, juchů! Prý je to jedno z jeho největších dramat.


4) Papírová města (John Green) - Hledání Aljašky je naprosto famózní knížka, která mě několik dní nutila přemýšlet (aspoň někdy :-D). Proto jsem se zcela vědomě rozhodla, že si koupím i Papírová města. Snad se na ni brzy dostane :-).