Naději může darovat kdokoli

6. února 2018 v 21:47 | Victoria |  Téma týdne
Přestože už se na blogu objevilo nové téma týdne, rozhodla jsem se napsat článek k tomu starému, které bylo o naději. Přesněji téma Neztrácet naději. Článek jsem měla v hlavě několik dní, ale pořád jsem se nějak nemohla vyžvýknout, ale nakonec je tady. Doufám, že se vám bude líbit a budu ráda za vaše názory.

Naděje. Tak abstraktní a přitom tak důležitá. Představuji si ji jako malinké světýlko v temných časech. Jako když se dítě bojí tmy a má rozsvícenou lampičku. Pomáhá nám lépe snášet starosti života, protože díky ní víme, že bude líp. Co když je ale slabá a jen bliká? Co když ji ztratíme úplně? Naše vnitřní dítě zůstane bez světla, pohltí ho strach a zůstane napospas příšerám.


Inspiraci ke psaní tohoto článku jsem získala díky dvěma věcem. Tou první je kniha Dívka na kusy, na kterou jsem nedávno napsala recenzi. Příběh byl o dívce, která se řezala a nakonec se pokusila zabít. A proč? Protože ztratila naději. Nakonec přežila, ale naději zoufale hledá a potřebuje.
Druhou věcí je jedna slečna, kterou jsem nedávno potkala v Šantovce. Prodávala pizzu a já si od ní jeden klínek koupila. Byla hrozně vyhublá. Tak moc vyhublá, až jsem si říkala, že má nejspíš nějaký problém s jídlem. Ale to hlavní - vypadala hrozně nešťastně. Oči měla ubrečené a ve tváři ztrápený výraz. A já si jen říkala, jestli bych jí nemohla nějak pomoct. Ale nemohla jsem, protože:

Možná vůbec nemá problém s jídlem, jen je tak hubená od přírody a má zkrátka blbý den.
Možná splácí dluhy, má dvě práce a nezvládá to.
Možná se jen pohádala se svým přítelem.
Možná přišla o miminko.
Možná…

Každý má svůj příběh a my nevíme, co si ten druhý prožil. Kdybychom se podívali druhým do hlavy, asi bychom byli dost překvapení, možná dokonce v šoku. Té slečně jsem dala dýško a popřála jí pěkný den. Možná jsem se mohla zeptat, jestli je v pohodě. Nebo by ji to naopak rozčílilo, protože mi do toho nic není. A takových lidí je hrozně moc.

Co chci tímto blábolením ve skutečnosti říct? Vlastně jen jedno. Naděje nic nestojí. Každý ji může darovat. Občas stačí malé gesto, jako je úsměv, kytička pro někoho, koho máte rádi, ztratit pár slov s důchodcem, který si evidentně potřebuje pokecat. Všímejte si lidí kolem sebe. Pochvalte, když se vám na druhých něco líbí. A pokud vám někdo naději daruje, s díky ji přijměte. A až ji nebudete potřebovat, pošlete ji zase dál.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | 7. února 2018 v 9:20 | Reagovat

Velmi milý článek v dnešní temné době. Rozdáváš světlo naší nejmilejší hvězdy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Design od