Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Květen 2015

Ten, který si všímal

13. května 2015 v 16:53 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Andy Adrews
Počet stran: 158
Nakladatelství: Návrat domů
Rok vydání: 2013



Děj:

Už jste se někdy ocitli v krizi? A co jste udělali pro to, abyste se z ní dostali? Možná to chce jenom trochu perspektivy…
Na začátku knihy se setkáváme s mladým Andym, který je prakticky bezdomovec a ocitá se na dně. Má pocit, že ho už v životě nic nečeká, svým způsobem jenom přežívá. Jenže jednoho dne potká tajemného staříka s kufrem, který se jmenuje Jones. Nejdřív se dají jen tak do řeči, ale velmi brzy mu Jones ukáže jakousi jinou perspektivu - zkrátka jiný pohled na věc.

"Co by sis myslel, kdybych ti řekl, že je to pravda, že tvoje špatné vlohy a rozhodnutí hrály roli v tom, že jsi skončil pod molem, ale že navíc právě tady pod molem máš být kvůli budoucnosti, kterou si teď vůbec nedokážeš představit?"

Z Andyho se za nějaký čas stane úspěšný člověk, který stojí nohama pevně na zemi. Pořád však musí myslet na člověka, který mu pomohl. Je štěstím bez sebe, když ho ještě několikrát potkává - vždycky ho přivítá jako ztraceného přítele. A jak se zdá, Andy není jediný, komu Jones pomohl.
Tento stařík prochází přímořským městečkem a všímá si lidí. Rozpadající se manželství, pocit selhání, neúspěch v kariéře, umírání…
Lidé zkrátka mají problémy a on jim dává naději a jiný úhel pohledu. Stačí se jenom podívat…

Můj názor:
Tato kniha je jednoduše geniální! Jasně, patří mezi motivační knihy, ale moudra jsou čtenáři servírovaná nenásilnou formou. Je to příběh o životě, filozofii a pravdě. Je neuvěřitelné, kolikrát jsem se tam našla. Občas jsem jenom nevěřícně zírala, smála se a žasla. Došlo mi, že v životě to chce opravdu jinou perspektivu :-).
Knihu jsem měla nejdřív půjčenou, ale nakonec mi ji mamka koupila (prý se mi v životě bude hodit). Rozhodně doporučuji všem!

Myšlenky, které mě zaujaly:

I v těžkých dobách je důležité chápat, že taková období jsou normální součástí běhu života - nejsou ničím, z čeho by člověk měl být vyplašený.
Koneckonců každý z nás je neustále buď v krizi, dostává se z krize nebo ke krizi směřuje.
Krize? Ta prostě patří k životu na této planetě!

Jestliže dýcháte, jste stále ještě naživu. Jestliže jste naživu, jste fyzicky pořád ještě tady, na této planetě. Jestliže jste tady, pak jste ještě nedokončila, kvůli čemu jste na tuto zemi byla postavena. Jestliže jste ještě nedokončila, kvůli čemu jste sem byla postavena…, pak to znamená, že ještě nebyl naplněn samotný účel vaší existence. Jestliže ještě nebyl naplněn účel vaší existence, pak tu nejdůležitější část svého života máte stále ještě před sebou…

Mnoho pokladů života nám zůstává skryto jen proto, že je vůbec nehledáme. Často nepokládáme ty správné otázky, které by nás mohly dovést k řešení všech našich náročných situací. Jsme natolik spoutáni strachem a sebelítostí, že nám naděje připadá jako pošetilé snažení. Důkaz naděje ale není jen možný; představuje přehlížený zákon vesmíru.

Většina lidí si myslí, že změna vyžaduje dlouhý čas. Tak to není. Změna je okamžitá! Rozhodování se ke změně může trvat dlouho…, ale změna nastane v tu ránu.

"Na molu sedí pět racků. Jeden z nich se rozhodně odletět. Kolik racků tam zůstane?"
"No… čtyři."
"Ne," opravil ho Jones. "Pořád jich tam bude pět. Rozhodnout se odletět a doopravdy odletět jsou dvě velice různé věci."

Představte si to takhle: Když bloudíte, nemůžete ve tmě najít cestu lesem, nevidíte před sebe, nevíte, že je poblíž sráz, a spadnete z něho, přičemž si zlomíte vaz, tak to," řekl Jones se sebejistým pohozením hlavou, "je chyba.
Ale dejme tomu, že je jasný den. Potulujete se po lese, o kterém vám řekli, abyste tam nikdy nevstupoval. Všude jsou cedule Zákaz vstupu, ale vy si říkáte, že tam můžete vklouznout a zase vyklouznout, aniž by vás někdo přistihl. A opět dejme tomu, že byste tam spadl z útesu a zlomil si vaz… To by, příteli, nebyla chyba. To by bylo vaše vědomé rozhodnutí."

"Když nás přepadnou pochybnosti a obavy, podvědomě předpokládáme, že tyto možnosti nastanou. "Tohle by se opravdu mohlo stát!" říkáme si, nebo: "Co se stane, jestli…?" Naklonil se trochu blíž: "A brzy nás představa hrozící pohromy tak ochromí, že už nestačíme na svou práci - a rozpadají se nám i vztahy. K tomu, abyste špatnou logiku přemohl dobrou, musíte své podvědomí odvrátit od vypočítávání možností. Místo toho svou mysl směřujte k vypočítávání pravděpodobnosti. Můžete se velice rychle naučit vypočítat, s jakou pravděpodobností dojde k určité události, a vyloučit ji jako ani ne vzdálenou možnost ve vašem životě."

Starosti… strach… představují jen nesprávné používání tvůrčí představivosti, která byla vložena do každého z nás. Protože jsme chytří a tvořiví, představujeme si, co by se mohlo přihodit a co se stane, pokud dojde k tomu či onomu.

"Naneštěstí," řekl, "lásku obvykle vyjadřujeme stejným způsobem, jakým lásku cítíme. Váš manžel tedy dělal, co mohl - znovu a znovu -, aby vám slovy řekl, jak vás miluje. Vy jste tomu ale nikdy nerozuměla, protože jste se nenaučila 'dialekt', kterým se vám svou lásku snažil sdělit. Víte, 'dialekt', který používáte vy, jsou projevy služby a skutky."

Čeká mě přijímačkové turné

8. května 2015 v 11:55 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Už je to tady! Už je to tady! Už... ach ne... je to TADY! Mám samozřejmě na mysli přijímačky na vysokou. A s (ne)radostí musím konstatovat, že čím víc se učím, tím víc jsem blbá. Bože, když si představím všechny ty bedny, které budou mít percentil přes 90, tak se mi chce zvracet. Je to prostě bez šance. Proč jen mi musí chybět numerické a analytické myšlení? Jo, logika, to je moje. Jdu se zahrabat...
Doma už ze mě šílí, protože neustále melu o zkouškách. A koho to zajímá, že. Víte, co mi řekla máma?
Cituji: "Neboj, určitě se najde ještě někdo hloupější, třeba se dostaneš." :-D
Jo, rodina zkrátka ví, jak své dítě na pokraji psychického zhroucení utěšit :-D. Já nevím, samotné přijímačky mě zas tak neděsí. Spíš mě děsí představa, jak budu číst na internetu ty výsledky - NEPŘIJATA (nepřijata pro rozsáhlou demenci a abnormální neschopnost). Jo, bude to nářez.
Co tím chci vlastně říct? Když si odmyslíte všechny ty psychoušské kecy okolo, tak uvidíte jakousi narážku na to, že blog zkrátka nebude tak aktivní (Cože? On byl někdy aktivní? Dobrý vtip... ). Fakt mám chuť napsat nějakou pořádnou kapitolu, ale prostě není čas. Protože:

zítra - Brno
12. 5. - Ostrava
14. 5. - PET zkoušky - já prostě musím dostat A!
17. 5. - Olomouc
3. 6. - opět Ostrava
15. 6. - opět Brno

A jen tak mimochodem, ještě musím občas zaskočit do práce na dvanáctku - to kdybych se náhodou nudila... muhehe.

Ne, vůbec mi není špatně. Vůbec nejde o moji budoucnost, kterou si s největší pravděpodobností zase poseru.
Štěstí, Victorie, štěstí!

Držte mi palce!