Máte nějaký dotaz, připomínku či
konstruktivní kritiku?
Piště na victorias-stories@seznam.cz --- Najdete mě také na Databázi knih

Prosinec 2017

Je tu čas vánoční

24. prosince 2017 v 9:41 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Pamatuji si, jak jsem se jako malá holčička na Štědrý den probudila, vyskočila z postele a utíkala do obýváku, jestli tam Ježíšek opravdu přinesl stromeček. A vždycky tam byl! Já pak celá nedočkavá čekala na večeři, ujídala cukroví, hrála si s betlémem (protože prostě zvířátka a "panenky") a těšila se na cinknutí zvonečku, které znamenalo, že nám Ježíšek přinesl dárky. Bylo to kouzelné období. A i když je pravda méně kouzelná, to nadšení mě stejně nepřešlo :-).

S nadšením jsem balila dárky a ani jsem u toho nenadávala, vyráběla jsem vánoční cedulky, pekla cukroví (klasické perníčky, extra tvrdé zázvorky a trochu neobvyklé vánoční ježky :-D) a užívala si vánočních písniček s Frankem Sinatrou. Nejvíc času jsem trávila se sestrou a svým synovcem. Už jsou mu čtyři měsíce, takže s ním začíná být sranda. A hlavně je hrozně ukecaný. Jen škoda, že neumím miminkovštinu :-D. Hádám, že brzy zase napíšu nějaký ten tetičkovský článek :-).


Radši nechci moc myslet na to, jak budu po Vánocích těžce nestíhat. Zase jsem si domluvila brigádu v Albertu a zbývá mi ještě několik zkoušek, takže program mám jasný :-D. Ale ne, dneska na to prostě myslet nebudu! Dneska mám v plánu dokoukat film Život je krásný (z r. 1946, ale nenechte se tím odradit, má opravdu krásnou atmosféru), jít se projít ven, číst si, flákat se, těšit se na salát :-D. Ty dárky už jsou jen takový příjemný bonus. Vánoce totiž nejsou o dárcích. Jsou o rodině, klidu a míru a správných hodnotách, které často přehlížíme. Jsou o odpuštění, lásce a radosti. Jsou o tom, že někoho máme rádi, i když nás ten někdo opakovaně zklamává. Tohle všechno k tomu patří a ještě mnohem víc. Užívejte si Vánoce, kašlete na stres, buďte rádi za své zdraví a za zdraví svých blízkých.

Vaše Vánocemi poblázněná Victoria

13 Reasons Why

18. prosince 2017 v 21:07 | Victoria |  Filmíky
Je vůbec ještě někdo, kdo by neslyšel o tomto seriálu? Mám pocit, že čtu recenze snad na každém blogu. Já se recenzi dlouho vyhýbala. Příběh Hannah mi zalezl pod kůži hrozně divným způsobem. Zkrátka jsem to v sobě dost dlouho zpracovávala. Konečně bych se však ráda podělila o svůj názor. Jen předem upozorňuji, že tato recenze obsahuje spoilery, takže kdo seriál ještě neviděl, nechť to urychleně napraví a pak se vrátí na můj blog :-).


Režie: T. McCarthy, G. Araki, H. Shaver, K. P. Alvarez, C. Franklin, J. Yu, Hudba: Eskmo
Hrají: D. Minnette, K. Langford, Ch. Navarro, A. Boe, B. Flynn, J. Prentice,…
USA, 2017, 12 h a 3 min
Předloha: Třináctkrát proto (J. Asher)

Clay Jensen (Dylan Minnette) je obyčejný sedmnáctiletý kluk, který se dobře učí a tak trochu nezapadá svým slušným chováním. Jednoho dne však anonymně dostane krabici plnou kazet. Zjistí, že jsou to nahrávky od Hannah Bakerové (Katherine Langford), studentky, která spáchala sebevraždu. Na sedmi kazetách vypráví svůj příběh a důvody, proč to udělala. Clay se tedy nedobrovolně dostává do hurikánu, který Hannah odstartovala. Protože pokud jste dostali kazety, jste jedním z důvodů, proč se Hannah zabila. Kazety putují každému, kdo byl příčinou. Kdo vlastně zabil Hannah Bakerovou?

Můj názor:

Seriál vyvolal vlnu reakcí. Spousta lidí říká, že Hannah neměla žádný rozumný důvod. Že je to hysterka, která ráda poutá pozornost. Ano, některé důvody byly opravdu malicherné. Ale když se to všechno nabalí na sebe - jeden problém za druhým - je pro člověka těžké si říct, že o nic nejde. Hannah měla bohužel štěstí na blbce, kteří ji akorát využívali. Postupem času se z veselé dívky stala samotářka v depresi, která nevěří lidem, což se vzhledem k její situaci dá pochopit. Neměla nikoho, s kým by si mohla promluvit a komu by mohla důvěřovat. Ani vztah s Clayem to nezachránil. I když se ti dva k sobě perfektně hodili, stačilo pár nedorozumění a všechno skončilo. Nakonec ji tedy okolnosti dotlačily do takového stavu, kdy už nedokázala najít jiné východisko. Jak sama řekla, chtěla, aby všechno skončilo.
Musím říct, že mi bylo Hannah opravdu líto. Byla sympatická, hezká, chytrá a měla život před sebou. Mohla si promluvit s rodiči. Zkusit si najít psychologa. Vykašlat se na všechny spolužáky, přečkat to a třeba by na vysoké byla spokojenější. Ona to zkusila řešit, ale bohužel se jí nedostalo takové podpory, jakou asi čekala.
Její rozhodnutí nebylo správné, ale bylo pochopitelné. Sebevražda není řešení, ale co my víme o ostatních? Nevíme, co se lidem odehrává v hlavě. Proto bychom k sobě neměli být lhostejní.

Na seriálu se mi hrozně líbilo, že je na Hannin příběh pohlíželo z více úhlů. Líbila se mi myšlenka, že každý svým chováním a jednáním může ovlivnit život druhého. Někdy stačí úplné prkotiny, např. když vás dotyčný nepozdraví, nebaví se s vámi nebo nemá na vás čas. Někdy někoho urazíme, aniž bychom to tušili. Zároveň ale neznáme příběhy druhých. Každý má ten svůj. Každý se musí potýkat se sračkami života. Někdo jich má víc, jiný míň, ale ušetřený není nikdo.


Co se týče hereckých výkonů, tak musím pochválit všechny hlavní i vedlejší postavy. Nejvíc mě ale zaujali tito tři:

Hannah Bakerová (Katherine Langford) - tady myslím není co dodat. Katherine se opravdu vžila do své postavy. Její chování bylo uvěřitelné a z některých scén mě až mrazilo. Hlavně ta finální byla dost drsná. A ještě bych dodala, že má opravdu krásnou angličtinu. Rozhodně jsem zvědavá na její další role.



Tony Padilla (Christian Navarro) - kluk, co rozumí autům, kamarád Hannah a hlavně postava, která byla snad nejzáhadnější z celého seriálu. Opravdu jsem nevěděla, co si o něm myslet. Tonyho jsem si ale velmi oblíbila. Christian má kolem sebe takovou zvláštní auru a charisma.


Skye Miller (Sosie Bacon) - Skye je jedna z vedlejších postav a moc se v seriálu neobjevuje, ale rozhodně mě zaujala. Záhadná, trochu oprsklá barmanka, která nemá moc přátel, řeže se a má zálibu v kartách. Rozhodně doufám, že se Sosie objeví i ve druhé sérii, protože její postava má rozhodně potenciál.


Na závěr bych ještě ráda zmínila knihu od Jaye Ashera, která je předlohou. Jako správný rebel jsem nejdřív viděla seriál a teprve potom četla knihu. Bohužel musím říct, že kniha je příšerná slátanina. Nečtěte ji. Možná, že kdybych to udělala naopak, bylo by mé hodnocení jiné, těžko říct. Výjimečně však musím říct, že seriál je tisíckrát lepší.

Co víc říct? Pokud máte rádi psychologické seriály/filmy, tak tento rozhodně nemůžete minout. Je dost depresivní, ale zároveň je v něm spousta myšlenek o životě. Zaručuji vám, že o něm budete po skončení přemýšlet ještě hodně dlouho.



Hodnocení na čsfd: 84 %
Moje hodnocení: 100 %

Strasti vysokoškoláka 10

15. prosince 2017 v 17:57 | Victoria |  Strasti vysokoškoláka
Je zkouškové a měla bych se učit, takže je konečně čas na další Strasti vysokoškoláka! Zkrátka prokrastinace vládne (nejen vysokoškolskému) světu! Tož jdeme na to :-).


Přežila jsem týdenní kurz dramaterapie! Pro neznalé - dramaterapie je vlastně terapie divadlem. Docela jsem se toho bála, protože mi dělá problém se takhle otevřít před větší skupinou lidí. Ale nakonec to tak hrozné nebylo. Většinou jsme dělali spíš skupinové hry zaměřené na dynamiku, sebepoznání, uvědomění si některých hodnot apod. Něco podobného jako při seznamováku. Nejvíc se mi líbily hry poslepu a super byl i kruh důvěry (nebo tak nějak - už si nevzpomínám, jak se to přesně jmenuje), kdy stojíte v kruhu lidí, máte zavřené oči, jste zpevnění a oni si s vámi pohazují, jak chtějí :-D. Trošku adrenalin no :-D.
Bezvadná byla taky taneční terapie. Tedy ne že by mi to šlo, jsem na tanec totálně levá, ale hrozně se mi líbí, když to někdo umí. Nejedná se tedy o klasický tanec, je spíš takový pomalý, intuitivní. Docela mi to připomínalo tai-chi.
Jediné, co se mi fakt nelíbilo, byla poetoterapie (terapie poezií). Který (ne)normální člověk by chtěl takovou terapii? Ráda píšu blabásničky, ale na povel psát fakt nedokážu.
A konečně jsem trochu poznala některé spolužáky. I když pořád mám problém se před nimi trochu víc otevřít. Možná bych potřebovala spíš měsíční kurz + pár panáků k tomu :-D. Jo, a vidět svoje profesory ožralé je taky zážitek :-D.
Nicméně jsem ráda, že už to mám za sebou. Nakonec to bylo docela v pohodě, i když si pořád myslím, že výprava do Mordoru by byla zábavnější :-D.




Bylo to kdesi v Jeseníkách a lišky tam dávaly dobrou noc.
Ale ta příroda kolem byla fakt nádherná!

V poslední době se u nás na bytě dějí samé změny. Kluci odešli a nastoupila slečna Jednoslovná. Člověk si s ní fakt pokecá. Na všechno totiž odpovídá jedním slovem. Můžete jí zkusit říct, že jste ve skříni objevili vstup do Narnie, s ní to ani nehne.

Když už jsem u toho bytu, tak se nejspíš budu taky stěhovat. Začíná mě to tu štvát čím dál víc. Internet neustále vypadává, voda teče mimo sprchovou hlavici a je tu taková zima, že si nejspíš brzy adoptujeme partu tučňáků. Máme tu jen malý radiátor na elektřinu, který samozřejmě nemůžeme nechat zapnutý přes den (respektive nechceme být zodpovědné za případný požár). Takže si to dovedete představit. Když k tomu připočtu vzdálenost od centra a podivné existence všude okolo, je to asi fakt nejrozumnější řešení. Tak držte palce, ať to vyjde :-).

Já při psaní eseje:
Koukám na ten slovní průjem, mlátím se pěstí do čela a hlasitě u toho nadávám.
"Jsem blbá! Úplně blbá! Bez názoru! Zabijte mě někdo, ať to nemusím psát!"

Tento týden jsem se učila surdopedii a hrozně mě pobavila tahle věta:
Sluchový analyzátor (někdy též jednoslovně označován jako "ucho") začíná vznikat již v počátcích…

Já vím, že mám asi divný smysl pro humor, ale fakt mi to přijde vtipné. Který člověk by řekl sluchový analyzátor?

"Chci další náušnici, tak jsem si nechala propíchnout sluchový analyzátor."
"Jdi si vyčistit oba sluchové analyzátory!"
"Z toho hluku mě bolí sluchové analyzátory."

Takže kdybyste někdy použili termín "ucho", buďte v klidu. Taky je to správně :-D.

Pravidelně potkávám chlápka v černém oblečení, s černou kapucí přes hlavu a většinu obličeje má zakrytý černým šátkem. Když jsem ho potkala poprvé, byla docela tma, takže jsem sebou trochu škubla, protože vypadal jako smrtka :-D. Potkat ho s kosou, tak zdrhám :-D.

Včera jsem jela tramvají a zaujal mě rozhovor dvou starších žen. Jedna doporučovala druhé nové DVD, které si koupila. Jedná se o "film" s hořícím krbem :-D. Devadesát minut se můžete koukat, jak vám v televizi plápolá oheň a praská dřevo. A jako bonus si k tomu můžete pustit koledy nebo namluvené pohádky. Jako jo, ten bonus ještě chápu. Ale ten krb? Jsou to blázni, ti mudlové :-D.

Ještě pořád chodím na jumping! A furt mě to hrozně baví! Akorát jedna jediná věc mě štve. Boty si teď v zimě musíme nechávat na chodbě. Nedávno jsem docela spěchala, popadla boty a pak měla takový divný pocit, jestli mám svoje boty :-D. V tramvaji jsem si je prohlížela ze všech stran a přemýšlela, jestli ty provázky kolem kotníků byly i na těch mých. Řeknu vám, že spolucestující na mě koukali dost divně :-D.
Bože. Co jsem to za holku, že nepoznám svoje boty? Jestli se teď škodolibě chechtáte, že jsem zlodějka bot, tak vás asi zklamu. Nikdo si nestěžoval, takže hádám, že opravdu byly moje. Tohohle trapasu jsem naštěstí byla ušetřena :-D.

V Šantovce otevřeli nový obchod se zdravou výživou! A je to tam úplně parádní!
Nesmím tam chodit. Jinak utratím všechny peníze. A pak se vesele stavit do antikvariátu, že? Jsem v háji! :-D

Můžete mi říct, co dávají do francouzského punče? Sakra, z čeho se vlastně dělá punč? Z vína? Já fakt nevím, ale byl docela dobrý. Jenom nechápu, proč se mi po něm motala hlava :-D. Vždyť jsem měla jen jeden! Je fakt, že jsem posledních pár dní moc nespala, ale to mi chcete říct, že nic nevydržím? :-D

Na hraně

9. prosince 2017 v 21:40 | Victoria |  Blabásně a jiná zvěrstva


Snažím se udržet
pavoučího stébla,
balancuji na hraně
na konci světa.
Náruč temnoty
a černé oči,
jsou v nich žhavé uhlíky.
Hypnotizér,
co láká
na medové řeči.
Tahá mě za nohu,
tahá mě přes okraj
ze světla
do hlubin,
do Chaosu.