Září 2018

Podzimní procházka

28. září 2018 v 20:51 | Victoria |  Fotky
V posledních dnech jsem měla šílenou chuť vyrazit někam pryč, ideálně do přírody. Vypadnout od všech a od všeho, nechat za sebou starosti a znovu cítit to svobodu. Máte občas taky takové pocity? Možná jak jsem přes týden zavřená ve městě, tak mi to prostě leze krkem.
A jak jsem tak jela včera vlakem domů od Olomouce přes Lipník a Hranice, kde je příroda fakt nádherná, byla ta touha ještě větší. A navíc jsem u toho četla Společenstvo prstenu - víc snad vysvětlovat nemusím. Jak ráda bych doprovázela Froda při výpravě! Na té knize by mělo být varování. Vzbuzuje totiž touhu po dobrodružství :-D.



Vesmír se mi však nejspíš snaží vyhovět, protože jsem se dneska dozvěděla, že mám opět hlídat sousedovic čoklici (dosti velkého zlatého retrívra). Což byla samozřejmě dokonalá příležitost, abych konečně vyrazila do lesa. Miluju čerstvý vzduch! Tu radost z pohybu, volnost! Hned jak jsem dorazila k lesu, tak mě stromy vítaly svým tichým šepotem. V duchu jsem si prozpěvovala "Cesta jde pořád dál a dál…" a ve skrytu duše doufala, že odněkud vyskočí Tom Bombadil i se svou Zlatěnkou.

Procházka se protáhla na pěkné dvě hodiny. A v jednu chvíli to bylo i napínavé. Ne že bych se přímo ztratila, ale odvážně jsem sestoupila z cesty tam, kde to moc neznám a brzy jsem nevěděla, kudy se vydat. Našla jsem jinou stezku, která vedla dolů z kopce. Cesta dolů mi zabrala dobrých deset minut, tak jsem si nadšeně říkala, jak jsem dobrá. A pak jsem zjistila, že je všude elektrický ohradník a já se nedostanu skrz. Čoklice se na mě zoufale podívala a obě jsme pak odevzdaně začaly šlapat zpátky nahoru. Sranda, ne? Po chvíli jsem našla ještě jednu stezku, která vedla na opačný konec, ale to nebyl úplně směr, kterým jsem se chtěla vydat. Je mi jasné, že bych se domů nějak dostala a z těch kopců a lesů se vymotala, ale trochu zbaběle jsem se otočila a zkusila se vrátit k místu, kde jsem původně odbočila. Zní to trochu zamotaně. Asi jako když se Frodo toulá Starým Hvozdem. No jo, už s tím Pánem prstenů přestanu :-D.








Šla jsem pozdravit příbuzenstvo :-D.

Celkově to byla úžasná procházka. Miluju podzim a jeho barvy. Navíc bylo opravdu krásně a teplo, takže jsem toho chtěla využít. Ještě bych se dodatečně chtěla omluvit za kvalitu fotek. Je mi jasné, že je to nic moc, ale lepší fotky můj mobil nezvládá. A co si budu nalhávat, jako fotografka taky stojím za starou belu :-D.

A co vy? Jak jste strávili státní svátek? :-)

Avokádový pudink

28. září 2018 v 19:39 | Victoria |  Receptíky
Snažím se kuchtit tak nějak průběžné a fotky už se mi celkem naskládaly, takže jsem si řekla, že bych konečně mohla přidat další recept. Avokádo je starý známý, kterého si tak úplně nechci pustit k tělu. Párkrát už jsem s ním něco měla, ale trochu se bojím experimentů :-D. Dobře, teď už vážně. Zkoušela jsem guacamole a špagety s citronovo-avokádovou omáčkou. Guacamole chutnalo všem, ale u toho druhého jsem narazila (Mně to teda chutnalo, ale okolí s tím mělo kapku problém :-D.). Tohle ovoce - já bych ho spíš zařadila mezi zeleninu, ale budiž - má dost specifickou chuť. Někteří říkají, že je bez chuti. Mně přijde, že to svou chuť má, ale nějak nevím, k čemu bych to přirovnala. Jak jste na tom s avokádem vy? :-)

Na sladko jsem ho dnes zkoušela poprvé a u všech členů rodiny jsem zabodovala. Tatík se teda tvářil tak nějak všelijak, ale vypadalo to, že jí celkem s nadšením :-D. Za sebe ovšem můžu říct, že tenhle mišmaš byl tísíckrát lepší, než klasický pudink. Zkrátka jednoduché, zdravé a mooooc dobré. Co víc si přát?

Potřebujeme:

2 zralá avokáda - správně zralé avokádo má tmavou slupku a je měkčí
2 banány
2 lžíce kakaa
něco na dozdobení (oříšky, čokoláda, semínka, vločky, piškoty,... v kreativitě se meze nekladou)

Postup:

Nic jednoduššího snad neexistuje - avokáda, jeden banán a kakao rozmixujeme dohladka. Mně přijde pudink sladký akorát, ale pokud chcete spíše sladší verzi, můžete přidat trochu javorového sirupu nebo jiného sladidla.
Připravíme si menší misky nebo skleničky (mně to vyšlo na 3 porce) a do každé dáme trochu pudinku. Pak tam dáme to, co máme rádi. Jelikož jsem chtěla, aby to rodina snědla, do každé misky jsem dala asi tři piškoty a pár koleček banánu. Opět rovnoměrně rozdělíme zbytek směsi a dozdobíme. Čím, to záleží čistě na vás. Někdo má radši zdravější verzi, ale pokud máte strach, zda to rodina bude jíst, kousek čokolády to jistí :-D. Poté necháme vychladit.


Dobrou chuť!

Zdroj: TADY

Křídla svobody

21. září 2018 v 21:12 | Victoria |  Blabásně a jiná zvěrstva


Chci cítit vítr ve vlasech!
Přijímat polibky
hřejivého světla,
proudící energii
ne vždy hezkého světa.
Se smíchem vzdálených
i blízkých andělů,
moci být nejistá,
ve svém vlastním údělu.
Křičet a mlčet
v korunách stromů,
čekat a doufat,
že najdu cestu domů.
V měsíčním svitu
pak tančit svůj sen,
snad brzy zakopnu
o ten bod zlomu.



Design od