Bytí

17. srpna 2018 v 9:58 | Victoria |  Blabásně a jiná zvěrstva
Další ze šuplíku. I když v tom šuplíku vlastně ani nebyla, napsala jsem ji včera večer. Je zvláštní, jak kolikrát zírám na prázdný papír a prostě nic. A jindy beru tužku a slova ze mě padají sama. Tahle se mi líbí. Není dokonalá a prozódická pravidla v tom vážně nehledejte. Jsou to jen myšlenky.


Někdy si myslíme,
že známe celý svět,
potom však zjistíme,
jaká chaotická změť
pocitů, obrazů, zážitků,
bolesti, radosti, marnosti,
jak nekonečná píseň vesmíru,
kde málokdo dosáhne lidskosti.

Je to sled snímků,
momentky vzal čas,
na koupel radosti
měl jsi mnoho let,
a teď, když bys rád,
to nemůžeš vzít zpět.

V zrcadle žena,
v srdci jen malé dítě,
bloudící v šatech,
utkaných z hvězd.
Nedáváš pozor,
na tu velkou změť,
jeden krok vedle,
padáš do sítě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje tvorba?

Ano 89.4% (144)
Ne 5% (8)
Jen některá 5.6% (9)

Komentáře

1 Jane Jane | 17. srpna 2018 v 12:42 | Reagovat

Moc krásné :-)

2 Gauri Gauri | Web | 28. srpna 2018 v 13:05 | Reagovat

Páni.
Já ty Tvoje básničky prostě žeru.
Nádhera.
A to s těmi slovy, které se jednou řinou tak, že to sotva stíháš a podruhé bys na papir mohla koukat hodiny a nic... to moc dobre znam. :D

P.S. Naposled za Gauri. Dneska Vas konecne pozvu na nove stranky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Design od