Kapitola čtvrtá - DECH SMRTI

18. února 2017 v 10:49 | Victoria |  Safírové srdce
Jak je možné, že jsem poslední kapitolu k Safírovému srdci přidala někdy v roce 2015? Bože, vždyť je to tak dávno! Nemůžu tomu uvěřit. Ale rozhodla jsem se, že by to chtělo tuto povídku zase trochu rozjet. Kapitola je sice kratší, ale stejně doufám, že se bude líbit. A za případné chyby se omlouvám :-).

Když prošedivělý muž odešel, Johana se zhroutila na lavici. Přece to nemohla být pravda! To všechno… o její holčičce. V hloubi duše však cítila, že ten muž nelhal. Evelyn byla vždycky jiná. Už jako malá holčička měla skvělou intuici. A teď ty její sny…
Přesto všechno to nemohla dovolit. Nemohla dovolit, aby jí nějaký cizí muž vzal její jediné dítě. Vždyť co na tom, že Evelyn patřila ve skutečnosti k Zeleným. Jestli jí ale hrozilo nebezpečí od samotného Salfa, měla raději přistoupit na Growovu nabídku. Černovlasá žena vztekle smetla nádobí ze stolu. Kdyby nebylo toho muže a jeho zpropadeného safírového srdce, mohlo být všechno v pořádku!
"K čertu s ním!" zakřičela Johana zoufale. Nechtěla Evelyn ztratit. Tak moc ji milovala.
Najednou si zaraženě uvědomila, že se dveře chalupy pomalu otvírají. Na prahu stál vysoký muž v černém plášti, který držel dlouhý masivní meč. Žena chtěla utéct, ale už bylo pozdě. Její poslední myšlenka patřila Evelyn.

***
Growova intuice nelhala. Přestože byla Johanina chalupa celkem daleko od tržiště, nešlo si nevšimnout, že je v plamenech. Grow hlasitě zaklel a vytáhl svůj Culda ingwë, což v překladu znamenalo Zlatorudý vůdce. Čepel vypadala na první pohled obyčejně, ale když se Grow dotkl zbraně, objevily se na ní drobné rudé žilky. Zbraň mu zkrátka byla souzená. Dostal ji darem od svého otce, když se u něho poprvé objevila schopnost zacházet s ohněm. Nejdůležitější však bylo, že byl meč neobyčejně ostrý a prakticky nezničitelný.
"Chrisi, vezmi s sebou Evelyn a běžte na jih! Já je tu trochu zdržím," křikl na svého mladého učně. Dva lidé se odtud mohli nepozorovaně vytratit. Se třemi lidmi už by to byl problém.
"Ale Growe, jak jí to vysvětlím? Já -"
"Spoléhám na tebe, chlapče. Běž!"
Christopher jen přikývl a spěchal za Evelyn. Grow se za ním pyšně díval. Nechápal, jak ten kluk mohl tak rychle dospět.
Pak však uviděl, jak se k tržišti blíží Černí. Jasně viděl jejich okrouhlé štíty, na kterých byly dva černé, překřížené meče. Se strachem si uvědomil, že jich je celkem pět. Díky Salfově moci byl každý Černý doslova smrtící.
"Miriel, stůj při nás," zašeptal tichou modlitbu. Jeho meč vzplanul.

***
Přestože Evelyn vycítila blížící se hrozbu, rozhodla se, že musí pomoct své matce. Vždy byla chytrá a uvážlivá dívka, ale tentokrát zvítězila její odvaha a unáhlenost, tak typická pro její věk.
Rozběhla se ke svému domovu, ingorujíc křik, který slyšela za sebou. Najednou ji někdo drapl za rameno a ona polekaně vykřikla.
"Neboj se mě! Neublížím ti. Jsem tvůj přítel," řekl cizinec. Evelyn se trochu zklidnila, když zjistila, že to je jen nějaký kluk, sotva o pár let starší, než je ona.
"Musím jít. Moje matka je v nebezpečí. Potřebuje mě…"
Naštvaně si uvědomila, že jí ten kluk zahradil cestu. "Pojď se mnou," řekl tichým hlasem. "Slibuji, že tě ochráním."
"Neslyšel jsi? Musím pomoct své mámě!"
"Na to už je pozdě, Evelyn."
"To není pravda!" vykřikla dlouhovlasá dívka. A pak si něco uvědomila. "Odkud znáš mé jméno?!"
"Všechno ti vysvětlím cestou, ale musíme jít. Už se sem blíží Černí! Jestli odtud nezmizíme, zabijí nás!"
Dívka tvrdohlavě zavrtěla hlavou. "Musím jí pomoct."
"Tak fajn, ale nech mě, abych šel s tebou. Dokážu nás skrýt. Jen… jen mě musíš chytit za ruku."
"Cože?"
Mladík se zhluboka nadechl. "Jmenuji se Christopher a jsem Zelený. Jsem… jsem něco jako lidský chameleon. Když chci, dokážu splynout s prostředím. Dokážu to i s jiným člověkem, ale musíš se mě držet, rozumíš?"
"Zelení? Já myslela, že ti existují jen v pohádkách," řekla Evelyn pochybovačně.
"Na otázky teď není čas. Dělej!" zakřičel Chris. Byli tu už příliš dlouho…
K jeho překvapení ho dívka poslechla. "Tak dobře. Poběžme. K tomu hořícímu domu!"

***
Cesta jim trvala nezvykle dlouho a Evelyn si už pomalu zoufala. Věděla, že kdyby nenarazila na Christophera, dostala by se tam mnohem rychleji. Také však s úžasem zjistila, že jí ten kluk nelhal. Když se na něho podívala, prakticky jí mizel před očima. Byl Zelený. A to bylo prostě neuvěřitelné.
Najednou ji udeřil do nosu pach kouře, což signalizovalo, že byli skoro na místě. Dívka se Christopherovi vytrhla a běžela co nejrychleji k chalupě.
"Evelyn!" křičel za ní mladík, ale ani se neotočila. Hlasitě zaklel a zrychlil.
Evelyn polila hrůza ještě dřív, než se tam dostala. Cítila ji. Bylo to všude kolem ní… křik, krev, utrpení…
A pak to uviděla. Na dlouhém oštěpu byla nabodnutá hlava Johany. Obličej měla zkřivený do děsivé grimasy, značící utrpení, a černé vlasy jí divoce vlály ve větru.
Padla na kolena a pořád hypnotizovaně zírala na hlavu své matky.
Když Christopher uviděl, co se stalo, opatrně jí položil ruku na rameno. Připadalo mu zvláštní, že se ta dívka nijak neprojevuje. Nekřičela, nebrečela. Jen nevěřícně zírala, jako by ji ta krutost fascinovala. Christopher už viděl pár mrtvol. Když se to stalo poprvé, pozvracel se. Říkal si však, že každý člověk reaguje jinak. V tuto chvíli byla důležitá jen jedna věc - dostat Evelyn pryč odsud.
"Evelyn, pojď," řekl tichým hlasem. "Teď už jí nijak nepomůžeš. Už je na lepším místě."
Dívka na něho vytřeštila oči a jen zavrtěla hlavou. Povzdechl si. Vždyť co z toho má, když na ni bude pořád zírat?
Klekl si před ni a zkusil to znovu. "Když tu zůstaneme, přijdou si pro tebe. Prosím tě, pojď se mnou. Slibuji, že ti všechno vysvětlím."
"Jak… jak ti můžu věřit?" zeptala se chraplavě.
Chris se zamyslel. "Nemůžeš," řekl po chvíli. "Nemůžu ti to nijak dokázat. Pořád jsem cizí člověk. Asi to prostě budeš muset risknout."
A to zřejmě Evelyn přesvědčilo. Vstala a naposledy se podívala na svou matku. "Tak jdeme," řekla a vyrazila jako první.

kapitola 3. / 5.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 18. února 2017 v 10:57 | Reagovat

Moc krásna kapitolka :)
Těším se na další část.

2 Jane Jane | 18. února 2017 v 19:14 | Reagovat

Páni, začíná to být napínavé, jak malé gatě. Doufám, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat.

3 Victoria Victoria | Web | 18. února 2017 v 19:47 | Reagovat

[1]: Děkuji :-).

[2]: Taky doufám :-D.

4 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 12. července 2017 v 19:43 | Reagovat

Juchů! :-) Pokračuje to poutavě, nemohu se dočkat další kapitoly – nechť se ti daří tak výborně, že jí brzy oblažíš své (nespolehlivé, uznávám) obecenstvo. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Design od