Letec

1. července 2018 v 11:05 | Victoria |  Čtenářský koutek
Autor: Jevgenij Vodolazkin
Počet stran: 416
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018


"Petrohrad na počátku dvacátého století, dětství na předměstí v Siversku a Aluště,
vysoká škola, první lásky, revoluce v roce 1917, láska k letectví..."

Dneska jsem si připravila recenzi na velmi zvláštní knihu. Knihu, která nebyla zrovna lehká na čtení, ale přesto by neměla zůstat nepovšimnuta. Zaujala mě už svou obálkou. Při pohledu na ni mě svírá trochu tísnivý pocit. Působí dost zvláštně, téměř impresionisticky. Muž s křídly, stará a zároveň mladá žena, dítě s tázavým pohledem,… Jak říkám, opravdu zvláštní, a nakonec ji pochopíte až při čtení knihy. Rozhodně ale zaujme, za to dávám palec nahoru.

Innokentij Petrovič Platonov se probouzí v nemocnici v roce 1999, což se na první pohled může zdát jako normální věc. To zvláštní však je, že si absolutně nepamatuje, kým je. Jeho lékař, doktor Geiger, mu kromě jména odmítá cokoliv sdělit. Místo toho mu dává deník, aby si zapisoval vše, na co si vzpomene. Innokentijovi se postupně vrací vzpomínky, které ale nedávají moc smysl.
Vzpomíná na Petrohrad, na dětství, jež se odehrávalo po roce 1900. Na všechny blízké, kteří už nejspíš byli dávno mrtví. Na svou první lásku Anastasiju. I na hrozivé události, které by nejraději znovu zapomněl…

Tenkrát se stávalo, že lidé v lese umrzli. Nebylo to na základě uvážlivého rozhodnutí, ale únavou. Odcházeli kousek stranou, vysílení si sedli na zem a zmrznout pro ně bylo možná lehčí než vstát a pokračovat v práci. Nevyspalí si sedli, aby si na chvíli odpočinuli, a usnuli. A zmrzli, protože spánek není překážkou smrti. Rychle je zavál sníh, a to se pak těžko hledá. A v podstatě je ani nikdo moc nehledal: bylo jasné, že neutekli, ale zmrzli, z ostrova nebylo kam utéct. Vědělo se, že na jaře je najdou.

(str. 77)

Jedno mu však pořád vrtá hlavou. Proč je stále mladý, když si vzpomíná na události, které se staly tak dávno? Nakonec dojde k překvapivému zjištění. A nezbývá mu nic jiného, než se s tím smířit a začlenit se do současné doby. Jenže vzpomínky se stále ozývají.

Můj názor:

Jak jsem zmínila na začátku, kniha byla zvláštní a dost těžká na čtení. Je psaná formou deníkových záznamů, takže je díky tomu hodně rozvláčná a chaotická. Častá retrospekce mi tam vůbec nesedla, ale to není autorova vina. Jen mě prostě nebavilo, jak se hlavní hrdina pořád rýpe v minulosti a popisuje všechno možné. Pokud jste hodně náročný čtenář a berete určité knihy jako výzvu, tak myslím, že tahle je přesně pro vás. Mně osobně se kniha nelíbila, ale určitě se tím nenechte odradit. Věřím, že si své příznivce najde.


Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega.

Letce můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství Omega.
nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Design od