Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Kapitola třetí - OBCHOD

8. února 2015 v 12:36 | Victoria |  Safírové srdce
Uf, po dlouhé době je tady další kapitola. Psala jsem ji celkem dlouho, pořád jsem s ní nebyla spokojená. Ale snad se vám bude líbit :-D. Přeji příjemné čtení!

"Sušené bylinky, čaje, masti," odříkávala Evelyn znuděně. "Kupte si divoké jahody, jsou nejchutnější v celém kraji!"
Zelenooká dívka už několik hodin stála u svého stánku a za celý den se neobjevil jediný zákazník. Nejdříve se snažila lidi nalákat, ale postupně se z jejího hlasu začal vytrácet elán. Byl to její první obchodní den. Johana totiž usoudila, že je načase, aby Evelyn začala chodit na trh.
Což o to, lidí bylo všude plno, ale většina z nich byla zvyklá na Johanu. Mladá dívka vypadala sice mile, ale vyzařovalo z ní cosi divného.
"Bylinky. Prosím, mám tu spoustu bylinek," snažila se Evelyn, ale marně. Dokonce si všimla, jak si hlouček starých ženských něco šeptá. Když na ni začaly ukazovat, vhrkly Evelyn do očí slzy ponížení.
Nenápadně si utřela oči rukávem a doufala, že si její slabosti nikdo nevšiml. Pak si zaraženě uvědomila, že u jejího stánku stojí nějaký muž.
Vzrušeně zvedla hlavu, aby prvního zákazníka přivítala. Hlavně se usmívat. Přece ho nechce odradit. Její úsměv však rychle zvadl a do tváře se jí promítl strach. Byl to ten druhý muž z jejího snu! Měl stejně zelené oči jako ten zlý, ale neuniklo jí, že tyto oči nejsou chladné. Prošedivělý muž se přívětivě usmíval.
"Potřeboval bych jednu vzácnou bylinu. Slípovec, tak se myslím jmenuje," řekl ten muž hlubokým hlasem.
Dívka sebou trhla, ale danou bylinu na svém stole rychle našla.
"Hm, musím říct, že jsi na mě udělala dojem. Je to opravdu vzácná bylina, málokdo ví, kde roste."
"Moje matka je skvělá léčitelka. Kdybyste chtěl, máme i jiné vzácnosti," řekla Evelyn plaše.
Muž se mírně pousmál nad dívčinou snahou prodat co nejvíc zboží.
"Když už jsem tady, vzal bych si ještě trochu kávy a také malé množství těch divokých jahod. Prý jsou výborné," řekl a spokojeně sledoval, jak se dívce rozzářily oči.
"Bude to pět tiárů," řekla Evelyn pevnějším hlasem. Byl to sice pořád žalostný výdělek, ale ona byla šťastná i za tu trošku.
"Máš pěkný přívěsek. To vypadá na hodně vzácný kámen," řekl ten muž, když podával Evelyn mince.
Dlouhovlasá dívka sáhla mimoděk na safírový střípek, který se jí houpal na krku. "Ano, dala mi ho matka. Prý mě ochrání," řekla nedůvěřivě. Zelenooký muž jí připadal divný. Navíc si všimla, že má u pasu zavěšenou pochvu s mečem.
"Hodně štěstí s obchodem," řekl cizinec, vzal si své zboží a zanechal Evelyn o samotě. Dívce neuniklo, jak rychle změnil téma. Proti své vůli se otřásla, avšak zima v tom nehrála žádnou roli. Přestože to byl její první zákazník, doufala, že už se nevrátí.

***
"Řekl jsem ti, abys Evelyn nepouštěla do města! A co uděláš ty? Úplný opak!" rozkřičel se Grow na černovlasou ženu. Ta na jeho vztek reagovala trhnutím.
"Já… rozmyslela jsem si to. Vždyť už je to několik týdnů, co jsme spolu ve městě mluvili a nic se zatím nestalo," bránila se Johana, ale do očí se mu nepodívala.
"To proto, že vyčkávají! Ale brzy přijde útok, cítím to. Sakra, ženská!" bouchl Grow pěstí do stolu. "Jestli se mnou nepůjdete, zabijí vás. Musíš říct Evelyn pravdu. Musí vědět, že je Zelená," snažil se ji přesvědčit prošedivělý muž.
"A co když není? Prostě nemůže být! Vychovávala jsem ji šestnáct let a ty mi ji nesebereš!"
"Jak chceš," prohlásil Grow tvrdě. "Já jsem však slíbil její matce, že ji ochráním. Jestli nechceš říct Evelyn pravdu ty, budu to muset udělat já," řekl, a než stihla žena cokoliv říct, byl pryč.

***
Grow procházel mezi stánky a hledal dlouhovlasou dívku. Měl nepříjemné tušení, že už je pozdě, ale naštěstí ji našel. Zrovna balila své věci a tvářila se trochu znuděně.
Najednou ho zamrazilo v zádech. Intuice mu šeptala, že něco není v pořádku. Rychle se otočil. Byl si stoprocentně jistý, že uvidí před místním hostincem jednoho ze Salfových přisluhovačů, ale kupodivu tam nikdo nebyl. Kam k čertu zmizeli? Grow měl nepříjemné tušení, že se dnes něco stane.
"To vypadá, že si velký Grow neví rady," ozval se veselý hlas těsně za jeho zády. Prošedivělý muž to nečekal a trhl sebou.
"Chrisi! Zatraceně, já už nejsem nejmladší. Tohle mi nedělej," řekl Grow káravě.
Podle hlasu poznal, že štíhlá postava se zelenou kápí je jeho dvacetiletý učeň. Věděl, že se pod kapucí ukrývá kštice světlých vlnitých vlasů, zelené oči a rovný, úzký nos.
Postavově byl o něco menší a štíhlejší než Grow, přesto bylo nadmíru jasné, že tito dva muži jsou společníci.
"Hledáš Černé? Ti před chvílí odjeli. Vypadali, že mají dost naspěch," ozval se Chris.
Grow se zamračil. "To je dost zvláštní. Vždyť chodili za námi jako prašiví psi. Johana je v bezpečí, zrovna jsem se od ní vrátil. Otázkou však zůstává, na jak dlouho. Hlídal jsi Evelyn?"
"Ano, celý den jsem z ní nespustil oči. Černí vycítili, že je Zelená, ale zřejmě se tím nezabývali. Myslí si, že safírové srdce má Johana."
"Měli bychom zmizet. Snažil jsem se s Johanou rozumně promluvit, ale je hrozně zatvrzelá. Nevěří mi," povzdechl si starší muž.
"Já bych ti taky nevěřil. Občas dokážeš budit… no… hrůzu," prohlásil světlovlasý mladík vážně.
"Tak hrůzu, říkáš?" zeptal se Grow a hněvivě se na Chrise podíval. Neušel mu fakt, jak se jeho učeň marně snaží zachovat vážnou tvář.
"Vidíš, přesně tohle jsem měl na mysli," rýpl si Chris a tentokrát se naplno rozesmál.
"Hmf," zabručel Grow. "Jaká škoda, že nebudím hrůzu i u Černých."

kapitola 2. / 4.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 8. února 2015 v 23:03 | Reagovat

Co mám udělat, aby tě přestalo bavit psát zábavné kapitoly v tak krátkém provedení? :-D
Těším se na pokračování ;-)

2 karinga karinga | Web | 10. února 2015 v 12:26 | Reagovat

:) no konečně, už jsem se nemohla dočkat :) :) další další další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama