Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

S optimismem nejdál dojdeš

13. září 2017 v 23:14 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Nikdy jsem nebyla optimista. Možná jako dítě - protože děti obecně žijí přítomností a neřeší kraviny - ale jinak se celý život označuji za středně těžkého až těžkého pesimistu. Něco už je dáno povahou, něco utvářelo okolí. Zkrátka to tak je.
V poslední době se opět dostávám do fáze, kdy mě prakticky nic nebaví. Nebaví mě psát, nebaví mě číst, nebaví mě samota, ale ani společnost. Člověk akorát přemýšlí nad minulostí, budoucností, svými strašáky,... jen se v tom plácá a plácá a lituje se. Navenek klidná a důstojná, uvnitř křičí hlasy a je tam neusátle živo. Zkuste si být jeden den introvertem. Občas je to fakt psina *zvedá ceduli sarkasmus*.

Ale proč tohle vlastně píšu? Nesnáším sebelítost. Nejsem ráda, když se v tom plácám. Je to tzv. nazabitístav. Nedávno jsem si úplnou náhodou osvojila jakýsi nepravidelný rituál (není to oxymóron?). Stalo se to cestou do práce. Věděla jsem, že mě čeká náročný den a já opět depkařila. Zničehonic jsem si začala v duchu vyjmenovávat, co všechno je na tom dni pozitivního. A světe div se, pomohlo to.
Je to divné, ale optimismus si mě zřejmě našel sám. Nepraktikuji to každý den, ale čas od času je dobré si připomenout, co je na mém životě zrovna fajn. Protože aspoň jedna pozitivní věc se vždycky musí najít, no ne?


Tak tedy...

Pozitivní je, že jsem v neděli skončila brigádu v Albertu a konečně mám volno. Sice jen týden (příští týden mám nástup do školy), ale pořád můžu dělat spoustu aktivit, na které jsem neměla čas. Uklízet, vyšívat, založit záchrannou stanici pro surikaty, stát se mistryní světa ve hře na tympány,... doplňte dle libosti. Ne že bych něco z toho měla v plánu, ale mohla bych, kdybych chtěla.

Pozitivní je, že jsem se konečně dokopala k tomu, abych si oholila nohy. Teď už snad nehrozí, že si mě někdo splete s vlčí ženou. Já vím, bez této informace byste zajisté nepřežili.

Pozitivní je, že jsem dneska byla u kadeřnice a nevypadám jako úplný blb. Jen jako blb. Ale ne, tak zlé to snad ještě není.

Pozitivní je, že tu mám rozečtenou upírskou ságu Darrena Shana. Ta nostalgie! Usmívám se jako blbeček.

Pozitivní je, že mi přišla výplata. Můžu utrácet!

Pozitivní je, že mi přišla zásilka z www.fantasyobchod.cz. Obvykle nejsem materiálně založený člověk, ale ze svého nového trička a hodinek mám obrovskou radost. Je to boží!



Pozitivní je, že jsem konečně našla byt a už nejsem bezdomovec. Není to přesně to, co bych chtěla, ale se spolubydlící jsme neměly moc na vybranou (to je zase jiný příběh). Každopádně nebudu spát někde na lavičce v parku, což je fajn.

Jelikož už trochu stresuju ze školy (z nových lidí, referátů, nedobrovolných školních aktivit), snažím se najít pozitivní věci i na škole. Pozitivní tedy je, že si budu moct vychutnat úžasnou kávu ve školní kavárně, zařádit si v LK a antikvariátech a nejspíš vyzkouším i nějaký nový sport, pokud seberu odvahu (uvažuji o jumpingu a fitboxu). A asi se najde ještě víc věcí, ale zrovna teď se mi nad tím nechce moc přemýšlet.

Pozitivní je, že se mi narodil synoveček, takže si můžu jít kdykoli pomatlat miminko. Sice se víc těším, až s ním budu dělat kraviny, ale miminka jsou roztomilá. Pokud teda zrovna neřvou.


A co pozitivního jste na svém životě našli vy? :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anie Anie | Web | 14. září 2017 v 12:10 | Reagovat

Ahoj, děkuji za skvělý článek. Musím říct, že i když to asi nebyl účel, pobavila jsi mě :)

Je fajn, že ses na svůj život začala koukat z lepší stránky! Určitě bys našla mnohem víc pozitivních věcí! Přeji ti, aby sis ten týden teď opravdu užila a sebrala sílu do školy. Mě to čeká jen o trošičku později...změnila jsem obor, tak taky trošku stresuji, jaké to bude ale snad to všechno dobře dopadne. Snažím se na to zatím nemyslet...a pomáhá to :)

2 Jane Jane | 15. září 2017 v 10:55 | Reagovat

Takže zpráva, že po Albertu pobíhá Yetti byla falešná:-o, ona to byla jen Vikuňka s chlupatýma nožkama:-D.

3 Victoria Victoria | 15. září 2017 v 12:22 | Reagovat

[2]: Ale houby, v Albertu jsem na sebe ještě dbala :-D. Nemůžu odrazovat zákazníky :-D.

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 15. září 2017 v 14:23 | Reagovat

Překvapení? Možná. Doufám, že příjemné. :D
A teď už k článku: já tuto metodu praktikuju taky, už pár měsíců. Stačí mít doopravdy jen radost, je to hrozně jednoduché. Většinou si ani nevyjmenovávám všechny pěkné věci, co mě čekají, ale snažím se mít spíš falešnou radost. Jednou mi bylo fakt hrozně, podívala jsem se z okna a prostě jsem si řekla: "Ivo, čum na ty krásný stromy, venku je super hezky." Kolem okna akorát proletěl ptáček a mně bylo hned dobře. Jak lusknutím prstu. Víš, že když se na sebe začneš před zrcadlem schválně smát jako magor, i když se ti nechce, tak se nakonec budeš smát sama od sebe? Toto je to samé, prostě se donuť mít z toho dne radost. Zabírá to. :D
Já se k tomu oholení ještě nedostala, moje nohy vypadají jako yettiho, už to skoro píchá přes oblečení. Tarantulky :D

5 Victoria Victoria | 16. září 2017 v 13:33 | Reagovat

[4]: Jé, Ilía žije! Třikrát hurá! Prý tarantulky :-D. Umírám smíchy. Tvé komentáře mi chyběly :-).

6 Karin Karin | Web | 19. září 2017 v 8:02 | Reagovat

No, však mě znáš ;-) já jsem optimista a trochu cholerik :-D nohy taky nemám oholený (že by na nás holky už šel podzim?), zato jsem si poprvé od svatby našla čas a nalakovala si nehty (potlesk). A je to krásný ne/zvyk, si připomínat, proč je na světě dobře. Já si to připomínat nemusím, do mě to moje štěstí šťouchá ve dne v noci :)

7 Reina Sun Reina Sun | Web | 19. září 2017 v 17:04 | Reagovat

Já jsem realista křížený s optimismem. Takže se na každém snažím najít obě stránky - jak je to fajn a jak to nejspíš blbě dopadne :D
Ale určitě je dobré, vzpomínat hezké věci a snažit se žít naplno :)

P.S. Jumpy zkus, jsou super, ale dost drsný, já poprvý myslela, že umřu :D

8 Terka Terka | E-mail | Web | 23. září 2017 v 16:17 | Reagovat

Sakra, jsem si myslela, že vyšíváš... :D a on to byl jen příklad. :D Ani nezachraňuješ surikaty? :-( :D
To je škoda, že sji sehnala ten byt - víš, kolik bys v parku potkala skvělých lidí? :D A neoholené nohy by jim dozajista nevadili. :-D
Je skvělé, že hledáš pozitivní věci! :-)

9 Gru Gaz Gru Gaz | E-mail | Web | 2. října 2017 v 20:18 | Reagovat

Ten začátek mi někoho připomíná (hmm, že bych to byla já...). Vždycky jsem záviděla optimistům (a flegmatikům a sangvinikům), kteří jsou šťastní vyrovnaní a nic neřeší, na druhou stranu jsem ale takový ten pesimista, který je na "hrdý" na to, jaký je (jakože jsem rozumnější, dospělejší, spolehlivější a jiné nesmysly), jestli je to pochopitelné. Zkrátka se úplně nechci vzdát svého "zdravého" pesimismu.

Nicméně veselost a radost ze života je 10000x lepší než "depky", chvílemi si člověk namlouvá, že ne, ale opravdový pocit štěstí je nazaplatitelný.

Je krásné, že si Tě optimismus našel, anebo Ty jeho, anebo že jste si šli vstříc. Je umění radovat se z maličkostí a bylo by překrásné (a hlavně dobré), kdyby to dokázal každý.
Tvůj výpis je důkazem, že člověku se vždy může udělat lépe a že na tom není tak zle. Připomnělo mi to dávný blogový projekt (či co..), který se jmenoval (Ne)malé radosti, lidi vždycky psali, co jim za uplynulý týden (den) udělalo radost - každou blbost i velkou věc. Byl (a možná je) to dobrý nápad, který zajisté spoustě lidem, zvedl náladu a učinil jejich život příjemnějším.:)

P.S. To tričko máááám, je super, stejně jako hodinky (ty už nemám:()xD

10 Victoria Victoria | 3. října 2017 v 18:04 | Reagovat

[9]: To je moc pěkný komentář, díky :-). Ten blogový projekt zní moc zajímavě. Možná někdy něco takového zkusím.
A jsem ráda, že po světě chodí podobní fantasy šílenci :-D.

11 Gru Gaz Gru Gaz | E-mail | Web | 3. října 2017 v 18:50 | Reagovat

[10]: Jéé, jsem ráda, že udělal radost.:)

Ano, ano jsou tady:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama