Září 2017

S optimismem nejdál dojdeš

13. září 2017 v 23:14 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Nikdy jsem nebyla optimista. Možná jako dítě - protože děti obecně žijí přítomností a neřeší kraviny - ale jinak se celý život označuji za středně těžkého až těžkého pesimistu. Něco už je dáno povahou, něco utvářelo okolí. Zkrátka to tak je.
V poslední době se opět dostávám do fáze, kdy mě prakticky nic nebaví. Nebaví mě psát, nebaví mě číst, nebaví mě samota, ale ani společnost. Člověk akorát přemýšlí nad minulostí, budoucností, svými strašáky,... jen se v tom plácá a plácá a lituje se. Navenek klidná a důstojná, uvnitř křičí hlasy a je tam neusátle živo. Zkuste si být jeden den introvertem. Občas je to fakt psina *zvedá ceduli sarkasmus*.

Ale proč tohle vlastně píšu? Nesnáším sebelítost. Nejsem ráda, když se v tom plácám. Je to tzv. nazabitístav. Nedávno jsem si úplnou náhodou osvojila jakýsi nepravidelný rituál (není to oxymóron?). Stalo se to cestou do práce. Věděla jsem, že mě čeká náročný den a já opět depkařila. Zničehonic jsem si začala v duchu vyjmenovávat, co všechno je na tom dni pozitivního. A světe div se, pomohlo to.
Je to divné, ale optimismus si mě zřejmě našel sám. Nepraktikuji to každý den, ale čas od času je dobré si připomenout, co je na mém životě zrovna fajn. Protože aspoň jedna pozitivní věc se vždycky musí najít, no ne?


Tak tedy...

Pozitivní je, že jsem v neděli skončila brigádu v Albertu a konečně mám volno. Sice jen týden (příští týden mám nástup do školy), ale pořád můžu dělat spoustu aktivit, na které jsem neměla čas. Uklízet, vyšívat, založit záchrannou stanici pro surikaty, stát se mistryní světa ve hře na tympány,... doplňte dle libosti. Ne že bych něco z toho měla v plánu, ale mohla bych, kdybych chtěla.

Pozitivní je, že jsem se konečně dokopala k tomu, abych si oholila nohy. Teď už snad nehrozí, že si mě někdo splete s vlčí ženou. Já vím, bez této informace byste zajisté nepřežili.

Pozitivní je, že jsem dneska byla u kadeřnice a nevypadám jako úplný blb. Jen jako blb. Ale ne, tak zlé to snad ještě není.

Pozitivní je, že tu mám rozečtenou upírskou ságu Darrena Shana. Ta nostalgie! Usmívám se jako blbeček.

Pozitivní je, že mi přišla výplata. Můžu utrácet!

Pozitivní je, že mi přišla zásilka z www.fantasyobchod.cz. Obvykle nejsem materiálně založený člověk, ale ze svého nového trička a hodinek mám obrovskou radost. Je to boží!



Pozitivní je, že jsem konečně našla byt a už nejsem bezdomovec. Není to přesně to, co bych chtěla, ale se spolubydlící jsme neměly moc na vybranou (to je zase jiný příběh). Každopádně nebudu spát někde na lavičce v parku, což je fajn.

Jelikož už trochu stresuju ze školy (z nových lidí, referátů, nedobrovolných školních aktivit), snažím se najít pozitivní věci i na škole. Pozitivní tedy je, že si budu moct vychutnat úžasnou kávu ve školní kavárně, zařádit si v LK a antikvariátech a nejspíš vyzkouším i nějaký nový sport, pokud seberu odvahu (uvažuji o jumpingu a fitboxu). A asi se najde ještě víc věcí, ale zrovna teď se mi nad tím nechce moc přemýšlet.

Pozitivní je, že se mi narodil synoveček, takže si můžu jít kdykoli pomatlat miminko. Sice se víc těším, až s ním budu dělat kraviny, ale miminka jsou roztomilá. Pokud teda zrovna neřvou.


A co pozitivního jste na svém životě našli vy? :-)
Design od