Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Červenec 2015

Knižní novinky 6

31. července 2015 v 20:19 | Victoria |  Knižní novinky
Co se stane, když si udělá parta knihomolů výlet v Brně? Vyprodané zboží ve všech antikvariátech :-D. Jo, v podobném duchu to probíhalo ve středu a ve čtvrtek. Prostě magoři :-D.
Ale docela jsme se krotili, leč pokušení bylo velké. Vzali jsme to k Dobrovskému, klasicky do Levných knih a nemohli jsme minout ani nejlepší antikvariáty. A zítra se jede do Olomouce, juchů! Potřebuju znát hlavní orientační body (a knihkupectví :-D). No a co jsem ukořistila tentokrát?

Žalář nejtemnější - Ivan Olbracht

Mám hrozně ráda psychologickou prózu a tuto knihu jsem nemohla nikde sehnat. Nakonec jsme ji neplánovaně objevila v jednom antikvariátu, takže teď je moje… muhehe!




Zámek - F. Kafka

Jeho knížky jsou podivně fascinující. Nejspíš to je tím, že to byl tak trochu blázen, takové spisovatele já fakt můžu. Říká vám něco Proměna? Skvělé dílko, doporučuji. Jsem zvědavá na Zámek.




Agnes Greyová - Anne Brontëová

Jo! Jooo! Tohle byl taky nečekaný úlovek a jsem z něho fakt nadšená :-). Věděla jsem, že Emily a Charlotte měly mladší sestru, ale do teď jsem od ní nic nečetla. Není tak slavná, ale možná proto jsem hrozně zvědavá. Vypadá to fakt dobře, dobrý kup.




Mise - Allen Zadoff

Kniha z Levných knih, pro změnu něco pro mladé. Hrozně mě zaujala zadní obálka (Potřebují perfektního vojáka. Někoho, kdo si dokáže zachovat chladnou hlavu. Někoho, kdo jedná bez soucitu, beze strachu, bez emocí. A proto vycvičili teenagera bez minulosti a beze jména.). Taky se mi líbí, že je to napsané z pohledu kluka. No nic, začínám číst :-).




Hunger games - Síla vzdoru - Suzanne Collinsová

Tady není co řešit, prostě další díl do mé knihovničky. A dostala jsem u Dobrovského 20% slevu! Kdo by odolal? :-)




Případ nevěrné Kláry - M. Viewegh

Tuto knihu jsem dostala od sestry, protože se jí moc nelíbila :-D. No tak jsem si ji vzala, stejně ji budu mít pravděpodobně v povinné četbě. Uvidíme, aspoň jí dám šanci :-).



Řetězový TAG od Anie

31. července 2015 v 19:21 | Victoria |  Projekty

1. Poděkovat tomu, kdo tě nominoval.
2. Napiš o sobě jedenáct faktů.
3. Odpověz na 11 otázek.
4. Nominuj 11 blogů a vytvoř dalších 11 otázek


Tak jo, přemluvili jste mě. Já se teda zúčastním :-D. Už vidím vaše nadšené výrazy :-D.
Je tu zkrátka další TAG! Anie sice nikoho konkrétního nenominovala, ale stejně se do toho pustím, protože mě velmi zaujaly otázky. Tímto jí tedy děkuji za (ne)nominaci :-D.

11 faktů o mně

1. Miluji přírodu! V lese pociťuji pocit naprosté svobody - můžu jen tak bezcílně bloumat, nasávat pozitivní energii a odpoutat se od všech starostí. V tu chvíli se cítím nejvíc živá.
2. Nesnáším nemoci, doktory a vše s tím spojené. Stačí, když má někdo chřipku - v tu chvíli mám tendenci zdrhnout někam pryč. Byla bych špatná zdravotní sestra :-D.
3. Vždycky jsem chtěla být veterinářkou, ale bohužel nemám talent na chemii a fyziku. Hrozně mě to mrzí, protože taková práce by mě opravdu bavila. Nemusela bych být přímo veterinář, stačila práce pro ochránce zvířat nebo něco podobného. A úplně nejlepší by bylo pracovat se zvířaty v Africe. Jo, nejsem skromná :-D.
4. Mám piercing v pupíku! Nechala jsem si ho propíchnout v patnácti - mladická nerozvážnost :-D. To je asi ta nejšílenější věc, jakou jsem kdy udělala :-).
5. Jsem vražedkyně kytek, ale fakt za to nemůžu! Těžko říct, čím to je. Dokonce mi uschl i kaktus :-D - asi nevydržel období sucha :-D. Ale teď jsem náhodou jednu kytičku zachránila! Stačilo ji jen zalít, chudinku :-D.
6. Nesnáším nakupování oblečení! Občas si něco koupím, když mám náladu (třeba minulý týden úžasné botasky Reebok), ale většinou se obchodům s módou snažím vyhýbat :-D. Co se týče mého stylu, tak preferuji sportovní styl - rifle, triko a ošoupané tenisky :-D. Mám ráda i šaty a sukně, ale musím mít na ně náladu. Přijde mi, že u sukní se ten celkový dojem musí víc vyladit, což mě hrozně štve :-D.
7. Nesnesu na sobě příliš mnoho šperků. Řetízky a přívěsky mi nevadí, na ně jsem zvyklá. Ale co se týče prstýnků a naušnic, jsem dost střídmá.
8. Hrozně se mi líbí Smart a Mini Cooper. Obojí je tak akorát pro mě, ne moc velké - asi by se s tím dobře parkovalo :-D. Je to prostě takové roztomiloučké autíčko :-D.
9. Neumím tzv. tlachat o ničem. Prostě takové to společenské konverzování, aby se neřeklo. Když nejsem s člověkem naladěná na stejné vlně, tak to prostě nejde a nemám si s ním co říct. Maximálně dokážu mluvit o počasí :-D.
10. Prahu jsem navštívila až v osmnácti letech (jsem kulturní barbar). A kupodivu se mi tam hrozně líbilo (dost mě okouzlilo vlakové nádraží - jsem holt divná :-D). Doufám, že se tam jednou zase podívám :-).
11. Jednou bych chtěla zkusit Bungee Jumping. Musí být úžasné skočit a vědět, že se pravděpodobně :-D nezabiju. Asi je to dost osvobozující :-).

1. Jak si představuješ život z pohledu mravence ?
Jsem prťavý mravenec a pomalu si to kráčím po cestičce. Taky proč ne, je přece krásný slunečný den. Jenže najednou se objeví obří mrak. Je tak černý, že určitě bude pršet. Je pořád blíž a blíž, snažím se před ním kličkovat, ale zřejmě neuniknu. A najednou…
Zazvonil zvonec a morbidní pohádky je konec! :-D

2. Věříš, že každý z nás má svého strážného anděla ?
Ano, věřím, že andílci jsou všude kolem nás. Snaží se nám pomáhat, ale všechno za nás samozřejmě udělat nemohou - bez práce nejsou koláče, jak se říká. Mám doma docela dost knížek o andělech - od Lorny Byrne, Doreen Virtue a ještě cosi (spisovatele si nepamatuju). Člověku to může dost pomoct.

3. Kdyby sis mohla vybrat na jaké planetě žít, kterou by sis vybrala ? Proč ?
Chtěla bych žít na planetě Knihomol. Celý den bych si četla v kouzelném lese a odpočívala. A kdybych se náhodou nudila, mohla bych na exkurzi knižních světů - ideálně do Bradavic :-D.

4. Vybrat si mezi nejlepším přítelem a láskou je velmi těžké. Přesto se tě ptám, co bys volila ty ?
To je přece jednoduché. Já bych volit nemusela. Ideální je kombinace obojího v jedné osobě :-).

5. Jaký je tvůj názor na to, když dva milující se lidé jedí jednou lžící. Některým to připadá nechutné. Co myslíš ?
Zvláštní otázka :-D. Nad tím jsem moc neuvažovala, takže těžko říct. Asi by mi to nevadilo, fakt nevím :-D.

6. Je podle tebe eutanázie (usmrcení na žádost) hřích nebo ne ?
Já jsem jednoznačně pro eutanázii. Nemyslím si, že je hřích ulevit umírajícímu člověku. Moje nejhorší noční můra je, že ležím někde na LDN, zdravotní sestry mě musí přebalovat a já trpím v bolestech. Kdyby si to umírající přál, umožnila bych mu to. Vždyť ani své mazlíčky nenecháváme zbytečně trpět. Samozřejmě je eutanázie zneužitelná. A to dost. Muselo by se to nějak chytře vymyslet - např. použít jen ve výjimečných případech. Fakt nevím. Rozhodně je to téma na dlouhatánskou diskuzi.

7. Představ si, že je někdo, kdo zná odpovědi na všechny otázky. Ty mu však můžeš dát pouze jednu jedninou. Na co by ses zeptala ?
Asi bych chtěla vědět, jak velký je vesmír a co všechno je v něm ukryté.

8. Jaká je nejdivnější věc, kterou jsi kdy udělala ?
Nejdivnější? Hm. Já dělám hodně divných věcí :-D. Ale fajn, jedna historka by tu byla. Těžko říct, kolik mi bylo. Možná čtyři roky, fakt nevím. Mamka koupila v obchodě salám a nechala ho v kuchyni. Já si pořád brala a maminka byla šťastná, že mi tak chutná. No a nakonec zjistila, že jsem všechna kolečka salámu nalepila na televizní obrazovku :-D. Byla jsem holt kreativní dítě :-D.

9. Brečela jsi někdy štěstím ? Pokud ano, kdy to bylo ?
Ne, myslím, že jsem štěstím nikdy nebrečela. Aspoň si to nepamatuju. Nejsem člověk, který by nějak extra projevoval emoce.

10. Jsi optimista nebo pesimista ?
Jsem těžký pesimista a vím to o sobě. Díky tomu mám docela těžký život - pořád se stresuju kvůli blbostem a vidím hned všechno černě.

11. Máš ráda adrenalin ?
Chci zkusit Bungee Jumping. Myslím, že jako odpověď to stačí :-D.


Moje otázky:
Věříš na minulé životy?
Jaká je tvá nejlepší a nejhorší vlastnost?
Co si myslíš o třetí světové válce? Přijde? Vysvětli prosím.
Šel/Šla bys někdy do vztahu s cizincem?
Co si myslíš o výkladu karet a věštění budoucnosti?
Kterou cizí zemi bys chtěl/a navštívit? Proč?
Co bys dělal/a, kdybys zjistil/a, že ses přes noc stal/a mužem/ženou? Prostě bys byl/a jiné pohlaví :-D.
Jaké je tvoje nejoblíbenější zvíře?
Co si myslíš o alternativní medicíně?
Co osud? Je pevně daný, nebo si ho tvoříme sami?
Je nějaký dárek, na který nikdy nezapomeneš?

Nominace:
Každý, kdo chce :-D

Kakaová buchta s tvarohem

19. července 2015 v 23:02 | Victoria |  Receptíky
Jo, daší recept. Já vím, už jsem s tím trapná :-D. No ale když už to mám vyfocené... :-D
Tentokrát mám pro vás přichystanou sladkou tečku po obědě - kakaovou buchtu s tvarohem! A to nejlepší? Nemusíte nic vážit, takže ji zvládne i úplný primitiv :-D. Našla jsem ji někde na internetu (stránku si už bohužel nepamatuju) a je prostě výborná! Krásně vláčná, dokonalá na léto :-).

Potřebujeme:

Na těsto:
1 hrnek hrubé mouky
1 hr. hladké mouky
1. hr. cukru krupice
1 hr. mléka
1 hr. oleje
1 vanilkový cukr
1 prášek do pečiva
2 vejce
2 lžíce kakaa

Na nádivku:
2 kostky měkkého tvarohu
1 hr. cukru krupice
1 vanilkový pudink
1 vanilkový cukr
1 hr. mléka
2 vejce



Jo, až teď jsem si všimla, že jsem si vzala super letní talíř :-D.
Postup:
Suroviny na těsto odměříme do misky a důkladně promícháme. Totéž uděláme s nádivko - na ni můžeme použít ruční mixér. Pak vlijeme cca 2/3 těsta na vymazaný plech, na těsto vlijeme nádivku, aby byla pokud možno stejnoměrně po celém plechu. Pak zbylým těstem přelijeme nádivku cik cak. Dáme do trouby a pečeme na 180°C 35-40 minut.

Dobrou chuť!

Knižní novinky 5

19. července 2015 v 22:45 | Victoria |  Knižní novinky
Málokdy se návštěva Brna obejde bez nakupování knížek. No řekněte, kterého knihomola by nenadchlo tak obrovské množství antikvariátů a Levných knih? Číhá tam na nás tolik nástrah, že se knížkám prostě nedokážeme vyhnout. No jo, nějak si to musím omluvit :-D.
Jinak si také můžete všimnout, že jsem založila speciální rubriku Knižní novinky. Tak jdeme na to!

Příliš mnoho Kateřin - John Green

Na mou obranu jsem tuhle knížku dostala od sestry jako dárek (za hlídání ježka a křečka :-D), takže mě nikdo nemůže obvinit, že bych nakupovala jak utržená ze řetězu :-D. Každopádně jsem byla hrozně nadšená, už dlouho si tuto knihu chci přečíst. Kdo neví, tak John Green napsal např. Hvězdy nám nepřály.



Stepfordské paničky - Ira Levin

Fajn, tak tuto knížku jsem si koupila sama, přiznávám se :-D. Ale kniha byla ve slevě a navíc mám doma Rosemary má děťátko - zkrátka jsem chtěla mít tyto dvě knížky pohromadě. A rozhodně nelituji! Kniha se četla skvěle, akorát mě trochu naštval konec. Ale víc se dočtete v brzké recenzi :-).


Ten, který si všímal - Andy Andrews

Skvělá motivační kniha, dostala jsem ji od mamky. Recenzi najdete ZDE.



Marné lásky snaha - W. Shakespeare

Jo, mám ráda Shakespeara, jsem cvok :-D. Moje srdcovky jsou stále Romeo a Julie a Kupec benátský, ale ráda si přečtu i něco jiného. Taky chci, abych měla jeho hry pěkně pohromadě, prostě ty knížky sbírám no :-D.



Květy zla - Charles Baudelaire

Mám ráda "prokletce" - v jejich básních se odráží raněná duše a nechají nás nahlédnout do svých skrytých myšlenek. Jo, některé jedince takové básně pohorší (často kontroverzní téma), ale svým způsobem jsou jedinečné. A stejně tak je to i u této sbírky básní. Zatím jsem jich stihla přečíst jen pár, ale už teď mě dost oslovily.



Ztracená manželka - Alyson Richmanová

Opět Levné knihy (když ono nešlo odolat :-D). Má to být příběh z druhé světové války, tak jsem docela zvědavá. Podle recenzí se jedná o skvělou knihu, takže můj čich na dokonalé knížky se zase nemýlil :-D.


Žijme naplno

19. července 2015 v 14:48 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Ralph Smart
Počet stran: 115
Nakladatelství: Infinite Waters Publishing
Rok vydání: 2014



Já vím, co si asi říkáte. Nejspíš něco ve smyslu: "Ach jo, další motivační kniha. Ta Victoria nám nedá pokoj!" :-D
Ujišťuji vás, že tentokrát je to něco jiného. Autor je totiž génius a neméně výjimečná je i jeho kniha.
Na Ralpha jsem narazila čirou náhodou. Když jsem se s ním prostřednictvím videa setkala, zůstala jsem zírat s otevřenou pusou. Doslova.
Těžko říct, čím to je. Ralp Smart je prostě sympaťák! Zajímalo by mě, jak to dělá :-D.
Vyzařuje z něj jakási oduševnělost a porozumění - zkrátka působí jako někdo, kdo vám pomůže. Navíc se pořád směje, což je docela milé :-D.
O jeho životě toho moc nevím. Vystudoval psychologii a kriminologii, je tvůrcem motivačních videí a hodně se zajímá o grafiku.
Je to člověk, kterého opravdu obdivuji, a kdyby byla možnost, ráda bych se s ním někdy setkala. Jsem si stoprocentně jistá, že by to bylo velmi inspirující setkání :-).



Když jsem zjistila, že Ralph napsal knihu, neváhala jsem ani vteřinu. Prostě jsem ji musela mít :-D.
Přestože je velmi tenká, četla jsem ji docela dlouho. Ne proto, že by mě nebavila. Zkrátka tam bylo tolik úžasných myšlenek, že to jinak nešlo. Potřebovala jsem knihu správně pochopit, vstřebat ji, a tak jsem si čtení dlouho vychutnávala :-).
Není to klasická motivační kniha. Ralph má naprosto jedinečný pohled na svět - jedná se spíše o filozofii, takže v této knize opravdu nehledejte úkoly typu: Napište deset věcí, které na sobě máte rádi.
Musíte se tím prokousat a pochopit to. Jedná se prakticky o to, jak se stát svobodným člověkem. V dnešním systému je mnoho chyb a my na to doplácíme, aniž bychom si to uvědomili.

Ještě bych chtěla dodat, že kniha je spíše souhrnem základních myšlenek, které Ralph vyslovil ve svých videích. Ale rozhodně stojí za přečtení! :-)

Kapitoly:
Jak očistit mysl
Jak si zvýšit vibraci
Pět způsobu, jak překonat paniku, stres a úzkost
Milujme sami sebe bez podmínek
Proč ještě nemám partnera?
Jak se vypořádat s celosvětovou manipulací?
Jak vycházet s problematickými lidmi
Zázraky celistvých jídel
Mohou nás halucinogeny dostat do nebe?
Ztratil jsem práci, co dělat?
Pět kroků k vybudování lepšího partnerského vztahu
Jak se uzdravit
Nové paradigma
Co dělat, když nás druzí odsuzují?
Jak přestat pohlcovat energii druhých
Jak se zbavit strachu

A poslední dodatek - uklidněte se, nejedná se nic o esoterického. Možná vás některé názvy kapitol odrazují, ale všechny jsou prakticky o tom, jak pracovat se svou myslí. Takže se toho nebojte :-).

Úryvek:

Domníváme se, že známe druhé, ale neznáme. Domníváme se, že známe sami sebe - neznáme. Upřímnost je klíč k očistě mysli. Potřebujeme se podívat pravdě do očí - jsme na útěku sami před sebou. Mnozí žijeme jako vězni vlastní mysli. Neustále něco děláme. Přesun od konání k bytí je nezbytný k tomu, abychom vstoupili do "proudu", kde přebývá energie zdroje. Zvířata žijí v "proudu" - jsou svobodná, aby byla; jsou svobodná, aby si užívala života.

Ve vesmíru jsou pouze dvě síly - láska a strach. Mnozí z nás probíháme kolem dokola jako "slepice bez hlav"; jsme polapeni v neustálém strachu a rozptýlení. Čeho se to bojíme? Zde na planetě se bojíme ticha. Ticho je "vakuum existence" - stav prázdnoty, kde nalezneme naši pravou sílu. Když do našich životů přijmeme ticho, pomůže nám to očistit si mysl.

Ralphova videa:

Vybrala jsem několik úžasných videí, které vytvořil on sám, tak snad se budou líbit :-). Více najdete na youtube, ale jestli chcete, můžete se podívat i na jeho oficiální stránky ZDE. Musím říct, že Raph má opravdu pěknou angličtinu, takže si troufám tvrdit, že mu budete v pohodě rozumět i bez titulků-

1) Sebeláska


2) Proč stále nemám partnera?


3) Teď nebo nikdy. Děláte to, co milujete?


4) Co je to realita?


5) My to dokážeme


6) Cesta zpátky k sobě


Proč zrovna vlci?

5. července 2015 v 1:43 | Victoria |  Vlci aneb Zvířata mého srdce
Ani nevím, kdy přesně jsem začala tato nádherná zvířata obdivovat. Je to už nějaký ten rok, co se o vlky zajímám. Nejspíš to ale začalo ságou Darrena Shana. Je fakt, že autor píše fantasy knihy, takže příliš mnoho reálných informací o vlcích zde nenajdeme. Přesto mě začali fascinovat.
Proč jsou vlci tak často zmiňováni v literatuře a pohádkách? Například stará známá Červená Karkulka, která byla sežrána zlým vlkem. Proč autor nepoužil třeba medvěda? Proč musí být vlk ten zlý a zákeřný? Jen tak mimochodem, medvěd je podle mě mnohem zákeřnější :-D.



Tuto rubriku jsem stvořila spíš pro sebe. Je mi jasné, že ne každý je nadšenec. Pokud ale budete mít zájem, budu jedině ráda.
A co vlastně chystám? Samozřejmě takové ty základy - vlčí smečka, chování vlka, něco z biologie, druhy vlků, dorozumívání vlků… zkrátka tak nějak všechno.
Můžete se však těšit i na různé lahůdky, např. vlk jako domácí mazlíček, vlčí děti, známé tváře, které pracují s těmito zvířaty a jiné zajímavosti. Rozhodně se chci zaměřit i na literaturu a všemožné legendy - přece jen je můj blog převážně o knížkách :-D.
Ještě si to musím nějak rozvrhnout, aby to pro vás bylo nejen poučné, ale i zajímavé :-).




A jak vnímám vlky já?
Tohle jsem asi měla uvést hned ze začátku, ale snad je to jedno :-D.
Tato zvířata jsou prostě neskutečná! Jsou pro mě symbolem naprosté svobody, takže hlavně z tohoto důvodu je obdivuji. Mají úžasnou hierarchii a jsou to neskutečně inteligentní tvorové. Zajímavé je, že vlk se v pohodě dokáže dorozumět i s lidmi, jen člověk musí vědět, jak na to. Mám k nim prostě zvláštní citové pouto, lépe to vysvětlit neumím :-).


Kapitola třicátá čtvrtá - ŠÍLENSTVÍ NA DOSAH

5. července 2015 v 0:48 | Victoria |  Andělská křídla I.
Joo! Konečně se dostavila má milá kamarádka Inspirace! :-D Kapitola je trochu pochmurná, takže se předem omlouvám. Začíná to být dramatické, muhehe! :-D Trochu mi vadí, že na blogu nejdou odstavce, takhle to působí dost zmateně.
Nu což, stejně vám přeji příjemné čtení :-).

"Slečno Grankristnová, popište nám prosím toho vraha," požádal mě komisař tichým, ale sebevědomým hlasem.
"Já… nemůžu si vzpomenout. Byla tma."
"Prosím, slečno. Stačí alespoň základní charakteristika. Co třeba nějaká zvláštnost?"
Třesoucíma se rukama jsem si mnula spánky. Ta únava byla děsná. A ještě děsnější byly mé myšlenky - chaotické a zmítající se v nekonečném kruhu. Musím si vzpomenout. Prostě musím. Jsem jediný svědek té hrůzné události. Tma. Vřískot. Krev...
A on. Vrah. Najednou se mi začala vybavovat jeho tvář.
"Byl to mladý muž. Řekla bych, že zhruba v mém věku," začala jsem mluvit a snažila se soustředit.
"Velmi dobře. Pokračujte. Byl ten muž vysoký?"
"Ne. Byl spíše střední postavy. A v dobré fyzické kondici. Taky měl na sobě černou koženou bundu. A…"
"Slečno? Co jste chtěla říct?" tázal se ten holohlavý muž ve snaze podpořit mou náhlou sdílnost.
"Ty oči! Jeho oči byly rudé jako krev! A… ach můj bože… byl to Sam! Sam Smith je ten vrah!" ječela jsem hystericky.
"Jen klid, drahoušku. Klid. My to samozřejmě víme. Jen jsme se chtěli ujistit."
"Cože?!" vyštěkla jsem zmateně. "Co se to děje? Proč jste mě tedy volali?"
"Je to běžný postup, nemusíte se bát. Ale ještě musíte identifikovat oběti. Koukněte se na fotky," přistrčil ke mně obálku, "třeba vám budou tito lidí povědomí."
Myslela jsem, že to nejhorší už mám za sebou, ale opět jsem se mýlila. Kéž bych nikdy neviděla tu obálku! Nejspíš mi ji připravil sám ďábel.
Jen co jsem se koukla na první fotku, projela mnou vlna neskutečné bolesti. To přece nemůže být pravda. To není pravda! To ne! Ale byla…
Začala jsem skučet jako raněné zvíře, které někdo postřelil. Můj malinký bratr Jake! Jeho ubohé tělíčko bylo rozřezané, hlava oddělená od těla, oči vypoulené. Hrůza mu zkřivila obličej do příšerné masky, jeho ústa se prapodivně šklebila.
"NE! Prosím, už ne! Nemůžu!"
"Musíte se podívat na všechny fotky, slečno Grankristnová."
Vytáhla jsem tedy druhou a jen stěží vnímala svůj výkřik. Slzy mi rozmazávaly vidění, přesto jsem mrtvého zahlédla. Jeremy. Ach ne. Mrtvý. Je mrtvý. Slovo "mrtvý" se mi ozývalo v hlavě jako zaseknuté cédéčko. Jeho tělo bylo celé napuchlé a fialové. Hlava mého bratra byla dvakrát větší než obvykle. Smrt se na něm vyřádila. Mrtvý…
"Nechte mě! Nechte mě být! Já už nechci!" ječela jsem, hroutíc se v slzách.
"Už jen poslední fotka, slečno," řekl komisař.
Může být smrt hezká? Zřejmě ano. Kudrnatá dívka měla prázdný výraz a na tváři letmý úsměv. Jinak nic. Žádné známky násilí. Přesto mi přeběhl mráz po zádech. Na té fotce jsem byla já. Mrtvá.
"Ach můj bože!" vykřikl komisař. "Zřejmě se stal omyl. Vy nemáte být naživu! No tak to rychle napravíme," řekl klidným hlasem a vytáhl pistoli.
"NE! Prosím! Já nic neudělala!" zaječela jsem a snažila se utéct, ale pozdě.
Ty oči. Tak rudé…

***

S výkřikem jsem se probudila. Byl to jen sen! Určitě to byl jen sen! Přesto mi po tváři stékaly potoky slz. Cody starostlivě přiťapkal a začal mi olizovat tvář. Už to ale nešlo zastavit. Zoufale jsem zabořila obličej do jeho kožichu a vzlykala.
Proč se mi ten sen zdál pořád dokola? Každou noc jsem procházela peklem, každou noc jsem si vytrpěla svoje. Bratry moje chování ze začátku udivovalo, ale zřejmě si už zvykli. Alespoň už nejsou vystrašení, že mě někdo přepadl.
Budík ukazoval pět hodin ráno, ale já už nehodlala riskovat další noční můru. Čtyři hodiny spánku mi musí stačit, kafe to jistí.
V šest hodin ráno jsem se potkala s Jeremym v kuchyni. Byl to obvyklý scénář - on si chystal ovesnou kaši a já oblíbené latte.
"Už jsi vzhůru?" zeptal se, ačkoli mě musel slyšet křičet.
"No jo, mám dneska dost práce," odvětila jsem vyhýbavě.
"Nemáš náhodou jarní prázdniny?"
Nervózně jsem se zasmála. "To ano. Já měla na mysli úklid a tak."
"Úklid a tak? Jane, já si myslím, že…"
"Nech toho, Jeremy," přerušila jsem ho. Moc dobře jsem věděla, že si o mě dělá starosti, ale neměla jsem náladu na další přednášku. Ano, vypadám unaveně, nemocně, pohuble, psychicky zdeptaně a tak dále.
"Jen jsem chtěl říct, že by sis měla trochu odpočinout. Kdy jsi naposledy mluvila s Katie?"
"Ve škole," odpověděla jsem automaticky.
"A mimo školu?"
"Už je to nějaká doba," přiznala jsem neochotně.
"Tak ksakru zvedni mobil a zavolej jí. Potřebuješ to," řekl starostlivě.
"No jo, možná to udělám," zalhala jsem. "A co ty? Máš dneska v plánu něco speciálního?"
"Jo. Pracovat," zasmál se.
"Já myslela článek," zahihňala jsem se.
Věnoval mi lehce pobavený pohled. Věděl, že psaní jde úplně mimo mě. To už je větší pravděpodobnost, že bych propisku využila při tracheostomii.
"Plánuju udělat reportáž o té zavražděné holčičce. Chci si zkusit promluvit s psychologem, který se šťoural v hlavě toho parchanta. Jak někdo může zabít dítě? Je to… Ale Jane!" vykřikl vyděšeně, protože si všiml, jak mi po tváři tečou slzy. "Co se děje? Já… řekl jsem něco špatně?"
"Ne," vzlykla jsem, "jsem v pohodě. Jen jsem si na něco vzpomněla."
"Mám o tebe strach. To tvé chování se mi moc nelíbí. A… počkej! Kam jdeš?"
"Jdu si ještě zkusit lehnout," odpověděla jsem. Neměla jsem náladu na ty jeho řeči. Moc dobře jsem věděla, co si myslí. Radši jsem vylila své čerstvě uvařené kafe do dřezu a nechala zmateného Jeremyho samotného.
Ale lehnout jsem si samozřejmě nešla. Jak bych taky mohla? Místo toho jsem jen nepřítomně zírala z okna na východ slunce. Dřív mě ten pohled uklidňoval. Nový den, nový začátek. Slunce jsem zkrátka milovala. Jenže teď to bylo jiné. Bylo to…
Najednou mě něco upoutalo. Ale… to ne! Zavřeštěla jsem. Na našem plotě byla napíchnutá hlava Codyho. Vítr si pohrával s jeho ušima a jazyk mu podivně visel z tlamy. Rychle jsem odvrátila pohled.
To přece nemůže být pravda! Jak se to stalo? Kdo to udělal? Kdo mohl být tak šílený, aby zabil ubohého psa? Mého psa…
Zachvátila mě hrůza a já upadla v slzách na zem. Najednou jsem uslyšela kňučení. Rychle jsem otevřela dveře a dovnitř vletěl můj bláznivý pes. Živý a zdravý.
Se sevřeným žaludkem jsem se šla podívat z okna. Nic. Žádná psí hlava.
To tedy muselo znamenat, že se ze mě stává blázen. Halucinace nebyly normální. To přece patří mezi první příznaky šílenství. Panebože! Co když mám schizofrenii? pomyslela jsem si s hrůzou.
Okamžitě jsem zapnula Bruna, totiž svůj stařičký notebook. Byla jsem odhodlaná zjistit více.
Internet trochu protestoval, ale po dlouhém přemlouvání se nakonec umoudřil. Stejně je to parchant! Jo, milá Jane, vítej oficiálně mezi blázny.
Už už jsem se chystala požádat o pomoc strýčka Googla, když vtom se dostavil ten divný pocit. Musím se přihlásit na svůj e-mail, bylo to jasné jak facka. A nestačila jsem se divit. Nevěřícně jsem otevřela zprávu od - světe, div se - Sama Smithe!

Jane,

promiň mi prosím, že píšu až teď. Určitě jsi na mě dost naštvaná, což naprosto chápu (na tvém místě bych zuřil vzteky). Nemám však příliš mnoho možností psát maily, jako to dělám teď. Co se týče jiného způsobu komunikace, žádný není.
Neptej se mě na nic a já ti nebudu muset lhát. Rád bych ti o sobě napsal spoustu věcí, ale bohužel nemůžu, tak to prosím pochop. Nejsem v Austrálii - o tomhle jsem ti tak trochu lhal - ale snad se za pár měsíců uvidíme (pokud všechno půjde tak, jak má).
Doufám, že jsi v pořádku a neděláš žádné hlouposti.
Hlavně mi prosím nepiš žádný e-mail!!! Jestli tedy nechceš, aby ze mě Liam nadělal sekanou.
Dávej na sebe pozor a věř svému srdci,

Tvůj Sam (samozřejmě nejkrásnější a nejúžasnější!)

P.S. Pozdravuj naši partu.
P.P.S. Úsměv ti moc sluší!

Nechápu to. Nechápu nic. Má to být snad vtip? Jestli ano, tak dost ubohý. Ale to přece nedává smysl. Proč by mi psal takovou zprávu?
Podívala jsem se na datum - poslední den v prosinci. To bylo hodně divné.
"Same Smithi, kdo sakra jsi?" zašeptala jsem.
Proč mi píše, že se za pár měsíců uvidíme? Co to má znamenat? A ten styl vyjadřování… to je přesně to chování, které už tolik měsíců postrádám. Jako kdyby se v něm ukrývaly dvě různé osoby…
Nebo už začínám být paranoidní, pomyslela jsem si sklesle. Každopádně jsem to nenechala jen tak. Drahoušek má strach, že bude mít průser? Tak ať!

Same,

upřímně jsem z Tvé zprávy dost zmatená. Píšeš, že nejsi doma. Tak kde teda jsi? Vždyť jsme se nedávno viděli. Pomalu si začínám připadat jako blázen.
Nebo je to snad nějaký vtip? Laskavě ho vysvětli, protože jsem zřejmě tupá.
Možná by bylo nejlepší, kdybychom se přestali vídat. Ale to ty už koneckonců víš.
Snad mi vše co nejdřív vyjasníš,

Jane

"Teď ještě odeslat," mumlala jsem si pod vousy. A je to! Trochu mě to rozhodilo, ale pocítila jsem slabý závan naděje. Třeba se vážně všechno vyřeší. Jenže to jsem ještě netušila, jaké hrůzné dopisy mi přijdou. Dopisy, které mi poroučely jen jednu věc - zemřít!

kapitola 33. / 35.