Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Život v Zemi Nezemi?

20. února 2016 v 23:56 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Běží, uvnitř křičí. Chce se schovat před světem. Někam, kde ji nikdo nenajde. Stačilo by přestat myslet. Nebo se rozplynout v ranní mlze za doprovodu ptačího orchestru. Ulehnout do vlhké trávy a doufat, že se stane její součástí. Prostě zmizet.
Měla bych být dospělá. Měla bych být rozumná, cílevědomá, vědět, co v životě chci. Být dravá. Umět se všude vecpat a být u všeho. Nebát se. Jenže dospělost je zatraceně těžká.



Jako malé dítě zkoumám tvary mraků a vidím v nich zvířata. Miluji dětské pohádky, protože mají vždycky šťastný konec a přinášejí naději. Stále doufám, že se ve mně probudí čaroděj a já se dostanu nějakým záhadným způsobem do Bradavic.
Někdy jen tak tancuju a zpívám si pro sebe. Hraju si s bublifukem. Obdivuju hračky v obchodě. Kreslím obrázky na dopisní obálku. A přestože už je mi dvacet jedna, stále mám v posteli plyšového medvídka.

Jako psychicky labilní puberťák se snažím udržet svou náladu alespoň chvíli na stejné vlně. V jednu chvíli se mračím, v další se směju. Jako na houpačce… houpy houp. Nerada přiznávám, že první stav je mnohem častější.
A když už si myslím, že jsem se svým obyčejným (nudným) vzhledem smířená, mám chuť si obarvit vlasy na fialovo a ostříhat je na krátko. Nebo se nechat potetovat. Něco, co by okolí jen těžko rozdýchávalo.
Ve chvíli, kdy se moje divnost vyhrocuje, zkouším zjistit z karet svoji budoucnost. Prý se mám věnovat něčemu kreativnímu a můj smysl života se sám objeví. Ha ha. Celý život tomu nechávám prakticky volný průběh. Taky jak jsem dopadla…

A jako dospělý jedinec? Necítím nic. Jen tíhu zodpovědnosti. Cítím, že beru život příliš vážně a nechávám se svazovat. Potlačuji v sobě to malé dítě i bláznivého puberťáka. Dokážu však fungovat i bez toho?

Nevím.

(Možná bych měla.)

Někdy si říkám, že bych měla odlétnout do Země Nezemě jako Petr Pan.

(No jo. Už to zase dělám.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje tvorba?

Ano 89.9% (124)
Ne 5.8% (8)
Jen některá 4.3% (6)

Komentáře

1 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 21. února 2016 v 20:23 | Reagovat

Kouzelná Vics,
co jiného by mohlo být, jsouc věku do dospělosti vstupujícího jedince, příčinou mých potíží? Ach - vždyť já žádné nemám... jen si to myslím, tak, jak se pubescenti obvykle klamou.
*zařve* ŽE?
Sbírám odvahu k... řekněme zásadnímu kroku (zda bude pozitivní, záleží na jistém člověku - a na mně, samozřejmě). Uvidíme.

A teď - pouštění myšlenek na špacír!

Vím jistě, že v Zemi Nezemi by bylo takové tetování a rozježené fialové vlasy bezvadným poznávacím znakem. V případě, že by se ti znelíbily, stačila by drobná myšlenka a z draka na ruce by se stal potměšilý elf.
Hm, v Zemi Nezemi by za tebou vlastně létal tvůj vlastní drak. Umíš si to představit? Strašně by mne zajímalo, jak by tvůj drak vypadal.

Pouštíš někdy draky? Neznám nikoho, kdo by se mnou bez pomoci násilí chtěl založit tradici třeštění :-D "Dětské" radosti jsou podle mě ty nejzdravější. Momentálně se jich těžko držím (navíc málokoho zajímají tak jako mne), ale ze všech pozemských kratochvílí je považuji za nejužitečnější pro mysl. Zvlášť pro mysl uzavřenější a tíhnoucí k vytváření nových vesmírů.

Ujišťuji tě, že znám jen dva lidi, kteří krátce po dvacítce věděli - přinejmenším tušili -, co v budoucnu chtějí dělat. Jeden z nich je právníkem, druhý píše horory (snad; dlouho jsem o nich neslyšela). Připadá mi, že skoro všichni zpočátku jen střílejí naslepo a nakonec je něco praští přímo do čela.

Možná by každý potřeboval jednu pěknou ránu, aby měl jasno. Ono i zapomenout některé matoucí a ošklivé pasáže by nepochybně přišlo vhod!

Jsem s tebou, i přes protivnost černého blogu.

Myslíš, že by stačilo spadnout z větve? Klidně beru i mezihvězdné prostory, avšak šplhání na strom vždycky vyjde levněji než šplhání na Měsíc. Navíc! Stromy umí mluvit.

Dítě by v člověku mělo dostat největší prostor. Pokud není manipulativní a zlé, v tom případě by se mu mělo zabránit ve styku s vampýry.
Kolik dětí je potřeba k nalezení v domě ukryté sladkosti?

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 21. února 2016 v 20:24 | Reagovat

Božínku. :-D Omlouvám se za tu délku. :-D

3 Blondie Blondie | Web | 23. února 2016 v 16:35 | Reagovat

Táhne mi teprve na dvacet, přesto si troufám tvrdit, že není nutné dítě v sobě popřít. Buď sama sebou, hraj si, maluj, koukej na pohádky. Dělej cokoliv, co chceš, jen se proboha nenech spoutat průměrností! Máš přece na víc :-)

4 Karin Karin | Web | 1. března 2016 v 14:06 | Reagovat

Jestli se chceš obarvit a ostříhat, udělej to! Jsi mladá, krásná a měla bys vyzkoušet všechno, co chceš a co život nabízí :) Vnitřní dítě není třeba popírat, jsou o tom celé knihy. Naopak, pečuj o něj a snaž se, abys ho neztratila.

5 Gauri Gauri | E-mail | Web | 8. března 2016 v 15:30 | Reagovat

To je úžasnej článek. Tolik se v tom vidím. :)
Ano, dospělost je těžká. Taky už jsem na to přišla.

6 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 9. března 2016 v 21:03 | Reagovat

Kéž by tak šlo zmizet do Země Nezemě... i když pokud by tam byl Petr Pan z OUAT, asi bych s křikem utekla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama