Tanec života

3. října 2018 v 22:05 | Victoria |  Blabásně a jiná zvěrstva
Už jsem s těmi volnými verši trapná, že? Ale přijde mi, že já vlastně ani jinak psát neumím. Je to o hodně svobodnější, když nemusím vymýšlet rýmy. Prostě to tam nějak naskáče samo. Tahle není úplně dokonalá a vlastně je i kapku depresivní, ale nakonec se mi docela líbí.



Jedna noha za druhou,
jeden krok vpřed,
dva kroky zpátky.
Strhl mě do víru bubnů.
Motám se v něm,
prý tanec života.

Miliony těžkých nohou,
šlapajíce na špičky.
Buch. Buch. Buch. Buch.
Neznám kroky.
Učím se je měsíce,
učím se je roky.

Vidím davy bez tváře,
pod maskou skrývají,
svou bolest, svůj žal.
Od svítání do soumraku.
Buch. Buch. Buch. Buch.
A přestože teď tančíme,
stavíme si val.

Divoký ten tanec je,
už nestíhám,
jen klopýtám.
Buch. Buch. Buch.
Se západem slunce padám.
Buch. Buch.
Masky ve tmě ztrácí se,
tančí se však dál…



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | 4. října 2018 v 9:41 | Reagovat

Má to v sobě sílu. Jen tak dál

2 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 5. října 2018 v 10:44 | Reagovat

Je mi až hloupé, že se na každém blogu takhle opakuji, ale když já musím – krásný design! Mám dneska štěstí na samé nádherné blogy. A pak že se člověku nemá číst tak příjemně! :)
Myslím, že je lepší využít možnosti volných veršů než za každou cenu vymýšlet rýmy, které básním často ubírají na kvalitě. Takto se mi to moc líbí, přečetla jsem to jedním dechem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Design od