Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Poslední cesta

13. května 2017 v 21:54 | Victoria |  Mé básně
Další pokus o volný verš. Líbí se mi, že u toho stylu pseudobásnění nemusím nic nešit. Prostě píšu. A to je moc fajn.
Tato báseň se mi kupodivu líbí. Je taková... křehká. Ale posuďte sami.



Počítáš minuty,
kdy zastaví se srdce,
v té nejčernější temnotě
usínáš.

Ztrácíš slova
(tak nedůležitá),
tvůj dech se ztrácí
v kraji snů,
políbil tě skřítek
uspávací.

Počkám na tebe,
šeptáš si pro sebe.
Světlo hvězd tvých očí
(zářících)
Už pomalu zhasíná.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje tvorba?

Ano 89.9% (125)
Ne 5.8% (8)
Jen některá 4.3% (6)

Komentáře

1 Jane Jane | 14. května 2017 v 17:36 | Reagovat

Opět "optimistické" téma. Ale zní to dobře.

2 Karin Karin | Web | 31. května 2017 v 20:58 | Reagovat

To je nádhera :) polibek od skřítka :)

3 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 12. července 2017 v 10:35 | Reagovat

Vystihla jsi ji přesně. Opravdu působí křehce. Když ji čtu po několikáté, všímám si slovesa „ztrácet“ dvakrát za sebou. To je ale všecko. Je krásná. Skřítky mám ráda.

Korektorčina poznámka: nemusím nic nešit (řešit), v poslední strofě je velké U (anebo chybí tečka za závorkou).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama