Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Květen 2017

Strasti vysokoškoláka 8

31. května 2017 v 12:46 | Victoria |  Strasti vysokoškoláka
A jsou tu další Strasti vysokoškoláka! Tento rok zřejmě poslední, protože zkouškové mám téměř za sebou. Pak bych chtěla napsat ještě nějaké celkové shrnutí tohoto roku. No… těšte se!


V posledních týdnech jsem se se svými spolubydlícími sblížila víc, než bych chtěla. Nevím proč, ale už se mi několikrát stalo, že jsem někomu vlezla na záchod. Samozřejmě nechtěně. Každopádně mám pocit, že začínají mít podezření, že to snad dělám schválně nebo co. Pořídili si na záchod klíč a radši se tam zamykají :-D.

Když už jsem u těch spolubydlících… zajímalo by mě, proč si někdo bere notebook do sprchy. Pořád se na to snažím přijít, ale zatím jsem tuto záhadu nevyřešila. Vždycky slyším, jak si tam někdo pouští seriály. To ti lidi nevydrží bez počítače ani minutu? Trochu smutné, nemyslíte?

Už nikdy nepůjdu na poetoterapii! Nikdy! Na začátku semestru jsem to zkusila, ale hned po první hodině jsem se zbaběle odhlásila. Pro neznalé - poetoterapie je vlastně terapie poezií. Já poezii nemám zrovna v lásce, ale chtěla jsem to zkusit z trochu jiného pohledu. Asi přechodný záchvat šílenství. Profesor byl totální magor, jinak se to říct nedá. Takový… jako pod vlivem drog :-D. Pořád říkal hrozné kraviny. Zdůrazňoval, že se má člověk u recitování projevit celým tělem - prý on se před publikem klidně válí po zemi, sype si na hlavu štěrk a u toho recituje :-D. Taky dával dost velký důraz na rýmy a rytmus, takže se mi úplně vrátila ta česká filologie. Třešničkou na dortu bylo, že jsme museli za pět minut vymyslet nějakou krátkou báseň. Já tohle absolutně nesnáším. Ráda píšu básně, ale pod tlakem mi to fakt nejde. Na to musí být nálada. A když mě vyvolal, abych tu svoji "báseň " přečetla, chtělo se mi utéct :-D. Zajímalo by mě, co by řekl na moje lehce morbidní básně.

Celkově mám však pocit, že expresivní terapie nejsou nic pro mě. Jednou jsme dostali úkol, ze kterého jsem se dlouho vzpamatovávala. Seděli jsme v kruhu a na různé situace jsme museli reagovat smajlíky (smutný - vadí nám to, neutrální - záleží na situaci a veselý - nevadí nám to). Například čtení básničky před třídou. Já samozřejmě reagovala jako správný sociofobik smutným smajlíkem. Jenže pak přišla ta sranda. Po všech reakcích nakonec vždycky vybrali několik lidí, kteří tu danou situaci museli udělat! Takže někdo musel chodit jako modelka, tančit, a to všechno před třídou. A já musela číst básničku. Kousek Polednice. A myslela jsem, že u toho umřu. Prý to bylo všechno proto, abychom překonali svůj strach. Kecy a zas kecy. Já mám naopak pocit, že to můj strach spíš prohloubilo :-D.

Myopie, presbyopie, amblyopie, hypermetropie, astigmatismus. Jo, oční vady byly sranda. Divím se, že jsem to v testu nespletla.

Jednou jsem takhle přijela na byt a Slovenka nikde. A na stole jsem našla krásný vzkaz: Žiadne seriály, ale učenie!!! :-)
Je fajn mít spolubydlící, která vás takhle morálně povzbuzuje :-D.

Jsou tady zlé časy,
měla bych se asi,
měla bych se asi báát.

Měla bych si lehnout,
ochořet a zblednout,
lékaře si k lůžku zvááát.

Tohle není nadměrné koukání na pohádky, ale vliv zkouškového :-D. Neustále jsem si to při učení musela zpívat. Ale ještě jsem dopadla dobře. Taky jsem si mohla zpívat Hallowed Be Thy Name od Iron Maiden, která je o chlapovi, co čeká na popravu :-D.

V poslední době potkávám v Olomouci samé slavné osobnosti. Pravidelně vídám Alana Rickmana. Co na tom, že už je chudák po smrti. Taky jsem potkala G. R. R Martina a ve vlaku vedle mě seděl Patrick Stewart, tedy Charles Xavier starší :-D.

A když už jsem zmínila Charlese Xaviera, zjistila jsem, že se mi splnil sen a ze mě se stal mutant! A moje super schopnost? V poslední době mi umřely dvě žárovky, přestože jedna z nich byla úplně nová. A teď mi neustále bliká další. Takže… ještě to bude chtít zapracovat, ale myslím, že v tom budu fakt dobrá :-D.

U nás na bytě se objevili noví hmyzí hybridi. Ono nestačí, že to tam je zamořené moly. Vypadá to jako něco mezi komárem a škvorem. Je toho plná kuchyň. Díky bohu, že se budu brzy stěhovat. Bydlet tam ještě měsíc, pravděpodobně mě sežerou zaživa.

Pět stádií učení:
1. Popírání a izolace
2. Zlost
3. Smlouvání
4. Deprese
5. Přijetí reality

No dobře, původně se jedná o reakce na zjištění, že rodič bude mít postižené dítě (a mám pocit, že stejné reakce jsou i na smrt) podle Kubler-Rossové. Ale řekla bych, že na zkouškové to sedí perfektně :-D.

Poslední cesta

13. května 2017 v 21:54 | Victoria |  Mé básně
Další pokus o volný verš. Líbí se mi, že u toho stylu pseudobásnění nemusím nic nešit. Prostě píšu. A to je moc fajn.
Tato báseň se mi kupodivu líbí. Je taková... křehká. Ale posuďte sami.



Počítáš minuty,
kdy zastaví se srdce,
v té nejčernější temnotě
usínáš.

Ztrácíš slova
(tak nedůležitá),
tvůj dech se ztrácí
v kraji snů,
políbil tě skřítek
uspávací.

Počkám na tebe,
šeptáš si pro sebe.
Světlo hvězd tvých očí
(zářících)
Už pomalu zhasíná.


Strasti vysokoškoláka 7

8. května 2017 v 10:49 | Victoria |  Strasti vysokoškoláka
Vítejte u dalších Strastí vysokoškoláka! Stýskalo se vám? Chudákovi vysokoškolákovi teda jo. Zrovna se totiž pustil do boje se zlotřilými profesory/kami. Pár končetin mu chybí, ale zatím žije!

Ke škole - začíná to být docela sranda. Pořád mě baví, což je rozhodně pozitivum. Z předmětů jsem si hodně oblíbila propedeutické lékařské disciplíny, kde mě nejvíc zaujala genetika, ortopedie a první pomoc, a základy práva, u kterých si teda každý stěžuje, že je to děsná nuda, ale já si ty přednášky fakt užívám (ano, jsem asi vadná, ale co už se mnou). Jak už jsem naznačila v úvodu, vrhla jsem se do víru zkouškového, což v překladu znamená nedostatek spánku, krví podlité oči, hysterické záchvaty a litry kávy (věrný to společník). Ono vlastně to zkouškové ještě oficiálně nezačalo, ale jako správný cvok jsem využila předtermínů, takže mám za sebou už pět předmětů! No… angličtinu jsem zvládla už na začátku semestru, takže tam jsem pak ani nemusela chodit. Předminulý týden jsem absolvovala test z expresivně intervenčních přístupů, který by mimochodem nedal jen blbec - tak byl primitivní. A minulý týden jsem psala test z již zmíněného práva a lékařských disciplín. Obojí jsem zvládla, takže třikrát hurá! No a u pátého předmětu stačilo napsat seminárku, takže tak.
To vtipné na tom je, že mi zbývá asi ještě šest zkoušek, přičemž minimálně dvě z nich budou dost drsné. Takzvané síto v prváku. Jeden předmět si v příštím semestru nemůžeme zopakovat, kdybychom to náhodou nedali. Prostě by nám se slzami v očích zamávali šátečkem a vyprovodili nás za ruku ze školičky, abychom se náhodou neztratili. Takže ta horší část zkouškového teprve přijde. Držte mi palce!

Na mém oboru mě nejvíc štve fakt, že většina lidí tam nečte a NEUMÍ česky! Já vím, že na podělaném fejsbůku pravopis nikdo neřeší, ale kolikrát to fakt trhá oči. Nedávno mi spolužačka poslala nějaké poznámky ze školy a měla tam napsané obvikle! Samozřejmě chápu, že ne každý je genius na češtinu (já sama nejsem), ale obvikle? Z toho mi běhá mráz po zádech :-D.

Člověk by nevěřil, co všechno se vejde do notebookové tašky. Základ je tedy notebook a nabíječka. A teď přijde ta sranda. Obvykle mi v tašce nesmí chybět takové ty věci, jako je peněženka, mobil, sluchátka, klíče, balzám na rty, kapesníky, kartáč na vlasy. Dále s sebou tahám knížku do vlaku, protože co kdybych se nudila. Čas od času s sebou tahám dokonce dvě knížky, protože co kdybych na tu první neměla náladu. A ve zkouškovém období samozřejmě skripta. Pak se mi tam musí vejít deštník a šátek. A třešničkou na dortu je pepřák, který tam tahám celý rok a zatím jsem ho ještě nevytáhla. Asi trochu dlabu na svou bezpečnost, ale mám pocit, že dobře mířený kopanec do rozkroku by byl stejně lepší. Na svačinu a pití mi většinou nezbývá místo. Takže i když občas bývám během cesty hladová a žíznivá, co na tom. Hlavní je, že mám dvě knížky. Duševní potrava je přece nejdůležitější! :-D

Gestapačka nám před zkouškovým nezapomněla říct, že její test minulý rok nedalo 80% studentů. Milá paní.

Co se týče mých drahých spolubydlících, tak se skoro nic nezměnilo. Na bytě je furt stejný bordel a připadá mi, že uklízím jenom já. Nejvíc mě dorazilo, když princezna vyhodila rozbitý koš a místo něho tam nechala obří modrý pytel, u kterého trvalo snad sto let, než se zaplnil. Dovedete si to představit? Ten smrad a mušky, které poletovaly okolo? :-D Tož chvíli jsem to tolerovala, ale pak jsem navrhla, jestli bychom se nemohli složit na nějaký normální koš, aby to nevypadalo tak blbě. Všichni souhlasili. Druhý den jdu do kuchyně a tam je taková ta větší a pevnější Albert taška, ve kterém byl teda sáček na odpadky. Jo, mí spolubydlící jsou vážně kreativní. Nakonec jsem se rozhodla to radši neřešit a zachovat si svůj stoický klid.

Myslím, že už mě na bytě nic nepřekvapí. Jednou takhle přijedu ráno na byt, vejdu do pokoje a v mé posteli leží cizí kluk! Nakonec se ukázalo, že to je nějaký kamarád spolubydlící. Jako nebrala jsem to nijak tragicky, ale popravdě jsem se sama trochu těšila, že si ještě chvíli pospím, než budu muset do školy. Takhle mi překazit plány! :-D

Musím však říct, že moje spolubydlící Slovenka je vážně skvělá. Lepší spolubydlící bych si snad nemohla přát. Třeba jsme se shodly na tom, že noc je nejlepší část dne, protože se člověk konečně vyspí :-D. Nebo když se jedné z nás nechce do školy, tak si vždycky říkáme, že kašleme na školu a uděláme si maraton Pána Prstenů :-D. A že si navzájem napíšeme omluvenku :-D.

Začínám mít pocit, že přitahuju bezdomovce jako magnet. Jako by cítili, že jsem hodný blbec. I když už jsem se snad naučila, jak na ně. Nedávno mě zastavila jedna paní, jestli bych jí nepřispěla na lístek do Přerova. Tak jsem se usmála a v klidu jí řekla, že jí ten lístek klidně koupím a pak jí ho dám. Kupodivu souhlasila. Takže jsem aspoň měla jistotu, že si za ty peníze nekoupí chlast. I když moje kamarádka tvrdí, že ten lístek pak klidně mohla prodat, ale tak vychcaní snad lidi ještě nejsou :-D. Navíc kdo by ten lístek od ní koupil, že. Ale jak říkám, jsem prostě pitomá, takže kdo ví :-D.


Tak to by bylo pro dnešek vše! A jak bojujete vy, drazí vysokoškoláci? :-)

Logan: Wolverine aneb Kterak Logan ztratil dech

5. května 2017 v 23:29 | Victoria |  Filmíky

Upozornění: tato recenze obsahuje spoilery!

Musím říct, že jsem se na nového Logana velice těšila. Nejsem nějaký šílený nadšenec do Marvelovek, ale X-Meny jsem si dost oblíbila. No řekněte, komu by se nelíbilo mít nějakou super schopnost?
A když jsem slyšela ze všech stran samou chválu na nejnovější díl, bylo rozhodnuto! Celá nedočkavá jsem tedy vyrazila do kina a těšila se na výjimečný filmový zážitek. A výjimečný opravdu byl. Jen ne tak, jak byste asi očekávali…



Režie: James Mangold, Hudba: Marco Beltrami, Hraji: Hugh Jackman, Patrick Stewart, Boyd Holbrook, Dafne Keen,...
USA, 2017, 137 min

Nejdříve tedy krátce k ději. Kdybych to měla říct hezky stručně, Logan (Hugh Jackman) ztrácí svou super nesmrtelnost a pomalu se z něho stává stařík, který tak trochu ztrácí dech. Adamantiové drápky už nejsou tak cool jako obvykle a rány se nezacelují… no koho by to nenasralo? Logana tedy určitě jo - soudím tak podle jeho "fuckování", které se libozvučně nese celým filmem. Tak či onak, Logan se prostě snaží ignorovat fakt, že už je rok 2029 a prostě přesluhuje. A pak se tu objevuje další problém, a tím je absence mutantů. Divákům zřejmě musí stačit jakási domněnka, že mutanti vymřeli nebo co. A noví už se zřejmě nerodí. Nikdo neví, co se stalo. Nejlogičtější vysvětlení je, že za všechno mohou lidé, ale i tak to člověk moc nechápe. Nakonec se však ukáže, že pár mutantů přece jen existuje. Jedním z nich je můj oblíbenec Charles Xavier (Patrick Stewart), na kterém se však taky podepsal čas a prostě trochu zblbnul. Respektive nejnebezpečnější mozek světa onemocní, což je dost na houby. Tím dalším mutantem je Loganova dceruška (Dafne Keen), která je výsledkem podivného experimentu. No a nakonec se ukáže, že mutantů je vlastně spousta, takže krize zažehána.
Abych to trochu zkrátila, objeví se tam pár padouchů, kteří se snaží získat zpět svůj produkt - tedy malou Lauru. Takže Logan, profesor a dceruška neustále zdrhají, pak chvíli bojují, pak zase zdrhají (a tak to pokračuje pořád dokola), až nakonec dojde k rozhodující bitvě. Tož tak.



A teď přijde na řadu trocha kritiky. Ale jen trošku. Trošičku.

Na začátek musím říct, že to byl masakr jak sviňa. Prostě nejkrvavější X-Men v dějinách. Abych to uvedla na pravou míru. Logan je známý svou… ehm… impulzivností, ale tohle už tvůrci dost přehnali. Já chápu, že to je akční film (nebo si spíš na akční film hraje), ale tady hlavy jen létaly. Zkrátka to mělo spíš rušivý efekt. A dost mě překvapilo, že malá Laura byla kolikrát mnohem surovější, než samotný hlavní hrdina. Ale fajn, někomu se krev a useknuté končetiny mohou líbit.

Rušivý efekt však nemělo jen přehnané násilí, ale také jakási překombinovanost. Hlavně s tím super mutantem to bylo tak trochu přetažené za vlasy. A mám pocit, že zrovna tohle si vypůjčili z prvního Wolverina (nebo se alespoň kapku inspirovali).

Další problém je tempo filmu. Jak už jsem napsala výše, měl by to být akční film, ale přitom akční vůbec nebyl. Nevím jak ostatní, ale já se místy dost nudila. Prostě zdrhali, pak létaly ty hlavy, pak zase zdrhali. Sem tam dali nějaký vtípek na odlehčení, ale stejně se to táhlo jako žvýkačka. Dost k tomu přispěla i pochmurná atmosféra a (alespoň pro mě) nezáživné prostředí, ale chápu, že zrovna tohle byl účel - přece jenom tam má být jistý náznak té apokalypsy.

A teď další věc, která mě štve ze všeho nejvíc. Co se ksakru stalo s X-Meny? S Raven, Beastem a dalšími? Co se stalo s neporazitelným Erikem? Co se stalo s Charlesovou školou? Tyhle nezodpovězené otázky mě děsně rozčilují. Pořád přemýšlím, jestli ve filmu přece jen nebyl nějaký náznak vysvětlení, ale fakt si nevzpomínám.

A poslední věc, která mě dorazila, byla smrt profesora. Že umře Logan, to jsem tak trochu tušila. Ale co to udělali chudákovi Charlesovi? Jeho postava tam byla bohužel naprosto zbytečná, takže jsem aspoň doufala, že bude mít nějaký důstojný konec. Nečekala jsem nic sluníčkového, ale když už měl umřít, tak rozhodně ne takhle. A kromě jeho smrti mě štval i nevyužitý potenciál. Zřejmě tam byl jen kvůli tomu, aby pronesl nějaký ten vtípek. Prostě… radši bez komentáře.


A teď pozitiva. Nebude jich bohužel mnoho.

Nejvíce musím vyzdvihnout herecký výkon Dafne Keen, která svou postavu zahrála bravurně! Snad jí ten nasraný výraz nezůstane, jinak se ta holka v životě nevdá. Rozhodně jsem zvědavá na její další role.



Potěšilo mě, že Logan zemřel docela důstojně (když už to odnesl chudák Charles). Osobně si myslím, že lepší rozloučení si herec se svou postavou nemohl přát. Ano, Logan sice umřel v děsných bolestech, ale alespoň někoho zachránil. Takže jo, tohle beru.


Vím, že jsem tu už naťukla zbytečnou přítomnost Charlese Xaviera, ale co musím pochválit, je právě ta jeho "demence" či co to vlastně bylo. Dalo to tomu filmu realistický nádech. Prostě to vědomí, že ani největším mozkům se nevyhýbají nemoci. A pak ty časté Charlesovy proslovy o tom, jak by chtěl prožít zbytek života někde v klidu. To se mi líbilo. Depresivní, ale drsně reálné.

Co víc k tomu říct? Osobně si myslím, že se tento film zbytečně přeceňuje. Nejspíš je dobře, že Wolverine skončil, protože Logan už opravdu ztratil dech. Na druhou stranu si myslím, že každý věrný fanoušek by měl tento film povinně zhlédnout. Jedná se prostě o poslední rozloučení. A to je myslím něco, co si Hugh Jackman opravdu zaslouží.





Hodnocení na čsfd: 87%
Moje hodnocení: 60%