Něco ze života

3. července 2018 v 10:33 | Victoria |  Pár žvástů z mé nevymáchané pusy
Tak už je to oficiální, postoupila jsem do třeťáku! Všechny zkoušky jsem měla hotové už na začátku června, ale ještě jsem čekala na vyjádření ohledně jednoho projektu. Je to fajn pocit, že už mám bakalářské studium téměř za sebou. Jen to hrozně rychle utíká. Zatím mám za oba roky průměr 1,4, což mi nepřijde tak špatné. Bohužel jsem se ale tento rok trochu zhoršila. Nebo to už tolik nehrotím, fakt nevím :-D. Každopádně příští rok musím zase zabrat. Bude to drsné a popravdě mě to hrozně děsí… bakalářka, státnice, další praxe,… Ale budu si s tím muset nějak poradit, když už jsem došla až sem :-). Teď na mě hodně lidí tlačí, abych šla i na magistra, ale zatím to vidím tak, že bych po státnicích ráda nastoupila do práce. Uvidím, jestli se za ten rok něco změní. Čas na rozhodnutí ještě mám, tak jsem sama zvědavá, kam mě osud zavane.



Tento semestr jsem také absolvovala praxi v ZŠ praktické (které se už tahle vlastně nejmenují, ale princip je stejný), kde jsem učila děti s lehkým mentálním postižením. Nikdy bych nevěřila, že zrovna já budu učit! Já vlastně nemám učitelský obor, ale nechali mě, ať si to na pár týdnů zkusím. Dost jsem z toho šílela, protože mi dělají problémy i referáty :-D, ale nakonec to bylo úžasné. Učila jsem matematiku (kdyby se to dozvěděl můj matikář z gymplu… :-D), češtinu, angličtinu a pracovky. Přestože jsem učila v šesté třídě, učivo bylo zhruba na úrovni čtvrtého, max. pátého ročníku, takže se to dalo. A bylo to těžké, ne že ne, ale pracovat s těmi dětmi bylo skvělé. Moc ráda na ně budu vzpomínat. Poté jsem měla praxi i ve školní družině, kde už byly i děti s těžšími formami postižení (děti ze speciální ZŠ). Opět mi to hodně dalo, ale popravdě se mi víc líbilo to učení. Chtěli byste nějaký článek na toto téma? Já bych se o tom klidně rozepsala víc, ale zase vás nechci moc unavovat :-).

A jak to vlastně dopadlo s mým bytem? Slečna Jednoslovná stále nemluví, dokonce se začíná situace trochu vyhrocovat. Vlastně se dá říct, že moje úžasná spolubydlící, Slovenka, má neustále chuť ji zabít :-D. Já už tam naštěstí nebydlím (i když stěhování mě ještě čeká), ale občas to tam bylo docela drsné. Mám na ty byty nějak štěstí :-D. Letos si budu hledat opět nový. Bydlela jsem dost daleko od centra a popravdě se mi tam moc nelíbilo. Byla jsem moc odříznutá od ostatních, bylo to daleko, příliš rušná doprava a podivná individua všude okolo :-D. Navíc Slovenka jede do zahraničí, takže si budu muset najít i novou spolubydlící. To mě děsně štve, ale třeba natrefím na fajn lidi. Držte mi palce.



A co momentálně dělám? Vlastně se dá říct, že hlavně pracuju. Stále brigádničím v jednom nejmenovaném hypermarketu (už vlastně od prosince) a jsem tam docela spokojená. I když zvýšení platu by mi vůbec nevadilo, ne že ne :-D. Jsem v oddělení ovoce a zeleniny, což mi naprosto vyhovuje. Mě baví být neustále v pohybu. Utrpení je, když nemám co na práci. Občas jsou samozřejmě dny, když už mám všeho (a všech) po krk, ale zatím to nějak jde :-D. Nechtěla bych být třeba někde za pokladnou a jen sedět na zadku a pípat, z toho bych se zbláznila. Tahle mám v práci zároveň i posilovnu, což je fajn. A čas v práci rychle utíká. Někteří zákazníci jsou sice stále na zabití (o tom bych ráda napsala i nějaký článek, protože je fakt o čem psát), ale sem tam se najde i někdo milý. Jako třeba včera, když mě oslovil jeden dědoušek:

Zákazník: "Slečno, vaříte doma?"
Já: "Tak snažím se občas něco uvařit, když je čas."
Zákazník: "To musí být váš manžel rád."
Já: "Nemám manžela."
Zákazník: "Tak přítel."
Já: "Nemám ani přítele."
Zákazník: "Ale to vám nevěřím! Taková krásná holka. Vy určitě lžete! S tím budeme muset něco udělat!"

Co na to říct? Chytla jsem z něho dobrý záchvat smíchu :-D. Ale zlepšilo mi to den, ne že ne. Byl docela srandovní. Prostě člověk v práci narazí na různé lidi.

A poslední novinka - za dva týdny jedu do Chorvatska! Hrozně moc jsem chtěla někam vypadnout. Přijde mi, že už to fakt potřebuju. Mým snem je Nový Zéland, ale to bych musela hodně šetřit, tak snad někdy. Stejně tak i Irsko, Skotsko, Skandinávské země, Aljaška, Kanada, vlastně celá Severní Amerika,… Samozřejmě něco z toho by bylo reálné i finančně, ale nemám s kým jet. A sama se asi neodvážím, potřebovala bych někoho, kdo by mě k tomu dokopal. I když už jsem v hlavě měla myšlenku (a vlastně ji tam stále mám), že bych třeba na rok vycestovala do Anglie (myslím po škole). No sama jsem zvědavá, co bude. Bylo by to bláznivé, ale trochu mám chuť to udělat :-D.
Chorvatsko ale bude fajn. Válení se na pláži sice zas tak moc nemusím, ale těším se na to plavání, na večerní procházky, odpočinek. Musím si taky dobře promyslet, které knížky si s sebou vezmu, to je přece důležité! :-D





Tak to by bylo pro dnešek vše. Jak se máte vy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | 3. července 2018 v 13:56 | Reagovat

Nebo bys mohla jít na mateřskou :-D

Je fajn, že si budeš válet kytenky :-D doporučuji Naslouchače

2 Terka Terka | E-mail | Web | 14. července 2018 v 21:57 | Reagovat

Vsadím se, že to byl ten pán, který se na to ptal i mě! Ten rozhovor mi přijde tak zvláštně podobný... :D

Hele, já bych s tebou klidně jela, tak jaképak, že bys neměla s kým jet? :-o :D Já doufám, že za mě klapne to Řecko, alespoň jednou ve svém životě chci vidět moře. :)  A pak taky, podívat se někam dál, než na Slovensko. :D

3 Victoria Victoria | Web | Neděle v 12:05 | Reagovat

[2]: Já ti ho klidně přenechám :-D.

Stejně by nám nedali oběma dovolenou, takže je to asi jedno. To Řecko bych ti přála, ale už to radši začni vyřizovat :-).

4 Gauri Gauri | E-mail | Web | Neděle v 16:05 | Reagovat

Ahoj :), gratuluji k ukončenému druháku, já ještě musím máknout teď, abych se do třeťáku vůbec dostala. :D
Jinak jsem chtěla napsat, že kdybys chtěla, můžeme někdy někam vycestovat spolu. ;) Třeba do toho Irska. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Design od