Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Únor 2017

Knižní novinky 13

18. února 2017 v 17:57 | Victoria |  Knižní novinky
Jak jsem vám slíbila, jsem tu zpátky s dalšími knižními novinkami! Ty poslední byly 25. září, takže je logické, že se mi tu za ty měsíce nahromadilo spoustu knih. Přesněji celkem 14 :-).
Většina byla pořízena v lednu, protože jsem se musela za každou zkoušku nějak odměnit :-D.
Vánoční, narozeninové a recenzní knihy jsem schválně vynechala, protože to by bylo opravdu na dlouho.
Tak jdeme na to!

Z Levných knih:

Rváč (N. Leonard) - tak jo, snažím se nemyslet na to, že to napsal manžel autorky Padesáti odstínů šedi. Po této knize jsem pokukovala hrozně dlouho. Zaujala mě anotace a věřím, že by to mohl být docela dobrý thriller.



Věčně zpívají lesy (T. Gulbrannsen) - další super úlovek, kolem kterého jsem kroužila jako nedočkavý sup. Dokonce jsem na ni měla i mírnou slevu kvůli drobnému poškození. Jedná se o norskou literaturu, takže se nejvíc těším na ty popisy přírody, které jsou prý v knize zahrnuty.



Čokoláda (J. Harris) - nejdříve jsem viděla film s Johnnym Deppem, který mě naprosto okouzlil (film i Depp :-D). Když jsem viděla tuto knihu v LK, musela jsem ji mít!



Cesta vlka, Zlato bohů (E. M. Grylls) - Beara Gryllse a jeho dokumentární seriál Boj o přežití fakt zbožňuju. Když jsem uviděla tyto dvě knihy v LK, nemohla jsem je tam jen tak nechat. Je sice fakt, že tyto jsou zaměřené spíše na dětské čtenáře, ale i tak se na ně moc těším. Aspoň zjistím, jestli je Grylls stejně dobrý spisovatel jako dobrodruh.




Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta (D. Mitchell) - S Davidem Mitchellem ještě nemám žádnou zkušenost, přestože mám ve své knihovničce jeho Atlas mraků. Tisíc podzimů mě ale velmi lákalo, takže jsem dlouho neváhala. Navíc byla kniha za skvělou cenu. Akorát mi přijde, že se tyto knihy hrozně rychle vyprodaly, takže jsem ráda, že jsem dlouho neotálela.


Mozek autisty (T. Grandin) - Kdo nezná film Temple Grandinová, nechť to urychleně napraví! Jedná se o nejznámější autistku. O autismus jako takový se hodně zajímám, takže jsem ráda, že mám tuto knihu ve své knihovničce. Navíc se mi to hodí i ke studiu.



Poslední kabriolet (A. Myrer) - dlouho jsem uvažovala, jestli si knihu koupit, ale nakonec mě přesvědčila Databáze knih, na které má kniha velmi dobré hodnocení. Navíc má i zajímavou anotaci a nádhernou obálku :-).



Odjinud:

Prokletí Salemu (S. King) - k tomuto snad netřeba komentáře :-). King je prostě King. A když jsem na něho narazila v antikvariátu, nemohla jsem ho tam jen tak nechat :-).



Bez šance (N. Shusterman) - jedna povánoční kniha, kterou jsem si koupila za poukázku :-). Dystopie mám ráda a tahle vypadá i inteligentně (ne jako Divergence). Téma mi přijde originální a svým způsobem trochu zvrhlé. Představte si společnost, ve které vás rodiče mohou nechat rozebrat na náhradní díly :-D.



Je to i můj život (J. Picoult) - druhá povánoční kniha, kterou jsem už dokonce stihla přečíst. Kniha byla úžasná! Bylo v ní spoustu myšlenek o životě, takže určitě doporučuji. Akorát konec mě hrozně zklamal. Tak moc zklamal, že jsem byla na autorku docela naštvaná a rozhodla jsem se, že knihu už číst znovu nebudu. Četl ji někdo z vás? Co na ni říkáte?



Otroci ze Sokora (J. Flanagan) - třetí povánoční kniha :-D. Musím říct, že se panu Flanaganovi Bratrstvo velmi povedlo. Zatím jsem přečetla první tři díly, ale už mám doma všech 6 knih, tak snad to všechno brzy doženu :-).



Cranford: Cranfordské dámy (E. Gaskell) - tuto knihu mi darovala sestra, protože ji měla dvakrát, takže jsem samozřejmě ráda. Od E. Gaskellové bych si hrozně moc chtěla přečíst sérii Sever a Jih, ale bohužel se tyto knihy nikde nedají sehnat. Kdybyste náhodou o jejich existenci věděli (respektive je třeba chtěli prodat), tak se hlásím! :-)



Pokání (I. McEwan) - tohle byla odměna za zkouškové :-). Přiznám se, nebýt Jamese McAvoye, o této knize bych se nikdy nedozvěděla :-D. Hraje totiž ve filmu, který je natočený podle této knihy. Ale nejdříve se chytám samozřejmě na knížku :-). Prý je velice dobrá, i když na čtení docela těžká.



A co nového jste si koupili vy? :-)

Kapitola čtvrtá - DECH SMRTI

18. února 2017 v 10:49 | Victoria |  Safírové srdce
Jak je možné, že jsem poslední kapitolu k Safírovému srdci přidala někdy v roce 2015? Bože, vždyť je to tak dávno! Nemůžu tomu uvěřit. Ale rozhodla jsem se, že by to chtělo tuto povídku zase trochu rozjet. Kapitola je sice kratší, ale stejně doufám, že se bude líbit. A za případné chyby se omlouvám :-).

Když prošedivělý muž odešel, Johana se zhroutila na lavici. Přece to nemohla být pravda! To všechno… o její holčičce. V hloubi duše však cítila, že ten muž nelhal. Evelyn byla vždycky jiná. Už jako malá holčička měla skvělou intuici. A teď ty její sny…
Přesto všechno to nemohla dovolit. Nemohla dovolit, aby jí nějaký cizí muž vzal její jediné dítě. Vždyť co na tom, že Evelyn patřila ve skutečnosti k Zeleným. Jestli jí ale hrozilo nebezpečí od samotného Salfa, měla raději přistoupit na Growovu nabídku. Černovlasá žena vztekle smetla nádobí ze stolu. Kdyby nebylo toho muže a jeho zpropadeného safírového srdce, mohlo být všechno v pořádku!
"K čertu s ním!" zakřičela Johana zoufale. Nechtěla Evelyn ztratit. Tak moc ji milovala.
Najednou si zaraženě uvědomila, že se dveře chalupy pomalu otvírají. Na prahu stál vysoký muž v černém plášti, který držel dlouhý masivní meč. Žena chtěla utéct, ale už bylo pozdě. Její poslední myšlenka patřila Evelyn.

***
Growova intuice nelhala. Přestože byla Johanina chalupa celkem daleko od tržiště, nešlo si nevšimnout, že je v plamenech. Grow hlasitě zaklel a vytáhl svůj Culda ingwë, což v překladu znamenalo Zlatorudý vůdce. Čepel vypadala na první pohled obyčejně, ale když se Grow dotkl zbraně, objevily se na ní drobné rudé žilky. Zbraň mu zkrátka byla souzená. Dostal ji darem od svého otce, když se u něho poprvé objevila schopnost zacházet s ohněm. Nejdůležitější však bylo, že byl meč neobyčejně ostrý a prakticky nezničitelný.
"Chrisi, vezmi s sebou Evelyn a běžte na jih! Já je tu trochu zdržím," křikl na svého mladého učně. Dva lidé se odtud mohli nepozorovaně vytratit. Se třemi lidmi už by to byl problém.
"Ale Growe, jak jí to vysvětlím? Já -"
"Spoléhám na tebe, chlapče. Běž!"
Christopher jen přikývl a spěchal za Evelyn. Grow se za ním pyšně díval. Nechápal, jak ten kluk mohl tak rychle dospět.
Pak však uviděl, jak se k tržišti blíží Černí. Jasně viděl jejich okrouhlé štíty, na kterých byly dva černé, překřížené meče. Se strachem si uvědomil, že jich je celkem pět. Díky Salfově moci byl každý Černý doslova smrtící.
"Miriel, stůj při nás," zašeptal tichou modlitbu. Jeho meč vzplanul.

***
Přestože Evelyn vycítila blížící se hrozbu, rozhodla se, že musí pomoct své matce. Vždy byla chytrá a uvážlivá dívka, ale tentokrát zvítězila její odvaha a unáhlenost, tak typická pro její věk.
Rozběhla se ke svému domovu, ingorujíc křik, který slyšela za sebou. Najednou ji někdo drapl za rameno a ona polekaně vykřikla.
"Neboj se mě! Neublížím ti. Jsem tvůj přítel," řekl cizinec. Evelyn se trochu zklidnila, když zjistila, že to je jen nějaký kluk, sotva o pár let starší, než je ona.
"Musím jít. Moje matka je v nebezpečí. Potřebuje mě…"
Naštvaně si uvědomila, že jí ten kluk zahradil cestu. "Pojď se mnou," řekl tichým hlasem. "Slibuji, že tě ochráním."
"Neslyšel jsi? Musím pomoct své mámě!"
"Na to už je pozdě, Evelyn."
"To není pravda!" vykřikla dlouhovlasá dívka. A pak si něco uvědomila. "Odkud znáš mé jméno?!"
"Všechno ti vysvětlím cestou, ale musíme jít. Už se sem blíží Černí! Jestli odtud nezmizíme, zabijí nás!"
Dívka tvrdohlavě zavrtěla hlavou. "Musím jí pomoct."
"Tak fajn, ale nech mě, abych šel s tebou. Dokážu nás skrýt. Jen… jen mě musíš chytit za ruku."
"Cože?"
Mladík se zhluboka nadechl. "Jmenuji se Christopher a jsem Zelený. Jsem… jsem něco jako lidský chameleon. Když chci, dokážu splynout s prostředím. Dokážu to i s jiným člověkem, ale musíš se mě držet, rozumíš?"
"Zelení? Já myslela, že ti existují jen v pohádkách," řekla Evelyn pochybovačně.
"Na otázky teď není čas. Dělej!" zakřičel Chris. Byli tu už příliš dlouho…
K jeho překvapení ho dívka poslechla. "Tak dobře. Poběžme. K tomu hořícímu domu!"

***
Cesta jim trvala nezvykle dlouho a Evelyn si už pomalu zoufala. Věděla, že kdyby nenarazila na Christophera, dostala by se tam mnohem rychleji. Také však s úžasem zjistila, že jí ten kluk nelhal. Když se na něho podívala, prakticky jí mizel před očima. Byl Zelený. A to bylo prostě neuvěřitelné.
Najednou ji udeřil do nosu pach kouře, což signalizovalo, že byli skoro na místě. Dívka se Christopherovi vytrhla a běžela co nejrychleji k chalupě.
"Evelyn!" křičel za ní mladík, ale ani se neotočila. Hlasitě zaklel a zrychlil.
Evelyn polila hrůza ještě dřív, než se tam dostala. Cítila ji. Bylo to všude kolem ní… křik, krev, utrpení…
A pak to uviděla. Na dlouhém oštěpu byla nabodnutá hlava Johany. Obličej měla zkřivený do děsivé grimasy, značící utrpení, a černé vlasy jí divoce vlály ve větru.
Padla na kolena a pořád hypnotizovaně zírala na hlavu své matky.
Když Christopher uviděl, co se stalo, opatrně jí položil ruku na rameno. Připadalo mu zvláštní, že se ta dívka nijak neprojevuje. Nekřičela, nebrečela. Jen nevěřícně zírala, jako by ji ta krutost fascinovala. Christopher už viděl pár mrtvol. Když se to stalo poprvé, pozvracel se. Říkal si však, že každý člověk reaguje jinak. V tuto chvíli byla důležitá jen jedna věc - dostat Evelyn pryč odsud.
"Evelyn, pojď," řekl tichým hlasem. "Teď už jí nijak nepomůžeš. Už je na lepším místě."
Dívka na něho vytřeštila oči a jen zavrtěla hlavou. Povzdechl si. Vždyť co z toho má, když na ni bude pořád zírat?
Klekl si před ni a zkusil to znovu. "Když tu zůstaneme, přijdou si pro tebe. Prosím tě, pojď se mnou. Slibuji, že ti všechno vysvětlím."
"Jak… jak ti můžu věřit?" zeptala se chraplavě.
Chris se zamyslel. "Nemůžeš," řekl po chvíli. "Nemůžu ti to nijak dokázat. Pořád jsem cizí člověk. Asi to prostě budeš muset risknout."
A to zřejmě Evelyn přesvědčilo. Vstala a naposledy se podívala na svou matku. "Tak jdeme," řekla a vyrazila jako první.

kapitola 3. / 5.

Co je u mě nového?

11. února 2017 v 23:25 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Tak jo, přiznám se bez mučení, poslední dobou jsem blog tak trochu zanedbávala. Zkrátka nebyla inspirace a ani chuť. Vsadím se, že až začne příští týden semestr a s ním i nedostatek času, tak ta chuť přijde. Jsem v tomhle ohledu fakt děsná. A co je vlastně u mě nového?

Ze života přežívajícího studenta

Musím říct, že mě škola hrozně baví. Pro ty, kteří tu informaci nějak zaspali, studuji Speciální pedagogiku - vychovatelství.
S loňským rokem se to vážně nedá srovnat. Líbí se mi, že tu máme různorodé předměty. A taky jsem letos absolvovala praxi ve speciální škole. Abych pravdu řekla, bylo to pro mě psychicky dost náročné. Hlavně když člověk viděl všechny ty postižené děti… kolikrát se mi chtělo i brečet a domů jsem chodívala psychicky zdeptaná. A kromě různých handicapů tam bylo i dost poruch chování. Ale na druhou stranu to byla skvělá zkušenost. Nejvíc se mi líbilo pracovat s autistickými dětmi. Napadlo mě, že bych mohla sepsat nějaký podrobnější článek na toto téma. Co myslíte?

Zkouškové jsem zvládla! Bylo těžké a měla jsem hodně předmětů, ale všechno jsem dala na první pokus! Je to fakt rozdíl, když se učíte něco, co vám baví. Něco, co vás aspoň trochu zajímá. Samozřejmě ne všechno bylo sluníčkové. U některých předmětů jsem neuvěřitelně nadávala, protože mi to špatně lezlo do hlavy (věci z práva apod.). Co se týče známek, tak většinou mám jen napsané, že jsem daný předmět splnila (to znamená, že žádnou známku vlastně nemám), jen u dvou předmětů mám známky - oba za A :-). Nejvtipnější byla somatologie a somatopatologie. Byla jsem smířená s tím, že jsem ten předmět asi nedala. Vždyť jsem tam napsala pár nesmyslů. Například místo střední mozek jsem napsala středový mozek. Nebo že se hlemýžď dělí na vestibulu a chodbičky :-D. Jako svým způsobem je to sice pravda, ale popsala jsem to jako žák základní školy. Těch nesrovnalostí jsem tam měla podle mě víc. Proto mě hrozně překvapilo, že jsem dostala z toho testu A! Dokonce jsem měla tendence napsat paní doktorce, jestli se náhodou nespletla :-D. Nebo to možná známkovala v podnapilém stavu :-D. Nebo se ze mě stává nesnesitelný šprt :-D. Ale potěšilo mě to, ne že ne.

Takže jak vidíte, během ledna jsem se vážně nenudila. Zkrátka jsem se jen a jen učila. Tak jo, pěkně kecám. Ale strávila jsem zbytek času velmi plodně. Tak například:
-jsem během ledna zkoukla asi tři série (spíš víc) seriálu Průměrňákovi a v posledním týdnu i 6 dílů X-Menů (je tu někdo, kdo taky zbožňuje mladého Charlese Xaviera? :-D) a 4 části Lásky v bílém pekle (John Thornton - další favorit! :-D).
-umřelo mi několik generací simíků
-přečetla jsem osm knih (ale jedna z nich byla ke zkoušce z filozofie, takže to se nepočítá)
-při pokusu o kuchařské umění (vaření oběda) se mi podařilo v troubě roztavit plastovou misku, které jsem si nevšimla
-byla jsem pasována na královnu prokrastinace

A jaké předměty mě čekají v letním semestru? No… dala jsem si toho docela dost. Já většinou když vidím ty předměty, tak mám chuť všechno vyzkoušet.
Nakonec mě tedy čeká toto: expresivně intervenční přístupy ve SPP1, propedeutické lékařské disciplíny 1 (myslím, že mě rovnou můžete zabít, vyjde to nastejno), seminář z patopsychologie, seminář ze sociální psychologie, sociálněprávní propedeutika (hádám, že to bude další zabijácký předmět), sociální patologie, základy poradenství, základy psychologie 2, základy speciální pedagogiky 2, anglický jazyk pro nefilology 2, etiologie a prevence sociální patologie, poetoterapie.
Mám toho málo, že? :-D Ale jak říkám, u některých ještě nevím, jestli si je nechám. Třeba taková poetoterapie, což je vlastně terapie poezií. Copak jsem se zbláznila? Vždyť já poezii nesnáším! Ale z tohoto hlediska by to mohlo být zajímavé. Jsem prostě nepoučitelná!

Jinak jsem díky zkouškovému získala spoustu nových knih. Respektive jsem si vždycky za odměnu šla koupit nějakou novou. Takže se těšte na další Knižní novinky!

Ze života cvoka

Vánoce jsem prožila celkem v klidu. Ještě předtím jsem tedy absolvovala brigádu, kde jsem prodávala vánoční ryby. Tentokrát jsem byla u kasy. Překvapilo mě, že jsem to docela zvládala, ale někteří lidi byli vážně na zabití.
Jinak jsem dostala spoustu super dárků! Hromadu knížek (5 knih od Jo Nesba, Vlci u našich dveří, Dívka, již jsi tu zanechal, Střet králů, Dvůr trnů a růží a Vražedná léčba), úžasnou tašku z Knižního vesmíru s nápisem z Pána prstenů, přívěsek Arwen/Aragorn, úžasné hrníčky a spoustu dalších věcí. Kdybych měla všechno vypsat a vyfotit, bylo by to na dlouho. Původně jsem chtěla dát své vlastní fotky, ale pořád se mi přetáčely, takže nakonec jsem se rozhodla pro obrázky z internetu. Snad to nevadí. Oba jsou z Knižního vesmíru.





Ve skutečnosti je to mnohem dokonalejší, než na obrázku! :-)

A aby toho nebylo málo, rozhodla jsem se, že vám ukážu svoje dílo. Vánoční ježky! Dobře, mohlo to vypadat trochu estetičtěji, ale i tak jsem na ně pyšná :-D.



Ostříhala jsem si vlasy! Měla jsem vlasy skoro do pasu a nechala jsem si je ustřihnout asi po klíční kost. A je to super! Měli jste vidět výraz mé drahé matky. Nevím proč, ale je nějak citově závislá na mých vlasech. Takže jsem si vyposlechla řeči, že přijdu o to, co mě dělá krásnou, že budu tuctová, že už mi to nikdy tolik nenaroste,… bla, bla, bla. Fakt už to docela přeháněla. A čím víc mě přemlouvala, tím větší jsem měla chuť to ustřihnout. A vůbec nelituju. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla, ale je to neskutečná úleva, když to nemusím pracně rozčesávat. Zkrátka nejlepší rozhodnutí! :-)

Dnes je mi 22 let a jsem oficiálně stařena :-D. Své narozeniny bych nejradši ignorovala, ale okolí má zřejmě jiný názor. I když letos jsem asi byla extrémně hodná, protože jsem dostala lístek na úžasnou skupinu Lord of the Dance! Kdo neví, je to irské taneční a hudební představení. Hrozně se na to těším. Jinak jsem dostala peníze na oblečení, nádhernou bílou růži úplně jako od prezidenta Snowa (narážka na Hunger games, kdyby někdo nepochopil), dvě nové knížky (poslední díl Bratrstva a Muž bez tváře - Neuvěřitelný vzestup Vladimíra Putina) a pár dalších věcí. Upřímně, tu knížku o Putinovi jsem fakt nečekala :-D. Je to spíš takový vtípek, ale docela jsem na to zvědavá - aspoň budu chytrá :-D.

Něco v tomto stylu (pro zasmání):


https://www.youtube.com/watch?v=i3XLzYU7H8o

Nedávno jsem dostala velice zajímavou nabídku. Asi šedesátiletý pán mě zval na skleničku :-D. Fakt nechápu to jeho sebevědomí, když mě žádal o číslo. Samozřejmě jsem to slušně odmítla. Možná bych přijala, kdyby mi nechal postavit obří knihovnu s takovým tím posuvným žebříkem :-D.

Dostala jsem od sestry krásnou kytičku - primulku Everdeenovou. Kdo mě zná, ví, že většina kytek u mě nepřežije. Ne že bych to dělala schválně, ale evidentně nemám talent. Tentokrát jsem se ale vážně snažila! Snažila jsem se tak moc, že nebohá primulka začala chřadnout. Já si myslela, že usychá, ale opak byl pravdou. Skoro jsem ji utopila. Ale vypadá to, že se snad vzpamatuje, třikrát hurá!

Tak to by bylo pro dnešek vše.

Mějte se fanfárově! :-)

Deník fejsbukové matky pokračuje

5. února 2017 v 21:53 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Lucie Nachtigallová
Počet stran: 193
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017



Musím říct, že mě kniha uchvátila hned na první pohled. Obálka má výrazné barvy a je na ní fotka samotné paní spisovatelky s bosými nožkami jejích dětí, což mi přijde jako skvělý nápad.
Ještě parádnější mi přišla kniha po otevření, protože Lucie zřejmě nechala tvrdou desku ilustrovat své vlastní děti. Třešničkou na dortu byly pak fotografie, které krásně doplňovaly text. Zkrátka jako celek to na mě působí velmi příjemně.
Ale teď už k samotné knize!



Jak už název napovídá, kniha je vlastně jakýsi deník. A ne ledajaký, ale stvořený jen z facebookových statusů. Mladá maminka se zkrátka rozhodla skloubit rodinu se svým spisovatelským talentem.
A tak vzniklo další dítě - tentokrát knižní :-).
Kniha je tedy hlavně o životě rodiny Nachtigallových mezi léty 2012-2014 - o jejich výletech, plánech, radostech i starostech,… zkrátka je tak trochu o životě jako takovém.
Největší inspirací byly pro Lucii samozřejmě její vlastní děti. Ty byly místy tak kreativní, že jsem jen nevěřícně zírala. Pobavila mě hra na popravu 27 českých pánů a téměř fanatická posedlost Hvězdnými válkami (Kdo by nechtěl želvu pojmenovanou Obi van Kenobi?). Děti jsou prostě děti. Mají svůj vlastní svět a my bychom se měli naučit je víc poslouchat.

Nejmladší dcera: "Maminko, ty když se usmíváš, tak jsi děsně roztomilá a vypadáš úplně jako Mistr Yoda. Jen jsi trochu víc opálená."
Tak to jsem fakt ráda!

(str. 146)


O veselé chvilky se však starají nejen děti, ale třeba také manžel, který místy dosahuje kreativity svých ratolestí. Chlapi jsou zkrátka tak trochu přerostlé děti. Co na statusy říkal pan Nachtigall, toť otázka. Ale jelikož je Lucie férová ženská, tak na sebe taky práskla pár trapasů.

Můj mobil má smysl pro humor. Ve chvíli, kdy fungovala všechna písmenka, jsem manželovi poslala fotku sádla se škvarkami s textem: "Musíš uznat, že jsem nejlepší manželka na světě!" … A můj IPhone, přeskakuje z kontaktu na kontakt jak šílený, tuto zprávu zaslal mému lékaři do Motola!
Odpověď lékaře: "Nevím, kdo jste, ale uznávám. :-)"

(str. 172)

Kromě vtipných historek však Lucie komentuje i různé situace z oblasti kultury, politiky a tehdy aktuálních novinek. Tyto statusy jsou spíše její vlastní názor a moc se do knihy nehodily, ale na druhou stranu to bylo zajímavé zpestření.

Můj názor:
Musím říct, že jsem byla ke knize nejdříve trochu skeptická. Nejsem velký příznivec Facebooku, ale říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé. Nakonec jsem z knihy úplně nadšená! Vůbec nevadilo, že jsem nečetla první díl (mám v plánu to co nejdřív dohnat). Bylo to zkrátka super počteníčko do vlaku. Akorát mám pocit, že jsem pár spolucestujících vyděsila, protože jsem se skoro pořád smála.
Knihu doporučuji všem, kteří hledají něco lehčího na čtení. Myslím si, že nebudete litovat.


Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.
Deník fejsbukové matky pokračuje můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega
nebo na e-shopu knihkupectví knihy Dobrovský.