Listopad 2017

Metal 4ever

21. listopadu 2017 v 21:45 | Victoria |  Hudba, videa
Všechno to jsou lásky na první poslech. Některé skupiny poslouchám víc, jiné míň, ale oblíbila jsem si všechny. Jak jste na tom s hard rockem/heavy metalem vy? :-)


1) Iron Maiden - Ghost Of The Navigator



2) Iron Maiden - The Wicker Man



3) Avantasia - The Scarecrow



4) Nightwish - While Your Lips Are Still Red



5) Nightwish - The Islander



6) Kiss - I Was Made For Loving You



7) AC/DC - Highway to Hell



8) Within Temptation - Dangerous



9) Aleš Brichta - Hladit vlasy tvý



10) Warlock - All We Are




Být tetičkou je fajn

20. listopadu 2017 v 14:54 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Nikdy bych nevěřila, jak dokáže to maličké stvoření změnit naši rodinu. Ten chlapeček má snad nějakou super schopnost. Všechny ledy v srdcích v jeho přítomnosti tají. A i ten největší tvrďák začne dělat blbiny, jen aby se malý usmál. Ještě před třemi měsíci jsem si nedovedla představit, že budu opravdu teta. Byl jen veliká tasemnice uvnitř sestřina břicha. Nechápu, jak mohl takový dokonalý človíček vyrůst prakticky z ničeho.

Ze začátku jsem se malého bála nosit, ale pomalu v tom začínám mít praxi. Prý jsem ho JÁ naučila na ruce a rozmazlila ho. Vůbec! Můžu já za to, že se rád kouká na lidi okolo? I když uznávám, že těch pět kilo živé váhy už se docela pronese. Posiluju bicepsy, tricepsy, občas udělám i dřep, když mu spadne dudlík :-D.

Celé těhotenství jsem se sestře smála, že bude určitě používat mateřský plurál. Vždycky mi to u těch mamin připadalo trochu směšné. A pak mě ségra přistihne, jak mluvím s malým:
"Jé, my jsme počurkaní. Dáme čistou plenečku a hned to bude fajn." To se prostě nedá :-D.

Myslím, že si začnu nosit při každé návštěvě náhradní oblečení. Matyáš mě prostě pokaždé poblije :-D. Když se to stalo poprvé, tak jsem se dost lekla a trošku s ním škubla. Chudák malá. Hádám, že teď mi to dělá schválně. Ale stejně je to miláček.

Aby toho rozmazlování nebylo málo, tak mu docela často zpívám. Je to asi první člověk, kterému se to líbí. Tedy ne že by měl na vybranou :-D. Zatím si nejvíc oblíbil The Hanging Tree z Hunger games a melodie z Pána prstenů a ze Hry o trůny :-D. No co, začít se má pěkně odmalička! Čím dřív, tím líp. Taky jsem mu koupila parádní ponožky s drakem a časem bych mu chtěla pořídit dupačky I am not short, I am Hobbit. Můj synovec musí být správný fantasy nadšenec! :-D

Nedávno jsem měla i hlídací premiéru. Byla jsem s ním sama dvě hodiny, aby sestra a její přítel mohli oslavit výročí. Naneštěstí jsem ho dostala ne zrovna příjemně naladěného. Byl extrémně žravý a vůbec nechtěl spát. Takže se vždycky nechal půl hodiny milostivě nosit, pak deset minut spal, poté se s křikem probudil a tak pořád dokola. Ke konci jsem byla celá rozcuchaná a zničená, ale aspoň jsem sestru pobavila.

Takže jak vidíte, jsem tetka na plný úvazek. A i když je malý občas hajzlík, stejně je to cukrouš. Člověk by ho nejradši namočil do kafe a spapinkal :-D. Těším se, až trochu povyroste a budu s ním dělat blbosti. Někdo ho to naučit musí, no ne? Ale o tom zase jindy :-).


Boj sama se sebou

18. listopadu 2017 v 22:36 | Victoria |  Téma týdne
Před několika týdny se na blogu objevilo téma týdne Boj. Teprve teď mě napadla taková krátká úvaha, možná tak trochu sebereflexe, takže tady to máte.

První věc, která mě při slově boj napadne, je paradoxně boj sama se sebou. Nikdy jsem neoplývala velkým sebevědomím. Vlastně se dá říct, že bylo mnohdy těžce pod nulou. Myslím, že mě rodiče nikdy moc neučili, že si mám věřit a vážit si sebe samé. Ale částečně je to dané i mou povahou, co si budu nalhávat.
V určitých věcech jsem perfekcionista. Můj problém totiž je, že chci být perfektní. Dokonalá. A celý život mám pocit, že jsem úplný opak. Jednu dobu jsem se kvůli tomu dost trápila. Věřte mi, tyhle stavy nechcete zažít.
Pomalu mě však ten boj začíná zmáhat. Unavuje mě ten hlas, který říká, že nejsem dost hezká, chytrá, vtipná,… doplňte dle libosti. Začíná mi docházet, že to prostě nemá smysl. Trochu jsem si při psaní vzpomněla na film To the Bone, kdy hrál Keanu Reeves nějakého psychologa a kázal svým pacientům, aby si pěkně zařvali "Fuck off voice!" :-D


Nevypadám jako modelka a pravděpodobně nikdy nebudu. Nemám nekonečně dlouhé nohy, břicho by to chtělo plošší, boky menší… bla, bla, bla. Vážně mě to unavuje. Připadala jsem si tlustá, i když jsem v patnácti vážila padesát kilo. Všechno je to prostě v hlavě. Asi nemá cenu hnát se za nějakým ideálem. Nejlepší je dosáhnout ideální verze sebe samé. Hodně mi v tom momentálně pomáhá sport.

Ne vždy jsem milá. Čas od času se stane, že řeknu něco, co mě pak mrzí. Občas mám prostě tendenci jednat impulzivně. Asi je to tím, že většinou ty emoce držím v sobě. A když už je toho moc, prostě vybuchnu, i když se jedná o prkotinu.

Jsem příliš vážná a vím to o sobě. Chtěla bych být jiná. Víc spontánní. Hlavně když vidím své vrstevníky, jak nic neřeší. Určité věci mě ovlivnily a já musela v lecčem rychle dospět.


Nemám ráda změny. Změny pro mě znamenají stres. A když jsem ve stresu, můžu vybouchnout. Takže je to začarovaný kruh.

Nevěřím lidem. Respektive trvá hrozně dlouho, než někoho pustím k sobě. Vytvořila jsem si kolem sebe hradby a málokdo má chuť je bořit. Pár lidí už mě totiž zklamalo a nějak se mi nechce to znovu podstupovat.


Co chci tímto článkem vlastně říct? Prostě… bojovat sám se sebou je naprosto nesmyslné. Můžeme zapracovat na těch negativních částech naší osobnosti a odstranit to, co nám vadí. Ale bojovat sám se sebou, či se dokonce nenávidět? Akorát nám to bere energii. Mějte se rádi. A pokud už jste rodiči, naučte své děti, aby si sebe vážili. Aby se nebáli a měli důvěru ve svět. Protože to, co jim předáte, už nezmizí.

Pomněnčino dítě

18. listopadu 2017 v 18:27 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Amanda Prowse
Počet stran: 279
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017



"Jenže jsou šedesátá léta dvacátého století, což není příliš příznivá doba na to,
aby bylo požehnáno sňatku muže černé pleti a dívky z chudé londýnské rodiny…"


Pomněnčino dítě mě zaujalo už svou úchvatnou obálkou. Zbožňuju Londýn a anglické prostředí, takže Tower Bridge v pozadí ve mně vzbuzoval důvěru, že se bude jednat o parádní příběh. Celkově se mi líbí atmosféra šedesátek, takže za tohle musím dát palec nahoru. Ale teď už k samotnému ději!

Mladinká Dot je obyčejná dívka z chudé rodiny, které je na prahu dospělosti. Žije se svými rodiči a mladší sestrou v Londýně a se svým životem je vcelku smířená. Pracuje jako prodavačka, ráda tráví čas se svojí kamarádkou a rodinou. Není zrovna nejbystřejší, ale má smysl pro humor a umí se smát. Jednoho dne se však stane něco, co změní její život. Potká tajemného Solomona, muže černé pleti, a oba se do sebe zamilují. Jenže okolí jim zrovna nepřeje.
On pochází z dobré rodiny, je bohatý a jeho život je přesně nalinkovaný.
Ona je chudá, nemá vzdělání a její rodiče mají rasistické názory.


"Ty si myslíš, že na barvě kůže nezáleží? Tak já ti teda řeknu, holčičko, že na tom sakra záleží. Co na to řeknou moji kamarádi? Budu jim jenom pro smích! Jak jsi jen mohla? Taková ostuda, kurva, jen na to pomyslím a dělá se mi blbě!"

(str. 74)




Píseň od Etty James, která je v knize často zmíněná.
Jedná se o Solovu a Dotinu oblíbenou píseň,
která symbolizuje jejich lásku.


Dot a Sol však nehledí na okolí a začnou si malovat růžovou budoucnost. Nezáleží jim, co si ostatní pomyslí. Chtějí být hlavně spolu. Bohužel to však není tak jednoduché. Solova rodina je proti jejich vztahu stejně jako Dotina, takže nakonec Sola vydíráním přinutí, aby Dot opustil. Ten však ale netuší, že Dot nosí pod srdcem jeho syna…

Ležela na vyšívaném přehozu, pohladila si bříško a zašeptala děťátku: "Budu se s nimi rvát. Budu se s nimi o tebe rvát, děťátko moje; ničeho se neboj, zlatíčko, když tě budou chtít, budou mít co dočinění se mnou a já jsem silnější, než vypadám. Tvůj tatínek o tebe nemá zájem, ale já ti to vynahradím, uvidíš. Takže se ničeho neboj, nikdo mi tě nevezme."

(str. 123)


Můj názor:

Tato kniha byla prostě nádherná! Citlivá, něžná, ale zároveň krutá a drsně reálná. Dotin příběh mě na pár dnů vykolejil a já musela o všem neustále přemýšlet. Je to kniha o lásce, hlavně o lásce mateřské. Člověk přemýšlí, jak by se v té situaci zachoval on sám. Takové příběhy píše sám život… nelze si ho naplánovat.
Knihu doporučuji všem romantickým duším, snílkům a čtenářům, kteří rádi přemýšlí. Věřím, že se vám bude líbit.



Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.

Pomněnčino dítě můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega
nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.

Jak se TO (ne)povedlo

8. listopadu 2017 v 23:04 | Victoria |  Filmíky
Na filmový remake Kingovy nejslavnější knihy jsem se velice těšila. Přestože horory nejsou zrovna můj šálek kávy, King je prostě King. I když trochu váháte, musíte to s ním aspoň zkusit. Sice mám radši jeho méně psycho knížky (jako je např. Zelená míle), ale To se mi kupodivu dost líbilo, přestože to byla asi nejtěžší kniha, jakou jsem kdy četla. Partu Smolařů si prostě nelze neoblíbit. Chcete se s nimi seznámit?


Režie: Andy Muschietti, Hudba: Benjamin Wallfisch, Hrají: J. Lieberher, S. Lillis, J. R. Taylor, F. Wolfhard, J. D. Grazer, Ch. Jacobs, W. Oleff, B. Skarsgård,...
USA, 2017, 135 min

Příběh se odehrává přibližně v nějakých 60. letech v malém městečku Derry ve státě Maine. Nenechte se zmást počáteční idylou. Bill Dembrough, asi dvanáctiletý, koktající kluk, jednoho dne pomáhá vyrobit svému mladšímu bratrovi Georgovi papírovou lodičku. To bohužel ještě netuší, k jaké tragédii to povede. Bill je nemocný, a tak si jde George hrát do deště sám. Déšť loďku odnese až do kanálu, a když se George snaží loďku najít, objeví místo ní klauna Pennywise. A tady se do popředí dostává To. Jedná se o jakousi nadpřirozenou bytost, která se objevuje v různých podobách a vraždí děti. To vždy udeří jednou za 27 let. Vraždou George začíná nový cyklus a děti se pomalu ztrácí. Tohle všechno vnímá Bill i další děti, které utvoří partu Smolařů.
A proč partu Smolařů? Protože se jedná o děti, které tak nějak nezapadají a jsou častým terčem šikanisty Henryho Bowerse a jeho kumpánů.
Do party patří celkem 7 dětí: koktající Bill, který je tak trochu vůdce, tlustý Ben, žvanil Richie, žid Stanley, černoch Mike, "astmatik" Eddie a otcem terorizovaná Beverly. Abych to zkrátila, tyto děti se spojí a jsou odhodlané zničit To. Ono se však brání. Vyváznou z toho živí?



Mé dojmy z filmu:

Jak už jsem na začátku psala, na film jsem se velice těšila. Bohužel však musím říct, že jsem docela zklamaná. Čekala jsem super horor, při kterém se budu třást strachy. Jak to tedy nakonec bylo?

Nebylo to podle knížky. Chápu, že si to tvůrci potřebovali upravit podle sebe, ale tohle? Aby bylo jasno, knihu jsem četla dost dávno a už si to tak úplně nepamatuju, takže se možná v něčem pletu. Ale co to ksakru udělali Beverly? Nejen, že ji otec nezneužíval (i když chápu, že to asi chtěli udělat dramatičtější), ale proč z ní udělali na konci takovou chudinku, která potřebuje zachránit? Nebo třeba příběh hajzlíka Henryho. Sice tam ta šikana byla vyobrazena pěkně drsně, ale jeho dějovou linku ukončili dost rychle.



Překombinovanost. Tohle byla věc, která celý filmový zážitek pohřbila kamsi do kupy hnoje. První polovina filmu byla celkem ok. To v různých podobách bylo místy opravdu děsivé. Hlavně ta ženská z obrazu mě dostala. Akorát ten malomocný mi přišel spíš k smíchu. Ale abych se vrátila k hlavnímu problému. Druhá polovina filmu byla tak neskutečně přeplácaná hororovými klišé prvky, že jsem se docela nudila. Méně je někdy více.

Klaun Pennywise byl dle mého názoru docela diskutabilní. Děsivý není zrovna to adjektivum, jakým bych ho popsala. Přijde mi, že mnohem děsivější je Pennywise ve starší verzi. Tenhle na mě působil spíš jako úchylný psychouš a pedofil, který se snaží nalákat malé chlapečky na balónek :-D. Ale budiž, byl to prostě magor. Myslím, že Bill Skarsgård ho zahrál bravurně. Jen jsem furt musela zírat na ty jeho dva zuby, což mělo trochu rušivý efekt :-D.



Pennywise z r. 2017



Pennywise z r. 1990


Abych jen nekritizovala, hrozně se mi líbila parta Smolařů. Myslím, že mladé herce vybrali skvěle. Nejsympatičtější je mi Ben, ale toho jsem měla ráda i v knize. Taky Richie byl super (píp, píp, Richie). Na druhou stranu ze Stana udělali totálního poseroutku. Moc si nepamatuju, jak to bylo v knize, ale mám pocit, že až takový třasořitka to nebyl. Beverly byla taky fajn, ale působila na mě starším dojmem. Každopádně jsem moc ráda, že tam nedali ten pedofilní konec, který byl v knížce (čtenáři jistě ví). Pochválit musím taky celkovou atmosféru městečka a zachování doby, ve které se příběh odehrává. To se mi líbilo moc.

Co ještě víc dodat? Pokud máte rádi horory a Stephena Kinga, je pro vás tenhle film prakticky povinností. Neočekávejte však od toho mnoho. Kniha je totiž MNOHEM lepší, takže doporučuji začít spíš u ní. Já jsem rozhodně zvědavá, jak si tvůrci poradí s druhou částí. TO totiž ještě neskončilo. Ještě má sílu rozdávat balónky…






Hodnocení na čsfd: 78 %
Moje hodnocení: 60 %
Design od